puczmeloun komentáře u knih

(SPOILER) Číst knihu s takto dramaticky odlišným hodnocením (*na Goodreads) je trochu ošidné, ale po jejím dokončení velmi dobře chápu obě strany. Na jednu stranu se totiž Ve stínu hvozdu hezky čte a má to zajímavé nápady, na tu druhou to ale při přihlédnutí ke konzistenci příběhu/magie/světa dost skřípe...

Mám rád tajemné hvozdy, magii a dávné věže. Je vždy osvěžující číst knihu psanou z trochu jiného pohledu (zde důraz na silné hrdinky...). A z dramatického pohledu chápu, proč je příběh psaný tak, jak je. Vždy je nastolen nějaký problém, ideálně neřešitelný, který se následně vyřeší a knížka tak může v zajímavé a čtivé gradaci pokračovat dál stránku za stránkou. Jenže autorčina přepísknutá dramatizace vede k tomu, že si to celé čím dál tím víc samo odporuje a přibývá nestravitelných momentů. Úplný závěr tak už člověku připadá jako akční hollywoodský film, který prostě musel být ukončen takto rychle a zkratkovitě, jinak by se nevešel do klasických dvou hodin (tady jde ale přitom o knihu!). Zatímco pro vyřešení úvodních problémů by tak pouze stačilo, aby mezi sebou lidé mluvili a používali hlavu, což je v příbězích klasika, ke konci už jsou možná řešení prakticky jen ve stylu "deus ex machina" smíchané s vtipy na Chucka Norrise (ale v kůži náctileté čarodějky).

Abych onu gradaci vysvětlil na nějakých příkladech:
• Začátek: Máme tady čaroděje Draka, který za ochranu před děsivým Hvozdem žádá každých deset let jednu dívku z oblasti Údolí. Jde vždy o dívky narozené v určitých letech X mezi měsíci Y a Z. Proč se tedy v té době vesničané vůbec snaží o děti, když je to tak "strašlivá věc"? Proč se rodina s těhotnou ženou radši neodstěhuje? Proč Drak nevysvětlí o co mu jde (kniha se o smysluplné vysvětlení snaží) a s vesničany se nedomluví na nějakém lepším systému - že věno dá předem rodině, která dívku připraví atd. Vždyť by se mu logicky musely (dle knihy odpovídající) dívky (a její rodiny) přímo hlásit v klasickém středověkém stylu "za provdání aspoň něco vyděláme, když to není dědic statku/farmy".
• Střed: Máme magii, které se dá naučit jen po deseti-dvaceti letech/celoživotního pilného studia. Zrovna ale potřebujeme vyřešit problém a vystudovaný čaroděj není dostupný. Čirou náhodu se přijde na to, že hrdinka je jiný typ čarodějky a čirou náhodou onu věc zvládne, i když je nemotorná a vůbec se nechce učit. Resp. řekneme, že ona věc není možná a za pár stránek ji ona hrdinka i přes nemožnost udělá. Ano, stanovení zdánlivě nepřekonatelných překážek žene lidstvo i v realitě, ale upřímně, všechny je v několika po sobě následujících měsících nepřekonává jedna jediná nezkušená teenagerka.
• Konec: Máme hlavního padoucha, proti kterému bojovalo stovky a tisíce let stovky a tisíce vojáků, čarodějek a čarodějů, zemřelo kvůli němu nepočítaně venkovanů, bylo zničeno nepočítaně majetku a zabito nepočítaně domácího zvířectva. Onen padouch ovládá velmi silnou magii, kvůli které se k němu nedá dostat, a má prakticky neomezené množství vojáků. Pošleme proti němu občanskou válkou oslabenou dvojici čarodějů (jen jeden z nich má nějaké řádné zkušenosti a léty ověřené znalosti), kterou ale při příjezdu k padouchovi skoro nikdo nezastavuje/neomezuje a přiblížení je docela klidné. Skoro padoucha zabijí, ten se na poslední chvíli otřepe, skoro vyhraje a pak si najednou vzpomene, že by to šlo jinak, dobro vítězí, Chuck Nor... tedy hrdinové vyhrávají, všechno změní k lepšímu, je krásně a nádherně... Proč? Prostě proto!

Celé věci mimochodem nepomáhá ani to, že hlavní hrdinka je skoro nesnesitelná husa (díky dalším zdejším komentářům jsem se naučil krásné anglické sousloví Special Snowflake Syndrome), která se ze "šmudly" během pár týdnů přerodí v čarodějku síly desítky let studujícího čaroděje. A navíc dostane i jako blesk z čistého nebe nějaké ty nutné "romantické" scény.

