puczmeloun komentáře u knih

Zajímavá kniha ze dvou pohledů. Nejen, že příběh sám o sobě je dosti silný - i když pro něj jsem knihu nečetl - ale představení historie Afghánistánu, jeho vývoje, ovládnutí Tálibánem (víte, že Tálibán znamená Studenti?) a vůbec kultura jím poničená, je rozhodně důvod, proč si knihu přečíst. A mimochodem hanba Šoráví!

A na konec jen citace, která mi shrnuje část toho, co kniha čtenáři dá: "Vzpomněl jsem si, co mi říkal bábá kdysi před lety: Čurej na vousy těch pokryteckých opičáků. Nedělají nic, jen se probírají růžencem a odříkávají slova z knihy psané v řeči, které ani nerozumějí. Bože smiluj se nad námi, kdyby jim Afghánistán padl někdy do rukou."

5 23.06.2023

Rád, moc rád bych dal 4 hvězdy, ale nejde to. Rád bych našel v knize to, co tam není, ale prostě to není ono. Všichni, co milujeme Zeměplochu a Pratchetta víme, proč je kniha taková, jaká je. I proto na Pratchetta nikdy nezapomenu - i když věděl, stejně nepřestal psát a pokračoval v tom, co mu šlo nejlépe. Rozesmívat nás všechny. To se mu i přes nedostatky této knihy povedlo a já jsem za to rád. Děkuji moc :)

Mnoho lidí píše, že se jim nelíbil začátek - že je pomalý a rozvleklý. No ale takový je Prachett vždy - pomalé a nenápadné konce, stejně jako začátky. Proto já začátek žral, usmíval se, užíval si toho, že v ruce držím další novou Zeměplochu. Problém však nastal, když se kniha nikam dál neposunula. Pořád malé skoky, spousta oddělených historek, ale žádný "velký příběh". A tak to bylo pořád a pořád a pořád až jsme došli na konec. Ano, některé odkazy, které mi přišli "podivné", či naopak "nápadně skrývané", se nakonec vysvětlily - v tom je Pratchett pořád borec - ale mnoho malých etud dohromady velký příběh nedalo. Děj byl tlačen, než že by se vyvíjel. Za mě bych navíc zdůraznil ne-eliánovitost Elánia a strašné tlačení na pilu u zdůrazňování oné "trpasličí fundamentálnosti" a naopak "skřetí integrace". Pratchett vždy zdůrazňoval problémy našeho světa jeho vlastním způsobem - to je na Zeměploše to skvělé - zde to již však bylo až nezeměplošské.

Každopádně knihu jsem přečetl a jsem za to více než rád. Zvláště, když po "páře" zbývá už jen poslední díl s Toničkou Bolavou :(

5 23.06.2023

(SPOILER) Rozhodně zatím nejdéle čtený díl série. Dostali jsme se totiž někam do půlky a dál to několik měsíců nešlo. A ne, není to (jenom) počtem stránek. Celý začátek je opravdu velmi natahovaný*, tím hlavním důvodem je ale podivuhodný děj a ne zrovna sympatické postavy. Ty jsou totiž buď hodně otravné nebo odporné a k tomu ještě svojí vlastní parodií - když už jsou zlé, tak jsou prostě čistým zlem a nemají žádné jiné vlastnosti. Často se v této knize stává, že navíc nedokážou úplně logicky přemýšlet, nevyužívají možnosti kouzel představené v minulých i tomto díle a samotná hlavní zápletka, slabší a tolik nedržící pohromadě jako v předchozích knihách, tak získává během času hned několik smutných "ale".

Mimochodem, samotný Harry Potter tady neslouží jako klasická hlavní postava, už jen kvůli své časté nesympatičnosti a přehnané pubertální otravnosti, ale jako katalyzátor dění, okolo kterého se vše děje (nikoli kvůli/díky němu), a ukázka mnoha chyb dějem proplouvajících postav mladých i starých.

