PrincaListicka komentáře u knih

Syn černého meče vypráví příběh Ashoka Vadala, ochránce jež dbá Zákona a zcela bez slitování trestá kohokoliv, kdo ho poruší, bez ohledu na míru prohřešku. Obvykle dojde nevyššímu trestu. Zákon je třeba dodržovat a ctít ve světě, kde každý má své místo, kde každý náleží své kastě. Lidé si nejsou rovni ani ve své kastě a co teprve nelidé - bezkastí - pouhopouzí otroci plnící vůli svého pána, neznajíc dne, hodiny ani minuty svého trestu. Trestu za to, že tak pán zrovna che. Přesto i na bezkasté zákon pamatuje. Bezkastý se nesmí zavraždit, tedy bez legitimního důvodu, kterým může být zcela překvapivě cokoliv, ale tím se nejedná o vraždu, nýbrž o trest. Zajisté je fajn býti nedotknutelným. Nebudu vám zdlouhavě popisovat systém kast, který je stejně náročný, jako jakýkoliv jiný kastovní systém. Pojďme se raději zaměřit na Ashoka.

Ashoka si v dětství vybral meč z černé ocele, Angruvadal, za svého nositele. Zbraně vyrobené z černé oceli jsou jiné, mají, dá se říci, vlastní myšlení. Takovou zbraň si nelze koupit, nelze si ji jen vzít a přivlastnit. Zbraň si vybírá svého nositele. Co se stane pokud někdo není hoden? Angruvadal, v našem případě, to na sobě dá poměrně důrazně znát usekanými končetinami. Pokud se mu ovšem líbíte, ale nejste dostatečně hodni, pak vás jen jemně škrábne, jizva pouhopouhá na památku. Taková zbraň je stále ostrá, prakticky nezničitelná a je dokonalým bitevním nástrojem, který démony vycházející z moře bodá, řeže a stíná jako když rozžhavený nůž prochází máslem. Nezmínil jsem se o démonech? No dobrá, dobrá. V dávno zapomenutém věku proběhla válka mezi lidmi a démony. Démoni byli poraženi a vehnání do moře, díky čemuž se lidé moře bojí a pokud se objeví démon, vyjde právě z moře. A přestože se lidi vody bojí, pivo jim nedělá problém pít, jak se sami dočtete. Kdepak jsem to jen, ach ano u démonů… No, démoni porušují Zákon a Ashok je jeho ochránce. Ashok zabíjí démony, zabíjí lidi, zabíjí nelidi. Ashok vlastně není rytířem hájícím panny, slabé a bezbranné. Ashok je fanatický uctívač Zákona, vidí jen černou a bílou. Dodržení zákona a jeho porušení. Jenže ač se to na první pohled nemusí zdát, Ashok je objetí.

Může se zdát, že jsem vylíčil našeho hrdinu jen jako stroj na zabíjení, čímž vlastně je, ovšem důvody, které ho k tomu vedou, jsou ukryty hluboko v minulosti. Syn černého meče však není pouhopouhá násilná fantasy, kdepak, L.C. úspěšně zakomponoval do svého světa politiku, intriky a spiklenectví. Misky vah jsou rovnoměrně vyváženy, krvelačné scény, bitevní vřavy, či jen pouhý trénink jsou popsány fantasticky. Jak by také ne, Larry fantasy umí. Ashok, Černé srdce, je hrdina, kterého nenávidíte, litujete, nenávidíte, vezmete na milost a nakonec si jej oblíbíte.

Larry opět ukázal, že psát umí, jak již díky Lovcům víme. Na začátku jsem si říkal Larry Correia a nové fantasy, jenže historické, z jiného světa. A nyní? Nyní beru Larryho na milost a ve svém žánru jej hodnotím jako velmi dobrý výkon. Ale pokud nebudou další knihou Lovci… kdo ví zda se černá ocel ujme spravedlnosti.

3 05.12.2022

O ději, stejně jako o ostatních postavách, bohužel není možné říci nic bližšího bez prozrazení zápletky. Mohu však říci, že již od první kapitoly má dej neuvěřitelný spád. Na to, že je hlavní hrdince 17, je k ní osud velmi krutý a odpočátku je čtenář svědkem nemála nechutností a příkoří, kterými si je nucena projít. Velmi se mi líbilo, že Johana nebyla typickou hrdinkou - byla spíše antihrdinkou. A to je skvělé, protože takových postav moc není! Není moc hlavních hrdinek, které jednají nečestně, zrazují své přátele, mají nevybíravé způsoby a pro svou věc jsou ochotné i zabíjet. A to i v řadách nevinných. Vlastně bych se nebála říci, že Dvůr temnoty je tak trochu jako Říše upíra v sukních.

Ohromně se mi líbila diverzita postav. Máme zde sice několik Francouzů, setkáváme se však i s Brity, Američany, Španěly či Japonci. Naoko se stala mou nejoblíbenější lidskou postavou. Nemohu říct víc, mohu jen naznačit, že má jedno naprosto úžasné a děsivé tajemství, které z ní pro mě udělalo neuvěřitelně zajímavou postavu.

Co se týče vampýrů, které já osobně zbožňuji, jsou zde vykresleni spíše tradičně, nečekejte nic ve stylu Stmívání. A to je dobře, protože tak to mám mnohem raději.

Je vlastně hrozně zvláštní, že ačkoliv se příběh odehrává zhruba v naší době, jejich společnost v podstatě zamrzla ve středověku, nikam se neposunula. Prostřednictvím jednoho letmého záblesku se nám však dostává náznaku toho, že to možná není až tak úplně pravda.

V neposlední řadě musím také zmínit překrásný vzhled knihy. Má větší formát, než je běžné, a je doplněna o překrásné medailonky postav, mapu a další grafické poklady.

