puczmeloun komentáře u knih

Předělat do komiksu divadelní hru? Vlastně skvělý nápad, není nutné zkracovat dialogy, napsané je vše podstatné a vizuální styl může autor/ka vytvořit prakticky podle sebe (dokonce s menším omezením, než v divadle). A ani potřebný rozsah by tady neměl být problém, kniha je totiž opravdu velká. Nutné podmínky pro skvělou adaptaci jsou tak od samého začátku splněny. Jenže já už jsem asi příliš zmlsaný na to, abych v tomto případě hodnotil vysoko. Umělecký styl je osobitý, ale hodně jednoduchý a zároveň zabíranou plochou nutí autorku k tomu, aby zasahovala krácením do už tak divadelních dialogů. Což vede oproti originálu k několika nepřirozeným slovním výměnám (např. ohledně věku hlavní ženské postavy). Jsem rád, že někdo R.U.R. věnoval svůj čas a je zajímavé si výsledek číst, do mé knihovny ale třeba na rozdíl od dvou nedávných zpracování 1984 (což je ještě o řád obtíženější, viz Xavier Coste a Matyáš Namai) nezamíří.

K samotné R.U.R.:
Forma divadelní hry je hezky komorní, svižná a jasná. Zjednodušeně je pak kniha až koncentrovaná Válka s mloky, kde sice rozsah neumožňuje téma mnoho rozvést a zodpovědět některé otázky, na druhou stranu má i jen během čtení svou nepopiratelnou sílu vycházející z dění těsně po konci první světové války (zajímalo by mě každopádně také dramatické zpracování). Jen jsem tedy poněkud překvapen z faktu, že ženské role jsou v R. U. R. až svojí vlastní "parodií". Což tedy ve chvíli, kdy hned dvě z nich jsou pro dění klíčové, není pro výsledný dojem úplně ideální. A to i s přihlédnutím k době vzniku...

1 30.09.2022

Jako návrat k něčemu už důvěrně známému. Déjà vu konceptů i obrazů, kdy jsem si na prvních stránkách říkal, že tohle jsem už přeci četl i viděl. A to nejednou. S dalšími stránkami ale člověk ochutnává nové příchutě, postupně je příběh, i jeho jednotlivé ingredience, nově zamíchán a přetvořen. Dostáváme netradiční detektivku zabalenou do kulis vesmíru na jedné straně futuristicky plného zajímavých technologických konceptů, na druhé ale odkazujícím na historickou pozemskou kulturu Aztéků*. A k tomu fascinaci básněmi, sem tam špetka úplně nových kulturních konceptů...

Síla knihy bohužel s postupně odhalovanými tajemstvími slábne, nové otázky nepřichází a vše se přetváří ve space operu plnou intrik, útěků a opakovaných nebezpečí. Člověk by se rád nechal i nachytat, ale na úplně zásadní zvraty nedojde. Stejně tak se bohužel nedostane ve větší míře na hrozbu největší, kterou je opakovaně strašeno. Tu si autorka nechala do pokračování. Za mě tedy rozhodně zajímavý kousek, ale i ty udělené čtyři hvězdy jsou spíše slabší.

*Původně jsem v tom hledal východní Asii (především Čínu), protože o Aztécích vím bohužel o dost méně, než bych chtěl. Míru čerpání a použité inspirace tedy nedokážu posoudit.

1 15.09.2022

Jsem rád, že jsem se díky dobrému uvedení v Žantovského knize Havel do autorových her pustil, stojí totiž opravdu za to. A zároveň jsem rád, že až teď (nikoli jako k povinné literatuře na škole), kdy předpokládám budou o další kus mého života později asi ještě lepší. Krásné propojení kritiky, vtipu, absurdity, slovních výronů, které přes svou rozsáhlost tnou do živého, prvků autobiografických, stylistických i zábavných. Jen zdejší výběr osmi her ukazuje na specifický autorský rukopis, který se ale zároveň může uplatnit v pestré škále forem. Tato kniha je předkládá doslova na zlatém talíři, dle poznámek v závěru publikace jim byla věnována velká editorská péče, kdy se hledělo na každé písmenko i formátování textu. Navíc jsou doprovázeny jejich historií autorskou, divadelní i společenskou. Díky za to.

