Prey komentáře u knih

Těžko tohle hodnotit. Je to kniha trochu opitá sama sebou a intelektuálním pozérstvím. I popsaná posedlost je natahovaná tak nějak snobsky. Hogo fogo první velká láska. :-) Jenže jsou tam věty, kdy to stejně tne do živého, kdy je to až bolestně výstižné. Když tedy čtenář vydrží... Takže hodnocení tomu musí odpovídat, přestože adorované filmové zpracování jsem nedokoukal. Lepší tři hvězdičky. (Čteno v překladu Lucie Podhorné.)

3 27.12.2018

Možná je to až moc feministické a multi kulti. A nedostavila se katarze jako třeba u Cunninghamových Hodin. Ale celkově vzato, beletrie je to pěkná a má co říct. (Čteno v překladu Alexandry Pflimpflové.)

3 05.12.2018

Ve srovnání s prvním Vekslákem totální brak, ale co čekat od čtvrtého dílu série. I tak jsem se bavil, jako pokaždé, když Frýbort (ne)přehání v popisu naší společnosti.

3 06.10.2018

Deník Bridget Jonesové v české teplé verzi. :-) Včetně nutnosti nežít ve vzduchoprázdnu, aby člověk docenil některé narážky na filmy nebo osobnosti. Štval mě jen důraz na Instagram a spol. (Vážně v tom necítíte tu povrchnost nebo je vám to jedno?!) Ale to je vina doby, ne autora. Několikrát jsem se zasmál nahlas, a to se mi u knížek zas tak často nestává, takže za mě dobrý!

3 25.12.2017

Je dost filmů, které mám hodně rád i díky Aně (Requiem pro panenku, Želary, Líbánky), takže v tom problém není. Problém je v tom, že od tak viditelné osobnosti by člověk čekal trochu širší reflexe, než jen úvahy o marmeládě. Ta psychologie dámských magazínů… Aňa miluje sebe, rodinu a vaření. No tak bezva. Milé čtenářky, mějte se rády, mějte rády, užívejte okamžiků, každý konec je i začátek, všechno zlé je pro něco dobré. Rtěnka je zbraň. Dvě hvězdičky za prodejnou grafickou úpravu od Lely. P.S. Kdybych byl žádaná herečka, taky bych si ty prachy za sloupky a knihu nenechal utéct.

3 23.09.2017

Tak jsem si po letech znovu přečetl i druhý díl Milénia, přestože jsem si pamatoval, že mě, ve srovnání s první částí, trochu zklamal. Vůbec to není špatná knížka, naopak. Ale, řečeno filmovou terminologií, je to vlastně spin-off, odhalující historii hlavní postavy, ne nový případ. Já vím, stane se tam toho hodně, nemilosrdná Lisbeth je fascinující, ale obdoba naprosto výjimečného pocitu, že spolu s hrdiny pátrám po Harriet Vangerové a dávných vraždách, které je nebezpečné vyřešit, ta se bohužel nedostavila. Vynikající exotické intro vyšumí do ztracena. O kuplířství pojednává popsaná dizertace, ale přímými svědky nejsme. Blond obr a závěrečné zúčtovaní přibližují Milénium k béčkovým hororům. Uspokojivý konec se nekoná, je nutné vrhnout se na další stovky stran třetího dílu, zatížené politikou a příliš mnoha jmény. Pořád je to svým způsobem nadprůměr, pořád ty postavy nechceme opustit, ale už to není zjevení, jakým byli a zůstávají Muži, kteří nenávidí ženy. (Čteno v překladu Azity Haidarové.)

3 25.03.2017

Aktuální hodnocení 86 % při podobném počtu hodnotících se mi jeví jako něčím ovlivněné, pravděpodobně recenzními výtisky, ale možná jsem jen paranoidní. Je to béčko jako prase. Sice béčko vynikající, ale definitivně béčko. Narvat do jedné knihy rituální vraždy, lesbický graffiti gang, náboženské symboly, znetvoření kyselinou, vysokou politiku, pitevnu, sexuální nezdrženlivost, dávné události s vazbou na dnešek, fobii z nečistot, bulvární média, prostituci, únos, znásilnění, rozvod, dějinný státní vývoj, dětský domov, sebevraždu, interview s vykastrovaným pachatelem, drogy, kriminalistické postupy a já nevím co ještě, tak jste buď někdo jako Larsson, kdo z toho na mnoha stovkách stran vytvoří atmosférický mrazivý trhák, anebo nejste někdo jako Larsson, a vyjde vám rodokapsový text plný klišé, věcných i jazykových. Který v českém prostředí, v takovém tom „malém českém bordelu“ (jak to pojmenoval Frýbort ve druhém Vekslákovi), působí přepáleně. Knížka mimořádně čtivá, rychlá, snaživá ve své rozkročenosti, ale přes množství motivů povrchní, jednoduchá, z trafiky. Doporučuji fandům drsnějších detektivek ze současnosti jako oddechové čtení na cesty.