3 14.11.2022

Čtenář detektivek by jistě označil děj knihy za snadno předvídatelný. Sám jsem měl od prvních stran jisté tušení, ba ne, byl jsem si téměř jistý, jak se příběh bude vyvíjet a dopátrám se tajemství domu sám. Jenže není příliš málo tušit, jaké děsivé tajemství ukrývají? Jistě, jistě bylo. Proto je třeba znát motiv, vědět kdy se jaká událost stala a způsob jakým se vše odehrálo. A to, prosím pěkně, Karen McQuestion zvládla na výbornou. Dítě noci vám nedá spát dokud nedojdete na poslední stránku. Čtete stranu za stranou, snad se vám i tají dech, zažíváte znechucení i pohrdání, ale i naději a šanci na dobrý konec.

A jaký je můj celkový dojem? Neváhejte a hned si Dítě noci přečtěte. Nebude litovat ani jediné minuty. A to jsem se ještě nezmínil ani o krásných deskách a ještě krásnějším přebalu. Podle nejnovějších informací bude podle knihy natočen film, a to už o něčem vypovídá, nemyslíte?

3 01.11.2022

Musím říci, že se mi velmi líbilo, jak osobně je celý komiks pojatý. Obsahuje například úryvky ze skutečných dopisů, které pan Plečnik psal, ať už své rodině, či přátelům.
Jože Plečnik je nepochybně ohromně zajímavá osobnost a já nechápu, jak je možné, že až do přečtení tohoto komiksu jsem o něm prakticky nic nevěděla.

Byl to ohromně skromný člověk. Za své výtvory často odmítal brát honorář, a tak, navzdory tomu, že ho všichni považovali za boháče, žil velmi střídmý život. Nerad chodil na slavnostní odhalení jeho prací, necítil se na takových akcích příjemně.
Zároveň mě také fascinuje jeho citlivý přístup k samotným stavbám. Do spousty kostelů či jiných budou zapracoval symboly charakteristické pro danou lokalitu. Když už musel něco zbourat, obvykle se snažil ozdobné prvky z této budovy recyklovat a použít na budově nové.
Na druhou stranu byl však také nebylo těžké ho rozzlobit. To pak dokázal dát jasně najevo, co je pod jeho úroveň, nebo co mu není po chuti.

Komiks sám o sobě je psaný velmi příjemným a srozumitelným jazykem, je přehledný, všechny zmiňované stavby si můžeme na obrázcích prohlédnout. Na konci je také velmi užitečný přehled všech staveb, které pan Plečnik navrhl, a také zajímavé doslovy obou autorů. Rozsah publikace není ani příliš zdlouhavý, ani povrchní, dostáváme přesné množství informací, které potřebujeme proto, abychom si dokázali vytvořit kompletní obrázek o jednom z nejvýznamnějších architektů Slovinska. Mohu ho tedy směle doporučit všem, které zajímá architektura či samotný pan Plečnik, ale určitě také všem, kteří třeba chtějí zjistit, co je tak skvělého na biografických komiksech.

3 10.10.2022

Již z anotace je patrné, čím je tahle knížka neobvyklá - jedná se totiž o sbírku drabblí, neboli povídek, které mají maximálně 100 slov včetně nadpisu. Autor má tedy velmi krátký a omezený prostor pro vykreslení scénky a její hlavní zápletky, o to větší zábava však je takovéto skeče číst.
Jedno sto skořápek navíc vyšlo v opravdu malém, kapesním formátu, takže si ho s sebou můžete vzít kamkoliv a využít volné minuty v čekárně či tramvaji k přečtení několika drabblí.

Knížka je rozdělena do několika tematických sekcí, například zde máme sekce s názvy jako "Zub" či "Já jsem na tom večírku nebyl." Všechny příběhy v dané sekci spojuje právě ono uvedené téma, avšak v každém je pojato trochu jiným způsobem.

Musím přiznat, že toto bylo mé první setkání s tímto literárním útvarem, nicméně jsem se do knihy hned začetla a stránky rychle ubývaly. Nicméně zde je asi na místě se zamyslet nad tím, jak tuto knížku číst. Je poměrně krátká, a tak by se dala přečíst na jeden zátah. Myslím ale, že zde se víc vyplatí číst postupně a jednotlivé historky si dávkovat, dát si čas, aby se vám rozležely v hlavě a mohli jste si je víc užít.

Samotné drabble jsou vskutku různé - některé vás pobaví, jiné překvapí originálním nápadem, z některých vám půjde mráz po zádech. Nelze je hodnotit jako celek, každý příběh je jiný, jinak kvalitní...Byly takové, které se mi líbily moc, přečetla jsem si je několikrát, byly takové, které si mě příliš nezískaly, a byly i takové, jejichž význam mi asi tak úplně nedošel.

Knížku tedy můžu doporučit všem, kteří hledají pohodové, oddechové čtení, které není časově náročné a můžete se k němu vrátit kdykoliv se vám bude chtít.

3 04.10.2022

Knihu jsem poslouchal v audioverzi namluvené Martinem Zahálkou.

Pakliže jste četli nějaký špionážní román, pravděpodobně jeho autorem mohl být například Ludlum, Forsyth či Clancy. Ne, že by bylo málo „špiónských“ spisovatelů, ale všichni výše jmenovaní vsází spíše na jistou akčnost. Na dramatické scény, kdy se vám tají dech a doufáte, že hrdina dopadne teroristu, špiona či jiný cíl, který je ve velké přestřelce eliminován a hrdina s explozí za zády odchází. John le Carré ovšem vsadil na jiného koně. Jeho kůň se jmenuje Plejáda. Pléda rozličných hlavních postav, plejáda dějových linek, kompars vykreslený s jemností a jistou charakterizací, kterou v dnešní konzumní době nenajdeme.

A přes chybějící pompézní akce až po celkový počet postav, které zamotají hlavu nejednomu současnému čtenáři, dokáže vytvořit atmosféru, jež činí onu tajemnou, snad romantickou podobu onoho povolání.