Celou knihu pak zachraňuje mistrovské pero Rowlingové (a očividně překladatele Pavla Medka), kdy se text už v dobře zalidněném fantasy světě dobře čte (a následně poslouchá...). Když jsme si po jisté pauze začali Fénixův řád pouštět jako audioknihu, z úst "čtoucího dědečka" už to zase celkem šlo... Navíc, poslední kapitoly jsou výrazně svižnější, výživnější i živější a knize přinesou mnohá vysvětlení. Ano, děj X (SPOILER: např. dost podivné vyšetřování Harryho obrany proti mozkomorům) se zdá na začátku opravdu nesmyslný, když ho ale prosazuje postava Y (SPOILER: Umbridgeová mozkomory přivolala a následně sama seděla ve vyšetřovací porotě), dává ke konci jistý smysl Z (SPOILER: logicky pak Umbridgeová nehledá jak problém vyřešit, ale spíše jak dosáhnout svých cílů, i když pak ona sama a celé Ministerstvo kouzel vypadá zmateně a hloupě).

* V tomto je lepší film, který podle knihy vznikl. Vybírá totiž jasné, zapamatovatelné a děj posunující pasáže. I postava Harryho je už od samého začátku zvýrazněna jako onen katalyzátor dění, než nějaký hrdina. Chlapec, který přežil a teď často nestíhá, co se to kolem něj děje. A když už se sám k něčemu rozhodne, jsou to zmatené a pubertálními emocemi přesycené kroky.

5 23.06.2023

Ticho před bouří, jejíž první blesky přicházejí s posledními kapitolami. Nějaké zdánlivé nelogičnosti v sobě Princ dvojí krve skrývá (viz např. hutnější internetová debata o ne/používání Felix Felicis), ale po dvou spíše otravnějších dílech tady máme znova knihu o Harry Potterovi plnou fantazie a osudových zvratů, kterou je radost číst a poslouchat. Tedy krom přemíry zmínek o "muckání" :)

5 23.06.2023

Já vím, že celá myšlenka Prašiny je staromilská. To "pravé dobrodružství" bez elektřiny. Místo, kam moderní svět a globalizace nedosáhla. Kde se řeší ještě základní problémy, ne zbytečné telefonáty a sociální sítě. Náznaky toho už bylo možné vidět na začátku druhého Křídového panáčka. Tady to ale přesáhlo nějakou hranici, na kterou, uznávám, jsem trochu citlivý. Musí být hlídající policajti pupkatí? Musí být novinář "pisálkem, co nic neriskuje"? Musí se jako hlavní téma zvolit "poprava" zrovna takového objektu, který by byl v realitě chráněný hned několika zákony? Musí to skončit tak, že je přeneseně "stát" tím zlem? Jasně, kritika společenského zřízení i dalších lidských nešvarů součástí literatury bývá, ale tohle zjednodušené a stereotypizující směřování mi zrovna v knize směřující na mladou generaci nepřijde zrovna nejlepším nápadem.

...mně navíc v tomto čtvrtém pokračování chybí ty předchozí uličky, dobrodružství, tajemství, vše spláchl i v kresbě déšť...

5 16.06.2023

Skvělé. Praktická mezinárodní politika předkládaná "agentem Jeho Veličenstva" (přitom pracovník MZV a později i cíleně* britský poslanec). A to vtipným drsným stylem přímo z terénu, kde se boj, politika a celosvětové dějiny míchají s osobními vztahy a momentkami doslova vystřiženými jak z Flemingových románů**. Umění zkratky, nadhledu i čtivého stylu. Tak to má být.

Především oceňuji:
- náhled do práce (a jaké vlastně? v knize se tomu docela vyhýbá) pracovníka britské ambasády v Moskvě v době Velké čistky – šílené pasáže především z procesu s Bucharinem, Jagodou a dalšími jako by vypadly z románu 1984 (je náhoda, že obě knihy vyšly v roce 1949?)
- "cestopisy" po zakázaných oblastech sovětských *stánů, kdy vrcholem je mrazivě-vtipný popis agentů NKVD, kterým spolu s Macleanem nezbylo nic jiného, než v Buchaře přenocovat v parku (oficiálně se zde ubytovat nemohl, tak posloužil park; a ho sledující tajní agenti za keřem dělali, jako že nic)
- pohled do speciálních britských operací v severní Africe během druhé světové války, které ukazují, jak je válka dlouhá, těžká a krom šílených nároků na materiál, lidi a osobní odvahu, jde také dost o štěstí (Maclean vše přežil, často o fous, přitom se jim toho vlastně mnoho nepodařilo, i když odlákávali "pozornost" z jiných míst bojiště – velmi důležité ve srovnání mj. s probíhajícími osvobozovacími boji Ukrajinců v roce 2023)
- propojení mezinárodní politiky a osobního vhledu během zapojení se do partyzánského boje v Jugoslávii, včetně setkání s Titem a následného sledování rozporů spojenců na linii demokracie x komunismus