3 18.02.2017

Knihy fešného a chytrého Paola :-) se ke mně dostaly v pořadí Osamělost prvočísel, Čerň a stříbro, Tělo. Zatímco první dvě pro mě byly skvělým objevem, potřetí blesk do stejného místa neudeřil, s Tělem jsem se dost trápil. Nejen kvůli odstupu od válečné literatury, který si držím. Vyprávění těkalo kolem mnohých a u spousty z nich zůstalo buď moc krátce, nebo moc dlouze, nikdy akorát. Ale poslední třetina krásně bolí i tak. A díky ní se dostávám na tři hvězdičky. Paolův talent je stále přítomný, byť spíše na úrovni některých odstavců, ne celku. Když si jedna postava uvědomí, že emoce jsou jen biochemií, a pocítí nad tím rozhořčení, tedy také jen biochemickou reakci, vrním jako čtenář blahem nad uměním trefné, smutné ironie. (Čteno v překladu Alice Flemrové.)

3 10.02.2017

Celkem fajn knížka a je škoda, že se jí nedostalo větší pozornosti. Možná i kvůli zvolenému názvu, vyvolávajícímu chybné asociace? Také anotace je trochu zavádějící. Výsek ze života tří čerstvě dospělých lidí není jen o baťůžkářském cestování nebo hraní na ulici. Je o vztazích, pocitech, ambicích, (ne)empatii k druhým. Naštěstí to není přehnaně nezávislé a alternativní. Trocha sexu a drog je na svém místě. :-) Samozřejmě jsem záviděl ten rozmach svobody, tu odvahu k útěkům, snadné navazování rozhovorů s cizími lidmi, chybějící úzkost z nejistoty, co bude druhý den. A to je na Rafinerii asi nejcennější, že si čtenář může zprostředkovaně odžít vydání se do světa, vydání se světu. Moc se mi líbilo, že si text nehraje na psychologický rozbor do třetího kolene, že jde o přirozené vyprávění, přímočaré v tom nejlepším smyslu slova. I když někomu to může vadit, že víme poměrně málo o „před“ a „po“. (Klidně z toho mohl být román do poslední cesty všech postav.) Další výtky? Konec vykecaný na začátku, to tentokrát nebyl dobrý tah, závěr nás mohl tnout ještě víc. Jo a pořád se zavírající měkká vazba je příšerná! I když v tom je autor nevinně. Tři hvězdičky, ale silné.

3 15.01.2017

Kniha ze žebříčku nejhůře hodnocených? Ale no ták! Strážců mravnosti bych se zeptal, jestli nezaměňují odpor k tématu a odpor k dílu. Za mě fajn tabu námět (a ty kluky, které zdejší matky nepřímo ochraňují, sex sakra bavil), fajn napsané. Jen směr, jakým to graduje, mi přišel až příliš vyhrocený. Ne ve smyslu uvěřitelnosti, stát by se to tak mohlo, ale víc mě bavila intimnost začátku, to „zvrhlé“ plánování... Uneslo by to i čtyři hvězdičky, ale nechám si rezervu, protože námět mohl posloužit i rozsáhlejšímu románu, studii podobné hlavní postavy. Zajímavé mi přijde, v kolika komentářích je vyjádřeno zhnusení z chladnosti a vypočítavosti hrdinky, ale u jiných knih se tleská třeba ženám, které předstírají vlastní vraždu, aby z manžela udělaly vraha. :-) (Čteno v překladu Martina Pokorného.)

3 06.01.2017

Milé děti, a teď jedna pohádka o intimních záležitostech. Docela prča, než zjistíte, že... 1) ...takový vztah k vlastním i cizím tělům má mít tak mladá holka. 2) ...se to na malém rozsahu dost opakuje. 3) ...to přejde od prosté nechutnosti až k masochismu. 4) ...je tam stručně vražené rodinné trauma, aby to víc připomínalo literaturu a méně fetišistické porno. Obecně platí, že neexistuje víc osvěžující zážitek, než čtení o věcech, o kterých se běžně nemluví. A jsem všema deseti pro, aby se bořila tabu a abychom nepředstírali, že jsme o moc víc než zvířátka. Jenže tenhle číča-kokíno naturalismus je ve výsledku tak únavnej, jako každá příliš jednostranná a na sílu tlačená exkurze. Ke konci už jsem měl zakrvácenou hrdinku chuť jejím šlemem z pipiny zadusit. Jenže ono by se jí to líbilo. :-D Maximálně dvě hvězdičky, ale stejně si to přečtěte, ať víte, co stojí na druhé straně literární barikády, než je třeba Malý princ. :-D (Ne)doporučuji zejména myzofobikům jako léčbu šokem! Jo a film překvapil, nikdy by mě nenapadlo, že tohle jde převést na plátno celkem se ctí. (Čteno v překladu Jiřího Strážnického.)