A samotné hry? Podrobněji se jim věnuju přímo u nich, ale zjednodušeně:

Zahradní slavnost: Příčetnost postupně z prvního dějství ke čtvrtému rapidně klesá, přesto nejde o nějaké chaotické bláznovství, ale čistou řezavou úřednickou psychopatii. Fascinující, přesto minimálně pro mě současnosti už ne tak aktuální a zábavné, jako tomu bylo v době uvedení.

Vyrozumění: Výborné. Hlava XXII kombinovaná s Kafkou, situačním humorem, Kanclem a dobou "reálného socialismu". Tak krátké, přitom to nabízí tolik vjemů.

Ztížená možnost soustředění: Když k již předpokládanému Havlovu stylu i tématům přibudou ještě hrátky s prostorem a časem, jsem jako čtenář/divák příjemně překvapen.

Žebrácká opera: Zase něco úplně jiného, přitom je v tom autora hezky vidět. Je k popukání číst hru z prostředí chudiny a zločinu, kde mezi sebou hlavní postavy mluví o přízemních věcech Havlovým vypilovaným stylem plným dlouhých vět (odstavců až stránek) a pseudoodborných jazykolamů jako ze sociologických učebnic...

Audience: Jak v jednoaktovce o setkání dvou lidí shrnout paradoxy totalit/autoritatitních režimů, disidentství, svědomí, jánabráchismus, socrealistickou popkulturu, situační vtípky, autobiografické prvky, absurdní divadlo (opakování, stupňování tady ještě podpořené stoupajícím množstvím alkoholu v krvi) a ještě tomu dát dvojí zajímavou pointu...

Vernisáž: No fuj toto. Přesně tyto pocity vyvolávané při čtení/sledování této jednoaktovky já opravdu nemám rád a Václav Havel je svým klasickým stylem plným opakování s neustálou gradací dokázal velmi umně zprostředkovat. Z autorského pohledu tedy paráda, z pohledu čtenáře/diváka ale nechci víc...

Largo Desolato: Sebe/kritická hra s autobiografickými prvky a kafkovskými tóny. Reálnější a o to drsnější verze Ztížené možnosti soustředění. Nátlak okolí (blízkého i vzdálenějšího, společenského i osobního), tíže režimu i vlastních myšlenek, nesoustředěnost, roztěkanost a až osobnostní rozpad....

Pokoušení: Hra je to vtipná, ale zároveň drsná. Odkazy na faustovskou legendu doplňuje reálný socialismus (s už oblíbeným motivem výzkumného ústavu) a jeho pasti. Mystiku zase tuzemsky často používaný a Havlem zdůrazňovaný vztahový propletenec, zde však zapadající do děje i zvoleného tématu. Stručné, řízné a zároveň výživné.

...velmi rád bych proto do divadla ještě vyrazil na Vyrozumění, Žebráckou operu a Pokoušení. Zatím se mi během doby čtení povedla Ztížená možnost soustředění.

1 14.07.2022

Nesmrtelnosti jsem se cíleně vyhýbal, abych nebyl po skvělé původní trilogii zklamán. Tak, jako se mi bohužel stalo u dalších souvisejících knih - Kulového blesku i Věku supernovy. Nemluvě o tom, že autor je v tomto případě jiný a jde v podstatě o fanfikci. Když jsem ale získal verzi audioknihy, už se odolávalo špatně... A vlastně to bylo bez velkého očekávání docela dobré.

Ano, první dvě části jsou spíše cíleným doplňováním mezer původní trilogie. Tváří se jako příběhy, ale nejsou jimi. Vypráví, popisují, doplňují, vzpomínají, vrší, ale bez předchozí znalosti by to bylo jen zmatené povídání. Proto mě nejvíce potěšila třetí část, která je originální a obsahuje nejen popis, ale také děj s několika překvapivými momenty. Ano, končí zase vysvětlováním a po jednom závěru přichází ještě konec druhý i třetí, ale ani tak nejsem zklamán. Naopak, celé to ve mně vyvolává potřebu začíst se znovu do Vzpomínek na Zemi a doplnit si to, co jsem po létech pozapomněl.

1 15.03.2022

Emocionální linka příběhu je bezpochyby velmi silná. Nemluvě o tom, jak může zapůsobit na (čerstvého) rodiče. Tady musím říct, že mě kniha překvapila a dostala.

