puml komentáře u knih

Dílo, které autora proslavilo pro svou dohru u soudu. Velmi jedovaté, ale nemyslím si, že je to zrovna Bernhardův majstrštyk. Takový autorův průměr, snad jen s tím rozdílem, že je nám nakonec v doslovu vysvětleno, kdo je kdo. Mýcení je Bernhardův asi nejosobnější a nejžlučovitější román.

Krátké, výstižné a přitom ne příliš jedovaté. Tato kniha by se snad dala z trochou nadsázky označit za nejromantičtější Bernhardův štyk.

26.03.2018

Výborně vykreslená atmosféra Rakouska před a krátce po druhé světové válce. Defakto memoáry autora, i když ten by s tím jistě nesouhlasil, a řekl by, že je to jen obrys, z něhož zeje prázdnota.

26.03.2018

Slabší Berhnard, až příliš rozlveklý, řekl bych. Do uzoufání se opakující repliky malíře jen prodlužují vcelku slibný rozjezd a zajímavé téma (na novelu) do agonizující románové podoby. Bernhard byl ale velký ironik; myslím, že každý, kdo tuhle knihu znechuceně odloží, Bernharda jen potěší.

1 26.03.2018

Asi nejčtivější a zároveň nejucelenější obraz autorova temně lákavého furianství. Doporučuji.

26.03.2018

Příběhově tak nějak stejně "slátané" jako Metabaroni, ale celkové vyznění a upozornění na nebezpečí virtuální reality i možné důsledky propojování těla a stroje je inspirativní, a komiks je ideální médium ve kterém se dají vykreslit různé bizarní možnosti a situace jak takové splývání takzvané reality a virtuální reality může probíhat. Je to vlastně takový Matrix kosmických rozměrů. Jodovi už nestačí Země nebo naše galaxie, ne, tady se děj klene napříč celým Vesmírem a snad i dál, podobně jako v Metabaronech. Ale i tak mi připadá, že i když se jedná o sci-fi hýřící bizarními nápady, tak Jodovi jde především o to popsat současnost, tj. společnost závislou na technologiích, která se odvrací od přírody, od duchovních tradic a upíná se ke konzumní pseudorealitě, která se snaží vyždímat ze svých konzumentů co nejvíc, rozuměj co největší zisk, aniž by ji zajímalo cokoliv jiného. I když by se dalo Technokněžím vytknout leccos, a i když to není úplně můj "cup of tea", tak ta odvaha, s jakou se do toho Jodo i Janjetov pouští, ta si, když nic jiného, pozornost určitě zaslouží.

2 22.03.2018

Četl jsem již dvakrát a je to skvostná záležitost. Román jak má být. Temný, ironický, cynický, umístěný ve světě a době, která se vymkla kontrole a kde na každém rohu číhá dvojitý agent. Nebo že by to bylo všechno jinak? - Hermans ukazuje, že mezi hrdinou a zrádcem nemusí být zas až takový rozdíl, vše je dáno tím, jak na daná fakta pohlížíme, a kdo a jak je hodnotí. Doporučuji.

2 21.03.2018

Jestli chceš není vyloženě špatný román. Zápletka, kdy dva neznámí lidé zabloudí v lese a jsou tak vystaveni neznámému prostředí je dobrá, včetně počínajícího a rodícího se vztahu. Ale víc jak polovina knihy se točí kolem minulosti hlavních prtagonistů, hlavně teda protagonistky. A to je škoda, protože tam nic nečeká. Závěr je ale dobrý a je tam pár momentů, který mi připadaly něčím až nepříjemně důvěrný.

Kdo má rád takový ty všeobecný kavárenský potlachy a víření prachu, tak knihu ocení, ale jinak, řečeno s klasikem, je to "mnoho povyku pro nic". Autorka ale umí psát o ničem, o tom žádná.

2 16.03.2018

Dobré povídky, zvlášť ta "hotelová" má vynikající atmosféru.

1 16.03.2018

Autorka je mistrní banalit, a to myslím v dobrém, jen je potřeba být na tenhle styl naladěn. Zpočátku se tento rádoby román rozjíždí jako nějaká Carverova povídka. Střídmý styl a snaha vše sdělit pokud možno co nejcivilněji, mě zpočátku zaujal, ale právě ta snaha je tak strašně zjevná a usnažená, že to po pár kapitolách může začít nudit; píšu může, protože chápu i početnou obec čtenářů, kterým takovýto úsporný ale i úporný styl může sedět. Ocenil bych některá opravdu dobrá místa a postřehy, ale jinak je to takové plácání a přešlapování na místě. Autorka má dobrý pseudonym, který především v českém prostředí hned zaujme. Navíc nakladatelství Paseka vydává obecně knihy v pěkném překladu i úpravě. Takže za pokus se s Helle Helle čtenářsky alespoň poprat určitě stojí.