Každý čin, každý rozhovor či smluvené znamení odhaluje indícii vedoucí k dopadení onoho sovětského špiona v nejvyšších patrech britské výzvědné služby. Zároveň však slouží k zamyšlení nad otázkami osobní cti, morálky či významu loajality. Samozřejmě jsou tyto otázky okořeněny jistou dávkou cynismu, sarkazmu a vlastně i jistou dávkou zápalu vedoucího k otázce významu jistých ideí, ideálů, až k materialistickému vnímání světa. Připadá vám to příliš komplikované na zápletku knihy? Pak vězte, že zdrojem inspirace jsou skutečné události 30. let 20 století, konkrétně pak univerzita v Cambridge a „Crambidgská pětka,“ tedy okruh jedinců kolem Kima Philbyho. Není najednou příběh poněkud neuvěřitelným? Stíny pronikají do světla až s ním nakonec splynou…

A právě tohle John le Carré naprosto báječně popsal. Jeden musí z kola ven je snad až mravenčí prací, ne honičky v autech, přeskakování plotů a zběsilý úprk, byť se i takové situace stávají. Lovec cítí svoji oběť, cítí pach její krve, a přesto musí být opatrný, obezřetně postupovat krok za krokem. Analyzovat každou jednu informaci, vnímat veškeré dění a nenechat se svést ze své cesty. Nějakou smrt i zde ovšem najdeme, ale její popis je tak obyčejný, až snad reálný, a to díky absenci zběsilého krveprolití.

Celému příběhu se nechce vůbec, ale vůbec věřit. Přece to nemůže být skutečné, stejně tak nemůže být skutečná jistá role Československa, a přesto…přesto vše je George Smiley tak děsivě obyčejný.

A teď k druhé části... Je Martin Zahálka dobrým předčítačem? Ne, není, naprosto ne. Martin Zahálka je skvělým vypravěčem! Z celé audioknihy mám pocit, že jsem usazen v koženém křesle někde v rohu staré kavárny, z dýmky se lenivě line kouř, káva je horká, skotská není znehodnocena ledem a Martin Zahálka sedí naproti mě a vypráví mi svůj příběh. Na seznam mých oblíbených daberů se zapisuje další jméno.

Příběh rozhodně mohu doporučit všem, kteří chtějí cítit atmosfému let minulých, kteří chtějí aspoň na chvíli svět, který je přímý a svým způsobem drsný. Svět, kde lidé nebyli rozmazlení a zhýčkaní výdobytkem techniky a nepanovala roztodivná změť pochybných individuí. Svět, který tu kdysi dávno byl, a jediné co zbylo jsou vzpomínky. Stejně tak ji doporučuji komukoliv, kdo je unaven z frenetických akcí, výbuchů či nepřestávající střelby.

3 20.09.2022

Už podle obálky každého čtenáře nejspíš napadne, že se nebude jednat o zrovna veselou knihu. A skutečně tomu tak je - hlavním tématem je totiž válka v Bosně.

Máme zde dvě hlavní hrdinky - Auroru a Evu. Obě dvě jsou na začátku příběhu velmi mladé, Aurora je v podstatě ještě dítě a Eva studentka. Žijí si spokojeně se svými rodinami, nicméně v určitém bodě jejich každodenní reality jim dojde, že něco není tak, jak má být. Že se najednou nemůžou stýkat se svými přáteli. Že se na ně někteří sousedé dívají skrze prsty. Že v televizi neustále hlásí o nepokojích a bojích, které se v jednu chvíli zdají tak vzdálené, ve chvíli druhé jsou ovšem již za dveřmi.

Dějové linie se hodně střídají, stejně tak jako pohledy obou hrdinek. Hned na začátku knihy tedy víme, že se obě dvě dívky v určitém bodě příběhu setkají, jen nevíme kdy a za jakých okolností. Dozvídáme se také něco o jejich současném životě ještě před tím, než se dozvíme, jakými hrůzami si musely projít.

Nejdůležitější na celém příběhu je fakt, že ani jednou není konkrétně zmíněné, mezi kým dané boje probíhají či k jaké straně dívky patří. Místo toho zde máme tři skupiny lidí se zvláštními, až pohádkovými jmény - Snowyany, Silasovce a Jayveejce - které uctívají každá jednoho bájného draka namísto "klasického" boha.
Tohle je podle mě jedna z nejlepších věcí, co mohla autorka udělat. Protože tímto přesně ukazuje to, co si spousta lidí neuvědomuje - je úplně jedno, na jaké straně stojíte. Války nemají vítěze, jen viníky a oběti. Každý má vždycky pocit, že to jeho strana je ta "správná" či "dobrá," nebo snad "v právu." Jenže úplně stejně to vidí i strana druhá či třetí. Vyrůstáme v určitém prostředí, kde jsou jisté politické směry, náboženství či jakékoliv další konfliktní oblasti považované za správné a některé jiné za špatné. Tak nás to učí od malička. Ale je tomu skutečně tak? Doopravdy je vždy jedna strana ta "zlá" a druhá "hodná?" Myslím, že všichni, kdo se nad tímto zamyslí, musí nutně dojít k závěru, že nic nikdy není černobílé. Jedna věc je však jistá - v každém takovém konfliktu budou trpět nevinní, bezbranní lidé.

Kniha popisuje příšerná zvěrstva, kterými si museli všichni civilisté, uprchlíci či váleční zajatci projít. Myslím, že nemá smysl zde vyjmenovávat konkrétní situace, protože není tak těžké si je domyslet. Je to opravdu až neuvěřitelné a smutné.
Nicméně jsem ráda, že jsem se prostřednictvím tohoto příběhu dozvěděla něco víc o válce v Bosně a Hercegovině. Bylo osvěžující, že toto nebyl jeden z dalších příběhů druhé světové války, kterými je, mám ten pocit, knižní trh tak trochu přesycen.

Styl výpravění je naprosto skvělý, svěží, děj rychle ubíhá. Autorka má skvělé vyjadřovací schopnosti a podařilo se jí příběh tak detailně proplést do sebe, takže má čtenář až pocit, že pomalu rozplétá jednotlivá vlákna tohoto složitého příběhu a nenávratně se blíží k jeho rozuzlení.
Musím jen přiznat, že zkraje se mi trochu pletlo, které zážitky patří Evě a které Auroře, ale po chvíli čtení se toto ustálilo.