Výtvarná linka to celé jen podtrhuje. Je energetická, s ohledem na situaci se kresba mění. Jednoduše černobílá, někdy však detailní, když má ale příběh rychlý spád tak rozvolňuje. Občas bohužel až na úkor přehlednosti.

Jen výsledný příběh je nevyrovnaný. Někdy člověk cítí s každou stránkou množství emocí, někdy děj přeskočí, zamotá se, zaměří se úplně jinam (předzávěrečný příběh) nebo se zastaví ve vzduchoprázdnu (cestování na lodi). Nějak si navíc nejsem jist, jak drží pohromadě fungování principů tohoto světa, ale o to autorovi pravděpodobně nejde.

Tři stíny tedy na svého čtenáře rozhodně zapůsobí (zvláště pokud je ve správném rozpoložení), pokud ale hledá něco víc, pravděpodobně to nenajde. Minimálně já nenašel...

1 11.02.2022

Hrátky se slovy (po povodni přichází povonoč), komunikace se čtenářem (bodované hádanky a tři konce podle úspěšnosti), blbůstky, nádherné nesmysly, moc hezké ilustrace (i když nevím, co na to děti)... Jen mi to přijde jakési neukotvené. Oproti dospělému Mlýnu na mumie se to drží při zemi (myšleno fantazií, je logické, že se pro děti tamní gastro-sexualismus úplně nehodí :), ve srovnání s dětskou sérií H2O je to zase takové náhodné, bez jednotícího děje. Doslova snová fantazie, která překvapuje a drží pozornost, ne vždy ale dává smysl...

1 31.01.2022

Podivuhodné. První dva sešity mě bavily svým konceptem prolínajících se textů/myšlenek/vzpomínek s dějem (pro první čtení je to hezké překvapení), stejně tak pointa "blednoucích vzpomínek" mi přijde rozhodně zajímavá (i když předvídatelná). Druhá polovina je ale výrazně slabší, jako by autoři nevěděli, jak to celé zakončit. Ano, jedna část je správně klasicky zaklínačsky temná, filozofická, dvojznačná, přesto jsem si u posledních stránek říkal, co to sakra čtu. A že ono počáteční prolínání bude pokračovat "nesystémově" i dál, nu, jako by se to "nevlezlo" do první poloviny.

...a tedy kresba bohužel taková jednodušší. Nic, co by člověk obdivoval, nebo se tím dlouze kochal. Snad jen možná s výjimkou mlhavců, jen to tedy není autorská invence (odpovídají podobě v rámci daného vesmíru).

1 29.01.2022

No fuj toto. Přesně tyto pocity vyvolávané při čtení/sledování této jednoaktovky já opravdu nemám rád a Václav Havel je svým klasickým stylem plným opakování s neustálou gradací dokázal velmi umně zprostředkovat. Z autorského pohledu tedy paráda, z pohledu čtenáře/diváka ale nechci víc. Opravdu jsem byl rád, když to celé skončilo. I když, jak pro koho, že...

1 07.12.2021

Výborné. Ve své době to bylo určitě ještě aktuálnější a lepší, rozumím proč se na to ve velkém chodilo... Hlava XXII kombinovaná s Kafkou, situačním humorem, Kanclem a dobou "reálného socialismu". Všechny ty blábolivé projevy, nesmyslné pracovní procesy, nutné "bumážky", dobro lidu, sekretářka i předsedkyně jako z žurnálu stereotypů, otravná výuka (to je koukám dodnes beze změny), pozorovatel ve škvíře mezi zdmi... Tak krátké, přitom to nabízí tolik vjemů.

Jen tedy být herec a schytat některé rozhovory v ptydepe, to bych autora nenáviděl. Naopak taková role Kubše...

1 06.12.2021

Více než zajímavé pokračování knihy Brno nacistické. Zatímco nacismus a jeho historie je často připomínána (fotografie Hitlera na Svoboďáku, či nové radnici se v médií objevují na různá výročí skoro každý rok), stalinismus byl zatím spíše obdobím ticha. Obzvláště pro mě, dítě Sametové revoluce. Je tak zvláštní si číst o vězení STB v budově dnešní pošty, pracovním táboře na místě dnešní novostavby u Lužánek, o čistkách v brněnských klášterech, o procesech s křesťany, opozicí, agrárníky i samotnými komunisty. Z četby knihy mrazí, zvláště, když okolo budov v ní zmiňovaných denně chodím...

