puml komentáře u knih

Detektivka s melancholickým vyšetřovatelem a stylem alá Avraham Jehošua a David Grosman. Snad trochu rozvláčnější a detailní drobnokresba situací a postav může tradičního detektivkáře nudit, ale mě to bavilo.

Taková zamlžená poezie plná smutku a stesku (básník žil ve Francii a Portugalsku), ale zároveň plná tlumeného podvečerního světla a něčeho, co je typické spíš pro básníky z jižních krajin jako Itálie, Španělsko, Portugalsko... Básně melancholické ale prostoupené pennovskou "zvláštní radostí žít".

1 23.10.2017

Další vynikající román od švédského autora, jenž má africké kořeny (předtím jsem četl Bouře se přihnala z ráje od Johannese Anyuru) a opět skvělý literární zážitek. Román o paměti a o tom jak utváří životy druhých. Precizní studie vztahu hlavních dvou, potažmo tří protagonistů. Mistrný způsob vyprávění; líbila se mi ta polyfonie hlasů a to, že Khemiri zpracovává témata, která jsou univerzální (přátelství, láska, osud) a to velmi dynamickým, takovým až někdy klipovým stylem. Jedinou výtku mám k trochu předvídatelnému, akčnímu a ukvapenému vývoji některých událostí, jako by se autor zalekl případné délky a rozvláčnosti příběhu. Doporučuji.

4 22.10.2017

Kooser je bytostný básník v nejlepší tradici americké poezie. Jeho styl má blízko, řekl bych, ke Kinnelovi a Wrightovi. Díky Martinu Reinerovi za překlad. Doporučuji.

2 08.10.2017

Gafické zpracování i celková úprava sbírky je povedená, ale obsahově nic moc. Jelikož znám docela dobře Roudnici, tak mě některé reálie potěšily, ale jako celek, po obsahové stránce je to spíš průměr nebo lehký nadprůměr. Vlastně jsem ani moc nechápal to různé grafické členění, které je sice efektní (modré písmo, odsazení a zarovnání textu atd.), ale když od toho odhlédnu, tak obsahově je to takové nijaké bilanční resumé básníkova dosavadního života.

Třeba se moje hodnocení časem změní, ony ty texty nejsou vyloženě špatné, jen z toho možná moc čouhá určitá přemoudřelost a efektnost některých obratů a přirovnání. Děžinský zná básníky minulosti i a má takový ten obecný kulturní přehled a neváhá toho v nejedné básni efektně využít, takže chápu ten pozitivní kritický ohlas jeho sbírek.

První půlka je dost slabá a počáteční básně jsou vůbec takové nijaké, vlastně až v druhé půli to nabírá na síle a nejlepší kousek si autor nechal mazácky až na úplný závěr, skoro by se ta sbírka bez té první poloviny obešla a závěrečná báseň je vlastně svým způsobem resumé celého toho básníkova snažení a dává celkovému vyznění sbírky rámec. Takže nakonec doporučuji. Děžinský je v mnoha ohledech již dnes "klasik", a to jak v dobrém, tak v tom méně dobrém. Vracet se k téhle sbírce určitě budu. Je to jedna z těch sbírek, která si říká o opakované čtení, hledání a (ne)nacházení.

Velmi intenzivní texty. Líbily se mi některé nelegie a pár branických. Jinak na mě texty působí jako hararburdní vynášené z básníkova sklepa.

1 08.10.2017

Líbí se mi ten cit pro detail a banalitu, která řekně o nějakém místě víc než výčet rádoby památek. Je to taková cesta v čase i prostoru. Cesta po mentálních mapách autorova života. Vzpomínky se asociativně vrství a splývají s novými zkušenostmi a poznáváním zapadlých koutů a míst, které snad ani na mapě nenajdete. Čte se dobře; můžete knihu otevřít prakticky kdekoliv a začíst se do nějaké zěměpisno-filosofické miniatury. Ideální knížka na cesty. Doporučuji.

3 04.10.2017

Výborný román s tématem paměti a takříkajíc dějiným traumatem Kolumbie. Střípky ze života jednoho muže skládají ucelený a v mnohém velmi depresivní obraz Kolumbie od 70. let do konce 90. let. Myslím si, že Vásquez vystihl výborně tu atmosféru doby s jejími idealistickými vizemi i se zklamáním a takovou podivnou nostalgií, kterou tu reprezentuje zavřená a rozpadající se soukromá zoologická zahrada nechvalně známého narkobarona Pablo Escobara.

Román mi připomněl seriál Narcos, i když tady je to z trochu jiné perspektivy; z perspektivy běžného řadového občana, který chce vlastně jen mít solidní práci a zajistit rodinu. V Kolumbii 70. až 90. let byla práce pro kartely jednou z možností jak toho dosáhnout. Důsledky však sebou nesla celá rodina, jako nějakou kletbu. Podobně jako nezúčastněný náhodný "divák" v podobě vypravěče.

