puml komentáře u knih

Dobře napsaný, ale jinak průměrný román.

08.12.2017

Nikdo se nebude smát, Falešný autostop a Eduard a Bůh se mi líbili nejvíc. Dobře zpracované povídky, které řeknou o životě v 50. a 60. letech v Československu víc než ledajaká studie.

1 05.12.2017

Samotná forma haiku je minimalistická, ale v podání Tanedy Santóky se jedná o minimalismus i v rámci haiku. Někdy jen čtyři, pět slov, ale jak působivý a trefný dojem vzniká. Kdybych to měl nějak shrnout, tak asi následovně:

Tráva podél cesty
nemám slov

4 25.11.2017

Trochu zdouhavý úvod vynahrazuje závěrečná třetí část, ve které je Clydova psychologie popsána až s hodinářskou pečlivostí. Právě část výslechu a následného pobytu ve vězení je asi tím nejsilnějším na románu a dělá z něj právem mistrovské dílo. Přirovnání ke Zločinu a trestu není od věci, jen je více akcentován sociální podtext celého případu. Doporučuji také rozhlasovou adaptaci.

3 25.11.2017

Především závěrečné Sonety smrti se vymykají popisu. Vyhrocenost, ale přitom popsaná tak, že nutí číst, i když se jedná o mezní situace. Ale kde jsou meze slov? Nöel je svým gestem odmítnutí všeho měšťáckého a ornamentálního souputník Sadeův. V básnickém gestu pak podobný buřič. Snaha se v slově dobrat těch nejlidštějších a zároveň i těch nejtemnějších vrstev bytí. - Doporučuji si nejprve přečíst doslov překladatele Petra Zavadila.

Díky autorovi i překladateli. Dík i odvaze nakladatelství Fra přinášet v reprezentativních výborech a překladech současnou světovou poezii.

2 20.11.2017

Skvělá kniha krátkých fantaskních příběhů. Je tu patrný vliv Kafky (jestli ho tedy Papini znal) dále Příběhů tisíce a jedné noci a obecně fantaskní literatury (Hoffmann, Poe, Swift atd.). Gog působí jako inspirace pro Itala Calvina nebo Borgese. I přesto, že kniha vyšla ve třicátých letech 20. století, jedná se v mnohém o nadčasovou četbu. Doporučuji.

19.11.2017

Mistrný mix dobrodružného románu a thrilleru alá Cormac Mccarthy. Hned od začátku vás totiž strhne proud vyprávění, které ani na chvíli nepoleví a žene Dobrovolníka a Sumnera vstříc nevyhnutelnému konci. Syrové popisy střídají pasáže popisující drsný život vydědenců a námořníků. Ač má kniha skoro tři sta stran, nezaznamenal jsem snad jediné hluché místo, nebo část, která by byla samoúčelná a neměla vztah k celkovému vyznění románu. Snad by se dalo říct, že výsledek možná působí trochu vykalkulovaně, ale poslední kapitola mě utvrdila v tom, že dobrodružný příběh je vlastně druhotný; jde tu o něco zcela jiného, a to je právě ten zprvu nenápadný ale postupem času stále mohutnější spodní proud pod samotným příběhem, který je těžištěm tohoto skvostného románu. A právě to z něj činí moderní klasiku (ke které stojí za to se vracet), a tedy víc než jen další dobrodružný thriller z rádoby exotického prostředí.

Srovnání s Melvillem a Conradem není od věci; v Conradově případě pak s novelou Srdce temnoty. Navíc se do pochmurného podzimního počasí tahle kniha skvěle hodí. Ocenil bych také velmi dobrou obálku a celkově kvalitní a velmi vhodné grafické zpracování. Jasná podzimní románová událost roku. Doporučuji.

Po druhém čtení zůstávám na plném počtu. Určitě se ke knize budu vracet.

4 16.11.2017

Velmi dobře zpracovaný životopis Rimbauda. Zvlášť potěší do textu vložené různé dokumenty a korespondence. Čtivé, barvité, bohémské a tragické jako byl Rimbaudův život sám.