1 27.08.2021

První knížka této historické brněnské série. Já jakožto Brňák od narození (narozen, studující i pracující) mám podobnou literaturu velmi rád. Ukazuje na to, jak se Brno za posledních 100 let neuvěřitelně proměnilo, jakou hrozivou historii má, kolikrát některé budovy změnily své funkce a co kde stálo. Pamatuji, jak jsem poprvé touto knihou listoval a dozvěděl se například o Velké Synagoze, pohřebišti na Moraváku, kdy vzniklo prodloužení Husovy, jak si němečtí historici předělávali centrum města k obrazu svému, ale i podrobnosti o zapojení Brna do holokaustu (např. ulice Masná a brněnští Romové), podrobnostech o Kounicových kolejích atd. Hrozné věci, které se ale musí neustále připomínat...

Navíc je kniha opravdu dobře udělaná. Historické fotografie, krátké texty, mapky, popisky, velmi graficky zdařilé zpracování.

1 27.08.2021

První dojem je velmi podobný jako u prvního dílu. Forma převažuje nad obsahem, někdy chybí zajímavé fotografie (Myší díra, některé části podzemí, dětská místa...), kapitoly samy jsou svou subjektivností někdy zvláštně poskládané (řekl bych až nesourodé) a tím, že jde o dvojjazyčné vydání, jsou odstavce dosti kraťoučké. Čtenáři ale knížka přináší velmi širokou paletu možných cílů a zajímavostí od Brna mizejícího či skrytého přes módu, divadla a hudbu, podzemí i nábřeží po Brno pro děti, šotouše i cyklisty. Své si tak najde prakticky každý a méně známé detaily můžou překvapit i rodilého Brňáka.

Na druhou stranu ale z výše zmíněného vyplývá, že není úplně jasná cílová skupina. Máme tu anglický překlad, který ale někdy až překvapivě zkracuje a vynechává. V knize jsou vyloženě procházkové kapitoly, které moc hezky turistovi ukazují ta méně známá nebo opomíjená místa (nejpovedenějšími případy jsou kapitoly o železnici nebo nábřeží). Zároveň se ale ke čtenáři dostane čistě historický text o Brnu, které už ale opravdu neexistuje (na rozdíl od známého baru). V knížce naleznete brněnská specifika bez vysvětlení, pro cizince nepochopitelně zdůrazňované místní rozpory o nádraží/dopravě, bohužel nepřístupná "skrytá místa" či části podzemí, kde ale není zmíněn otevřený bunkr pod Špilasem... a co teprve onen divný vlastně nic neříkající pražský dovětek. Asi úplně největším problémem jsou pak překvapivě znovu opravdu velmi viditelné chyby v mapách (asi nejvíc mimo je kapitola věnovaná železnici, ale chyby se najdou i u podzemí nebo cyklistů...), které rozhodně nijak nepomůžou zájemci s orientací na místě.

Druhý díl průvodce To je Brno tak sice přináší velmi dobrou přidanou hodnotu netradičního autentického průvodce, ale svou snahou být autentický až do posledního písmenka bohužel přináší nesourodou směs, která se nemůže rozhodnout mezi cílením na Brňáka, náplavu z lontu, studenta, rodinu na víkendovém výletě, hipstera, šotouše, tuzemského cestovatele nebo zahraničního turistu (a všechny jejich možné kombinace). Směs je to ale každopádně zajímavá...

1 19.06.2021

Méně detektivní atmosféry, kde si člověk hádání pachatele moc neužije, zato však zajímavý pohled na společnost složenou z jedinců, kteří se rozhodli pro život v dobrovolné izolaci a péči všelikerých robotů specializovaných na všemožné činnosti. Ano, pozemská (myšleno reálná) technika se od doby napsání knihy docela posunula, a tak je toto sci-fi svými popisy někdy docela mile legrační. Z pohledu originality je ale stále nejzajímavější hříčka s individualistickou společností – trochu jsme si to teď rok v přerušované izolaci zkoušeli taky, setkávání na dálku, většina kontaktů přes "projekci"... Teď ještě aby nám roboti podobně zjednodušovali život. A hezký to kontrast (neskrývaný a cílený) s fiktivní pozemskou společností zavřenou do ocelových jeskyní obřích městských komplexů prvního dílu Románů o robotech.