Důmyslně propracovaný román s výbornou zápletkou okořeněnou něčím, co by snad šlo nazvat "kolumbijským snílkovstvím a naivitou". Při četbě jsem si vzopměl na spojení: mít hlavu v oblacích, což je v Kolumbii věc velmi nebezpečná, ale o to lákavější. Doporučuji.

PS - Často se v souvislosti s Vásquezem zmiňuje Márquez. Ale je to omyl, který se nepochopitelně táhne za autorem jako nějaký přízrak. S Márquezem má Vásquez jen málo společného, snad jen tu státní příslušnost, křestní jméno a to, že obě jména zní svým způsobem podobně.

3 03.10.2017

Dosti komplikovaná četba, a hned v úvodu přiznám, že jsem přeskakoval a mnoho stran zcela vynechal.

Hned v úvodu mě zaujala snaha propojení matematiky s literaturou, které tu, myslím si, vcelku funguje. Ale ta snaha dobrat se uceleného poznání skrze aplikaci některých matematických pouček na samotný příběh je tu podána poněkud lopotně.

Příběh je neustále znejisťován různými mnohdy protichudnými verzemi. V příběhu je vloženo také spousta esejisticky působících vsuvek, které ale časem začnou nudit. Kniha se tak stává postupem času skoro nečitelnou, příběh je totiž poměrně nezáživný a orientace je ještě ztížena množstvím odkazů na různé organizace a vzdálená místa. Nedávná historie Bandgladéše se prolíná v kaleidoskopu vztahů a dějiných zvratů s dějinami, zájmem a nezájmem jiných mocnějších států. Množstí úvah je vcelku banálních a víceméně jen zpřítomňují to, co bylo již nespočetněkrát semleto jinými autory. Devíza tohoto románu je tak snad jen v jeho "současnosti" a vhledu do života asijských emigrantů, potažmo jejich elit, které prošli sítem těch nejprestižnějších západních univerzit, ale ani přes nesporné seběvodomí a elán jim to nedalo pocit domova a nezabránilo v rozčarování a pocitu vykořeněnosti a bezdomovectví.

Román bych zas tak nezatracoval a svým způsobem se dá i doporučit. Nicméně nějaké to krácení by knize neuškodilo a té "důležité" vaty tam bylo dost a dost.

Jinak musím víceméně souhlasit s uživatelem "bejan". Ta vyumělkovanost a tezovitost z toho rádoby velkého příběhu opravdu trčí. Ale někomu to zas může vyhovovat. Výborná je například vsuvka o mapách.

24.09.2017

Krásná drobná knížka s ilustracemi Jiřího Šalamouna. Doporučuji.

21.09.2017

Skvělý román, který mě držel od začátku do konce v napětí. Spousta otázek a úvah po povaze paměti, minulosti, důsledků dávno zapomenutých rozhodnutí i osobní odpovědnosti za osudy druhých lidí.

Při druhém čtení jsem si uvědomil, že je to román o vystoupení ze svého vlastního stínu, ze své ulity. Karikaturista je oceněn za své dílo, které je jakoby vně veškerého dění. Jako glosátor, který je jízlivý, ironický, zlý, ale vždy z pozice nezúčastněného pozorovatele. A najednou je tu jakési zvnitření určité události, kdy je nucen se osobně angažovat v jisté delikátní věci, čímž vystoupí z role nezúčastněného pozorovatele a stává se tak svou vlastní karikaturou.

Spoiler: Jen škoda, že děj tak vyšumí, jako by se autor zalekl toho, co by se mohlo stát, jaké důsledky by mohlo mít ono snad osudové setkání. Bylo by to asi na další román. Chápu to nebezpečí s případnou konfrontací i zakončením, a i to že to pro samotné vyznění není zas tak důležité, jen si myslím, že je škoda, že se nakonec zakončení odehrálo jen v rovině množství inspirativních úvah.

Ale celkově je to skvělá kniha a autorovu tvorbu se vyplatí sledovat.

2 21.09.2017

Studie nebo eseje, jak stojí v názvu, jsou to výborné, ale ve většině mě nezasáhly tak jako příběhy ze Středozemě. Nicméně určitě stojí za přečtění. Filologie byla Tolkienova profese a mnohé o čem pojednává se týká i příběhů ze Středozemě. Zvláště esej O pohádkách a Tajnou neřest by si měl každý zájemce o Tolkienův myšlenkový svět přečíst.

1 19.09.2017

Kniha je určena spíše pro pokročilejší znalce díla J.R.R.T. a příběhů z Prvního, Druhého a Třetího věku. Ke každému příběhu je komentář syna Christophera. Z četných poznámek je pak patrné, jak rozdílně se některé příběhy vyvíjely a jak se jednotlivé postavy měnily v čase.

