puml komentáře u knih

Spolu s Odletem vlaštovek asi nejlepší sbírka Bohuslava Reynka. Doznívající expresionistické tendence spolu se sevřeností formy nastupujícího nového období Reynkovy tvorby, vyznačující se ponorem do ticha Petrkovského vesmíru. Sbírka z Literární čajovny SR je navíc krásně upravená. Doporučuji.

3 20.05.2017

Mám obecně rád slovníky a ještě raději pak slovníky obskurní a fiktivní, jako v případě této knížky. Někteří autoři mají asi předobraz ve skutečných autorech. Občas se v textech mihnou autoři jako Borges, Cortázar a dokonce i sám Bolaňo, takže se jedná veskrze o spojení fikce, lépe řečeno snu a noční můry s pozvolným šílenstvím a bdělým stavem. Pozornému čtenáři neujde, že někteří autoři se objevují i v jiným Bolaňových románech jako například Daniela De Montecristo a v textu zmíněný generál Entrescu (2666).

Myslím, že si každý najde toho svého oblíbence, svou oblíbenou "zrůdu" a své oblíbené heslo. Mě asi nejvíc zaujaly hesla-životopisy bratrů Schiaffinů a pak taky Ramíreze Hoffmana, jehož osud je zpracován v samostatné knize Vzdálená hvězda. Jak bylo napsáno v jedné recenzi, je to slovník zároveň zábavný i obludný. Doporučuji.

4 17.05.2017

Velmi dobrá populárně naučná kniha o historii planety Země. Nejzajímavější pro mě byly první kapitoly o samotném vzniku Země a Měsíce. Kniha je psaná čtivým stylem, i když základní znalosti chemie a fyziky jsou podmínkou aby si čtenář užil některé odbornější části. Co mi dost chybělo, byly mapky a třeba i nějaký ten obrázek, který by lépe ilustroval popisované mechanismy.

Výborná je také závěrečná kapitola výhledu do budoucna, která je poměrně pesimistická, co se týče dalšího možného přežití druhu homo sapiens. I Hazen upozorňuje na nebezpečí globálního oteplování, stále narůstajícího počtu obyvatel a s tím související problematiku zemedělství. A pak jsou tu faktory, které ovlivnit nelze, jako sopečná činnost a cyklický návrat dob ledových.

Člověk se ale také vyvíjí, a těžko říct, jak bude vypadat "člověk" (nebo jak se ta budoucí entita, která se z nás možná vyvine, bude jmenovat) za pár set tisíc nebo dokonce milionů let. Třeba se na nové a s nejvetší pravděpodobností stále nehostinnější podmínky dokáže adaptovat.

Po přečtení knihy jsem měl pocit, že Země je stejně jako člověk živoucí bytost, která se nadechuje a vydechuje, vylučuje a pročišťuje, a jednou za čas si musí taky upšouknout, což by mohlo mít ovšem pro lidstvo katastrofální následky... proto zářná budoucnost naše prapotomky zřejmě nečeká. Doporučuji.

7 14.05.2017

Skvělý román s horečnatou, téměř snovou atmosférou španělského letoviska na konci léta. Bolaňo opět vrství zdánlivě nepodstatné události a banality aby z nich spletl dusný příběh o obsesích a nevyřčených touhách, o lidskosti ale i o násilí a skrytém barbartví pod vrstvou zdánlivé civilizovanosti.

Samotnou hru a její striktní pravidla chápu právě jako jakýsi protipól k těm duševním výkyvům jednotlivých postav, k těm nejednoznačnostem a nedorozuměním v komunikaci, v domýšlení situací, které se nestaly, k nemožnosti přesně propočítat strategii lidského chování, k vytváření domněk, ze kterých splétáme barvité osudy, které jsou ale nahony vzdálené skutečnosti - pomalé vzedmutí násilí z jednoho slova, z jednoho pohledu k rozsvícenému hotelovému oknu. A na druhé straně pohled na mapu s fiktivní bitvou, s virtuální rekonstrukcí minulosti, ve které se přesouvají tankové divize anonymních, v tomto případě virtuálních tanků a vojáků s přesně danými vzorci chování.

Bolaňo ukazuje, že taktické a matematicky propočítané principy fungují na abstraktní rovině, ale realita naráží na mnohdy nevyzpytatelný prožitek a jednání konkrétních jednotlivců, konkrétních lidí, kteří se svým jednáním vzpírají předem danému vzorci.

V současné době jsme stále více zaplavení nejrůznějšími simulacemi a hrami, které se ale hrají jen jako, ve kterých vlastně o nic nejde, jen o samotné hraní, případně o předem vypočitatelný rating a umístění. Bolaňo jako by říkal: můžete se připravovat jak chcete, ale realita a prožitek je plný náhod a nevyzpytatelných situací, které nelze nikdy předem propočítat, lze jen tušit, předvídat a snít.