* Aby právě mohl z MZV za druhé světové války odejít do aktivní vojenské služby, musel se stát politikem. A i když voličům cíleně říkal, že odejde do války a "poslancování" pro něj bude až druhořadé, stejně ho zvolili. Nebo jako konzervativce právě proto.
** Anotaci jsem před četbou neviděl a chvíli si říkal, zda se to zdá jenom mně. Ale teď je mi jasné, že ani náhodou. Celý ten mix válečného/diplomatického dění popisovaného odlehčenou formou doprovázený očividnou láskou k ženám dělá spojení s Jamesem Bondem prostě nepřehlédnutelné.

5 01.03.2023

Po knihách Plán N a Židovský policejní klub do třetice alternativní reality propojené s detektivkou. Velmi zajímavá kniha, která se dobře čte. A o to více při čtení mrazí, když je celý její základ vytvořen na reálných dokumentech, lidech i událostech (cca do roku 1942). Zároveň mrazilo při srovnávání (nenápadném) reálného Sovětského Ruska a zde alternativní Německé říše – nesrovnatelné chování ke komunistické/nacistické ideologii, gulagům/koncentrákům atd. atp. Stojí za přečtení!

Zároveň doporučuji i skvěle vysoustruženou audioverzi. Úplná symfonie hlasů, zvuků, atmosféry. Jediná nevýhoda je, že jde o verzi zkrácenou, tedy neúplnou. Já chci víc... I když, práce na dramaturgii a výběru toho nejdůležitějšího proběhla velmi dobře, nic zásadního nechybělo.

5 03.01.2023

Svérázná "severská" (myšleno v rámci východní Moravy) detektivka. Je to spíše netradiční představení dnešního českého Těšínska, než snaha o nějakou hutnou záhadu. Takže místo hledání (či literárního hádání) vraha dostává čtenář kousky textu psaného „po naszymu“ (v audioverzi Českého rozhlasu oceňuji interpreta, od nějž úryvky krásně zní), ne/známé lokální historie (např. Jablunkovský incident) a dalších místních specifik (folklorní festival, jako kulisa nabízející jídlo a alkohol). A pokud toho bylo víc, tak mě to bavilo. Samotný detekt... tedy major kriminálky, jeho život a to, jak k vyřešení všech tří případů došel, už zapadá do tuzemského literárního průměru (proč se v české kultuře objevují milostné trojúhelníky až tak do zblbnutí?).

Kruhy jsou pak jako detektivka zábavnější než úvodní Dwur (který je zase lokálně-historicky specifičtější), záhada je to čtivější (a s hezkým koncem), bohužel ani tak úplně nešlo o to, aby se čtenář sám pokusil o rozluštění, protože mu vše autor postupně sám naservíruje. A s postupujícími stránkami včetně poslední povídky - Čtverky - už je nářečí méně (ve třetí povídce už je to jen jedna věta!) a méně, historie taky, zato přibývá hlubší fascinace očima hlavního hrdiny a ženskými křivkami. No co už...

5 15.11.2022

Cítím se nádherně podvedený. Prý piráti, plovoucí město, mořské obludy, dobrodružství, tajemství. Nenechte se mýlit, jádrem je jedna studie proveditelnosti a dva doslova obludné MacGuffiny v jednom. A příběh uzamčený v kruhu, přitom nejenže neukončený, ale naopak naznačující mnoho různých možností...

CITACE: "Pod reálností světa, ve vší jeho zdánlivé pevnosti, se nachází nestabilita, krize, která tlačí věci do změny z napětí, které v sobě mají. Věci, ať jsou jakékoliv, jsou neustále v krizi, vždy jsou nuceny stát se svým opakem. V dolování možností ale spatřila zásadní podkopání krizové teorie. Krize je zjevná v tendenci reality stávat se tím, čím není. Kdyby to, co je, a to, co není, mohlo koexistovat, samo napětí – krize v centru existence – by se muselo vyplýtvat. Kde se krizová energie v realitě stává tím, čím není, pokud to, co není, je přímo vedle toho, co je? Není to nic než neurčitá, pluralistní skutečnost."