PS: Je mi vlastně jedno, jak zdejší magie ne/funguje, protože upřímně toto není důležité skoro v žádném klasickém fantasy. Naopak se mi líbí, že existuje dvojí typ magie (jako např. zeměplošská magie vs. hlavologie atp.). Pro nějakou uvěřitelnost by ale kniha musela mít nějaké mantinely, kterých by se držela. S opačným přístupem je to pak totiž strašně účelové (např. nepoměrná síla) a selektivní (např. jen někde a nějak fungující přemisťování). Nemluvě o jejím nalezení - když má někdo úkol čarodějky hledat (očividně jsou velmi důležité a užitečné), jak to, že při její síle si ji všiml až při výběru "na služku"?
PSS: Je poněkud zvláštní a rozptylující číst v čistém fantasy o Rosje, Polje, Venezii a Kijivě, stejně jako textaci magických formulí, která očividně vznikla na základě lotyštiny/litevštiny.

3 29.01.2022

Začátek je pěkně těžkým soustem. Kniha se zdá být komplexní, nakonec je však spíše plná specifických termínů, které pochopení znesnadňují (a mě od čtení trochu odrazovaly). Jak je ale čtenář s přibývajícími stránkami pochopí, najednou je děj vcelku nekomplikovaný. Ano, je i docela temný, nešetří se s krví ani zlými pletichami, ale velké zvraty nakonec nekončí nějakým výrazným překvapením nebo enormním problémem (až bych ve výsledku řekl, že jsou lehce literárně naivní). A škoda, že ze tří hlavnějších postav, na které se kniha specificky zaměřuje, nakonec světla reflektorů září prakticky jen na jednu (takovou, kterou typově známe z mnohých young adult románů, včetně Naslouchače nebo Ve stínu Hvozdu). Ale rozumím tomu.

Na druhou stranu oceňuji, že svět Havraních kruhů má svoji specifickou atmosféru. Inspirace severem a tamní mytologií je jasná (i v vzhledem k autorce), přidáno (tedy v rámci mé omezené znalosti) je ale zároveň dost vlastních prvků, které knize dodávají na zajímavosti. Byl bych proto moc zvědav na dospělejší knihu z tohoto "vesmíru", kterou snad další dvě pokračování nabídnou.

3 29.01.2022

Zajímavá směs. Od vtipných kousků přes parodie žánru, jednoduché hříčky i znepokojivé texty až po hluboká zamyšlení. Na část povídek už jsem narazil dřív v jiných sbornících, do mysli se mi zapsal Zástup a Malý vrah. Tentokrát si k nim přidám černohumornou Kostru, morbidního Hrobníka, Čertíka v krabičce (nejen film Vesnice si určitě bere inspiraci ze stejného zdroje :), znepokojivý Vítr nebo vtipnou Žila byla stará žena. Ano, některé z povídek, mj. dvě poslední, jsou trochu slabší, ale z Temného karnevalu u mě určitě převažuje celkově dobrý dojem.

A jak normálně nemám rád předmluvy, tady krátké uvedení každé z povídek do kontextu, zdroje inspirace i důvodu vzniku dává rozhodně smysl. Hezky to dotváří celé dílo.

3 22.01.2022

Na Zápisky jsem byl opravdu zvědavý. Severní Korea je přes všechnu svou odpudivost fascinující bizarní zemí, kde by se člověk rozhodně nechtěl narodil. Jako stalinisticko-totalitní režim je svého druhu přežívající ukázkou toho, proč tento typ ideologií nekompromisně odmítat. A pak je tady samozřejmě autor Michael Palin, jehož uvolněný a trochu bláznivý styl mám rád, jen je úplným opakem obrazu formální dědičné diktatury... Výsledný mix je překvapivě soudržný, graficky hezky zpracovaný a doprovázený příjemným množstvím fotografií.

Ano, pokud chcete vědět o tom, co se v KLDR opravdu děje a jak se lidem žije, existuje velké množství zdrojů, kdy se přímo nabízí skvělá novinka Svědectví o životě v KLDR. Zápisky jsou naopak takovým čočíkem (kdo nezná, tak viz jeho dříve převážně na Čínu zaměřený YouTube), u kterého také očekáváte něco jiného, než od Etzlerovy knihy Novinářem v Číně.

Je to pohled na natáčení dokumentu v "poustevnickém režimu" plném paranoie. O hledání lidskosti i tam, kde zdánlivě není. Využít momentu politického tání a optimisticky přemýšlet o možném otevírání země. Snahou dozvědět se víc, pokoušet se o překračování stanovených linií (a nahlédnutí za kulisy Potěmkinových vesnic), samozřejmě v hranicích možného, jde o cestopis, nikoli politickou misi. A ukazování absurdit, specifik i krás této země mediálně zakrytých za hlasitou propagandou plnou armády i jaderných zbraní a odhalovaných totalitních zločinů. Drobné střípky, které odjinud neznám - ranní přízračná hudba, změna oblečení soch během let, cílené pastelové přebarvování paneláků, malba propagandy dodnes ručně...