1 30.04.2021

(SPOILER) Bylo by to odpočinkové "popcornové" sci-fi, tedy vlastně spíš vesmírné fantasy, které se dokonce promění v "quest" na magický předmět, jen kdyby nemělo nějakých 600 stránek a nebralo by se tak vážně. Přitom je kniha psaná velmi jednoduše až naivně, ve smyslu "nekomplikovaně" jazykově i dějově, drsné se to snaží být až dost. Věci se na stránkách prostě dějí, zvraty jsou přijímány často a opakovaně až příliš samozřejmě, ať jde o tragédie jednotlivce, nebo o změny galaktické historie - Vybuchla loď? Přišel jsem o ruku? To, v co jsme nejvíce doufali, nefunguje? Nu, OK, co se dá dělat... A lineární děj pokračuje... Popisy míst, technologií i lidí se objevují proměnlivě a výběrově (v rozdílné podrobnosti). Zároveň se kniha (především její začátek) namáčí do vod dívčího romantického young adult žánru, který pak sem tam vystrkuje růžky...

Nejsmutnější na celé věci je pak zahozená příležitost stovek stránek k nějakému uspokojivému zakončení a první díl končí uprostřed děje. Je spousta knižních sérií a s nimi varianty, jak je rozdělit do více knih - nějaké překvapení, cliffhanger, uzavření menších dějových línií. Tady jsou menší konce porůznu v knize. Ten první je velice podivný (porušuje se kde co, obětují se lidé a nakonec se zjistí, že magický předmět, po kterém jdou tři rasy, je rozbitý? A nikdo ho ani neposbírá? Není jediný zmíněný pokus o opravu či prozkoumání?) a přináší s sebou jedno deus ex machina. Ten druhý, že třetí rasa je spojení prvních dvou díky technologii krunýře, sice jako čtenář beru po nepřekvapující většině knihy jako příjemné zpestření, jen je pak tedy nutné vysvětlovat některé (zdánlivě) nelogické dřívější děje a kniha se následně podivně uměle protahuje dál do nezakončení...

Na druhou stranu v sobě kniha přece jen něco má - samotná pointa krunýře není špatná a její rozvíjení mě bavilo. Podobně se sem tam objevují zajímavé koncepty lidstva vesmírné doby, jako jsou tisknutelná semena, lodní mozky lidských lodí (spojené s hezkou pointou vnějšího pohledu mimozemšťanů na lidi - kdo je komu nadřazen a je lodní mozek jen druh člověka?), programovatelná zvířena či kultura implantátů a genetických úprav (od "překryvů" als. počítačů v očích přes zdravotní úpravy např. přerušující menstruaci po výrazné vojenské změny lidského těla).

1 11.03.2021

Na takové to pozdně večerní listování...
Kniha je směřována vyloženě na jádro zeměplošských fanoušků, bez nějaké ucelené linky je to opravdu jen vzpomínání a doplnění informací pro čtenáře hlavní řady knih. Zpracování je moc hezké, člověk má z listování radost, větší ilustrace potěší (i když pro fanoušky díla Paula Kidbyho doporučuji spíše barevné Výtvarné umění Zeměplochy), stejně jako některé dobře mířené vtípky. Něco tomu ale k dokonalosti chybí... To něco, co bylo ve velmi povedené části o Cechu vrahů - skryté žertíky, running joky apod. Poštovní a zlodějská část jsou se svou kvalitou v závěsu, Neviditelná univerzita pak spíše zklamala a očividně šlo o rozjezd tehdejších diářů (ze kterých informace a ilustrace pochází)...

1 04.02.2021

Trochu slabší než předchozí kousky a až příliš se opakující s předchozími knihami - ano, ukazuji především na tebe Čaroprávnosti. Příjemně osvěžující části z AlKali nebo s jezdci jako(apo)kalypsy... Přesto baví...

1 22.01.2021

Trochu klasického fantasy spojeného především s britským stylem vyprávění, trochu absurdna, trochu přehánění a lidství... První tři příběhy stojí za to, rozhodně nejde o nic zaměnitelného a klasického. Především Nimral jako by vypadl z pera nějakého "usedlejšího" dadaistického umělce. Poslední třetina je pak spíše teoretickou prací, na kterou jsem úplně nebyl překvapen a která poněkud shodila řetěz dobře namazaného stroje...