Obě dvě hrdinky jsou velmi sympatické a silné osobnosti, které není vůbec těžké si oblíbit a věřit v jejich šťastný konec.
Nicméně konec samotný byl velmi smutný a dojemný, pobrečela jsem si. Přiznám se, že pro mě byl tak trochu překvapením, a že jsem čekala klasický happy end. Na druhou stranu mě autorka příjemně překvapila tím, že se odhodlala pro takovýto konec.

3 06.07.2022

Pan primář je kolekcí jedinečných postřehů, sarkastických poznámek a černého humoru. Původně byla určena jen úzkému kruhu přátel autora, studenta medicíny. Jednotlivé stripy byly (a stále jsou) publikovány na Instagramovém profilu @panprimar, autor však nadále zůstává veřejnosti neznámý. A vlastně se ani není čemu divit, možná by mu jeho vtípky leckdy mohly trochu zavařit. :D

Znáte to, každé povolání má takový svůj soubor vtipů a narážek, které často znají i lidé mimo profesi. Autorovi se zdařile podařilo laické veřejnosti přiblížit, s čím se vlastně takový doktor nebo sestra každodenně v práci setkává. S pacienty je to občas jako s boj s větrnými mlýny. Velmi dobře také znázorňuje ztrátu iluzí mladých mediků, kteří přijdou do práce plni elánu a za chvíli už si ani nevzpomenou, kdy naposledy spali.

Občas nevybíravým způsobem koketuje s nejrůznějšími nemocemi či předsudky a představami, které veřejnost o lékařském povolání má. A občas z některých stripů pod tou maskou vtipu čiší hořkost reality. Dává nám jednoduše možnost nahlédnout pod pokličku tohoto nelehkého a obdivuhodného povolání.

Na první pohled by si člověk řekl, jak jeden obrázek chlapa za stolem s modrým pozadím proložený místy obrázkem zdravotní sestry může někoho ještě pořád bavit, natož jak tyhle obrázky může někdo vydat knižně. Pan primář je ovšem skutečně zábavný a troufnu si tvrdit, že nudit se u něj nebude nikdo.

V neposlední řadě musím zmínit profesionální zpracování, kterým je brněnské nakladatelství Backstage Books již proslulé.

Atypický formát perfektně sloužící svému účelu, desky z příjemného materiálu a kvalitní papír i tisk uvnitř jsou rozhodně obrovským plusem, který jistě spousta čtenářů ocení.

3 10.12.2021

Zatímco první kniha Daniela Šmída, Smart Casual, byla průvodcem odívaní gentlemana, Etiketa domácí se věnuje neméně důležité stránce projevu - vystupování. Posloupnost je vlastně zcela logická. Při prvním setkání si prohlédneme danou osobu a teprve po zrakovém vjemu, který můžeme označit za první dojem, přechází naše pozornost na vystupování.
Každý den s někým jednáme a je jedno, zda se jedná o pracovní jednání, rodinný život, či přátelské setkání.

Vystupování, chování, jednání a vychování má svůj počátek již v útlém dětství. Přeci jen právě děti přejímají chování a jednání rodičů. Vytvoří si na základě pozorování, příkazů, či nařízení soubor jistých norem chování na základě výchovy. Rodiče a prarodiče, někdy i starší sourozenci, nám vštěpovali, jak se máme chovat při obědě, hlavně nemluvit s plnou pusou, nesrkat a nešoupat nohama. Zároveň nám bylo vštěpováno, že pokud potkáme někoho staršího, musíme jej s úsměvem pozdravit. Nesmím ani opomenout otevření dveří dámě či uvolnění místa v hromadné dopravě ženám či starším osobám. Ačkoliv nám milující rodiče předávali své zkušenosti v oblasti chování - etikety, nebyli nám schopni předat vše, neboť některé situace nemuseli zažít a pokud ano pak jen zcela ojediněle. A právě Etiketa domácí vás připraví na tyto ojedinělé, výjimečné situace…vlastně nejen na ně. Ve chvíli, kdy jsem si poprvé prohlédl Etiketu domácí, bylo mi zcela jasné, že je více než důstojným nástupcem již zmíněné Smart Casual. Nádherná vazba z úžasného materiálu, kvalitní papír a mnoho nádherných ilustrací jsou pomyslnou třešničkou na dortu etikety. Nyní mne prosím následujte, projdeme si jednotlivé kapitoly.

Etiketa domácí své stránky otevírá jak jinak než v našich domovech a jejich obyvatelích. Knihu bych osobně rozdělil na dvě části. Ta první, domácí, vás postupně provede každou jednotlivou místností od vstupních dveří přes obývací pokoj, jídelnu až po půdu či sklep. Jakmile si projdete jednotlivé místnosti, seznámí vás s chování vůči jednotlivým obyvatelům, ale vůči vám samotným. Na chvíli bude i učitelem, neboť vám přináší klíčové informace, rady a doporučení, jak učit děti dobrým mravům a komunikovat s vaší rodinou. Druhá část, „exteriér,“ vás poté provede situacemi, které vás budou provázet mimo vaše obydlí. Jedná se například o práci z domu, já vím, já vím, ale jistě mi dáte za pravdu, tedy alespoň ti z vás, kteří pracují z pohodlí domova, že se jedná o jiný „domov“ než ten v němž relaxujete a trávíte volný čas. Podíváme se rovněž i za přáteli, na svatbu, smuteční obřad, hotel, restauraci, divadlo či nákupním dům.

Pan Šmíd jistě myslel na každou možnou situaci, která může nastat, a snaží se nás na ni připravit. Na chvíli se tak vžil do role našich rodičů, vychovatelů, učitelů formou příjemnou, ba přímo uklidňující. Po celou dobu hovořil velice vyrovnaně, byť možná sem tam zvedl varovný prst, který nás ovšem neměl kárat, nýbrž dodat důležitosti slovům. Nebyly opomenuty například ani vzory dopisů, dětské hry či servis vína.