3 01.12.2016

Pamatuju si, že knížka Zmizet od stejné autorky na mě zapůsobila silněji. I když už si nedokážu vybavit nic jiného, než ten dojem. Proto si ji přečtu znovu. To ale neznamená, že se Marta v roce vetřelce nepovedla. Nemám moc rád příběhy, které deformují běžný jazyk podle toho, kdo je vypráví, ale tady mi to přestalo vadit po první stránce. Zvolené životní období rané dospělosti je zajímavé, podařilo se upozornit na náročnost konce teenagerských let, kdy už člověk musí začít jednat opravdu sám za sebe. I přes existující zázemí to není maličkost, všechno zvládnout, i první opravdové průsery. Marta je navíc, v kladném smyslu slova, celkem průměrná a tím lehce uvěřitelná postava, včetně mnoha negativních vlastností. V hodnocení si ale nechám určitou rezervu, jak kvůli tomu neurčitému, dodnes patrnému, osobnímu obdivu ke Zmizet, tak kvůli faktu, že zvolená forma jednoduchých zápisků u Marty příliš neláká k opakovanému čtení.

3 22.11.2016

První, nejdelší část mi paradoxně přišla nejslabší, vyrobená jako až příliš učebnicový příklad vztahu s manipulátorem. Postavy šustily papírem a záměrem autorky. Ale velmi dobře mi přišla zpracovaná otevřená sexuální scéna, což není samozřejmost. Druhý a třetí příběh, to už byly výstižné trefy do černého, působivě pojmenovávající to, co je na církvích a zdravotnictví děsivého. Holt znalost prostředí je znalost prostředí, i vratší fabulace se schematickými charaktery se pak může opřít o odpozorované. Na psaní Petry Dvořákové mě baví, že se nezaprodává povinnosti bavit, že do svých knih pro dospělé nevnáší humor za každou cenu. Úvahy o vnitřním nesebevědomí, nesvobodě a potřebě zakoušet moc jsou na knihu, která by na první pohled šla odbýt jako ženská literatura se ženskými hrdinkami a ženskou psychologií, velmi přesvědčivé.

3 08.11.2016

Komentář obsahuje mírné spoilery. Knihu jsem si vybral v oddělení beletrie. Přestože jsem věděl, že byla inspirována skutečností, zarazilo mě nerománové zpracování, styl literatury faktu. První povzdech. Když jedna z kapitol odbočila od hrdinky k ministerským úředníkům, zděsil jsem se, že mě čeká skoro 500 stran o legislativním a společenském vývoji Irska. Okořeněných snad jen popisem děsivých podmínek v prádelnách, známých z filmů jako Padlé ženy. Druhý povzdech. (Jak jsem se mýlil!) Nevydržel jsem a prohlédnul si foto přílohu. A dozvěděl se z ní víc, než bych si před dočtením přál. Třetí povzdech. Když jsem četl dál, musel jsem se smát, jak zavádějící je veselá obálka knihy se sloganem slibujícím příběh o Philomeně a jejím pátrání. Čtvrtý povzdech. Jenže tím povzdechy skončily. Stránku za stránkou jsem prožíval příběh jednoho života. Správný titul by měl znít Anthony/Michael. Aniž bych to čekal, obdržel jsem svého oblíbeného Cunninghama, bez přehnaného důrazu na lyriku a vnitřní svět fiktivních postav. Obdržel jsem dechberoucí Anděly v Americe (znáte?!), bez nadpřirozené teatrálnosti. Obdržel jsem skutečný příběh, který vypovídá o velkoleposti i nízkosti USA. Fascinující vhled do boje soukromí versus kariéra, síly versus ambice, demokraté versus republikáni, jinakost versus normálnost, ateismus versus pobožnost, náhody versus osud. Obdržel jsem citlivý popis zápasu člověka s vlastní psychikou a původem. Všechno civilně a bez předsudků. Netuším, jak je zpracovaný film. Kdyby byl podle knihy, Judi Dench by se v něm objevila na pár vteřin. Až takový rozpor existuje mezi názvem a skutečným obsahem. (Nebyl to záměr, maličko zatajit opravdový námět a prodat víc výtisků?) Ale díky tomuto rozporu jsem dostal víc, než bych si kdy dokázal představit. Doteď žasnu, jak k vypátrání hlavního hrdiny nakonec došlo. Pro fanoušky queer amerického kulturního odkazu naprostá povinnost. (Čteno v překladu Miroslavy Kopicové.)

