PolarBee komentáře u knih
*SPOILER* Velké zklamání.. V předchozích dílech jsem si nesmírně oblíbil Geraltovu družinu, její propracovanost a různorodost. Nejde ani tolik o to, jak skončili, ale že se jim příběh vlastně až na ten konec skoro nevěnoval a namísto toho sledoval nepodstatné události a začínal s novými linkami. Bylo to zkrátka příliš přeplácané, přeskakující, chaotické a otevřené.
Konec knihy byl pro mě zcela nepochopitelný. Vůbec nevím, jak autor myslel celou tu šarádu s Koníkem a loďkou. Kdo je živý a kdo ne? Připadal jsem si, jako když autor nutně potřebuje na záchod a už se nechce vracet k rozepsanému, tak rychle zkusí něco našroubovat na něco jiného, ať má hotovo :)
Některé věci nedávaly snad ani smysl. Doteď se divím rozporuplnému chování Geralta a Yenn. Skutečně bych do nich nikdy po tom všem neřekl, že dobrovolně spáchají sebevraždu, a že se nebudou, zejména Yenn, bít.
Největší peklo byla asi všechna ta zbytečná a chaotická politika, tedy, hned za cestováním mezi světy - zmínka o moderním Londýně byla už jen taková facka, aby si člověk uvědomil, že s poutavým fantasy autor skončil před několika díly.
Oproti ostatním knihám autorky je tahle trochu slabší. Chybí mi zde napětí a emoce. Postava dívenky mi přišla až trochu moc neuvěřitelná a umělá, tím ale nechci říct, že bych autorce nevěřil. Možná je to jen dokonalejším stylem autorky jak po práci terapeuta, tak spisovatelky, ale rozhodně se mi líbily dřívější případy, kde excelovala jako vykulený vypravěč plný zážitků.
Kniha je v podstatě o tom, jak moc miluje Bill O Hanlon svoji práci. Asi se nedá čekat zázrak od maličkého formátu na sto stránkách, ale i tak jsem doufal, že žák Miltona Ericksona přijde s něčím víc, než s komentáři k citátům.
Ve srovnání s prvním dílem je tohle o trochu horší. Některé pasáže jsou zbytečně zdlouhavé, nebo příliš rozvláčné a člověka začnou nudit, například narychlo spíchnutá melodramatická tragédie milostné dvojice, proč..
Co mi vrtalo hlavou, vlastně už i v prním díle, je ale rozpor postav. Autor často upozorňuje, že jen jako děti vypadají, ale jsou to už v podstatě staří lidé. Nicméně, proč se tedy vždy chovají jako děti? Úplně mi to nesedí a celkově by to chtělo hlavně do dialogů lépe zapracovat.
Navíc, často mi i připadalo, že autor vytvořil několik bodů z fotografií, které se snaží neobratně spojit a vymyslet výplň. Možná bych byl raději, kdyby to fotky vůbec neobsahovalo, už kvůli představivosti.
Tuhle knížku jsem se snažil šetřit, protože se čte sama a díky fotkám mi nepříjde ani moc dlouhá. Fotky skvěle dokreslují fantazii, hodně mě překvapilo, že jsou autentické. Zápletka je zajímavá a bavila mě. Zvláštní děti ve mě trochu evokují novodobé superhrdiny, kterým opravdu neholduji, nicméně, jejich superschopnosti mi spíše připomínají dětské tužby, než hollywoodské scifi. Jsem zvědavý na film :)
Kouzlo je pryč. Vůbec se mi nelíbily nové postavy, přišlo mi to jako jedno velké klišé a původní originalita a vtip nikde.
Četl jsem díky Gentlemanovi, který se mi nesmírně líbil. Nicméně, Pravidla zdvořilosti již tak dobrá nejsou. Opět se mi líbila atmosféra, jazyk a charaktery, nicméně děj nebyl dobrý.
První třetina se zdála opravdu zajímavá - dvě holky ve velkém městě, bez peněz zažívají dobrodružství. Zbytek byla už jen smršť jmen, názvů a drbů bez jakéhokoliv náboje.
Je to dost škoda, protože kniha začala úžasně.
Velice poutavá kniha, pravděpodobně mě tak z 50% bavila protože jsem houslovej nadšenec :) Ale i tak je skvěle napsaná a autorovy faktické poznámky, názvy skladeb, ulic, měst a vůbec celý ten kontext mi přišel zajímavý a čtivý.
Alespoň pro mě to byl skvělý úvod do mindfulnes při práci s dětmi. Mohlo by to být delší a rozpracovanější, nicméně výhodou je CD
Uff, tohle se moc nepovedlo. Celé dílo se motá v kruhu jediné myšlenky hlavní hrdinky. Nebo spíš autorově představě o tom, jak myslí ženy. Schizoidní a afektovaná hrdinka je jen málo uvěřitelná, stejně tak její dcera, která by ve skutečném světě byla okamžitě hospitalizována na oddělení psychiatrie.