...zároveň samozřejmě doporučuji i stejnojmenný dvoudílný seriál, který se s knížkou obrazově, tematicky i v detailech příjemně doplňuje. Seriál je více o cestování, kniha pak zabrušuje do zákulisí celé akce.

3 08.01.2022

Motivován skvělým uvedením v knize Havel od Žantovského* a předchozí hrou Vyrozumění jsem se na Zahradní slavnost opravdu těšil. Ano, přísloví rodičů jsou neuvěřitelná, stejně tak jako některé projevy a proslovy (všechna čest hercům, kteří hru odehráli v hlavních rolích). Opakovaní houstne, absurdita eskaluje a hutní. Příčetnost postupně z prvního dějství ke čtvrtému rapidně klesá, přesto nejde o nějaké chaotické bláznovství, ale čistou řezavou úřednickou psychopatii. Fascinující, přesto v současnosti asi už ne tak aktuální a zábavné.

* CITACE: "Lidé se nekontrolovatelně smáli, ba u vytržení řvali smíchem, tleskali uprostřed hry, setrvávali na svých místech na několik kol potlesku před přestávkou a vynutili si na konci hry tucet či více děkovaček (...). Nejeden mladý muž či žena viděli inscenaci na Zábradlí desetkrát či víckrát."

První políčka na mě neudělala nejlepší dojem a na mysl se vkrádala vlezlá myšlenka, že už to celé strašně zestárlo. Jenže s přibývajícími stránkami začaly převažovat vzpomínky na dětství, kdy jsem opakovaně četl Dobrodružství v temných uličkách. Nostalgie převládla a celé jsem si to opravdu užil. Ježek v kleci, tajná chodba, Široko, ginkgo, létající kolo, volby Velkého Vonta, pětiboký kámen...

Ano, zpracování komiksu je málo přehledné (holt převedení dvou knih do necelých 50 stránek) a políčka plná textu úplně nepotěší. Stejně tak zvolená témata už prostě nejsou v Česku možná – ostatně to moc nebyla ani v dobách mého dětství a celé je to pro mě spíš variace na rytířské fantasy plné cti a slávy pro 20. století – nemluvě o proměně některých společenských přístupů. Na druhou stranu, že knihy, které oslavují čestné a sportovní chování, demokracii (i když jasně, klukovskou), podnikání (nemáme peníze, tak začneme vydávat a prodávat vlastní časopis) nebo třeba občanský aktivismus (boj za hřiště a rozsvěcování lampionů v oknech) vyšly v roce 1941, resp. 1970, to velká čest autorovi. A že to bavilo mě jako předpuberťáka, protože to bylo skryté za tajemství, dobrodružství a technické zajímavosti, to patří autorovi druhá pochvala.

Pro mě tedy čtyři hvězdy a množství nostalgie. Opravdu by mě ale zajímalo, co na to říkají současní kluci. Nezestárlo to už definitivně?

3 21.11.2021

Umělecké dílo. Zpracováním, obálkou (ten znak!), grafikou, jednotným stylem ilustrací... A ty texty. Každý je samostatným příběhem, hraje se s jazykem, pohledem, historií, překvapením... Příjemné, pokud je ukazována část života známého člověka nebo důležité události, avšak z jiného pohledu, v méně známém místě či překvapivé životní situaci. A baví mě, jak stránku za stránkou kniha proměnami témat i jejich zabarvením ilustruje světový vývoj na jedné zemi střední Evropy.

Osobní přístup k republice. Výběrem témat, zvolenými příběhy, vypořádáním se s Babišem, Válkovou, Pujmanovou. No jo, ale proč být negativní spíš než pozitivní? Proč radši zvolit odmítaného premiéra, než si připomenout neznámou část života prvního porevolučního prezidenta? A jaký přesně význam dala nezvratnost (jak píše obálka) např. vraždě Margity Vörösmartyové?

Repetitivnost. Jak jde o 73 povídek sledujících rok za rokem vývoj státu, objevuje se časté opakování jazyka i témat. Praskliny, návštěvy občerstvoven, několikrát obecní blázen (proč?)...

Otázky. Nebyla předtím kniha jen uměleckým dílem se 73 povídkami? Nebyli ony faktické popisky na levé stránce přidány až ex post? Protože někdy "kazí" pointu, někdy se opakují, někdy bych byl bez nich opravdu ztracený. Pokud člověk nezná dílo nějakého ze zařazených básníků nebo třeba život zmíněného politika, nedokáže rozeznat, co je jen autorovou imaginací a co naopak odkazuje na jeho texty, básně*... Kniha by asi musela mít rejstřík s poznámkami minimálně tak dlouhými, jaký má rozsah teď.