3 19.09.2016

Původně jsem chtěl dát tři hvězdičky, aby moje hodnocení trilogie Sedmička mělo sestupnou tendenci. Hrdinové trochu vyrostli a už nemůžou utéct k vodě od témat dospělých, politiky a vztahů. To zatěžuje i čtenáře, který se mohl těšit na další mozaiku z barvité činnosti vodáků a nechce, aby jim skončilo dětství. Forma deníku z putování pár kluků je blíž Soví jeskyni, samostatnému titulu od stejného autora, platonicky zpracované zamilování zase Lovci hvězd. Citelně chybí prostředí celé Sedmičky a jejích podniků, nedočkáme se ani na konci, po výpravě. Opravdu zajímavé věci se bohužel staly mezi díly, jako vzestup Jonáše v hierarchii oddílu. A navíc nemám vztah k lyžování… Tak proč nakonec stejně za čtyři? Na druhé přečtení, po vstřebání změn oproti Sedmičce a Ostrovu přátelství, mě to vlastně hodně bavilo. Když už člověk nemá odvahu a pnutí pustit se do zimní přírody sám, je fajn prožít něco z českých nefiktivních hor na stránkách knížky od spisovatele, který právem patří ke klasikům nejen skautského hnutí.

3 11.09.2016

V porovnání s Kvítkem je to pouze odlesk, skoro jakoby ani nebylo potřeba Fabera, aby něco takového vyšlo. I rozsahem „jen“ čtení na jedno odpoledne. Že by mi něco z Jablka dokázalo Kvítek ještě okrášlit, dovyšperkovat, to se úplně říct nedá, ale ani to není ostuda. Prostě milý bonus, nic víc, nic míň. (Čteno v překladu Viktora Janiše.)

3 07.06.2016

Osamělost prvočísel bude vždycky slavnější, jako silný románový debut a námět, který se dotýká nerdovských stránek osobnosti mnoha čtenářů. Čerň a stříbro je kniha daleko nenápadnější, přesouvající pozornost od dospívání k dospělosti. Velmi se mi líbí smutná metafora o nerozpustitelnosti jednoho člověka v druhém. Není to veselé čtení, nejen kvůli zachycení odcházení jedné ženy („Myslím, že v jisté chvíli dospěla k přesvědčení, že tentokrát by měl bůh žádat o odpuštění ji.“), ale hlavně melancholickým pohledem na vztahy. I přes nevelký rozsah a ich-formu se podařilo uchopit více rovin, zaujala mě například úvaha o rolích muže a ženy. Shrnutí, že když každý může všechno, snadno to sklouzne do pocitu nespokojenosti, že každý musí všechno, je pozoruhodné. Giordano umí psát tak, že myšlenkově a citově bohatý text nesklouzává do slovní exhibice. Zkrátka mě baví. (Čteno v překladu Alice Flemrové.)

3 16.03.2016

Začátek výborný. Skvělý dojem z prvních stran, slibujících pozorovatelský talent a empatické postřehy. Dál se to zhoršuje, příliš planého filozofování bez smyslu pro individualismus, omílání banálních pravd, málo děje. A únavný literární styl, paradoxně ne svou složitostí, ale naopak plochostí. Způsob myšlení neodpovídá různorodým postavám, ale... Dojem naštěstí vylepší vyvrcholení knihy, které jsem dopředu neodhadl, i když se zpětně jeví pro celý text docela přirozené. Díky rozuzlení přecejen zajímavá četba. S hodnocením nemůžu výš, uprostřed jsem se trochu nudil, ale zároveň platí, že mě Literární cena Knižního klubu pro mladého autora neurazila. Uvidíme dál, co bude s tímto jménem.

3 10.01.2016

Velké zklamání. Že si vynikající knihu Rosemary má děťátko opatří tak slabým až trapným pokračováním sám autor, to prostě nepochopím. Místo sevřenosti místa a postav, geniálního balancování mezi psychologií a hororem, tu máme globální ohrožení, mediální cirkus a plytké rozuzlení. Raději doufám, že se mi existence pokračování jen zdála. (Čteno v překladu Veroniky Volhejnové.)

3 17.12.2015

Zajímalo by mě, jestli se kniha kritikům líbila technicky - psaním; či ocenili štítek "sociální problémy"; zda je bavilo autorovo rozhovorové vysvětlování autofikce; a/nebo je kniha emocionálně opravdu zasáhla. Mně ze součtu toho všeho bohužel vyšlo spíš... nic, než něco.

2 03.01.2025