...přitom to všechno do sebe zapadá. Tedy, samozřejmě tak nějak podivně. Dostáváme nášup teorií, proč jsou věci takové, jaké jsou, ale naroubovaných na ty dříve zmíněné v knize Nádraží Perdido, se kterými je zároveň polemizováno* a které doplňuje jedna Jizva (nechci víc spoilerovat). Objevujeme nové rasy, nové části světa Bas-Lagu, hned dvě fascinující města (přitom bych chtěl dostat víc toho prvního, podmořského, než toho "normálnějšího" plovoucího). Prokousáváme se plány, zvraty, zradami, boji, spiknutími, tajemstvím, válkami, technologiemi, překlady, objevy...

Fascinující... Ne tak dechberoucí a plné prvotního překvapení jako u předchozí knihy, ale zato se soudržnějším dějem, uzavřenějšími propletenějšími linkami a uvěřitelnějšími zvraty. Nemluvě o tom, že lidštější (ve smyslu reálnější, ostatně některé postavy ani lidmi nejsou...) jsou i zapojené postavy a "mocnosti" – spolu s hlavní postavou si při čtení uvědomujete, že fandíte všem a zároveň nikomu (ať už třeba jen ze zvědavosti).

* Tedy sám autor zpochybňuje vlastní vymyšlené teorie dalšími vlastními vymyšlenými teoriemi, ale drží se stále v jednom vlastním vymyšleném světě.

5 30.07.2022

Strašně upovídané a opakující se. Až nesnesitelně. A ano, "takhle o historii střední Evropy ještě nikdo nevyprávěl", jak pravdivě slibuje přebal knihy. Dostáváme totiž doslova "záchvaty historie" propletené s hutnými odstavci ne/souvisejících informací dávno neplatného bedekru z roku 1913 (ideálně vybrané jsou tu kousky pro šotouše a/nebo přátele žehu) a životními osudy dvou knižních postav... Nemít i verzi audioknihy, asi bych skončil někde v Plzni, ovšem poslechem jsem se nakonec přenesl až do Vídně, kdy mi dříve nesnesitelné postavy začaly připadat docela zajímavé a historické exkurzy z průvodce cíleněji směřované. A ke konci knihy už jsem ústřední dvojici začal mít svým způsobem i rád. Je to opravdu divná kniha, ale svým divným způsobem mě nakonec potěšila. Jen tedy dle mě není potřeba tolik pesimistické nostalgie kritizující vše nové, co ale taky čekat od skoro stoleté postavy, že...

Na knize zároveň oceňuji dvě věci – postavu "převozníka" představenou takto lidsky, se vším, co k tomuto povolání patří. A pak přebal knihy, krásná to rozkládací mapa, kterou k prohlédnutí doporučuji i posluchačům audioverze.

Poznámka z Brna: Nechápu, co autor myslí tunelem mezi ústředním hřbitovem a zastávkou tramvají. Je tam jeden tunel tramvajový, kam ovšem pěší nemůžou, a jeden pro pěší, ten je ale na druhé straně hřbitova, než je krematorium, spojuje parkoviště s hřbitovem a chodit tam ze zastávky by bylo pěkné prodloužení cesty. Buď je to autorské znázornění zmatenosti pana Winterberga, nebo nějaká chybka poznávání... A škoda, že si Jaroslav Rudiš nevzpomněl také na Vídeňský viadukt, který je projektem tolikrát zmíněného rytíře Ghegy, nebo na historii tří konkurujících si hlavních brněnských nádraží.

Poznámka o místě uvaření: Někdo má svůj osudový tunel, pro jednoho člena naší rodiny je osudové ono strmé náměstí ve Winterbergu. Tam, co byl ten velký požár...

5 13.07.2022

Tohle je Babička dle mého gusta. Včetně vrchnosti, dvou psů, domácích prací, nepříjemné události na břehu vodního toku... Ne, samozřejmě, tohle je něco úplně jiného. Lepšího. Velmi milého a vtipného. Fíglové jsou skvělí a člověk si je nemůže nezamilovat, hrátky s kouzly, sněním a představivostí také (síla pohádek a představivosti, ke které se Terry rád vrací), do toho genius loci zeměplošské Vysočiny i návrat parazitního vesmíru a těch Čarodějek (i když v druhém případě jen na chvíli, ale i tak ve velmi silné scéně). Ano, samotný nosný děj je velmi jednoduchý a slouží (u autora už klasicky) jako nosič scének, různorodých odkazů (viz The L-Space Web), zamyšlení a vtipů, ale čte se to celé jedna báseň. Člověk by se mohl k Zeměploše vracet pořád dokola a neustále by ho bavila.