* Třeba hned u Jaroslava Seiferta jsou natolik specifické formulace, že to přeci musí na něco odkazovat ("Tam voněla spíše pára z žehliček, týrajících límce, strach z potratů nechtěných dětí, plíseň kvetoucí na zdi za dečkou s vyšitou siluetou Pražského hradu nebo nevyvětraný plyn z příbytku sebevraha."), ale vyhledávač nabízí pouze tuto knihu. Nebo Michal David a "pumpařova sestra a smála se jako suchý dětský piškot".

3 19.11.2021

Pro mě podivuhodný výplňový díl. Děj ságy se mnoho neposunul stejně jako hlavní hrdinové pohybující se vlastně ve velmi malé oblasti. Měřítko celé knihy se výrazně zvětšuje, přibližuje, z mezistátních záležitostí se dostáváme k otázkám "lidským" (až na drobné výjimky) v časech války. Více drsnosti, méně humoru. Přiznávám, že mě to baví ještě o trochu méně než předchozí Čas opovržení. Nebýt některých nových postav (Regis!) i scének (hraní Gwintu nebo pasování Geralta z Rivie na Geralta z Rivie s "trpkým úsměvem") a dobré čtivosti knihy, tak jdu s hodnocením i níž.

Pátý typ zpracování románu 1984, které se ke mně dostalo. Kniha, film, mluvené slovo, grafický román a konečně i tento komiks.

Na knize mě nejvíce zaujala kresba. Ta je ale spíš snová než totalitní, rozmazaná, umělecká, jaký to rozdíl od totalitní ostrosti betonu, strohosti a hrubosti brutalismu. Výsledek je mnohem méně tísnivý, než jiná zpracování. A taky mi připadá méně přehledný pro čtenáře.

Naopak zvolený typ architektury je parádní, včetně interiérů, jako jsou různá propletená schodiště a rozlehlé haly. Zajímala by mě inspirace některých budov, zahlédl jsem tam ale každopádně i jednu nápodobu reálného hotelu ze severokorejského Pchjongjangu.

Taky mě (spíše nepříjemně) překvapil překlad, který mění některé už dlouhodobě zažité pojmy. Například ideopolicie je psychopol, ideozločin je psychokrim, newspeak je neolekt a třeba Eastasie je Orientasie. Zajímal by mě důvod k této aktualizaci.

Na závěr mě pak zamrzí přístup k textovým polím, kdy je vidět, že jsou dodělávaná, resp. někdy i tečou mimo políčka (i kdyby to bylo schválně, v originále to asi nepůsobí tak uměle).

Víc o samotné knize George Orwella jsem si napsal ke zpracování 1984: Grafický román od Matyáše Namaie.

3 06.11.2021

Hezká blbůstka. Je vidět, že se Stančík krotí, ale nenápadně se tam i tak vkrádá jeho obliba jazykových hříček (nemluvě o jménech), různorodých mystifikací (a poznámek po okrajích textu), jídla a zdánlivě nesmyslných odboček. Výsledek je tak o řád příčetnější než např. Mlýn na mumie, ale celé je to bohužel dosti krátké... Nu, nemám pro knihu ten správný věk, ale i tak dobře pobavilo. :)

Druhé čtení proběhlo s pidižvíkem, který také nemá pro H2O správný věk (školkové dítě poslouchá o dětech ze základky). Nutno ale říci, že Stančík dokáže psát natolik srozumitelně a v rámci důležitých částí děje vynechává pro děti těžko pochopitelné koncepty*, že je to zatím jedna z nejlépe přijímaných dětských knih. Ponorka, zmenšovadlo, krajina pod peřinou, vodárna, duch...

* Což je u dětských knih zvláštní nešvar, na který opakovaně narážíme. Stančík ony dospělejší věci navíc úplně nevynechává, ale dává je buď do poznámek, nebo do krátkých zmínek, které dospělý interpret může přeskočit, improvizovaně změnit či vysvětlit. Například opakovaně se vracející odkazy na Tarzana u knih ze série Dobrodružství pavouka Čendy do děje zasahovaly tak mocně, že se s tím těžko pracovalo. Na něco podobného u Stančíka nenarážíme.

K původně poslouchané audioverzi: Před nějakou dobou jsem slyšel rozhovor s Jiřím Lábusem, že namlouvá audioknihy pro děti. Znělo to zábavně, ale brzy jsem na věc zapomněl. Teď jsem náhodou narazil na knihy Petra Stančíka pro děti a hele, interpretem je Jiří Lábus. Takže i když jsem nebyl cílovka, oba pány mám rád, tak jsem se do toho vrhl. A spokojenost.

3 21.10.2021

Po letech od posledního čtení znovu velmi příjemné překvapení. Humor je přesně takový, jaký já mám rád. Vše je hezky absurdní a krásně nesmyslné. Momenty v Restauraci na konci vesmíru (dobytče!), "realita" vzniku lidské rasy nebo návštěva vládce vesmíru mě opravdu bavily, stejně jako momentky výroby čaje a originálně pojaté výtahy. Tahle bláznivá představivost bez hranic je moc dobrá...

