Profesorskey komentáře u knih
Druhý díl Reprodrozda ve mně vyvolal při čtení a po ukončení asi stejné pocity, jako díl první. Jednoduchý jazyk, krátké věty, akurátní kapitoly, svižnost a snaha příliš nepopisovat dělají z tohoto díla (stejně jako z prvního dílu) příjemnou čtenářskou jednohubku.
Co se týče děje, tak se pomalu dostáváme od dívky z dvanáctého kraje k postavě rebelky v měřítku celého Panemu. Osobně tento díl vnímám jako spojovací kolejnici mezi příběhem o jedné dívce, která přežila jedny hladové hry (první díl) a příběhem, kdy tato dívka změní velkou rebelií a povstáním celou zem.
Na třetí díl se těším, ač se trochu bojím, jak se autorka popasuje s popisem převratu v první osobě a pouze z pohledu Katniss. Uvidíme. Za sebe dílo doporučuji.
Ke kladům. Kniha se opravdu dobře čte, děj příjemně plyne, kapitoly jsou tak akorát dlouhé a části popisů, akce a tajemna na sebe navazují tak dobře, že vás upoutají do křesla. A hlavní bijec je docela sympaťák. Ale...
opravdu nedokážu pochopit zdejší kladné komentáře. Myšlenka celé knihy a děj je tak plochý, že by klidně mohl nosit novou kolekci od nějakého světoznámého návrháře místo těch anorektických holčin. Hlavní postava je fajn bijec s propracovanou minulostí, ale vedlejší postavy jsou tu tak vedlejší, že by zde ve většině případů ani nemusely být. Navíc, je tu jen jedna dějová a osobnostní linka, takže to vypadá spíše jako "vyprávění" ze střední školy, které je docela bez nápadu (mimochodem, když jsme hráli Dračí doupě na škole, tak náš vypravěč dokázal v šestnácti vytvořit lepší zápletku, než autor v tomto díle). Navíc mi lezla na nervy nesmyslnost některých pasáží - a to je právě to, co nějak autorovi nedokážu odpustit.
Příklady: Válečníci ze stepí jsou opravdu velmi zdatní bojovníci, ale naše hlavní postava s jedním vojákem ujedou své jednotce, aby se s družinou čtyřiceti těchto zdatných válečníků při prvním střetnutí poprali sami. A nejen, že to je hloupé rozhodnutí kvůli zmíněnému tvrzení, ale dokonce z toho naši dva nad-borci vyváznou bez škrábnutí. A takovýchto věcí se v knize objeví tak desítka.
Osobně, nedoporučuji.
Martin Vopěnka je úžasný spisovatel a jeho Nová planeta opravdu stojí za přečtení. Čtyři hvězdy a ne pět dávám za obsáhlost knihy, za hluché pasáže, a za velmi stručné zakončení, které mohlo být klidně více propracováno. Ale jinak je to velmi kvalitní a příjemné čtení. Takže pokud chcete lehké sci-fi, které se dobře čte, Nová planeta je pro vás jako dělaná.
Je mi líto stromů, které musely padnout pro tisk této knihy. Je mi líto času, který jsem jí dal a vlastně i času autorky. Pokud se chcete naučit psaní, tak začněte hodně psát a hodně číst, třeba tři hodiny denně. A udělejte si rešerši toho, co chcete psát. A vyhněte se této knize. Mám s ní osobně čtyři problémy:
1 - natahování textu, které leze na nervy. (... jedná se poté o autora, tedy člověka, který napsal knihu...)
2 - konstatování věcí, které jsou jasné. (Kritika je zaměřena na kritizování...)
3 - zaměření tvůrčí činnosti na brak (kladné postavy musí být extra kladné a záporné velmi špatné)
4 - reklama
Příjemná čtenářská jednohubka z vikingského prostředí. Kniha pro mě byla pootevřením dvířek vikingské historie, kterou jsem se na základě tohoto díla, ve kterém jsou hojně popsány tradice, rozhodl více studovat. Pamatuji si, jak mi cca na straně 30 došlo, že se jedná o knižní předlohu k filmu 13th warrior (Vikingové) v hlavní roli s Antoniem Banderasem. Ač mě kniha nebavila tolik jako film (ve filmu je úžasný soundtrack od Jerryho Goldsmitha), patří mezi mé oblíbené. Crichtona jsem měl zařazeného do kolonky sci-fi, ale tímto dílem ukazuje, že je dobrým vypravěčem i v jiném žánru.