Daniel Šmíd napsat opět úžasně čtivou knihu, rádce pro všední i nevšední situace.

Hodnocení: 100%

3 05.12.2021

Musím říci, že příběh Alana a Joea je moc krásný a dojemný. Nečekala jsem, že ve mě vyvolá až takové emoce, přeci jen jsem si říkala, že je to poměrně krátká kniha, takže v ní nejspíš nebude dostatek prostoru pro vybudování vztahu k postavám a příběhu jako takovému. Naštěstí jsem se ale mýlila a pan autor dokázal skutečně vykreslit důvěryhodný příběh a uvěřitelné postavy, ke kterým si čtenář chtě nechtě svůj vztah vytvoří.
I navzdory všem nepřízním osudu zůstává většina z postav pozitivní a příběh je tedy spíš odpočinkovým čtením než dramatem.

Děj rychle ubíhá a i když se vlastně většina z něj odehrává na statku, pořád se něco děje. Stále se dozvídáme nové a nové klíčové údaje o postavách a jejich minulosti. Autor často problematiku "nakousne" a vrátí se k ní až o něco později, jako by testoval pozornost čtenářů, zda jsou schopni si fakta spojit a události propojit.
Akci jako takovou tady příliš nehledejte, vše je spíše na rovině vztahové a psychické, na rovině životních osudů a zkušeností.

Kniha je členěna do kapitol, některé kapitoly jsou z pohledu Alana, některé jsou z pohledu ostatních postav, aby čtenář mohl nahlédnout do pozadí příběhu - jinými slovy, aby věděl o trochu víc než hlavní hrdina, aby byl tak trochu "napřed."
Celá knížka je pak doprovázena vkusnými a moc povedenými ilustracemi, které pěkně dokreslují atmosféru, která je na jednu stranu velmi uvolněná, ale na druhou stranu nad ní visí temný závoj.
Jediné mínus, které ovšem není ani tak chybou autora, je poměrně častý výskyt chyb v textu, a to třeba i v záměně jmen hrdinů.

Ve výsledku je délka příběhu tak akorát. Není ani příliš krátký, ani příliš dlouhý. Nicméně bych si o téhle partičce hrdinů s radostí přečetla i něco více. :)
Vřele doporučuji všem, kteří rádi čtou o nevšedních mazlíčcích a lidech zkoušených osudem, kteří se i navzdory všemu špatnému dívají na svět pozitivně.

3 19.10.2021

Tenhle kouzelný příběh potěší jistě každého milovníka vína. To je zde s velkou láskou velmi často zmiňované, ať už jeho výroba, tak také chuť. O to víc mne mrzelo, že já sama víno nemám ráda a nemůžu s postavami tuto radost sdílet.

Elena je moc sympatická, celé pojetí magie je zde "ze staré školy" - grimoáry, přísady do lektvarů, zaklínadla, tajné sklepy ve kterých čarodějky kujou své pikle. Prostředí i dobové zasazení je vskutku kouzelné.

V příběhu se vyskytuje několik francouzských výrazů, které krásně podtrhují autenticitu prostředí. Sice v knize slovníček nenajdete, ale dají se dobře odvodit. A pokud ne, je tu strýček Google.

Zkraje se zdá, že se bude jednat o velmi oddechový příběh. Musím tedy říct, že jsem byla velmi překvapená, jakým směrem se příběh přibližně od poloviny knihy začal ubírat. Setkáváme se zde se zakázanou magií, honem na čarodějnice, vězením, jedy i vraždou.

Závěr má dvojitou gradaci - nejprve se vysvětlí hlavní zápletka příběhu a následně také onen větší příběh - Elena zjistí, kdo stál za jejím nešťastným prokletím.

Romantická linka je zde poměrně nenucená, i když tak trochu zřejmá od prvních okamžiků a možná místy trochu uspěchaná. Rozhodně ale budete Eleně fandit, to vám zaručuji. Je to inteligentní a charismatická žena, jejímuž kouzlu prostě propadnete. :)

Dostaneme i zajímavé vedlejší postavy, které jsou velice rozmanité a z celého příběhu vytváří komplexní a dobře fungující příběh s až pohádkovým nádechem. Rozhodně doporučuji všem romantickým duším, které mají rády magii. Doufám, že se dočkáme i pokračování, jinak si ho budu muset přečíst v originále.

3 28.03.2021

Vždy se těším na závěrečný díl oblíbené série, byť vím, že je poslední a celý příběh končí. Už nebude žádné pokračovaní, nejspíše se již ani nesetkám s oblíbenými postavami. Je to krásné a zároveň smutné. Jak vnímáte závěry sérií vy? Ale nyní pojďme ke knize samotné.

Jake Sullivan se vydává porazit nejvyšší zlo galaxie. Naštěstí na to není sám, společnost dělá roztodivná partička lidí. A myslím, že piráti jsou jejich nejmenším problémem - zase předbíhám… Před samotným naloděním se z Jakea stane bez okolků náborář. Tu bude muset infiltrovat imperiální konzulát, jindy se vydá zpět do Rockwill pro přísně střeženého trestance. Uznejte, není nakonec banda pirátů tím nejmenším problémem? Není třeba zastírat, velice jsem si oblíbil japonce s obrovským kyjem, který je jako…Jake…jen je japonec. Mimochodem, postava „trestance“ mi nápadně připomíná jednoho soudního psychiatra, který byl rovněž vybraným gurmánem. Jistě si dovede představit rozkošnou partičku, které Jake po nalodění na Cestovatelku (není to od Francise rozkošné?) musí velet.