Poznámka 1: Velmi doporučuji ilustrovanou knihu od Černodana. Stejně tak je parádní audioverze od Vojtěcha Kotka, který zvolil mnohem lepší interpretaci, než Vojtěch Dyk v předchozím Stopařově průvodci Galaxií.
Poznámka 2: Nevím, proč jsem si toho minule nevšiml, ale z knihy si jeden vtípek očividně přebrali scénáristé Červeného trpaslíka a udělali z něj celý jeden díl. Pobavilo :)

3 14.10.2021

Podivná to kniha. Výchozí premisa sice zní zajímavě, kdo by si nechtěl přečíst o "zombie" apokalypse z pohledu domácí zvířeny, výsledek je ale velmi nevyrovnaný. Už jen první stránky textu v sobě skrývají několik věcí, které mě od čtení odrazují – neustálé zdůrazňování různých obchodních značek (až do konce jsem čekal, že to bude mít něco společného s "hlavním hrdinou" a jeho slovníkem, ale bohužel), zbytečná sprostota, a text, který se zdá být psaný nesystematicky (intuitivní styl psaní vs. promyšlený a průběžně upravovaný). To vše se sice postupně umravní (snad až na ony obchodní značky), ale ani tak pro mě není kniha přesvědčivá. Je to spíše postapokalyptická procházka po různých zákoutích Seattlu pohledem vrány, kterou si logicky jako neznalý města mnoho užít nemůžu. Děj mi tak ve výsledku přišel opakující, podivně se táhnoucí a s velmi neuspokojivým závěrem.

Co naopak skrývá kniha originálního?
1) Zajímavý pohled na "zombie apokalypsu", který je hodně netradiční (pro mě především v postupné proměně "chodících mrtvých" v další fáze), i když ve svém výsledku zbytečně moralizující a kritizující současné lidstvo (proč a jak ke katastrofě došlo).
2) Snahu o vytvoření několika vzájemně se prolínajících zvířecích komunikačních přírodních sítí propojených jakousi protofilozofií. Ani tady nejsem cílovou skupinou.
3) Samotného hlavního hrdinu (a "postavy" doplňující), který je zvířetem. Jenže vzhledem ke stereotypnímu pojetí zvířat, bez nějakých překvapivých vlastností, to vlastně děj mnoho neoživuje. A docela mě mátla neustálená (nebo jsem něco přehlédl) schopnost se domluvit, která u někoho byla a u někoho zase ne.

Jak to shrnout? Kniha je při pohledu na další komentáře pro někoho určitě zajímavá a velmi tomu rozumím, u mě se ale velmi netrefila. Svou originalitou mě "nutila" k dočtení se stálým očekáváním něčeho většího, ale nedočkal jsem se. Uznávám, že toto prostě není pro mě, i když popisek zněl lákavě...

3 01.10.2021

Zdánlivě to má vše potřebné. Exotika, záhada, historie, podivné listiny, zvláštní lidé, smrt, vtip i láska... Jenže ono tajemné se odhalí relativně brzo a překvapivě velkou část knihy už víme, o co vlastně jde. Potřebné detektivní napětí tak zmizí, zájem čtenáře opadá a zbytek textu zabírá exhibice Sherlocka Holmese spolu s rozvedením dávné historie. Není to špatné, ale už to za desetiletí od vydání dosti zestárlo. Ostatně závěrečná citace mluví sama za sebe...
„Všechnu práci jste v téhle záležitosti udělal vlastně vy. Já při tom získal ženu, Jones si vysloužil ostruhy - co proboha zbývá vám?“ „Mně,“ řekl Sherlock Holmes, „pořád ještě zbývá lahvička s kokainem.“ A natáhl po ní svou dlouhou bílou ruku.

3 27.08.2021

Deštivé odpoledne kdesi na brněnském nádraží Adamov - jih. Při chůzi pod stříšku šlápnu do kaluže, ale co nadělám. Babička sice říkala, že mám mít nohy v suchu, ale jednou se nic nestane, když to budu ignorovat. Stačí, že mám zítra tenis s tím obchodníkem, co nám bude dodávat novou knihu o české politické scéně. Vašek? Jo, nějak tak se jmenoval. Ale je to lůzr. A ta kniha? Teda abych řekl pravdu, ona to bude spíš nějaká satira, ale prý ne moc vtipná. Spousta textu a rádoby vtipných hlášek z brněnských facebooků, ale ve výsledku vlastně jen snaha o parodii toho drůbežáře, který dnes vede tenhle stát. O řád hloupějšího. A místo premiéra je vlastně prezident. A má vášnivý vztah s malým kuřetem. No jo...