Závěrečná část, která se skládá víceméně jen ze zápisků Rimbaudovi sestry Isabely a pojednává o nezměrné chuti žít, ale i o nekonečném zmaru a bolesti, je současně strhujícím i vyčerpávajícím popisem posledních měsíců Rimbaudova života. - Je vidět, že talent na psaní nebyl dán jen Arthurovi.

3 11.11.2017

Ve své době zjevení. Klasická díla a autoři byli snad tím jediným, co mohlo v 50. letech vycházet, a co mohli redakce pustit bez cenzurních zásahů do tisku. Je zajímavé se podívat na náklad. Jen 3300 výtisků (beru první vydání) v době masové stotisícového nákladu kdejakého dryáčnického románu z dělnického prostředí. Tento výbor tak působí jako diamant v tom nezměrném množství literární hlušiny 50. let. Doporučuji.

PS - Zcela neskutečně pak dnes působí fakt, že se této knihy v jejích dalších nákladech - včetně Navštívení krásy na kterou naráží kolega HTO - prodalo kolem 100000 výtisků. Dnes vychází podobné výbory jen sporadicky a to většinou v nákladu nepřevyšujícím 1000 kusů, z nichž ale většina stejně končí pod cenou v LK či jinde.

7 11.11.2017

Tendeční dějiny USA. V době normalizace to asi ani jinak napsat nešlo. Moje hodnocení se tak spíš vztahuje na autorův styl, který je velmi poutavý se spoustou zajímavých informací, jako například počtu přistěhovalců v různých obdobích. Nejslabší jsou ty kapitoly o dělnickém hnutí, ty jsou vyloženě psané na zakázku, a také víceméně ty od první světové války do autorovi současnosti (konec 60. let 20. století). Tam je potřeba být hodně opatrný, co se týče věrohodnosti podávaných informací. Celkové hodnocení: nečekal jsem nic nebo spíš propagandistickou slátaninu, jak je v USA vše na prd, ale kniha mě vlastně ve svém celku docela překvapila. Četl jsem to jen proto, že kniha byla ve vyřazených a takříkajíc na vyhození z knihovny. Ale není to tak strašné, když k tomu bude čtenář přistupovat jako k dokumentu své doby. Holt psát dějiny hlavního kapitalistického a imperialistického "agresora" v době tuhé normalizace se logicky neobešlo bez toho bolševického balastu lží a polopravd.

PS - Kniha je tu špatně udána jako dílo Jána Navrátila. Autorem je ale bývalý děkan filozofické fakulty v Olomouci Jan Navrátil.

1 11.11.2017

Četl jsem namátkou pár kapitol. Dobré, moc dobré. Pan Dušek je skvělý vypravěč. Inspirativní "ezo" čtení, kterému je vzdálené jakékoliv pózování. Jen je potřeba k tomu přistupovat s určitým nadhledem a rozostřením; nejlépe snad zavřít oči, ponořit se do tmy a nechat si předčítat...

3 10.11.2017

Je to tak, jak tu píší mnozí. Opravdu asi jedna z nejzásadnějších knih co vyšla po roce 1989. Alespoň tedy ve smyslu deníkové literatury a obecně ve smyslu literatury svědecké jako jsou memoáry a různé vzpomínky a zápisky. I když je samozřejmě výhoda, pokud knihu čte někdo, kdo trochu chápe kontext a zná tak nějak obecně dějiny literatury a poválečné dějiny Československa. Kniha se dá ale číst i bez znalosti kontextu, prostě jen jako sonda do vnitřního vesmíru neuvěřitelně senzitivního člověka, který ve svých sedmnácti letech uvažuje až prorocky a hluboce o věcech jen tušených. Množství úvah a esejistických míst se prolíná s životními osudy Zábranových přátel i samotného autora. Básně, nahodilé zápisky, sny, setkávání s lidmi a literaturou - to, ale nejen to, je Celý život. Doporučuji.