Mezitím se Fay v Evropě snaží získat co nejvíce informací o své moci a hlavně se jí naučit ovládat. Jistě víte, že zažila poněkud krušné chvíle, a přesto je tou nejlaskavější postavou z celé knihy. No dobře, v minulosti zastřelila…ha, to vám neprozradím! Jen řeknu, že to byla nehoda, tedy pokud několik výstřelů považujete za nehodu. Francis odvrací hrozby na „domácí půdě“. Jeho zbraně nejsou smrtící, nýbrž diplomatické. Svádí krutý souboj s novinářskými supy a bezohlednými politiky, kteří touží po segregaci a ovládnutí všech aktivních. Osobně si myslím, že je na tom mnohem hůř než Jake, přeci jen pokud selže diplomacie, nemůže vyřešit problém pěstmi.

Podaří se Grimnoirským rytířům porazit Nepřítele? Já to vím, ale vy to musíte zjistit! Udělejme si malou rekapitulaci:

akce ✓
humor ✓
napětí ✓
skvělé záporné postavy ✓
výborní hrdinové ✓
vzducholodě ✓
atmosféra ✓


Suma sumárum si Okovy války zaslouží 95%.
(Poznámka: Celá série byla naprosto báječná, závěrečný díl posunul laťku ještě výše. Celkové hodnocení série: 93%)

3 27.03.2021

Pokud jste milovníky Kmotra a italských gangů, tahle kniha se vám bude líbit. Námět je, minimálně v našich končinách, velmi neotřelý, což je rozhodně velké plus.
Ráda bych řekla, že jsem ze závěrečného "rozhřešení" celé záhady byla překvapená, ale byl pro mě po určitých počátečních indiciích tak trochu předvídatelný. Pan autor totiž v průběhu děje občas zmíní informace, které jsou pro ostřílené čtenáře jako "pěst na oko". :)
Ukončení hlavní zápletky bylo pěkně dotažené, vše do sebe zapadlo. Co se samotného konce knihy týče (v tomto případě konkrétně skutečně několika posledních řádků) byla jsem z něj poměrně rozčarovaná. :D

Pokud jde o manželské krize, obvykle stávám na straně žen, protože příběhy tak většinou bývají napsané. V tomhle případě však musím přiznat, že Adam mi byl tisíckrát sympatičtější než Sára, která mi spíš tak trochu lezla na nervy. Postavy jsou velmi různorodé, každá má svou osobnost a nejspíš každý čtenář si zde dokáže najít svého "favorita". I když je Adam hlavním hrdinou příběhu, i ostatní postavy dostávají poměrně velký prostor se projevit.

Autorův styl vyprávění a použitý jazyk je velmi pestrý, v některých chvílích trochu peprnější. Mě to v tomto případě vůbec nevadilo, naopak to příběhu dodávalo na autentičnosti. Mladším čtenářům bych ho však z tohoto důvodu nedoporučovala.

Asi jako každá gangsterka byl i tento příběh v některých scénách poměrně přitažený za vlasy, ale to se příběhům o mafii snad ani nedá vyčítat. Moc se mi líbilo zapojení tajemných prvků, u kterých čtenář pochybuje o tom, zda se jedná o skutečnost nebo něco nadpřirozeného. Pokud jste milovníci akce, pak si přijdete na své - v příběhu se neustále něco děje a i vzhledem k délce knihy děj sviští ohromným tempem.

Já osobně bych uvítala, pokud by byly některé pasáže více rozepsané a daly čtenáři trochu víc prostoru pro vstřebání informací a navození atmosféry.
Každopádně je to zcela jistě příjemná knižní jednohubka doplněná o velmi zdařilé ilustrace, které čtení osvěží a zpříjemní.

3 07.02.2021

Pro začátek chci říci, že jsem už dlouho nečetla takhle obsáhlé fantasy. Svět, který nám je představen v Císařových čepelích je obrovský a komplexní, má neskutečně propracovaná pravidla.

Příběh vypráví o třech potomcích samotného Annurského císaře Sanlituna - jmenovitě o Kadenovi, Valynovi a Adare.
Kadena poslal otec do dalekých hor, aby se učil od Shinských mnichů. Valyna na vzdálených ostrovech trénují jako elitního zabijáka - kettrala. A Adare je, jako jediná ze sourozenců žijící v hlavním městě, přítomna vraždě jejich otce. Spolu s vraždou se však objevuje také spiknutí proti zbylým členům rodiny.

Co se týče Shinských mnichů, jejich teorie jsou tak propracované, že bych neměla ten nejmenší problém uvěřit, že takové náboženství je reálné. Výcvik i mise kettralů jsou naprosto originální. Věřte mi, o ničem takovém jste ještě nečetli.

První třetina knihy byla hodně o poznávání principů fungování světa a hlavních postav. V druhé třetině přichází první akce, a že jí teda není vůbec málo. No a ve třetí třetině jsem si už kousala nehty napětím. Dočkala jsem se několika zvratů, že kterých jsem měla husí kůži, a to už se mi u knihy dlouho nestalo.
Zatím mohu tuhle sérii jen a jen doporučit. Jsem z ní nadšená a doufám, že tomu tak bude i u dalších dílů. :)

3 05.10.2020

Jak už je u Honzy zvykem, každý jeho příběh je úplně jiný. Má jinou atmosféru, odehrává se v jiném prostředí, hlavními hrdiny jsou zcela odlišné postavy. Příběhem nás tentokrát provází mnich Suopan, který se vydává na cestu za hledáním nového lámy. Hlavními postavami jsou ovšem Bára - mladá dívka, která uvízne v horské chatě uprostřed ničeho a vietnamský chlapec Van, jemuž skoro všichni říkají Dane, který se jí pokusí pomoci. To však ještě ani jeden z nich netuší, že jejich osudy jsou propletené a budou svědky nejednoho nevšedního úkazu.

Musím říci, že Dan je pro mě dosud asi nejsympatičtější postavou, kterou Honza napsal. Jsem moc ráda, že do příběhu zakomponoval právě Vietnamce, mám totiž pocit, že jsou v českých příbězích dost často opomíjení, přestože tvoří nezanedbatelnou část našeho obyvatelstva. Já sama mezi nimi měla několik dobrých přátel.