Za chvíli mi bzučí telefon. Znovu píše pan Mirek. Prý jestli nezajdu na oranžovej svařák bez vína ale s vodkou. A že jestli na to nekejvnu, jsem buzerant a zpovykaný dítě plný alergií, co si nedovede pohlídat manželku. Odvětím, že už jdu na tenis a že jsem zrovna v Adamově. Prý že už to je můj trest. Sám ale zamlči, že je v Kuřimi. A že z toho gulagu už se nikdy nemusí dostat. Už po několikáté mi nabízí pojistku. Ne. Neskočím mu na to. Stejně nakonec zemřeme osamělí a v bolestech jako všichni okolo. Aspoň že dnes vysílají tu reality show, kde budou kandidáti na primátora synchronizovaně lézt z popelnic na papír. Koupím si k tomu sedmičku červeného a bude klid...

Znovu se rozprší. Jenže je únor a místo deště mělo sněžit. Nebude to ta nařízená změna počasí od EU? Prý ochrana před meteoritem, ale já se zblbnout nedám. Jó Rusové, ti by věděli. Ale takhle bez sněhu zase nebudou mít vlekaři co žrát... Nechám to bejt. A v myšlenkách se dostávám k tomu, jestli to nebe nebrečí nad tím, jak špatnou beletrii v Česku máme. A já brečím s ním...

3 18.06.2021

Na toho, kdo zná Brno i předchozí tvorbu Stanislava Bilera, nečeká žádné překvapení. Fakt prakticky nic nového*, což mi s potenciálem knihy přijde docela škoda. Všichni zemřeme, Velký Špalíček je nejhnusnější, do ZOO nechoďte, Adamov je nejbizarnější město nejen na jižní Moravě, okolí Boby je jen pro feťáky a slouží jako živé muzeum 90. let. A samozřejmě dojde i na gulagy, tentokrát však není myšlena Kuřim, ale opravdu nepovedené Kamechy.

Jsou tedy cílovou skupinou knihy turisté? Nevím, pro ně je to dle mě příliš "bilerovsky specifické"... To už bych jim radši doporučil něco ze série autentických průvodců To je Brno. 111 míst je totiž spíš něco ve stylu Tří měsíců v Barceloně. Čtenáři mají rádi Gebrianovu tvorbu, Barcelonu taky, tak si přečtou, jak ji vidí on a možná se něco nového dozví. Srovnání asi kulhá na obě nohy, ale nic bližšího mě nenapadá. U 111 míst totiž snahu o popsání kvalit nebo výhod města nahrazuje nekonečný pesimismus, jak jen ho Brno dokáže vyvolat. Zdánlivě nikdy není nic dobře, ani stávající stav, rekonstrukce nebo demolice. A když už je, v další větě se musí shodit něco jiného.

Každopádně mě potěšilo, že mezi prvními 16 místy jsou hned 4, kde se starám o vlastní geocache (pro mudly myšleno herní schránku/poklad), tedy bych je určitě doporučil i já (mj. Bílá Hora se super výhledem a koupání v Chrlicích).

Je škoda, že v knize i přes kontrolu (píše se o ní v závěru) zůstávají chybky, nebo minimálně nepřesnosti (a to faktické i jazykové). Nevrhal jsem se přímo do vod factcheckingu, ale do poznámek jsem si napsal toto:
- U nádraží je zmíněno ukončení kolejí do roku 1898, přitom už bylo od roku 1849 průjezdné, končily tam ale linky vlaků dvou soukromých společností (a byly proto rozděleny přístroje zabezpečovacích zařízení). Proto se taky budově říkalo dvojnádraží (byly to dvě provozem oddělené části).
- Budova Convalarie není na místě brány, ta byla až někde u pizzy/zmrzliny. O stejné věci píše i BAM Brno, ale žádná mně známá mapa to nepotvrzuje.
- Denisovy sady dělal především Petr Hrůša (mimo zmíněného ateliéru) a vodní schody jsou u Bašt/Nových Sadů, ne u Masarykovy.
- Že není lom na Hádech zatopený? No není to pravda úroveň zatopení lomu v Blansku a Hády nejsou díra v zemi, ale ukousnutý kopec, přesto, já tam jako malý strávil nesčetně koupacích dní ;)
- Pozemky pod stadiony za Lužánkama (i kolem nich) město Brno vlastní, nikdy se jich nezbavilo, soud je o silnice, parkoviště a chodníky na nich. Což je stejně "nepěkná šlamastika".
- Kostnice není v místě, kde sedávají lidé s pivem, ta je až na křižovatce s Rašínovou. Nemyslel autor spíš bývalý hřbitov? Ten byl kolem celého kostela.
- Obora Holedná není za vodojemem, je až za ulicí Žebětínská na sever.

*Výjimkou je odkaz na hezkou a pravidelně aktualizovanou mapu Timova díla, o které jsem neměl ponětí. Škoda, že Databáze knih neumožňuje přidávat odkazy, kdyžtak mrkněte na Goodreads.

