Pett komentáře u knih

Takže... opět nalákala kontroverze... na začátku pár myšlenek a následující tetelení se výběrem kvalitního čtiva... jenže ejhle... rozplizlo se to dřív než bys řekl "Popokatepetl"... postrádala jsem smysl toho, co čtu... blablabla, ja to snad zavřu a nedočtu... stal se z toho můj osobní boj... ALE... pak umře otec!... a... já přestala být objektivní... ta syrovost mě odbourala... můj otec žil podobně a pak prostě... umřel... a já tam nebyla... stejný myšlenky... stejný pocity... noční můry... fyzická i psychická slabost... bolest... vyjádřil to do posledního písmenka... ale... tu omáčku okolo si mohl odpustit... stejně ve vztahu k otci nešel do hloubky... je to tam jen naznačeno a vy se dovtipujete pointy... jenže... když chce někdo psát upřímně, neměl by začít od začátku? Co, jak a proč? Mě přeci nezajímá, jak dlouho měli pivo v závěji... nevím... ano... je to hrozné... ale tyhle pocity by měl... má... každý normálně smýšlející člověk, který si tím prošel... jen on to napsal nahlas... nic víc... to z něj ale ještě mistra nedělá...

12 01.09.2016

Tohle bylo celé takové vachrlaté a dost nechutné čtení... styl psaní byl pro mě laponskou vesnicí... přeskakujete v čase častěji než je vám milé a zbyde vám v hlavě jen pornografický zmatek, který absolutně vytlačí hrůzy vězeňského tábora a tím vás připraví o jakékoli emoce... navíc mě popisovaná posedlost (slovo láska se mi v tomto případě až příčí použít) značně otravovala... a o zbytečné vulgaritě textu ani nemluvě a to nejsem žádnej cimprlich, prosím pěkně... ale tento ulepený pelmel mě za srdce nechytl, bohužel....

12 14.09.2015

Strhující, znepokojivé, obohacující a navíc české! ... a je o čem přemýšlet! V jeden moment pro mě byli vrazi, v druhém hrdinové... ale co mě rozložilo snad úplně nejvíc byla ta doba, atmosféra je mrazivá, děsivá... jde o dokonalý průřez českým bahnem, cítíte se ušpinění a bezmocní... několikrát vám dojde dech a přistihnete se, že jen zíráte do prázdna... opravdu něco takového bylo možné? Opravdu se zde takto žilo, pod tak těžkou a dusivou duchnou? Stydím se za své fňukání ohledně toho, v jaké to žijeme době... je to totiž zatím dobrý!

12 28.07.2015

Ach, ta byla skvostná... ještě teď cítím jemné ovanutí jejími křídly... užívala jsem si tu podivuhodnost každičkým kouskem svého já... příběh je vlastně ságou jedné rodiny... jemně našlapujete mezi zlomenými srdci, láskami i neláskami... až přijde na svět okřídlená Ava a ta vám vezme dech při každém rozpětí jejích křídel... příběh není jen magickou pohádkou, je o uvědomění si sama sebe... o silných ženách a bolesti v ukrytých srdcích... a nakonec i vy mezi ně nevědomky položíte to své rozbolavělé srdce a snažíte se ho ukrýt před bolestí, která na vás čeká... takže... bylo mi potěšením!

12 07.10.2014

Co k tomuto příběhu dodat? Nepustí vás, dokud se nedozvíte úplnou pravdu o osudu Mary... přečteno jedním dechem... syrové, strhující a svým způsobem i velmi krásné... velké překvapení od takové malé útlé knížečky.

12 25.08.2014

Hrůzně znepokojivé nahlédnutí do mysli další jedné totalitou zpustošené bytosti... bytosti, která dala pojmu "oběť režimu" zase trochu jiný rozměr... veliké díky za tak moc intenzivní vykřičník čeho všeho je nemocný svět stále ještě schopen... mašinérie nekonečné krutosti... to snad ani mozek normálního smrtelníka hovícího si v pohodlí svobodného gauče nemůže nikdy pochopit... NICMÉNĚ... zvláštně volená slova... občasná zmatečnost textu... je mi líto, ale tohle všechno bohužel narušovalo moji pozornost, kterou by si tenhle příběh úplně nejvíc zasloužil... škoda!

11 27.11.2023

Půjdu s tebou... zašeptala mi zlověstně bezútěšná temnota do záložky a zahalila moji mysl svojí zasmušilostí... nechala jsem se nakonec tou ponurou atmosférou zcela pohltit a to díky tak moc čarokrásně dokonalému umu slova... to byla totiž čirá radost pobývat mezi těmi takřka až básnickými řádky... což je vlastně největší paradox vzhledem k obrovské tíze příběhu... jelikož mi zároveň některé momenty vypalovaly díru do duše... syrové a velmi intenzivní to bylo!