Příběh je velmi krátký, spíše taková novelka, děj má tedy rychlý spád a není tu příliš prostoru pro nějaké hlubší budování vztahů mezi postavami nebo napětí. Těžko říct, zda je to na škodu nebo ne. Milovníci krátkých příběhů to jistě ocení, ti, kteří preferují spíše delší a propracovanější příběhy, budou mít po dočtení nejspíš (stejně jako já) pocit, že jim ke spokojenosti něco málo chybí. Konec byl na mě příliš rychlý na to, abych ho dokázala pořádně zpracovat, a doteď úplně nevím, co si o něm myslet. Celkově jsem si ale čtení i atmosféru příběhu užila.

Jako tradičně si zde přijdou na své milovníci lehkého nadpřirozena a mystična, není to ale žádná hardcore esoterika, takže Suopan jistě osloví i ty čtenáře, kteří tomuto tématu neholdují.

Velmi oceňuji krásné ilustrace, kterých je v knize s ohledem na její rozsah požehnaně.

Ačkoliv se tedy z mého úhlu pohledu nejedná o Honzův nejlepší příběh, myslím, že pro mě osobně se zařadí mezi ty nejoblíbenější. Moc se těším, čím čtenáře překvapí příště.

2 16.10.2024

Vážené pirátky, vážení piráti, tentokrát si společně s třetím dílem mangy One piece vysvětlíme, o jakých věcech se nelže.

Nami a Zoro pod vedením kapitána Luffyho řeší významný problém. Vyrazit na širé moře bez jídla není moc dobrý nápad. Naštěstí ale brzy doplují k ostrovu, který je ovšem chráněný ostrovním duchem. Jídlo sice neseženou, ale zato poznají roztodivné tvory a získají důležité ponaučení. Nakonec zakotví u mírumilovné vesničky, kde se setkají s "mocným kapitánem" Usoppem, synem piráta sloužícího pod Shanksem, kterého většina lidí má jen za mluvku, ovšem jen do chvíle než se seznámí s Luffym a odhalí tajemství, které skrývá upjatý komorník.

Třetí díl, byl převelice vtipný, hlavně pokud se zaměřím na pasáž se strážcem ostrova, která byla velice zábavná. Tím ovšem nechci říci, že by pasáže s Usoppem nebyli vtipné, jenže jsou do jisté míry i smutné. Tempo poměrně rychle graduje a dává tušit, co nás bude čekat v dalším díle.

Dobrou zprávou je, že čtvrtý díl tohoto skvělého pirátského dobrodružství už dorazil do knihkupectví, a pokračování Luffyho příběhu tak na sebe nenechá dlouho čekat.

2 24.09.2024

4,5 z 5* (Nechávám si prostor pro druhý díl.)

Od autora jsem již dříve četla knížku jménem Strnadův efekt, měla jsem tedy určitou představu o jeho stylu psaní. Musím ale říct, že Komanda Omega Strnadův efekt předčila, protože postrádají to, co mi na druhé zmiňované knížce trochu vadilo. I zde je obrovské množství postav, dostává se jim však mnohem víc prostoru, jsou tedy lépe zapamatovatelné a rozpoznatelné. Ačkoliv je Hila hlavní postavou příběhu, pokud by si čtenář nepřečetl anotaci příběhu, možná by mu to v průběhu několika prvních kapitol ani nedošlo, a to právě díky skutečnosti, že je zde dost prostoru i pro všechny ostatní.

Stejně tak se zprvu čtenářům může zdát, že se jedná spíš o sbírku jednotlivých misí Omeg, které spolu tak docela nesouvisí. Opak je ovšem pravdou a postupem času čtenáři zjistí, že všechny události zde mají svůj význam a nevyhnutelně se spojí v jednu hlavní dějovou linku.

Samotný svět je poměrně rozsáhlý a rozvětvený, nicméně knížka je vybavena mapkou a také základním rejstříkem událostí a faktů podstatných pro pochopení fungování Impéria, které orientaci v příběhu usnadní.

Pokud jde o postavy jako takové, úplně bych vám nedoporučovala dělat si nějaké oblíbence. Honza jakožto všemohoucí autor je totiž poměrně solidním popravčím a mnoho z nich se na stránkách téhle knížky dlouho neohřeje. Čeká vás drsný příběh, u kterého pokaždé, když budete mít pocit, že horší už to být nemůže, zjistíte, že může. Já sama jsem si moc oblíbila jak zmiňovanou Hilu, tak i její kolegyni Bopannu, která má velmi zajímavou, netypickou povahu. Skvělý je ale i třeba Vuk Stojković, Ria nebo Rigobert Nguema. Rozhodně se v jejich společnosti nebudete nudit.

Má cesta ke čtení sci-fi byla poněkud delší a když jsem byla mladší, podobným příběhům jsem se vyhýbala. Teď jsem se ale s velkou chutí ponořila do spleti politického pletichaření a intrik, kterého je v téhle knížce opravdu požehnaně.

Na konci se nám dostává velkého odhalení, které nastiňuje, kam se bude ubírat druhá část této duologie, což je fajn, vzhledem k tomu, že Expanzní sektor vyjde každým dnem. Zároveň je ale děj alespoň z větší části uspokojivě uzavřený.

Určitě tedy Komanda Omega doporučuji všem příznivcům politicky zaměřených sci-fi příběhů s komplexním světem, ve kterém vás leccos překvapí. Už se moc těším, až si přečtu druhý díl i celou navazující sérii.

2 30.07.2024

Druhý díl Národního opruzení je v porovnání s prvním mnohem temnější, depresivnější a ponuřejší. A také mi přišlo, že je o poznání lépe napsaný, je vidět, že se autorčin styl psaní vyvinul a vyvarovala se některých chybiček z toho předchozího.