16.03.2018

Máme tu co do činění s pozoruhodným talentem. Srovnání s Balabánem není od věci, ale spíš je to jen pochopitelná udička na čtenáře, aby si tuhle knížku plnou deprese vůbec někdo koupil. Po těch pár povídkách, co jsem zatím přečetl, si myslím, že Valová je oproti Balabánovi taková víc rozevlátá v popisech a situacích, taková jako roztěkanější; ona se s tím psaním moc nepáře a píše takříkajíc od srdce a to se mi líbí. Na jedné straně jsou vesměs skvělé začátky, ty první dvě tři věty, nebo jen slova, to je něco, co tu chybělo, takový minimalistický direkt na první dobrou. Průběh a závěr bude asi každému čtenáři lahodit jinak, mě někdy ty závěry přišly zbytečně doslovné, ale to je jen můj osobní pocit. Celkově je to povídková knížka na vysoké úrovni, za což nejspíš bude do velké míry odpovědná také redakce Jana Němce. No, zkrátka aspirant na Magnesii, to je jasný snad každýmu, kdo se trochu zajímá o českou literaturu. Já osobně bych ji tu minerálku dal.

2 02.03.2018

Klasický, temný a jižansky gotický Cormac. Začátek a střed se dost vlečou, ale závěr je opět v duchu nějakého zlověstného podobenství. Navíc opět ve výborném překladu.

1 23.02.2018

Naprosto úžasná kniha obsahující skvostné reprodukce od historických map až po současnost. Především ty starší mapy, ručně kreslené s množstvím detailů a s citem pro příběh, jsou skvělé. Doporučuji.

3 15.02.2018

Skvělá studie o Celanovu vztahu k Čechám a zároveň zamyšlení nad možnostmi překladu této na překlad náročné poezie. Doporučuji.

14.02.2018

Čteno několikrát v průběhu let. Vynikající výbor. Především část Drahým zesnulým. Určitě se k ní budu vracet. Snad vyjde časem i něco dalšího od Durse. Doporučuji.

1 13.02.2018

Moby Dick patří k mým nejoblíbenějším románům a tohle zpracování je sice poněkud útržkovité a soustředí se víceméně pouze na příběh, což na jedné straně možná lépe ukazuje dynamiku a symbiličnost příběhu, ale na druhé straně mu bere potřebnou pomalost a čas pro pozvolný vývoj některých postav. Tady je to často ráz na ráz a o některých postavách se nedovíme skoro nic. Ale i tak to není vůbec špatně zpracovaný komiks a může svým způsobem otevřít čtenářům cestu k samotnému románu spíš, než kdejaký čítankový rozbor. Kresba prostředí je výtečná, i když ty vykulené oči a vystrčené brady u každé druhé postavy mi leckdy přišly na hranici komična.

Celkově, v rámci adaptací klasických děl do komiksové podoby, se jedná o velmi dobrý a zdařilý počin. Nevím jen, jak je to s překladem a odkud se braly jednotlivé repliky. Někdy to ale řádně zašustí papírem. Některé dialogy by asi zasloužily vhodnější překlad (interpretaci) pro zvolenou formu komiksového vyprávění. Nejsilnější momenty jsou tak nakonec ty, ve kterých se nemluví a vše je vyprávěno jen v uhrančivých černobílých obrazech. - Doporučuji.

5 10.02.2018

Precizní styl (podobný Henrymu Jamesovi) a příběhy z Itálie, s kalným světlem, jak přes zamlžené sklo, bez turistů, ale se spoustou opuštěných kostelů, zámků, galerií. Dávná tajemství a legendy zasahují do života hlavních protagonistů, aby nechaly vyniknout zdánlivě nepodstatnému detailu na vybledlé fresce života. Při čtení jsem si několikrát vzpomněl na film Nostalgie od Andreje Tarkovského. Podobnou atmosférou "dýchají" i prózy Benátského portrétu. Něteré jsou jakoby holdem spisovatelům jakými jsou Walpole, Bulgakov nebo Bruno Schulz. Magická a tajemná atmosféra, někdy až s hororovým přesahem. Doporučuji.

2 04.02.2018

Přesně takového mám Conrada rád: přímočarý děj, skvělé dialogy, výborná atmosféra načrtnutá jen jakoby v hrubých rysech (ale tak výstižně volená slova) i rozporuplnost a časem i určitá komika celé té pro ostatní nepochopitelné nevraživosti, a především pak psychologická drobnokresba hlavních protagonistů. Z toho, co jsem zatím od Conrada četl, řadím Souboj hned za Srdce temnoty. Conradovy povídky a novely jsou mi přeci jen bližší než jeho romány.

1 31.01.2018

Doporučuji jako četbu na pokračování s vynikajícím Radoslavem Brzobohatým. Načtena je ústřední novela Ostrov.

1 30.01.2018

Audiokniha: Výborný přednes Petry Špalkové. Kniha samotná stojí na příběhu, který se odehrává v jakési neznámé zemi, v níž se diktatura a komunismus prolíná s mýtem, potažmo s mýtem jezera a jeho ducha. Atmosféra a prostředí jsou výborné. Samotný příběh je, řekl bych, snad až příliš modelový a schematický, ale ono to docela k tomu prostředí a celkovému dynamickému stylu vyprávění sedí. Dobré, moc dobré; moderní mýtus, kterému chybí snad jen větší hloubka. Kdybych měl použít jezerního příměru, tak je to spíš Aral než Bajkal.

6 29.01.2018