Hodně překvapivý je konec, který retrospektivně poví, co se dělo za osm měsíců, což je dost v kontrastu se "zbytkem" knihy, kdy autor doslova blábolí naprosto o ničem a bez skutečného posunu, nebo děje. Zajímavý námět, který může být fajn pro nadšence skotska, skotských jmen, ostrovů a různých šutrů.
Výborný začátek a ještě lepší zbytek :) Moc se mi líbilo zasazení do doby a prostředí hotelu. Stejně tak časté odkazy na klasickou literaturu a mnoho dalšího, zabaleného do inteligentního a rozvážného stylu. Rozhodně se těším na další díla autora.
Líbilo se mi to střídání zvratů. Chvíli bezpečí, chvíli nejistota,... občas mě teda některé zvraty příliš nepřekvapily.
===SPOILER===
Stejně tak mi některé věci přišly jako klišé (vlk, kterého si ochočí a jen tak náhodou ho ten vlk potom zachrání a chrání? Cmon son). Nebo Tasova nekonečná energie a nepřemožitelnost, často mi to připadá spíše pohádkové.
Tak jako tak, je to poutavé a skvěle napsané dílo.
Nevadí mi snaha o šokující příběhy a díla, ale tohle byl naprostý děs. Perverzní fantazie autora, na zcela groteskním základu, o kterém mě absolutně nedokázal přesvědčit. Děj se odehrává retrospektivně v zahradě, kterou očividně cca 25 dívek nedokáže opustit, respektive z ní utéci jedninému muži. A to ani pod vizí dlouhodobého a opakovaného znásilňování a smrti, nekladou naprosto žádný odpor, ani se o něj nesnaží.
Dialogy jsou nudné, výslech, ve kterém popisuje hlavní postava děj v zahradě je nelogický a bezpředmětný - proč povídá do detailů policistům narosto fádní věci mimo případ?
Nejhorší je na tom opravdu asi ta logika. Ze začátku Zrahradník vypadá jako tajemná a autoritativní postava, nicméně později je z něj jen obyčejný "tatínek", který nevzbuzuje naprosto žádný respekt a hrozbu při jeho snaze o zneškodnění...
Jasně a jadnoduše napsané, i když je to místy občas to samé. Metoda se dá použít i na jiné problémy. Rohodně dopručuji přečíst nejdříve Zázračnou otázku od Shazera :)
Velice inspirativní sonda do světa jak ho neznáme my z města (a asi ani my z vesnic). Člověk má hned na jednu stranu chuť jít zkusit žít jako oni, na straně druhé vidím zlomené duše, které se skrývají jen sami před sebou a svými démony (někdy doslovně).
Kniha skvělá, jistě dala dost práce. Některé rozhovory mě ale nebavily, zejména ne ty, kde autor hluboce zabíhal do životů zpovídaných.
Dočetl jsem to jen s největším vypětím, a to mě jinak podobné příběhy a pocity baví číst. Bohužel, přišlo mi, že autor skáče z jednoho na druhé, často jsem neveděl, zda mluví k sobě nebo k druhým a musel si dávat extra pozor na uvozovky...
Autor, ač zjevně inteligentní, píše opravdu těžkým a krkolomným jazykem celkem běžné věci, které by měl otevírat spíše na terapii (na kterou po čas příběhu chodí. Nevím, zda je to podle skutečnosti nebo fantazie, občas jsem o tom pochyboval, jako třeba v moment, kdy si myslí, že antidepresiva zaberou v rámci hodin, či sna minut. Je to napsané v každém letáku (který i autor četl, když z něj i cituje).
Celkově si myslím, že se to moc nepovedlo, tohle mělo zůstat jako deník někde v šuplíku.
Prvni kniha, kterou jsem od autora poslouchal. Urcite zkusim i dalsi, velice bavila :)
Pobavilo, i kdyz ta prvni tretina byla mnohem uzasnejsi, zkratke me vic bavilo, kdyz byl nezkuseny a teprve vse poznaval. Ale i pozdeji jako dustojnikovi se mu povedlo par excelentnich situaci :)
Snažil jsem se, ale nepřečetl jsem více jak pár stránek. Desetkát na každé straně různě vyskloňovaný Bůh, a jeho závratná velikost a moudrost opravdu není nic pro humanisticky smýšlejícího ateistu :) Nehodnotím.
Tak nejak nevim co si o knize myslet. Na jednu stranu se mi libi autorcina upimnost, na stranu druhou to neni vubec nic prulomoveho jak si mozna autorka mysli. Celou dobu me opakovane napadalo, ze nejde vubec o matku, ale o dceru a jeji prani, aby matka uz nezila.
Smrt je dnes stale tabu, ale urcite situaci nepomaha truchlit nad tim, ze nekdo jeste neumira...