Sci-fi dekameron? Šest příběhů šesti postav. Šest osudů, šest problémů, šest bolestí, šest důvodů spojených jednou cestou v předvečer války za bájnou postavou Štíra, ničitele nebo spasitele vesmíru. Každý z příběhů je svým způsobem unikátní a představuje další a další aspekty velkého světa Hegemonie. Kniha se čte dobře, jelikož je to vlastně jen cestou spojené vyprávění samostatných příběhů z unikátního světa, přičemž každý z příběhů by mohl fungovat i jako samostatná povídka. Takže druhý díl je jasným dalším krokem.
Jen si představte, že můžete strávit čas se svou oblíbenou knižní postavou. Caxtonova soukromá knihovna je absolutně skvělá a dobře podaná. Děti doktorky Lyallové je také velmi zajímavé dílo. Holmes a Kosobřit mě upřímně vůbec neoslovili. Povídky jsou krátké, hodí se k vínu a deštivým večerům. Nic extra, ale také ne vůbec špatné.
Ze začátku to člověka vtáhne do děje a následně se to vleče, aby konec utekl paradoxně až příliš rychle. Knížka, která trochu pracuje s několika konspiračními teoriemi, které nechybí tajemno, magie, technologie, nápad, ale dohromady to za mě nějak nefunguje. Jako příběh je to prostě... divné.
Začátek absolutně parádní. Prvních 300 stran bylo přečteno jedním dechem a byly skvělý. Pak naši hrdinové vešli do lesa a četba se změnila v absolutní nesnesitelné utrpení. Omílání jednoho a toho samého na dvouset stranách, neustálé prázdné a nikam nevedoucí dialogy, pak jeden celkem supr souboj a zase plky, plky, chůze, pocity a blá, blá, blá, magie, moc, síla... A pak zjistíte, že ta kniha není na 580 stranách ukončena, a to ani částečně. Za mě ne.
Takový vesmírný příběh lidské povahy. Jeden člověk je chytrý, ale civilizace je zlá, hloupá, ničivá a táhne si své problémy s sebou. Možná jsme prostě jen předurčení k tomu, abychom dělali stále stejné chyby dokola.
Na druhé straně tu máme terraformovanou planetu, na které se s dopomocí viru vytváří nová civilizace z třídy pavoukovců. Je to čistá náhoda a možná i pochybení (nedopatření) těch dávných vědců, ale i tak si příroda najde cestu.
Za mě osobně jedno velké překvapení. Knihu jsem přelouskal za týden a užil jsem si každou její stránku. Vývoj civilizace pavoukovců je skvělý, myšlenky v knize dotažené do konce. Za mě tedy překvapení tohoto roku.
Je to stále fajn odpočinkové čtení, ve kterém se prokousáváme k meritu věci. Svižná akce propojená lehkou retrospektivou, která vysvětluje vnitřní pohnutky některých hlavních postav a která není ke škodě. Některé části knihy se ale podivně vlečou. Určitě stojí za přečtení už jen kvůli tomu, že je to začátek konce UTSS Salamis série. Stále zaujme, pobaví, udrží, ale už je to takové trochu přes kopírák. 50 %
Knížečka si v úvodu bere nemalý cíl - aby čtenář získal povědomí o klínovém písmu a o úskalích spojených s jeho překladem. A ten splňuje na výbornou.
Já osobně nejsem vášnivým klínopiscem ani jazykářem (Bůh chraň), spíše jsem jen člověkem, který se rád nimrá v různých věcech. Klínové písmo bylo prvním způsobem, jak zapsat a předat informaci tak, aby zůstala stálou po delší dobu. Díky písmu bylo možné uschovat, předávat a budovat inteligenci a potažmo celou civilizaci. Bez něj by to bylo nemožné.
Kniha představuje jak vývoj, tak i přesun od "obrazové" formy písma do "slabičné", popisuje (na můj vkus až příliš odborně) různé vývoje, singuláry, plurály a další "ály" a "nanty" a "tivy" a poté se věnuje překladům vybraných textů z Chammurapiho zákonů k mýtům o Atrahasisovi a Etanovi. Vše kupodivu velmi věcně, pochopitelně (upozorňuji i pro jazykového laika), a zajímavě.
Tato kniha mě uchvátila svým vzhledem a názvem v regálu knihovny mezi stovkami jiných - takový malý knižní halo efekt. A nejsem zklamán. Vlastně mě už dlouho nic tak nápadem nenadchlo jako tohle dílo. Chápu, že je to podobné "příběhu služebnice" (což tu padlo několikrát a je to i dvakrát zmíněno na přebalu), ale jelikož jsem ho nečetl, tak nemám s čím srovnat.