3 15.05.2021

Jak jsem byl nadšený z Řek Londýna, pokračování už mě tolik nezaujalo. Nejsem fanoušek jazzu, který sám o sobě není moc fantasy tématem, proto si to zákonitě nemohu užít tak, jako předchozí škodolibou duchařinu. Druhá dějová linie zaměřená na „eticky znevýhodněnou osobu praktikující magii“* už je o něco lepší, bohužel je ale po většinu knihy docela v pozadí a pořádně se projeví až s blížícím se závěrem... Trochu mi chyběla dřívější hravost a nějaké velké překvapení, místo kterého jsme dostali "opakovaný vtip". Na druhou stranu je super, že Měsíc nad Soho na svého předchůdce navazuje plynule a postupně nám odhaluje další zákonitosti čarodějného světa Londýna... I s přispěním Tomáše Kobra, který je moc dobrým interpretem audioknihy...

Právě proto, že jsem si děj tolik neužíval, o trochu víc jsem si všímal i jistých věcí, které mě zlobily už v prvním díle. Jenže tady na ně zbylo víc čtenářovy pozornosti (nebo je autor dříve nepoužíval tolik?):
1) Proč je v knize zmíněno tolik obchodních značek? A opakovaně? Product placement?
2) Skoro každý popis ulice zmiňuje typ dvoj/domků – je libo viktoriánské, tudorovské nebo edwardovské?
3) Milostné eskapády jsou na úplně jiné úrovni a dostaly o řád větší prostor, než jen dřívější "komentování" a "sny".

*Používání termínu "černý mág" už by v současném tavícím kotlíku Londýna nebylo úplně ono.

3 09.05.2021

Martin Řezníček je nezpochybnitelný profesionál. Jeho reportáže, stand-upy i živé vstupy ze Spojených států byly často tím nejlepším ze zahraničního zpravodajství České televize. Sám jsem si práci redaktora na nějaké ty roky vyzkoušel, a tak jsem na jeho produkci koukal s otevřenou pusou (podobně skvělý je Dan Stach). Jenže zpravodajská (natož obrazová televizní) tvorba je ve srovnání s tou knižní často rozdílnou hrou – ta první především předává aktuální informace, ta druhá jako hodnota přetrvává v knihovnách. A tady si Rozpojenými státy, už jen názvem, autor naložil obří úkol, který ale plní jen částečně. V kapitolách o Trumpovi, konfederačních památnících nebo rasových protestech se o různých liniích dělicích obyvatele USA dozvídáme skrze konkrétní příklady a případy. Velká část knihy je ale opravdu – dle prologu autora – zápisníkem zahraničního zpravodaje, který rodině a přátelům léta práce shrnoval a v rozvinuté formě má čtenáře donutit k dalšímu čtení. A taky výběrem toho nejlepšího, nejdůležitějšího a nejsilnějšího z jeho tvorby, kde čtenář dostává mozaiku známých obrazů, nikoli hluboké ponoření do tématu. Zároveň ani druhá jednotící linie, která se pro knihu nabízí, tedy pohled do zákulisí televizní tvorby, není všude a netvoří kostru, od které by se dalo odpíchnout. Když přitom tyto pohledy do zákulisí probublávají na povrch víc, dodávají četbě pro čtenáře šťávu - například u protestů, přírodních katastrof nebo náhodných setkání, které krásně reportáže doplňují. Takové momenty jsem měl na televizní práci taky moc rád...

Kniha je každopádně řemeslně dobře napsaná, obsahuje zajímavá témata, zpravodajské zkušenosti i trefné poznámky. Jenže bez jednotící linie nenacházím mnoho důvodů, které by člověka vedly k opakovanému listování. A že jsem ke knize poslouchal i její audioverzi rozdělenou na půlhodinové díly, přijde mi, že ideálním formátem by pro tento zápisník byly pravidelné podcasty. To bych poslouchal s chutí, vždy k aktuálnímu tématu...

A paradoxně ti, kteří by si tuto knihu opravdu měli přečíst – lidé nadávající na jednostrannost České televize nejen ve vztahu k Trumpovi – si ji s velkou pravděpodobností asi ani nepřečtou. A přitom by zjistili, jak poctivě zahraniční zpravodaj ke svým tématům přistupuje. A že se snaží popisovat obě strany jednoho národa (např. při definování voličské skupiny 45. prezidenta).

Poznámka k audioverzi: Horší předělovou znělku jsem tedy zatím neslyšel. Tohle podivuhodné falešné pinkání na klavír se Radioservisu opravdu nepovedlo.

