Politre
komentáře u knih
Sigmundovy můry
Pavel Bušta
Zajímavá sbírka povídek, jejichž konce jsou kolikrát nečekané a tím se blíží k mistru krátkých vypointovaných příběhů Roaldu Dahlovi. Není zde vyloženě slabé povídky, naopak ty výborně převažují, náměty jsou různorodé a čtení mě bavilo po celou dobu.
Sadistova bible
Nicole Cushing
Předně jsem rád za to, že nám Carcosa přináší i takováto díla, která by v běžném mainstreamovém nakladatelství horko těžko mohla vyjít, i když mé pocity po přečtení jsou rozporuplné. Nejvíce ze všeho mi atmosféra připomínala mistra splatterpunku Cliva Barkera a posledních cca 30 stránek "andělského porna" je opravdu silný šálek čaje. Dílko je pro mě možná až moc weird a zároveň se bere až moc vážně, oproti Tramvaji č. 1852 od stejného nakladatelství, která je odlehčenější a svou zvráceností a "Lovecraftovským" stylem psaní mě bavila více. A vliv Davida Lynche uvedeného v anotaci jsem tedy moc nepocítil, snad jen v postavě Reného. Suma sumárum kniha je to čtivá, dost krátká na to aby nezačala nudit, originální a bizarností dosti čpící na to, aby si své obdivovatele našla.
Smích ve tmě
Vladimir Nabokov
Autor slavné Lolity zde předvádí další ze svých brilantních psychologických her a znovu mě přesvědčuje, že stojí za to sehnat si i ostatní jeho díla. Kniha s přicházejícím koncem graduje do strhujícího finále.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Nedočteno. Dostal jsem se zhruba do půlky knihy a poté odložil. Přitom si nemyslím, že bych patřil mezi netrpělivé čtenáře, třeba Dostojevského Zločin a trest nebo Bratry Karamazovi jsem přečetl a dá se říct že i přes těžkost námětů jsem se bavil a četbu užil. Ale tohleto, nezlobte se na mě, není dobře napsaný román. Ukecaná až běda, rozvláčné dialogy, kdy jsem prostě ztrácel nit o co go a řeší se v nich věci, pro mě osobně, zcela nezajímavé. Špatné napsaná červená knihovna, která byť má třeba nakonec jakou takous myšlenku, já jsem se k ní přes tu spoustu popsaných stránek nedostal. Nechápu nálepku klasiky a nemyslím si, že k tomu člověk musí čtenářský dospět, aby dílo docenil, možná prostě jen jméno Dostojevskij vždy neznamená automaticky kvalitní román.
Papež ukrutný
Alejandro Jodorowsky
Jodorowsky se opět po osudech rodiny Borgiů opírá do římskokatolické církve a to prostřednictvím postavy Giuliana della Rovery z něhož se stane papež Julius II. AKA Papež ukrutný a opět na ni nenechá nit suchou. Pravdou je že Jodorowsky se svým scénářem přiklání k bulvární verzi, která Juliuse II. obviňovala ze sodomie tzn. homosexuality, a proto komiks je plný zobrazení právě sexu mezi muži. Místo pro spekulace zde je, ale je to místy předváděno až ad absurdum a nevěřím, že by se všechny intriky řešili právě prostřednictvím zadnicí urozených pánů. Pro představu dočkáte se sexu mezi papežem a umělci Michelangelem a Rafaelem či postelovych hrátek hlavního rádce a filozofa Machiavelliho s obskurně tlustými nevěstkami. Za čistě historicky přesný komiks lze dílo opravdu nelze brát i když hlavní dějové události se pravdy drží. Na druhou stranu komiks je prošpikován dekadencí, perverzitou, krvavou brutalitou a řežbou, hláškami, občasným vtipem a jako takový plní vše do puntíku. Ostatně fanoušci Jodorowského dostanou to, na co jsou od něho zvyklí. Theova kresba a barvy jsou jedním slovem nádherné. Pevná vazba a velký formát je zásluhou Arga a též zaslouží pochvalu.
Habibi
Craig Thompson
Jeden z nejlepších příběhů na poli grafických románů, které jsem měl tu možnost prožít. Příběh uprchlých otroků Dodoly a Zama je chvílemi dojemný, chvílemi nemilosrdně krutý. Charaktery procházejí vnitřním vývojem a jsou velice plasticky vykresleny, takže s nimi cítíte a zákonitě vás jejich osud bude zajímat. V komiksu je mnoho částí, kde se vyskytují sexuální scény zobrazující násilí na ženách , jak jinak taky když se Dodola dostane do sultánova harému, ale nikdy to nesklouzne k lascivnímu a zbytečnému exhibování. Celým vyprávěním prostupují pasáže z Koránu a Bible a ukazuje se, že jsou si tyto svaté knihy v lecčems podobné. Craig nám přináší tímto dílem i určité poselství, což je skvělé, když někdo vytvoří něco, co ve vás zanechá stopu. Kresba v určitých částech fascinující, ale především se jedná o nezapomenutelný příběh, které tento komiks řadí k vůbec tomu nejlepšímu, co si lze u nás pořídit.