Do kladů patří hezky rozpracovaná hlavní postava. Pro mě to byl krásný výlet do nitra ženské duše. Další kladná věc je ten supr nápad omezení řeči a propracování dopadů na společnost. Jsem rád, že autorka zabředla do různorodých sfér makroprostředí, počínaje filozofií, náboženstvím, přes lingvistiku, po ekonomii. Dalším kladem jsou kratičké kapitoly, které se čtou samy.
Jako jeden jediný zápor, který vzal tu pátou hvězdičku, je zakončení, které mi přišlo jako sešité horkou jehlou. Bylo to takové rychlé, špatně vysvětlené, bez zpracování dopadů a následujících procesů.
Obecně ale hodnotím jako velmi povedené dílo. "K tomu, aby vyhrálo zlo, stačí jen mlčet."
Jako oddechovka před a po náročnější četbě toto dílko funguje. Jedná se o hard-sci-fi řežbu, ve které je hromada plochých postav a nedostatečně popsaných lokalit bez použití náročnějšího a vzletnějšího jazyka, zároveň celá dějová linka a vyústění je poněkud... hloupá? Abyste chápali, jsem velkým fanouškem vetřelců, a nikdy jsem je nepokládal za vyloženě hloupé. No celou touto trilogií se táhne myšlenka, že jsou to prostě "brouci", kterých se zbavíte kulkou se slovy "táhni do hajzlu", a kteří jsou prostě tupí (proto oceňuji telepatickou schopnost vetřelčí královny). A tuto tupost prostě nedokážu překousnout. Není to nic, k čemu bych se vrátil, prostě svou práci to udělalo a teď jdu na něco složitějšího.
Mám radost, že tohle dílko vzniklo v našich luzích a hájích. Kresba je absolutně suprová. Za tu dávám plný počet bodů. Svět je představen a popsán také velmi povedeně (a to hned třikrát). Ale obsahová stránka děje, to je úplně jiná...
V knize jsou tři příběhové - časové - linie. První mě absolutně nadchla, rychlé představení světa, uvedení do dění a bum - akce. Hltal jsem stránky, všeho tam bylo dost, děj skvělý, člověk se těší na vyústění a v nejlepším přišlo intermezzo. Návrat do období temna, do období vrcholného úpadku civilizace. A do příběhu vendety. A když se měl strhnout ten největší boj, přišla bez závěru třetí časová linka z předaleké budoucnosti, která je sužována překupníky, gangy a zkorumpovanými poldy, která je navíc zase poháněna jednoduchou pomstou. Tato časová linka byla jako jediná dokončená natolik, že ten otevřený konec beru. Ale mít v knize tři otevřené konce, z nichž jen jeden je dostatečně ukončený, je pro mě jako čtenáře vážně otravné... chápu, že je to první díl, a chápu, že se tu vytváří série a že to bude dovysvětleno v dalších dílech, ale tahle knížka byla vytvořena proto, aby si čtenář koupil další díl, nebo tak mi to alespoň přijde.
Tak tahle kniha má u mě jasné prvenství. Větší blbost jsem v životě nečetl. Řekl spolek mikrovlnky, sporáku, lednice a rychlovarné konvice a vydaly se společně přes silnici k zítřkům naplněným Božím slovem, když se konečně přestane kupčit se vzpomínkami. Vím, tahle věta nedává moc smysl, ale pokud si tuhle knihu přečtete, tak vám nebude dávat smysl dál... ale pochopíte, proč tu je, jelikož celkem slušně popisuje děj "jednoho z nás".
Povedené hororové povídky. Vzdáleně mi připomínají tajemno Kingových prvotin. Za mě osobně příjemné čtení na pár dní.
Po slabším třetím dílu je tu tenhle absolutně maskulinní hrdinský epos, který má ode mě pět hvězd. Jízda od první strany, krásná kresba a záporák, který vám na stranách neunikne!
Jsem nadšenej! Sakra, tohle je umělecký dílo! Marv je ve světě plném mužské zženštilosti velmi inspirativní. Boxovací pytel mě volá.
Jedna moje známá mi kdysi řekla "Jen Burton dokáže udělat z nekrofilie romantický celovečerní film" - reakce na jeho Mrtvou nevěstu. Ale k tomuto dílku. Něco vás rozesměje - třeba Chlapeček s hřebíky v očích (no, tak mě suďte, ale fakt to bylo vtipný) - a něco ne. Ale po dočtení ve mně přesto zůstala taková nezodpovězená otázka: Kdyby to nenapsal Burton, ale někdo jiný, zajímalo by to někoho???