3 28.04.2021

Předně chápu, jak moc mohla být ve své době tato kniha převratná, proč se půjčovala z ruky do ruky a stály se na ni fronty. Bavil jsem se o ní během čtení s babičkou, což celému čtení dodalo na zajímavosti (i ona má tento román v knihovně, četla ho a půjčovala). Samotný text je na mě ale až příliš "rudě" obarven a z dnešního pohledu banální. Přesto velmi dobře vypráví o své době a kniha by měla být "must-read" pro zájemce (nejen) o dobu nadvlády komunistické strany.

3 17.04.2021

Čekal jsem nějaké brněnské storky v hantecu, ale ony jsou to ze začátku hlavně "přeložené" klasické pohádky a pověsti... Samozřejmě řádně okořeněné támhle vtípky (a že jsou tedy některé řádně fousaté a "fotrovské"), tadyhle sprosťačinkami, sem tam brněnskými specifiky, aktuálními i historickými narážkami (např. PŠM bych v hantecu hledal marně, že) a někdy jiným či uříznutým koncem. Jo, a na ty storky nakonec taky došlo, včetně vtípků směřovaných na horoskop, či "Šipály, co fofrovaly betálným švunkem". Někdy to byl ale fakt betelné lochec :D Na to, že jde vždycky o hodně krátké kousky, dvě tři stránky a je konec...

A čtení? Záleželo příběh od příběhu. A taky na tom, jak se autor nechal unést vodami hantecu. Někdy se to četlo v pohodě, někde zas každá druhá věta nabízela nějaké neznámé slovo*. Na jednu stranu mě překvapilo, kolik slov z hantecu vlastně pořád každodenně používám a ani se nad nimi nepozastavím. Na tu druhou je pak fascinující, že pro spoustu věcí očividně hantec slova nemá, ale pro některá jich má jak Eskymáci pro sníh. Když už jsme u toho, a abychom v češtině nemluvili sprostě, pro příklad zvolím hlavu: bedna, budka, dózna, dyňa, gebeňa, glocna, kedlábka, kefa, lebeňa, makovica, ringla, řepa, škopek, štricla... No a pak chceš říct sníh nebo sněhulák a "seš v gebišu".

* S tím, že někdy ani internet nepomohl. Kurňa, to neexistuje pořádný slovník hantecu? Co toto je! Dvojjazyčné vydání by tak ani pro rodilého Brňáka nebylo sem tam od věci...

3 25.02.2021

To, co začíná jako klasická pohádka s králem, dvorními dámami a městy oplývajícími fantastickým jídlem, se brzy stane velmi dospělým čtením. Záhy totiž přijde první smrt, následována smrtí další a další a další... Ale to už je čtenář obklopen tématy, jako je propaganda (lež, fake-news...), strach a život v totalitě, výměna osobních zásad za jistotu práce (příjmu, života...), zneužívání "bezpečnostní situace" k osobnímu obohacení atd. atp.

Opravdu by mě zajímalo, jaké části knihy jsou původní z dob psaní série Harryho Pottera, a co bylo napsáno ve spojitosti se současným světem. Dospělejší čtenář totiž v ději může vidět odkazy na koronavirovou situaci (neschopnost přiznat situaci a uznat problém, šíření nesmyslů...), Brexit (naivní monarcha a země vedená neschopnými, zapojení lidí do kampaně, rozhádání rodin/přátel...), USA po 11. září (zneužívání situace pro "utažení šroubů"). Každý si v Ikabogovi najde to své, může si do něj projektovat vlastní naštvání i zkušenosti, včetně českých specifik (např. jakási místní Charta, která i přes dobré úmysly a zákonný rámec dopadne jako tehdy u nás)... Přitom ale není cítit, že by to bylo nějak na sílu, vše se čte dobře a i jako pohádka je to často uvěřitelnější, než kdejaké sociální drama. Jen bych tedy rád slyšel, jak na to děti (dle obalu 7+) opravdu reagují, a co si z knihy odnáší...

CITACE: "Zimní chlad byl cítit i v sirotčinci (...) Děti v hadrech, děti, které se živí jen zelnou polévkou, nepřečkají rýmu a nachlazení tak snadno jako dobře krmené děti. Na hřbitůvku za sirotčincem přibývali ti, kteří zemřeli na nedostatek jídla, tepla a lásky. Nikdo neznal jejich skutečná jména a truchlily po nich jen ostatní děti."

Na druhou stranu, i když je kniha pekelně temná, je zároveň opravdu psaná pro menší čtenáře a slovní obraty tomu odpovídají. A krom překvapivé drsnosti člověka dějově moc nepřekvapí (výjimkou je snad jen specifičnost života a smrti jistých tvorů). Po půlce už se to navíc i trochu táhne a čtenář pořád nevidí světlo na konci tunelu...

Jinak samozřejmě nelze zapomenout na povedené ilustrace knihy, které jsou překvapivě velmi dobré (kolik rodičů pomáhalo? :) a parádně text doplňují. Už jen tím, kolik má Ikabog forem a podob.

3 02.02.2021