Břicho Paříže
Émile Zola
Nic pro zhýčkaného čtenáře, který potřebuje spoustu akce a zvratů na každé druhé stránce. Toho se tady nedočká, příběh jako takový tady je, ale není tak výrazný jako třeba u Člověk bestie, ale je protkaný spousty popisy pařížské tržnice, která je nám prostřednictvím autora takřka zpersonifikovaná, jakoby pulzující tvor žijící vlastním životem. V tom je Zola prostě mistr a já jsem jemu naprosto propadl, považujíc se za absolutního Zolistu, užil jsem si každé slovo. Opět a znovu ukazuje jací lidé jsou a nezáleží na době, a pokračuje tak v nastavování zrcadla lidstvu prostřednictvím svého románového díla rodu Rougon-Macquartů.
Sakra trek
Geof Darrow
Parádní jízda mlčenlivého kung-fu mistra a užvaněného osla jak ze Shreka mě naprosto odrovnala. O příběh tady vlastně nejde, spíše jde o sled brutálních soubojů kovboje s bandity a poté s panem Parádou, natřískané slovním a obrazovým humorem. O co jde ale především je neskutečně promakaná a detailní Darrowova kresba, kterou jsem zatím v žádném jiném komiksu neviděl. Už první setkání s partou spolumstitelů je epické a brutální, co do míry krvavých detailů nemající obdoby.
Fixní idea
Leonid Andrejev
Útlou novelu jsem přečetl během chvíle, jakmile jsem se začetl, nemohl jsem přestat. Autor naprosto bravurně zvládl popsat propad doktora Kerženceva do šílenství, ať už opravdového nebo hraného. Dílo se jistě dá zařadit mezi vůbec ty nejpovedenější psychologické romány.
Chlad
Paul Tobin
Na čtvrtou hvězdu to vytáhla famózní Ferreyrova kresba, jinak po scenáristické stránce se jedná spíše o lepší průměr. Dávám radši přednost propracovanějším a mnohovrstevnatějším příběhům, které tvoří třeba Moore nebo Talbot, v tomhle případě se spíš čtenář veze rychlostí blesku po různých hororových výjevech na úkor propracovanosti charakterů obou dvou hlavních kladných postav. Co si rozhodně zaslouží pochvalu jsou záporáci, jak Čipera Jack, tak hlavně Obrtlík, vášnivý to sběratel prstů všech velikostí a barev, jsou zapamatovatelné postavy. Jedná se tedy o takový popkornový zážitek, který rozhodně stojí za to, ale na druhé čtení vám krom krásné kresby nic nepřinese.
Hrabě Monte Cristo. Kniha první (dvousvazkové vydání)
Alexandre Dumas, st.
Jedno z těch monumentálních děl světové literatury, které by si měl přečíst opravdu každý, o cestě pomsty Edmonda Dantese, kdy úprk z pevnosti If je jen pouhým začátkem. Četl jsem nádherné velkoformátové vydání z roku 1975 rozdělené do dvou svazků od MF s nádhernými ilustracemi od manželů Bromových, které celé vyprávění podtrhují. Nezapomenutelný zážitek od krále dobrodružných románů, který nestárne ani po téměř 200 letech.
Maso
Martin Harníček
Děsivá vize temné totalitní společnosti, jež se stravuje lidským masem a to prostřednictvím tzv. poukázek. Zvrhlé, depresivní a příšerné město se svými tržišťi masa, povaleči, klusajícími páry bot policistů v červených uniformách s ostrými píky připravenými vás porazit a dopravit na jeden z pultů řezníků z tržišť a hrdinou, který je vám s každou další stránkou nechutnější a propadá se do morálního bahna lidství. Hutná noční můra s nechutným koncem. Velmi dobře napsáno. Tohle si budu dlouho pamatovat. A řadím mezi české literární temné klenoty.
Dlouhá, temná, chmurná cesta
Joseph S. Pulver Sr.
Těžce pocitová "undergroundová" záležitost, která asi běžného čtenáře nemá moc šanci oslovit. Ale pro ty z nás , jež holdují temnému žánru, jde o téměř klenot. Jedná se, řekl bych až o poezii v próze, některé věty a slova se kolikrát opakují, jakoby v rytmu básně a dodávají textu pocit jakéhosi cyklení hrůz. Chmurné, bezútěšné putovaní třech pistolníků s americkými winchestrovkami větrnou, šedou, zpuchřelou krajinou, povětšinou bičující nelítostným deštěm, za jakousi misí ve jménu PÁNA, kdy cestou kosí skrnaskrz šedé obyvatelé této chladné a pusté satanovi krajiny, poté vesnici vypálí, neohlédnou se, nikdy, a odjedou. Krátký, sugestivní, weird počin. Jsem strašně rád, že knihu vlastním a tímto děkuji Romanu Tilcerovi a jeho nakladatelství Medusa, předně za skvělý překlad (a že to musel být překladatelský oříšek) a za druhé, že u nás mohlo něco takhle svojského vyjít.