5 10.07.2022

Příjemné překvapení. O tomto "hrdinovi Marvelu" jsem nikdy neslyšel, ale rozhodně si i příště nechám doporučit pro rozšíření obzorů takovouto chuťovku. Rozhodně totiž nejsem zklamán. První příběh (Moon Knight vol. 5 č. 1) je sice pomalejší, detektivnější (až noir...), ale ukazuje cestu, kudy to bude dál směřovat. Druhý (č. 2) je skvělým konceptuálním nápadem, chvíli mi pravda pochopení trvalo, v klasickém Marvelu jsem to nečekal. A i zbývající čtyři měly něco do sebe, ať duchařskou pointou (3), psychedelickou obrazovou jízdou (4), herním principem boje v jednotlivých "úrovních" (5) nebo otevřenými interpetacemi boje se zneuznaným magorem (6). Zajímalo by mě, zda se laťka držela i v dalších navazujících číslech.

...naopak první příběh – Noc Vlkodlaka – byl jako ze špatného komiksu. Notně zestárlé dějem i provedením. Ale rozumím tomu, že jde v knize o uvedení do historie Moon Knighta a své místo to tedy má. Mě to ale nijak nepřesvědčilo, spíš jsem se na začátku lekl, co to je.

5 22.01.2022

Nemasné neslané. Hon za MacGuffinem v podobě dvou mečů vyznívá tak nějak naprázdno. Výsledek je směs různorodých příhod, které u sebe drží jen silou vůle. Některé jsou tematicky zajímavé a dobré, i když spíš mi to připomíná hru Zaklínač, než jeho dvě povídkové knížky nebo knižní ságu. Humoru (trpaslického) je pomálu, stejně tak pohledů do světa nebo hrátek se stylem vyprávění. Je tam zaklínání, podivuhodné obludy, zase je tam nová čarodějka na "vztah", Marigold i nové království, četba/poslech člověka baví, ale tak nějak to není ono.

5 04.12.2021

PKD jak ho máme rádi, a to včetně psychóz, rosolovitých mimozemšťanů, emigrací na Mars, mutantů, jaderných zbraní, sekt i alternativních historicko-politických teorií a skutečností. Jen je tedy Simulakra ještě o řád nepříčetnější než jeho známější klasiky. Např. alternativní realita je skoro ad absurdum, včetně Spojených států evropsko-amerických (USA + Německo) s jakýmsi podivným matriarchálně-gerontokraticky-kartelově-kolektivně-konspiračním vedením. A do toho se přidávají "drobné radosti", jako jsou otravné všudypřítomné létající reklamy, které se vám vkrádají do soukromí, stát používající stroj času (spiknutí s Göringem a Izraelem je součástí toho všeho) nebo kolektivní domy jako vytržené z tuzemské normalizace (povinné politické testy, společná zábava...). A to je jen část motivů v knize skrytá, včetně toho, že vše popsané je jen "pozadím", nikoli dějem samotným. Ten už si musíte užít sami. Zároveň bych nedoporučoval číst anotaci, která nechutně napovídá a je zavádějící.

5 17.11.2021

+ Úvodní kapitoly, včetně příběhu posla a následně návštěvy u Codringhera a Fenna
+ Závěrečné putování Plotnou se správně zaklínačskými monstry
+ Rozpletení některých dříve nadhozených tajemství
+ Bratrská pomoc kombinovaná s dělením země (s hranicí na řece), v Polsku ví...

- Upovídané a dějově zmatenější přeskakující kapitoly, děj se mi zdá jakýsi náhodný
- Zásadní nedostatek Geraltovy klasické "zaklínačoviny"
- Ani Čas opovržení nemá svůj opravdový konec
- Ciri se stává podobně "otravnou" jako Arya Stark v pozdějších knihách Her o trůny

A vzhledem k tomu, že předchozí Krev elfů ode mě dostala podmíněně 4 hvězdičky, Čas opovržení už tedy 3. Mé nadšení poněkud chladne.