Jelikož sledujeme osudy skutečných historických postav, není těžké si dohledat, kdy vlastně zemřely, tudíž máte tak trochu představu, co vás v ději čeká. Číst o Karlově pohřbu hned na začátku nebylo vůbec snadné, protože jsem si ho v předchozím díle opravdu oblíbila. Autorka ovšem do děje i nadále zapojuje svou fantazii a díky vlastní invenci čtenářům nachystá zajímavé zakončení příběhu. Samozřejmě neprozradím, o jaký závěr se jedná, nicméně ač je na první pohled značně nereálný, ztělesňuje tajná přání všech fanoušků nejen jeho, ale i ostatních obrozenců, což mu rozhodně slouží ke cti.

Karolína i nadále do řádků svého příběhu vplétá svou lásku k této době a jejím lidem, proto je logické, že místy může působit trochu jako fanfikce na národní obrození, ovšem účel, s jakým knihu psala, je více než chvályhodný.

To koneckonců dokazuje i samotný doslov ve kterém vyznává svůj obdiv k Havlíčkovi a jeho neohroženosti i odvaze, díky které se dokázal postavit na stranu dobra. Musím říct, že právě doslov byl tím, co mě na celé knize dojalo asi nejvíc.

Měla jsem to štěstí moci autorku poznat osobně na Světě knihy a nechat si od ní obě knihy podepsat. Do jedné jsem dostala věnování „s láskou k Havlíčkovi“, do druhé pak „s láskou k Božence“ a já za ně nesmírně děkuji. Díky Národnímu opruzení mám tyhle dva o velký kus radši než kdy dřív.

Kniha mi za účelem hodnocení byla poskytnuta Humbook týmem, tato skutečnost však nemá žádný dopad na mé hodnocení.

2 09.06.2024

Hlavním hrdinou tohoto kratičkého příběhu je František Hrneček, syn královské kuchařky a kuchaře. Stejně jako jeho rodiče i on rád vaří a je v tom opravdu dobrý, takže si ho na královském dvoře považují. Jednou se však rozhodne, že je na čase vydat se do světa a získat nějaké zkušenosti. Na trhu pak potká děvečku Majku, která prodává hrnky, ale zároveň se musí starat o svou nemocnou mámu a domácnost, a tak musí neustále odbíhat domů, což jí obchod znesnadňuje. František se jí rozhodne pomoct a ulehčit jí práci. Podaří se mu to? A získá zkušenosti, kvůli kterým se vydal do světa?

Musím říci, že mě moc potěšilo, že je kniha psaná tak trochu postaru, neobsahuje žádné zbytečné novotvary a nesnaží se přizpůsobit dnešní moderní době. Je to zkrátka a dobře milá pohádka, která dětem - a nejen jim - zpříjemní večer, podobná těm, které jsem četla já jako malá. Příběh doprovází nádherné ilustrace, které jsou sice černobílé, ale svou jemností a propracovaností si jistě získají každého čtenáře.

Velice se mi líbí, že autorka svůj příběh postavila na známé větě „Hrnečku, vař!“, ale pojala ji po svém a ukázala tak čtenářům, jak by příběh vypadal, kdyby jeho hlavním hrdinou nebyl kouzelný hrneček, nýbrž mladík s roztomilým jménem.

V příběhu se objevují hezké motivy, například vzájemná pomoc, láska, ohleduplnost, ale také kreativita. Jediné, co mi v příběhu trošku chybělo bylo nějaké ponaučení na závěr, které většina pohádek mívá. Myslím, že by knize dodalo tu správnou jiskru. I bez něj však příběh funguje skvěle a čtenáři si z ní jistě odnesou samé příjemné dojmy.

2 05.01.2024

Já osobně jsem velkou fanynkou Terčiných knížek a její styl psaní naprosto zbožňuji. Obdivuji její schopnost střídat žánry. Její příběhy jsou naprosto jedinečné, jsou jako černá díra, která vás na začátku vtáhne a vyplivne až na konci. A jinak tomu nebylo ani u Hellboundu.

Na začátku příběhu se seznamujeme s Mayou a s tím, co se jí a její mámě stalo. Zároveň s ní však chodíme do školy, na terapie, poznáváme nové kamarády i její pravé já, sbližujeme se s Jamesem. Že to zní spíš jako vlastně docela hezký příběh? Také jsem se nechala nachytat. V jednu chvíli jsem si začínala říkat, že to vlastně ani není thriller. Tenhle příběh vás tak hezky ukolébá, že uvěříte, že se nic špatného stát nemůže. A pak vám zasadí tak brutální podpásovku, že vám to vyrazí dech. Konec je poměrně drsný a minimálně ve mně zanechal hodně otázek.

Značnou část příběhu tvoří milostná linka mezi Mayou a podstatně starším Jamesem, otcem jejího kamaráda a uznávaným psychiatrem, jejichž vztah je pro mnoho lidí zvláštní a nepřijatelný. Asi nikoho z vás nepřekvapí, že jsem jim hned od začátku fandila. James si prostě čtenářky umí omotat kolem prstu. Je ohromně charismatický a tajemný, nejde mu odolat. Maya je podobně tajemná, jako on, ale je velice sympatická. Já jsem se s ní ztotožnila velice snadno a její příběh intenzivně prožívala. Podstatné jsou však i její terapie a snaha vypořádat se s prožitým traumatem, které je zde velice dobře a uvěřitelně zpracované.

Velice jsem ocenila kratičké zmínky věnované postavám z Kávy každé půlnoci, ty mě opravdu potěšily. Také se mi líbily kulturní vsuvky, kterých tu sice nebylo ani zdaleka tolik, jako v Kávě, ale zato byly velmi pečlivě zvolené.

Pokud si tedy chcete přečíst skvěle vystavěný psychothriller, který se vám dostane pod kůži a vyvolá ve vás celou škálu pocitů, pak po knize Hellbound určitě sáhněte, nezklame vás. Přímo na stránkách nakladatelství si ji navíc můžete pořídit i se stylovým merchem. Já mohu jen doufat, že Terka brzy napíše něco dalšího, protože je pro mě jednou z nejlepších českých autorek vůbec.

2 09.11.2023