11 04.11.2023

Mojí čtenářské duši knihkupce, toho času na mateřském "odpočinku" , který si stále ještě občas s nostalgickou slzou v oku zasteskne po tom okouzlujícím knižním mumraji, líplo knihomolské vyprávění toho nejmilejšího vlídňáka... rozuměj pohlazení, žeano ;) celé to putování po dobře známých neduzích v tomto oboru mi bylo zkrátka tak nějak blízko... takže jsem se mnohdy jen přihlouple křenila a mumlala si pod záložkou to svoje nekonečné NO PŘESNĚ!
Nepřestává mě fascinovat, jak vyprávěný příběh nahlédne do naší srdeční komory a zanechá v ní díky odžitým fragmentům úplně jiný otisk než třeba u Eulálie odvedle... už jen proto je vlastně každá přečtená kniha tak moc jedinečná... stejně jako jsme jedinečný každý jeden z nás... miluju to!

11 03.06.2023

Souznění s přírodou, něžnost a milé pohlazení duše... s takovou představou jsem si brala Lyru pod záložku... NICMÉNĚ... ehm... k mojí smůle mi byla naservírována klasická harlekýnka... nechyběly zpomalené buch- buch záběry, milostné osmiúhelníky, pohledy z oka do oka a asi dalších osm bambiliard povzdechů... jenže já si tak moc přála dostat víc než tohle k uzoufání povrchní pozlátko, že teď bohužel slyším jen zvuky velkého zklamání.

11 14.01.2021

Prapodivně divotvorné vyprávění, které mi tak trochu přiskříplo krev v žilách... zejména první půlka byla zneklidňující až běda... uháněla jsem s červenou šňůrkou o závod k rozklíčování té všeobjímající temnoty... a že to hezky odsejpalo... až bohužel konečný epický závěr byl už trošičku nad moje síly... ale ta celková plíživá stísněnost mi tentokrát prostě sedla do ušáku.
Co mi na tom rozcupovalo cévku byla ta přemrštěnost aplikací v telefonech a opravdu dost okatých reklam... to jako fakt hodně moc nemám rád.

11 04.04.2020

Výprava do světa, který nás nechá tak trochu nakouknout do pandořiny almary ukryté někde hluboko v nás samotných... kam až nás může zahnat jen obyčejná touha po blízkosti a lidském teple... jak mohutné zemětřesení dokáže okolo sebe rozpoutat pohmožděná lidská duše zahnaná do kouta... tolik bolesti jen na základě člověčích nejistot a strachu... ale i jak dokážeme vyrůst dlaň v dlani s opravdovou láskou... jak moc je dušilahodící samotné smíření se se svým já... přestat utíkat sám před sebou... to zjištění o kolik je pak ten svět příjemnějším místem.
Ač by mi jindy asi taková spousta náhod a osudových zákrut tak trochu nakrkla záložku... v tomhle příběhu mi kupodivu nic z toho nedrásalo cévku... možná tomu napomohl vždy včas zvolený sedmiletý odstup... a nesmím zapomenout ani na samotné tak nějak prostě krásně poskládané věty... tedy až na ty hromady chyb v textu... to mi bylo obrovsky líto, protože oni všichni si zasloužili větší péči a ne takovou ostudu! Krucinál!
Ale nebudu lhát, poslední stránka mi rozšmelcovala slzné kanálky... což se mi už dlouho nestalo. Neváhejte. Čtěte.

11 29.03.2020

Tak dlouho jsem chodila se záložkou okolo, až jsem přeci jen neodolala a na pár dní se do tolik opěvovaného Starého kraje vydala... a cestou mezi písmenky jsem přišla na to, že tohle příběhové chladno v mé maličkosti nedokáže pošťouchnout jakoukoli emoci... ta odosobněnost všech zúčastněných jaksi čišela takovou podivnou prázdnotou, že jsem jejich osudovými okamžiky jen tak proplula, řekla si "inu, dobrá"... a nakonec s úlevou hledala útočiště zase o vyprávění dál...

11 03.01.2020

Tohle podivné Finsko mě zkrátka baví... ten pocit, kdy vlastně vůbec netuším "jaký který čí a jestli vůbec něčí" a stejně mě neustále cosi poňouká letět písmenko po písmenku dál a tuhle jízdu si prostě náležitě užít... navíc se tam cestou i nějaká ta myšlenka najde... za mou maličkost tedy spokojenost... občas je totiž fajn se nechat unést do světa nesvěta.