Kovář z Wootton Major: Britský přístup k pohádkám o elfech a jejich Férii bývá podobný a pro českého čtenáře zvyklého spíše na zábavné figurky vodníků a čertů je dosti osvěžující. Fantazie, vážný přístup k věci, magie... A se znalostí této klasiky (například v mé oblíbené knize Jonathan Strange & pan Norrell) si pak člověk užije i parodii, jako jsou Dámy a pánové ze Zeměplochy.

Nimralův list: Velké překvapení. Od Tolkiena, kterého znám jen z knih o Středozemi, bych tuto absurdní hříčku nečekal. Jako kdybych četl fantasy od Kavky. Nečekané absurdní momenty střídají ty vtipné i naivně pohádkové.

Farmář Giles z Hamu: Spojení dvou předchozích přístupů. Více klasického fantasy - obr, drak, král... - ale také podivuhodností, jako je mluvící pes i vtipně proradný drak. A taky trochu toho šťouchnutí do lidství i státnictví... A mimochodem, byl dřív Giles z Hamu, nebo Bilbo z Hobitína?

O pohádkách: Pro fajnšmekry a milovníky Tolkienova díla, pro mě v pohádkové knize trochu navíc.

1 18.01.2021

Ty jo, co jsem to právě přečetl a prolistoval? Co se mi to snaží říct (krom klasického - jděte za svobodou)? Proč je to takové podivně amatérské? Zmatené, přeskakující, neudrží to na chvíli pozornost, nakousává a nedoříkává. Přitom je to škoda, některá témata a historky jsou zajímavé... Jenže se vše střídá, autobiografie, představy, různé styly, komiksové bubliny, ale taky hutné odstavce textu. A kresba oko až na výjimky nepohladí, zajímavých nápadů pár... Dle medailonků autorského tria v závěru knihy odhaduji, že ani omylem nejsem cílová skupina.

1 11.01.2021

Nejsem nějaký znalec nebo pravidelný čtenář Bible a do Parabible jsem se ze zajímavosti pustil symbolicky v předvánočním období. A i když jsem se do poslechu (pro zájemce je vše na Radiu Wave) pouštěl s otevřenou hlavou, něco mi na tom nesedí. Zasazení celého příběhu do současného Česka (i s odkazy na "budelípismus" apod.) je spolu se snahou o zachování co nejvíce originálních principů i stylu jakési na sílu (už jen odlišným politickým i společenským uspořádáním, kde ono "prezidentství" prostě nesedí).

Využívání a poukazování na stávající problémy skrze parafrázi biblických příběhů je zajímavé, s povrchní znalostí originálních textů si ho ale nedokážu tolik užít. Současné čtení Parabible a Bible, jaké je v papírové verzi, by kazilo pointu poslechu a měl jsem pocit, že Parabible je směřovaná i mimo stávající věřící, kterým má základní myšlenky podat jinak - současnou formou. Jenže i ona Ježíšova kázání mi příliš šustí papírem/historií a neznalému zněla jako neuvěřitelný mix staromilsky konzervativního a progresivně liberálního. Zajímal by mě pohled samotného autora. Stejně jako náhled na to, pro koho je kniha opravdu určena. Pro neznalce je málo stravitelná, znalci zase nemusí krom aktualizace přinést nic nového (resp. umím si představit, že může vyvolávat i odpor). I dle různícího se hodnocení z obou stran se mi zdá, že to není úplně ono...

...světlo mi po přečtení (resp. poslechu) do věci vnesl text na Goodreads: Důležitější než jednotlivé substituce je ale jiná otázka: představuje samotné přesazení známého příběhu do jiného kontextu, jakkoli odborně podložené, literární hodnotu, je to něco, kvůli čemu by stálo za to psát knihu? Nemyslím si. Jenže kromě toho Parabible nemá vůbec co říct. (...) Jako inside joke pro ty, kdo Bibli znají, to není špatný nápad, ale maximálně na fejeton (kniha ostatně vznikla z facebookových statusů), ne na celou knihu – jedna dvě perikopy zpracované tímto způsobem by bohatě stačily, u třetí by to asi začalo být trapné a křečovité.

1 09.01.2021

Dějově žádný výrazný posun, ale nejakčnější díl za dlouhou dobu. A koukám, místo toho, aby se nám to celé skládalo, se to (včetně hlavních postav), začíná postupně rozpadat. Nu to jsem tedy zvědavý, kam budeme dál pokračovat...

01.12.2023