5 11.11.2021

Knihu jsem neočekávaně obdržel na Vánoce a hned ten den jsem s ní začal. Prokousat se prvními kapitolami (hlavně tedy tou první) je sice obtížnější, ale jak se do textu pak člověk "zažere", už ho to nepustí. Pochopí styl, název a vůbec "nesmyslné" číslování a řazení kapitol. A i když zrovna nebylo času nazbyt, každý den jsem alespoň kousíček knihy projel. Proč? To téma je prostě fenomenálně zpracované. Styl, kterým je kniha psána prostě donutí člověka navíc sem tam projít historické články, porovnávat s realitou a tím se i sebevzdělávat, zvláště, když do toho kniha navíc přináší jednoduše představitelné obrazy. Překvapila snad jen kniha čtvrtá, i když neporovnatelná s "atmosférou" tří knih předchozích.

5 20.06.2021

(SPOILER) Jak moc rád bych byl, kdyby se mi kniha líbila stejně jako mnoha zdejším čtenářům a čtenářkám. Rozumím, jak vznikla i kdo je její autorkou. Ovšem pokud je volně na trhu mezi dalšími tituly, nemůžu ji subjektivně hodnotit pouze podle okolností vydání. Zvláště ve chvíli, kdy je její děj bohužel podivuhodně nedokončený, jazyk nezralý a člověk narazí na nemalé množství podivuhodností. Mezi jinými mě především zaráží, že se hlavní postavy stěhují na Mars ve vesmírné lodi s „klasickým pohonem“, uvnitř se pohybují s pomocí nepohodlných levitačních kabin a „minibusů“, přitom se ale v servisních a všeobecně nepřístupných částech skrývají jakési portály (červí díry) velmi vysoké technické úrovně. A člověka napadá spousta otázek, zda by tyto pokročilé technologie nevyřešily třeba ono stěhování tvořící ústřední část děje a s ním spojené množství komplikací…

Když jsem se do knihy poprvé začetl, už první stránky na mne působily mírně uměle – množstvím přídavných jmen a přirovnání, střídáním velmi spisovné a hovorové češtiny, korekturou, která neodhalila chybku hned v prvním odstavci... V tu chvíli jsem se podíval po okolnostech vzniku knihy a... ono přepsání povídky na knihu mi prostě přijde jako nekoncepční nafukování (a velmi by mě proto zajímal originál pro srovnání)… Postupně se to s přibývajícími stránkami zlepšuje, například 15. kapitola je parádní (byla by to skvělá povídka sama o sobě), ale stále člověk naráží na střídání velmi podrobného textu s kraťoučkým popisem, přeskakující děj zaměřující pozornost na stále nová témata a nakonec i na závěr, za jehož podobu by se nestyděl Steven Moffat s Markem Gatissem (v podobě jejich posledních děl, kde se natolik snaží šokovat, že už jim to divák prostě nežere). Mimochodem, proč se tam najednou objeví postava dříve nepředstavená? A proč se jedné říká nějak, a pak najednou jinak (a jedna má jen přezdívku, ale jméno se nedozvíme)? Připomíná mi to tak dost čtení poslední Paoliniho knihy Spát v moři hvězd. Není to špatné, ale něco tomu (příběhu i psanému textu) chybí. Nemůžu proto souhlasit se zdejšími komentáři o geniálním jazyku a textu, který nejde přestat číst.

A teď doplnění výše zmíněné červí díry o výběr dalších otázek, které mě během čtení napadaly (bylo jich víc, ale celek ať každý čtenář posoudí sám):
- Na jednu stranu není lidstvo schopné zlepšit podmínky na Zemi a/nebo vyřešit populační explozi, na tu druhou má tak vyspělou technologii, že dokáže odhalit nanotechnologií sklony k psychickým poruchám (sestaví psychologický profil) a "na počkání" člověka buněčně proměnit v "sukulent, který přežije na Marsu". Zároveň ale není schopno vyřešit výběr lidí do posádky, aniž by myslelo, třeba na náhradníky, nebo možnost výměny. Něco, na co myslí i dystopie typu Hunger Games.
- Na celém světě se už několik staletí mluví anglicky, jen v Rusku mají pořád přízvuk a Česko je pořád Česká republika. A jí se tam pribináček, dostupný i v době děje knihy na mezinárodní vesmírné lodi! Všechno jídlo je mimochodem z náhražek a všichni jsou povinně vegetariáni.
- Některé detaily se kniha snaží vysvětlit, například existenci zbraní na palubě, nebo množství vlasových přípravků v době krize. I tak se ale člověk zamýšlí na tím, že lidstvu dochází voda, policie ale rozhání protestující dav vodními děly. Nebo, že je zvláštní knihy stále ručně třídit pomocí kódu EAN a proces vrácení do knihovny je na horší než současné úrovni. RFID čip? Nějaké spárování? Ne! A to jsme v době, kdy má každý svou osobní umělou inteligenci (na takové úrovni, že by prošla Turingův test).

