Pett komentáře u knih

Mojí čtenářské duši knihkupce, toho času na mateřském "odpočinku" , který si stále ještě občas s nostalgickou slzou v oku zasteskne po tom okouzlujícím knižním mumraji, líplo knihomolské vyprávění toho nejmilejšího vlídňáka... rozuměj pohlazení, žeano ;) celé to putování po dobře známých neduzích v tomto oboru mi bylo zkrátka tak nějak blízko... takže jsem se mnohdy jen přihlouple křenila a mumlala si pod záložkou to svoje nekonečné NO PŘESNĚ!
Nepřestává mě fascinovat, jak vyprávěný příběh nahlédne do naší srdeční komory a zanechá v ní díky odžitým fragmentům úplně jiný otisk než třeba u Eulálie odvedle... už jen proto je vlastně každá přečtená kniha tak moc jedinečná... stejně jako jsme jedinečný každý jeden z nás... miluju to!

11 03.06.2023

Souznění s přírodou, něžnost a milé pohlazení duše... s takovou představou jsem si brala Lyru pod záložku... NICMÉNĚ... ehm... k mojí smůle mi byla naservírována klasická harlekýnka... nechyběly zpomalené buch- buch záběry, milostné osmiúhelníky, pohledy z oka do oka a asi dalších osm bambiliard povzdechů... jenže já si tak moc přála dostat víc než tohle k uzoufání povrchní pozlátko, že teď bohužel slyším jen zvuky velkého zklamání.

11 14.01.2021

Prapodivně divotvorné vyprávění, které mi tak trochu přiskříplo krev v žilách... zejména první půlka byla zneklidňující až běda... uháněla jsem s červenou šňůrkou o závod k rozklíčování té všeobjímající temnoty... a že to hezky odsejpalo... až bohužel konečný epický závěr byl už trošičku nad moje síly... ale ta celková plíživá stísněnost mi tentokrát prostě sedla do ušáku.
Co mi na tom rozcupovalo cévku byla ta přemrštěnost aplikací v telefonech a opravdu dost okatých reklam... to jako fakt hodně moc nemám rád.

11 04.04.2020

Výprava do světa, který nás nechá tak trochu nakouknout do pandořiny almary ukryté někde hluboko v nás samotných... kam až nás může zahnat jen obyčejná touha po blízkosti a lidském teple... jak mohutné zemětřesení dokáže okolo sebe rozpoutat pohmožděná lidská duše zahnaná do kouta... tolik bolesti jen na základě člověčích nejistot a strachu... ale i jak dokážeme vyrůst dlaň v dlani s opravdovou láskou... jak moc je dušilahodící samotné smíření se se svým já... přestat utíkat sám před sebou... to zjištění o kolik je pak ten svět příjemnějším místem.
Ač by mi jindy asi taková spousta náhod a osudových zákrut tak trochu nakrkla záložku... v tomhle příběhu mi kupodivu nic z toho nedrásalo cévku... možná tomu napomohl vždy včas zvolený sedmiletý odstup... a nesmím zapomenout ani na samotné tak nějak prostě krásně poskládané věty... tedy až na ty hromady chyb v textu... to mi bylo obrovsky líto, protože oni všichni si zasloužili větší péči a ne takovou ostudu! Krucinál!
Ale nebudu lhát, poslední stránka mi rozšmelcovala slzné kanálky... což se mi už dlouho nestalo. Neváhejte. Čtěte.

11 29.03.2020

Tak dlouho jsem chodila se záložkou okolo, až jsem přeci jen neodolala a na pár dní se do tolik opěvovaného Starého kraje vydala... a cestou mezi písmenky jsem přišla na to, že tohle příběhové chladno v mé maličkosti nedokáže pošťouchnout jakoukoli emoci... ta odosobněnost všech zúčastněných jaksi čišela takovou podivnou prázdnotou, že jsem jejich osudovými okamžiky jen tak proplula, řekla si "inu, dobrá"... a nakonec s úlevou hledala útočiště zase o vyprávění dál...

11 03.01.2020

Tohle podivné Finsko mě zkrátka baví... ten pocit, kdy vlastně vůbec netuším "jaký který čí a jestli vůbec něčí" a stejně mě neustále cosi poňouká letět písmenko po písmenku dál a tuhle jízdu si prostě náležitě užít... navíc se tam cestou i nějaká ta myšlenka najde... za mou maličkost tedy spokojenost... občas je totiž fajn se nechat unést do světa nesvěta.