Osobně se mi nejvíce líbila Historie Galadriel a Celeborna, ve kterém se dozvíme mnohé o tvůrci prstenů Celebrimborovi a spousty zajímavých informací o Druhém věku Středozemě. Dobrý je také příběh Výpravy k Ereboru, kde je z pozice Gandalfa vysvětleno, jak vůbec narazil na Thorina a jak se celá ta pouť k Hoře narychlo upekla. Zajímavé jsou také závěrečné příspěvky o Istari a Palantírech.

Nejslabší díl. I když na druhou stranu svou "jinakostí" od předchozích dvou dílů si jistě i tento najde své obdivovatele. Osobně patřím k těm, kteří se doslova tetelili v nekonečných tmavých chodbách a sálech hradu, spíš než v bizarních postavách a prostorách mimo hrad.

04.09.2017

Druhý díl je jednoznčně nejlepší z celé trilogie a lze ho číst spolu s prvním dílem jako dva samostatné romány. Zatímco v prvním díle je pozornost upřena spíše k celkovému uvedení do ponurého a řádem svázaného světa Gormenghastu, je druhý díl více psychologickou sondou do duše dospívajícího Tita, Fuchsie a uzurpátora moci Končíře. To, co v první díle působí pitoreskně, se ukazuje v druhém díle jako pečlivě budovaná psychologická drobnokresba jednotlivých postav, která právě až tím vývojem let nabývá na pozoruhodnosti a síle. Je to vlastně taková gotická, hororová a někdy dost pitoreskní variace na Hledání ztraceného času, nebo by snad byla, kdyby Peake neonemocněl a mohl dopsat v plné síle celou zamýšlenou pentalogii. V tomto díle se ale velmi silně ukazuje, jak je celý svět Gormenghastu propojený s vnitřním světem hlavních postav, a že v popisech samotného hradu a jeho potemnělých chodeb a sálů se v mnohém odráží psychika jednotlivých postav a naopak. Právě kvůli tomuhle dílu se vyplatí se tak trochu probabrat dílem prvním, jenž až na výbornou zápletku s Křístem a Bachořem nic moc zásadního nenabízí a spíš je rozvláčnou předehrou pro druhý díl, jenž je skutečnou literární lahůdkou. Především pak v druhé půli nabírá děj i samo místo - hrad Gormenghast - na přízračnosti a temné fantasknosti. Doporučuji.

3 04.09.2017

Výborná trilogie, o níž bylo napsáno tolik, že by to vydalo na samostatnou knihovnu. Já jen doplním osobní postřeh čtenáře, který měl to štěstí (nebo spíš smůlu), že zažil to pobláznění filmovou adaptací Petera Jacksona, což zapříčinilo, že už si nedokážu některé postavy a scény představit jinak, než ve spojení s danými herci jako Elijah Wood nebo Viggo Mortensen, čímž četba v mém případě značně utrpěla. Určitě se ale ke knize a potažmo celé trilogii budu vracet. Je to napsáno skvostně a i přesto, že fantasy neholduji, tak tahle trilogie za přečtění rozhodně stojí.

5 09.08.2017

Skvělý román s magickou a snovou atmosférou. Inspirace pro Kafku a jeho román Zámek. Dá se říct, že některé motivy Kafka zpracoval a rozvinul do větší šíře, zvlášť onen přebujelý byrokratický aparát v čele s Paterou, ke kterému se hrdina Země snivců nemůže přiblížit. I taková ta dusná atmosféra místa je v něčem podobná. Ale na rozdíl od Kafky, Kubinovi jde spíše o tu snovost a v závěru až grotesknost, hororovost a tekutost celé té matérie - jak to tak někdy ve snech bývá. Kafka zůstává u byrokracie a situace tolik nevyhrocuje a snovost některých pasáží je dána spíš okolnostmi a nepůsobí tak zjevně, jako u Kubina. Vyzdvihl bych u Země snivců především začátek a atmosféru po příjezdu do Perly. Závěrečné kapitoly mi přišly možná až příliš okázalé a expresivní. Za přečtení ale určitě stojí. Doporučuji.

2 09.08.2017

Pěkná knížka a příběh. Bohužel nedokončený. Samotný příběh mě zas až tak nezaujal a nejlepší mi přišla studie o vztahu Pádu Artuše a některých příběhů ze Středozemě.

01.08.2017

Jako kluci jsme snili o tom, že naše domy, to jsou paláce, a zahrada, to je naše země a království. Vytičovali jsme hranice, zabírali nová území a budovali opevnění, malovali vlajky a mapy všech těch vysněných míst (i když je otázka, co byl sen a co skutečnost). Nebyli jsme první a ani poslední, snilo nás víc a některé sny se staly skutečností. Nejen o tom je tahle úžasná kniha. Doporučuji.

2 21.07.2017

Velice stručně: pro mě osobně nejlepší dílo Tolkiena.

Čtení:
1. jaro 2003
2. červen? 2012
3. červenec 2017