5 28.04.2021

Forma divadelní hry je hezky komorní, svižná a jasná. Zjednodušeně je pak kniha až koncentrovaná Válka s Mloky, kde sice rozsah neumožňuje téma mnoho rozvést a zodpovědět některé otázky, na druhou stranu má i jen při čtení svou nepopiratelnou sílu vycházející z dění těsně po konci první světové války (zajímalo by mě ale také dramatické zpracování). Jen jsem tedy poněkud překvapen z faktu, že ženské role jsou v R. U. R. až svojí vlastní parodií. Což tedy ve chvíli, kdy hned dvě z nich jsou pro dění klíčové, není pro výsledný dojem úplně ideální. A to i s přihlédnutím k době vzniku...

5 18.04.2021

Jsem velký fanoušek knih Ilion a Hyperion, jejich pokračování, resp. povídky z těchto světů, mě proto opravdu zajímaly. Navíc mě fantazie Dana Simmonse nepřestává překvapovat a chtěl jsem víc. Jako celek to ale nebylo úplně ono, nemluvě o jednotlivých předmluvách, kde se autor vykresluje jako pěkně tvrdohlavý samorost, se kterým bych se tedy "hádat" fakt nechtěl...

Lov na Kelly Dahlovou: Podivuhodná temná divnost, zajímavá prostředím, ve kterém probíhá. Řešení vážných osobních sporů a životních problémů (sociální drama o sporu učitele a žačky promíchaná s rodinnou tragédií a sebevraždou) vzájemným naháněním dvou lidí v opuštěném světě, který putuje časem i prostorem...

Sirotci ze Šroubovice: Nejlepší povídka knihy. Je to originální, zábavné a pěkně to doplňuje svět Hyperionu. Simmons, jak ho mám rád... Krásný mix Straty a Hyperionu. Zároveň pobavilo zjištění, že původně mělo jít o díl Star Treku.

Devátý Av: Druhá z povídek, na které jsem se opravdu těšil, a tentokrát bohužel zklamání. Je to dosti čtenářsky nepřístupné, složité, bez pořádné pointy. Autor v předmluvě říká, že byl na toto upozorňován, ale stál si za svým. A výsledek ignorování konstruktivní kritiky je vidět... Rozumím pointě poukazující na neustálý antisemitismus, celému tomu příběhu ale něco k přístupnosti chybí...

Na K2 s Kanakaredesem: Parádní spojení lásky k horolezectví a sci-fi. Při čtení jsem si procházel na internetu jednotlivé části cesty na K2, Youtube nabízí i videa, kde se cítíte skoro jako na místě (až jsem chytal závrať). To vše hezky doplněné jinakostí mimozemšťana (a vlastně i náturou samotných lezců), nenápadnými proměnami světa budoucnosti, ve kterém se povídka odehrává, a oslavou horolezectví, do kterého já bych nikdy nešel...

Konec gravitace: Velice civilní návštěva novináře v Bajkonuru, nějaká ta vodka, zamyšlení nad životem, nic speciálního. Taková ta povídka, která když sejde z očí, tak brzy sejde i z mysli...

5 11.03.2021

Chtěl jsem si doplnit vzdělání četbou klasické literatury a byl velmi v očekávání z dostupných recenzí. Bohužel v tomto krátkém čase jde o další knihu, kde můžu z čistého srdce říct, že není pro mě. Opravdu nemám rád texty, které jsou zbytečně zmatené a vypadají, jako by byly psány čistě improvizací a asociacemi, bez ladu a skladu, s použitím jakýchkoli dostupných nápadů a myšlenek. I hluboké téma války na mě jako fikce nemá takový vliv, když je psáno doslova tak, jak přišlo na mysl. A už od dob slohových prací na gymnáziu preventivně odmítám texty, které začínají stylem "dostal jsem zadání napsat toto, resp. dlouho jsem přemýšlel nad tímto tématem, tak to píšu". Je to strašlivý a nepěkný kýč.

Jediné, co mi tak při čtení této knihy přicházelo na mysl, byla Hlava XXII, kterou opravdu, z velmi podobných důvodu, nemám rád.

5 02.02.2021