11 26.06.2019

Já se asi moc těšila na chuťovku ve svém žánru... a vyprávění si vyšlápne i tou správnou hádankou... jenže pak to začne tak podivně drhnout... jako bych se ocitla na kurzu pečení u pejska a kočičky... kousek domácího násilí... špetku populární sexuální orientace... hrstku středoškolského dramatu... dvě kapky válečného sentimentu či je libo mentální retardace... do toho v dnešní době všudypřítomné vaření... no... nevím... přeci v jednoduchosti je tolik krásy... nač plácat páté přes osmnácté?!

11 21.11.2018

Příběh, v němž do nás narazí život sám... křehký a bolavý... něžný a nevinný... plný takové té opravdové "člověčiny"... pošťuchuje k našemu lepšímu já... posílá nám lásku... a opatrně do nás pokládá naději... více takových, prosím!
Bianka se do mě zavrtala přesně v ten správný okamžik a ještě navíc skrz někoho, z koho se moje duše tetelí... takže děkuji celým svým malým velkým já za toto skvostné myšlenkové pohlazení, naplněné emocemi až po okraj mé srdeční chlopně...

11 10.09.2018

Nervy drásající vyprávění plné bahna, smutku a lidské malosti... osud za osudem vás nemilosrdně žene tímto polem černobílé krutosti... hltáte okamžik za okamžikem, až se slova zastaví a vyrazí z vás dech... tak moc silný je tento příběh několika neutěšených duší a... ani vy je v sobě neutišíte ještě dlouho a dlouho po dočtení posledního písmenka...

11 10.09.2018

Ach, větší půvabnost mi společnost nedělala už tak dlouho... beznadějně jsem propadla těm kouzelným obrázkům a ještě kouzelnějšímu vyprávění... takový ten příběh, ve kterém se chcete rochnit už napořád... krásné poselství... skvostná myšlenka... nejúchvatnější malůvky... má duše se ocitla v papírovém nebi a už nikdy nechce zpátky na zem ;) prostě... boží záležitost!

11 17.05.2018

Zulejka otevírá oči. Zulejka otevírá svojí duši. Zulejka objímá mojí srdeční komoru.
Tohle zelenooké stvoření se mi dostalo pod záložku... její narůstající vnitřní síla se stala mým hnacím motorem... sledujete ty ztracené sibiřské osudy bez dechu... jste spolu s nimi pekelně unavení... hladoví a vyčerpaní... den za dnem se snažíte přežít... přežít pustinu... přežít zlo ukrývající se v nás samotných... ano, přesně tohle se s vámi děje... kdykoliv necháte malou Zulejku otevřít stránky jejího života... красота́!

11 17.02.2018

Charlesi, Charlesi...ty jeden prasáku! Ač jsem si tam něco málo mezi sadistickými řádky tý tvojí osobní revolty vůči společnosti nachytala a dobře, pár pasáží mě fakt chytlo... tak to mezitím bylo tak vyprázdněně brutální, že mě to chvílema fakt dost sralo... asi jsem čekala nějaký trochu větší drámo a místo toho jen ukňouranej, věčně zhnusenej Chinaski bez špetky čehokoli... ano, měl otce totálního kreténa... ale dá se to považovat za pointu jeho debilního chování? Mělo by být tohle vzorem pro masu lidí? K zasmání? To mě poser z jeřábu, jestli jo!

11 05.06.2017

Ach, absolutní nádhera! Chviličku mi trvalo naladit se na pohádkovou vlnu prolínající se s nemilosrdnou válečnou realitou... ale přeci jen jsem se nechala tou vlnou unést... a.... to vám byla taková krása... tak láskyplné a skvostné vyprávění jsem už dlouho nečetla... přitom jediné, co na tom je přeslazené je to ultranadýchané žužu, jež vás zahalí svou vůní a vy, i přes svojí dietu, ho neustále cítíte na jazyku ;) ... příběh o smutných spřízněných duších vám naruší nejednu srdeční chlopeň... zavrtá se hluboko a jen tak nějaký čaroděj ho nedostane ven... takže psst... zpomalte... tiše nakoukněte do jejich kouzelného světa... a chraňte je svou vlastní záložkou před zlým a krutým králem... či snad možná i před zlým a krutým naším světem...
Navíc je radost číst tak krásně zpracovanou knížku v dnešní uspěchané době...