11 26.06.2019

Já se asi moc těšila na chuťovku ve svém žánru... a vyprávění si vyšlápne i tou správnou hádankou... jenže pak to začne tak podivně drhnout... jako bych se ocitla na kurzu pečení u pejska a kočičky... kousek domácího násilí... špetku populární sexuální orientace... hrstku středoškolského dramatu... dvě kapky válečného sentimentu či je libo mentální retardace... do toho v dnešní době všudypřítomné vaření... no... nevím... přeci v jednoduchosti je tolik krásy... nač plácat páté přes osmnácté?!

11 21.11.2018

Příběh, v němž do nás narazí život sám... křehký a bolavý... něžný a nevinný... plný takové té opravdové "člověčiny"... pošťuchuje k našemu lepšímu já... posílá nám lásku... a opatrně do nás pokládá naději... více takových, prosím!
Bianka se do mě zavrtala přesně v ten správný okamžik a ještě navíc skrz někoho, z koho se moje duše tetelí... takže děkuji celým svým malým velkým já za toto skvostné myšlenkové pohlazení, naplněné emocemi až po okraj mé srdeční chlopně...

11 10.09.2018

Ach, větší půvabnost mi společnost nedělala už tak dlouho... beznadějně jsem propadla těm kouzelným obrázkům a ještě kouzelnějšímu vyprávění... takový ten příběh, ve kterém se chcete rochnit už napořád... krásné poselství... skvostná myšlenka... nejúchvatnější malůvky... má duše se ocitla v papírovém nebi a už nikdy nechce zpátky na zem ;) prostě... boží záležitost!

11 17.05.2018

Zulejka otevírá oči. Zulejka otevírá svojí duši. Zulejka objímá mojí srdeční komoru.
Tohle zelenooké stvoření se mi dostalo pod záložku... její narůstající vnitřní síla se stala mým hnacím motorem... sledujete ty ztracené sibiřské osudy bez dechu... jste spolu s nimi pekelně unavení... hladoví a vyčerpaní... den za dnem se snažíte přežít... přežít pustinu... přežít zlo ukrývající se v nás samotných... ano, přesně tohle se s vámi děje... kdykoliv necháte malou Zulejku otevřít stránky jejího života... красота́!

11 17.02.2018

Ach, absolutní nádhera! Chviličku mi trvalo naladit se na pohádkovou vlnu prolínající se s nemilosrdnou válečnou realitou... ale přeci jen jsem se nechala tou vlnou unést... a.... to vám byla taková krása... tak láskyplné a skvostné vyprávění jsem už dlouho nečetla... přitom jediné, co na tom je přeslazené je to ultranadýchané žužu, jež vás zahalí svou vůní a vy, i přes svojí dietu, ho neustále cítíte na jazyku ;) ... příběh o smutných spřízněných duších vám naruší nejednu srdeční chlopeň... zavrtá se hluboko a jen tak nějaký čaroděj ho nedostane ven... takže psst... zpomalte... tiše nakoukněte do jejich kouzelného světa... a chraňte je svou vlastní záložkou před zlým a krutým králem... či snad možná i před zlým a krutým naším světem...
Navíc je radost číst tak krásně zpracovanou knížku v dnešní uspěchané době...

11 16.05.2016

Četla jsem ho jako malá holka a... nic... po letech jsem se k němu vrátila a.... ach, jsem okouzlena... musela jsem k němu dospět a možná si i něco odžít... asi... však, kdo z nás nemá někde tu svojí jedinečnou růži, která mu občas leze pekelně na nervy či se nenechá tu a tam ochočit... dokážeme ještě vidět srdcem nebo jsme věkem dočista zahnali své "malé já" a uvěznili jsme se v nemilosrdném světě čísel? Kdo z nás se někdy necítí opravdu osaměle?
Je to dětská knížka a mě bylo po dočtení ouzko a tolik smutno... měla jsem potřebu říct hned všem svým blízkým, čím pro mě jsou a jak jsou výjimeční... a jak moc výjimečný je tenhle příběh!

11 04.03.2016

Jsem asi barbar, kdy Hodiny jsem horko těžko pobírala- pravda bylo mi nějakých 25 a rozumu pomálu :) ... ale po tomto srdcovém výletě do Woodstocku jim dám snad ještě šanci...
Naprosto mě těch pár osudů pohltilo, možná ty stejný myšlenkový pochody... možná ta stejná beznaděj, co tedy s tím životem dál a čekání na to dospělácký NĚCO nebo prostě jen na to NĚCO... tlak- usadit se a žít podle něčích norem... je tam toho tolik k zamyšlení... Je dokonalá a určitě se k ní ještě vrátím!

11 25.08.2014