Princezna z Nekonečného hradu
Šintaró Kago
Moje seznámení s ero guru žánrem nedopadlo vůbec špatně. Šílený a groteskní příběh o paralelních světech plný krve a useknutých hlav a různých končetin. Dočetl jsem se, že v tomto díle je Kago ještě celkem umírněnější, co se týče explicitního erotického obsahu, takže bych byl celkem zvědav na něco ještě drsnějšího, co stvořila jeho pokroucená a zvrhlá mysl. Rozhodně oceňuji, že to u nás Argo vydalo a dalo nám možnost rozšířit si komiksové obzory.
Dobyvačné armády
Jean-Claude Gal
Galova kresba je monumentální ve svých detailech a propracovanosti, skvěle zapadá do temného fantasy světa jež spolu s Dionnetem stvořili. Škoda, že předčasné skonal a nestihl toho namalovat o mnoho více. Jinak úroveň příběhů ať už těch kratších, jakýchsi střípků ze světa dobyvatelů nebo delší Arnova pomsta a honba za triumfálním vítězstvím, si drží vysokou žánrovou kvalitu. Poslední černobílá povídka Katedrála je pak takovou třešinkou na dortu.
Předehra
Neil Gaiman
Kresba J. H. Williamse III je opojná, snová, halucinogenní a kreativní a předvádí nám , co vše lze vytvořit prostřednictvím komiksového média a jak povznést psaný příběh a svým způsobem dovést do vyšších sfér dokonalosti už tak výborné Gaimanovo psaní. Je až tak pohlcující, že tak trochu zastiňuje samotný děj, kde se toho zase tak mnoho zásadního nestane, ale určitě nejde o nastavovanou kaši původní série, na to má Gaiman svého Sandmana a fanoušky v takové lásce, že by něco takového nepřipustil. Ale přece jen nejde o to nejlepší vyprávění ze snového světa, a proto nehodnotím maximálním počtem. Určitě nedoporučuji číst před původní sérii, i když i to jde, ale neznalec prostě nemůže plně pochopit všechny odkazy a dějové zákruty a postavy, s kterými se nikdo nezdržuje vás znova seznamovat.
Go West Young Man
Tiburce Oger
Pokud si chcete přečíst kvalitní dospělý westernový komiks, pak když sáhnete po čemkoliv od vydavatele Josefa Vybírala, nemůžete se minout. Tentokrát je příběh rozdělen do 14 samostatných povídek jež propojí kapesní hodinky, které přecházejí od jednoho mrtvého ke druhému. Těžko vyzdvihnout jednu jedinou povídku, ale kdybych tak musel učinit, tak kvůli Bertailově kresbě by to byla ta s názvem Sestry Austinovy. A v květnu už se můžeme těšit i na volně navazující dílo Indiáni.
Succubus aneb Běs sviňavý ženský
Honoré de Balzac
Mistrně vtipné mrazivé přelíčení s běsem sviňavým ženským, převyprávěný jazykem páně Balzacem a zachovávajíc punc středověké mluvy a výraziv, tak aby zachován byl dojem co nejvěrnější doby minulé. Ukazuje, že lidi baží po bohatství a skutků hrozných se na nevinných pro groše budou dopouštěti a dopouštějí dodnes. To a ještě více je řečeno ve spisu tomto páně Honoré de Balzac.
Brodeckova zpráva (adaptace)
Manu Larcenet
Jeden z těch komiksových příběhů na které se nezapomíná. Děj se odehrává před válkou a těsně po ní, a ukazuje jak jedno zlo plodí další zlo, pocit viny a ukázka nepěkné lidské povahy, na vše spáchané zlo zapomenout, ale ne všichni jsou takoví, záblesk lidství lze spatřovat v podobě vypravěče Brodecka. Scény z koncentračního tábora až hororově děsivé, vesnice na konci světa a mysteriózní příchod cizince Anderera, tíživá atmosféra dokonale vykreslena do nejmenších detailů. Larcenetova práce dokazuje, že i pomocí kresby a obrázků, lze zachytit i ty nejniternější myšlenky, pocity a nálady. To vše navíc v neobvyklém širokoúhlém formátu.
Pasažér 23
Sebastian Fitzek
Od Fitzeka mám už něco málo přečteno, hlavně v dřívějších letech jsem hltal jednu jeho knihu za druhou, a i když už jsem přesedlal na "vyšší literaturu", a než samotný příběh a zvraty na každé stránce, mě teď spíše zajímá forma, jazyk atd., tak pokud bych měl doporučit jednoho autora u kterého mám jistotu, že se budu bavit, napínat jak kšandy a otáčet jednu stranu za druhou, až ztratím pojem o čase, bude to právě Sebastian Fitzek. Prostě tenhle žánr mu jde a je dobře že se ho drží, protože v něm je králem.