11 16.05.2016

Jsem asi barbar, kdy Hodiny jsem horko těžko pobírala- pravda bylo mi nějakých 25 a rozumu pomálu :) ... ale po tomto srdcovém výletě do Woodstocku jim dám snad ještě šanci...
Naprosto mě těch pár osudů pohltilo, možná ty stejný myšlenkový pochody... možná ta stejná beznaděj, co tedy s tím životem dál a čekání na to dospělácký NĚCO nebo prostě jen na to NĚCO... tlak- usadit se a žít podle něčích norem... je tam toho tolik k zamyšlení... Je dokonalá a určitě se k ní ještě vrátím!

11 25.08.2014

Ledové Elenino království mi trochu zapřáhlo záložku... možná z důvodu absence vřelosti a přehršle bezcitné tvrdosti vyprávění to nebyla úplně láska na první začtenou... nicméně... nepříjemně chladná jízlivost vztahu matky a dcery... náročnost bytí chátrajícího nemocného... těžkost žití blízkého pečujícího... kvalita života u obou víceméně na hranici zoufalosti... to vše mi ulpívá na duši a rezonuje mnou ještě teď... dlouho po dočtení... nejde tu o případ... jde tu o nekompromisní pohled na komplikovanost lidské (ne)existence. Ámen!

10 03.02.2024

Hrůzně znepokojivé nahlédnutí do mysli další jedné totalitou zpustošené bytosti... bytosti, která dala pojmu "oběť režimu" zase trochu jiný rozměr... veliké díky za tak moc intenzivní vykřičník čeho všeho je nemocný svět stále ještě schopen... mašinérie nekonečné krutosti... to snad ani mozek normálního smrtelníka hovícího si v pohodlí svobodného gauče nemůže nikdy pochopit... NICMÉNĚ... zvláštně volená slova... občasná zmatečnost textu... je mi líto, ale tohle všechno bohužel narušovalo moji pozornost, kterou by si tenhle příběh úplně nejvíc zasloužil... škoda!

10 27.11.2023

Miluju hudební emoce... a v tomto podání absolutně geniální nápad... každá jedna písnička tam má svoje místo a dokonale podtrhuje děj... zároveň vás přinutí zpomalit a příběh si prožít až do poslední ožmoulané záložky... určitě si poslechněte... naprosto skvělá záležitost! Navíc... i přes hutnost témat mě nedusila těžká duchna beznaděje... což jsem vlastně tentokrát velmi ocenila a potřebovala jsem s nimi být téměř nonstop... hltala jsem každý jejich osudový okamžik a tolik jim přála už klid na duši... to nutkání zabalit ty dva do deky a udělat jim pořádně sladký kakajíčko... nejvíc prostě!

10 04.11.2023

Ocitnout se uprostřed rozjitřené Alfovo mysli mi opět zakalilo duši zrůdnou absurdností veškerého válečného tažení... neúprosně naléhavý tok myšlenek ze samého dna nelidsky zasviněného zákopu pomíchaný s čistotou chlapecky nevinného dětství ve mně vyvolával až nepříjemný dojem jakési podivně zmatené blízkosti... jako bych já byla on a on byl já... boženamouduši, to byl tak zvláštní pocit... krátký, ale sakra intenzivní pocit.

10 10.07.2023

Jakoby ano... zhořkne vám chlopeň, že lidské plémě dokáže být stále takto vyprázdněné a nekonečného válčení chtivé... ALE... mé já i přes chytlavou čtivost ovanulo trošičku zklamání nad tou zvláštní emoční nijakostí v tak alarmujícím prostředí... možná jsem zůstala příliš dlouho jen okrajovým pozorovatelem všech těch rozbombardovaných osudů a nebylo mi dopřáno náležitě vymáchat svoji duši v té po míru volající beznaději... nevím... tak nějak prostě nevím.

10 21.06.2021

Možná je na vině ta divoce ubíhající zkratkovitost, díky níž se vytrácí takové to cévku drásající a neurony odpalující strašidelné drama... navíc druhá část byla na mé já asi až příliš zrychlená a tak trochu moc hysterická... nějaké to zatrnutí se dostavilo víceméně až na konci u novinových titulků... právě tam totiž vyvstal ten správný vykřičník hozený do každé rádoby neohrožené krosny na cestách.

10 29.04.2021