Balady v překladu Otokara Fischera patří k tomu nejlepšímu, co Goethe napsal. Zhuštěné, vypointované příběhy, nebo jen krátká, leckdy lehce humorná moralitka a taneční číslo. Těm, kteří četli nejprve severské balady, případně Erbenovi, budou asi připadat Goethovi balady málo "baladické", proto doporučuji si nejprve přečíst doslov, kde je vše uvedeno na pravou míru. Jedná se o skutečný žánrový skvost. Doporučuji.

4 06.11.2017

Každý máme své strachy, ale jen málokdo je umí ztvárnit s takovým nadhledem a grácií jako Fran Krause. Doporučuji.

05.11.2017

Další zajímavý příspěvek do edice netradičních atlasů nakladatelství 65. Pole. Líbilo se mi využití starých map, nákresů a kreseb, ale jinak se jedná zatím asi o nejslabší díl. Ale i tak je to kniha, která stojí za přečtení.

02.11.2017

Výborná kniha, skvěle napsaná. Čtivý a zároveň erudovaný vhledem do hlavních proudů španělské literatury 20. a počátku 21. století. Četl jsem především část věnovanou současné poezii a velmi mě potěšilo zařazení množství ukázek, včetně španělských originálů. Snad jen mi občas přišel ten překlad příliš doslovný a lopotný, někdy se objeví i spojení, které jsem v originále hledal marně, ale zase si vážím, že se do něčeho podobného vůbec někdo pustil. Díky panu Forbelskému. Doporučuji.

2 01.11.2017

Hodně vostrá satira. Je to úlet, je to absurdní a zároveň realistický pohled na současnou Ameriku (USA), ale dějově to je jak na houpačce, chvílemi jsem vůbec nevěděl, kde se děj odehrává nebo o čem je řeč, ale to je nejspíš úmysl, to permanentní znejisťování. Ale napsané a přeložené je to dobře. Jen je to nabušené spoustou citátů a odkazů na různé filmy, seriály, osobnosti a obecně na takzvaně černou kulturu, kterou ale autor skvěle paroduje, protože předkládá různá obecně zažitá klišé a dovádí je ad absurdum. Výborně pracuje s různými popkulturními odkazy a staví je vedle citátů a citací z vysoké literatury, přes bulvár až k útržkům z internetu, různých manuálů a vědeckých i pseudovědeckých pojednání. Vše je ale namícháno s velkou dávkou nadsázky a humoru; jen se v tom čtenář občas ztráci, podobně jako třeba v románech Thomase Pynchona. Zkrátka: za mě hutnej mixtape Wu-Tang Clan, Amos a Andy, Martin Luther King, Chris Rock, Kendrick Lamar, Souls of Mischief, Kamasi Washinghton... Autor se Beatty nejmenuje náhodou.

PS - Ten popis zhulenosti hlavního protagonisty v budově Nejvyššího soudu hned v úvodu je geniální. Už jen kvůli tomu stojí zato si knihu pořídit.

3 30.10.2017

Je to lehce fantaskní vyprávění o rodičích spisovatele a jednom aligátorovi. Celkem humorné a příjemné počtení. Jen místy trochu zdlouhavé a tak nějak o ničem, i když vlastně o všem. Hlavně asi o té cestě, která může být i cestou k porozumění a pochopení toho druhého.

29.10.2017

Brilantní eseje ve výtečném překladu Martina Hilského.

1 28.10.2017

Výborná sbírka povídek. Některé, nebo spíš většina, působí poněkud didakticky, ale to bylo asi také účelem těch povídek i samotného českého výboru. Dobře jsem si početl a některé mají výbornou atmosféru (Cesta tmou), i patřičný filozofický záběr, například ohledně možného odkazu dávných civilizací (Hvězda, Stěna z temnoty, Na úsvitu věků) a uvažování o možnostech vyspělé inteligence (Křížová výprava). Celkově tedy velmi pestrý výbor. Doporučuji jako úvod do sci-fi spolu s knihou Těžká planeta.

6 27.10.2017