Nadčasový román a v neposlední řadě opět vynikající překlad Anežky Charvátové. Doporučuji.

3 07.05.2017

Výborné povídky s takovým lehce snovým a paranoidním nádechem. Reálná místa i lidé, kteří se ale jako by roztékají v přítomném okamžiku, neschopni navázat vztah jinak než skrze nepochopení a nedorozumění. Zvláště poslední povídka Hladová má až přízračnou atmosféru a táhne se jak sépiově zabarvený, tří a půl hodinový japonský film. Doporučuji.

2 07.05.2017

Pro mě je to především brilantně napsaný dobrodružný příběh, který má ale spoustu rovin, není plytký, není jen o zápletce a ději, ale lze ho číst stále dokola a pokaždé to bude kniha, která otvírá nové otázky, podle toho kdy a v jakém rozpoložení ji čtete. Ne že by něco podobného nenabízela většina dobrých knih, ale Bílá velryba má v sobě něco magického a tejemného, něco, co mě jako čtenáře nutí se k ní stále vracet. Jedna z těch knih, ze kterých soustavně uždibuji věty a odstavce. Bezesporu jeden z nejlepších románů 19. století a nestárnoucí inspirace pro generace stále nových spisovatelů a umělců obecně. Doporučuji.

PS - Pro ty, co se nechtějí prokousávat tím encyklopedickým balastem a detaily z oblasti lovu velryb, doporučuji výbornou patnácti dílnou četbu na pokračování.

Čtení:
1. 2007 (audio)
2. 2015 (kniha + audio)

4 06.05.2017

St Aubyn má skvěle odpozorovaný literární provoz a psychologii postav ve vyšších patrech anglické společnosti. Břitký a jízlivý humor. Ale úplně nesouhlasím s nálepkou satira, spíš se jedná o realismus, realismus literárního provozu, bohužel.

3 05.05.2017

Stále se k ní vracím. Celé jsem to nikdy nepřečetl, ale sem tam uždibuji a je to určitě jedna z těch nejlepších knih o dějinách filmu - konkrétně přístupu Nové filmové historie - co tu vyšla. Doporučuji.

04.05.2017

Výborný beatnický román, který postrádá takovou tu slovní rozevlátost ostatních beatníků, ale za to přináší až dokumentární popis začátků "beat generation" na konci 40. let, když to byli ještě pěkný cucáci, co se rvali se životem v NY, chodili na večírky, páchali ztřeštěnosti a uvažovali jak postavy z Dostojevského. Má to spád, má to grády a z dnešího hlediska jsou některé charakteristiky postav až prorocké (psáno 1952 tedy několik let před Na cestě a Kvílením). Pro mě osobně zatím nejlepší beatový román, a to asi hlavně díky té autentičnosti a dokumentárnosti, narozdíl od někdy až příliš okázalé slovní záplavě Kerouaca, Burroughse a Gisnberga. Doporučuji.

1 03.05.2017

Jakub Řehák má pravdu, když píše o Kochovi jako o skutečném českém bítnkíkovi. Vliv Ginsbergovi poezie je přetaven velmi originálně do českého prostředí. Opomíjený český básník, jehož dílu by slušela nějaká ta kritická edice. Dostupné jsou jen opisy z poloviny 70. let a pak pár výborů, jako právě tento.

1 25.04.2017

Některé básně ve mně vyvolávaly obrazy jak z filmů Andreje Tarkovského. Velmi dobrá sbírka, která zaujme i při opakovaném čtení. Doporučuji.

22.04.2017

Syrová sbírka, zpověď autorky o složitém a nelehkém dětství, o vztahu k sourozencům, ale především k matce a otci. Velmi dobrá sbírka, jeden z nejlepších debutů, co vyšel po roce 2010.

3 20.04.2017

Výborná sbírka, jedna z těch nejlepších za rok 2016, o tom není pochyb. Krásně upravená a doprovozená obrazem Viktora Pivovarova. Básně plynou a splývají jako ve snu. Závěrečná báseň Konec světa je - dovolím si napsat - jednou z nejlepších autorových básní vůbec. Doporučuji.

3 14.04.2017

Je dobře, že se knize dostalo určité mediální pozornosti díky nominaci a pozdějšímu udělení ceny Magnesia Litera za objev roku. Přesně taková kniha si ocenění zaslouží, aby se o ní vědělo, aby se o tématech, o kterých pojedává, více mluvilo i ve veřejném prostoru, aby člověk věděl, že v případě blížící se smrti, není odkázán jen na sebe, ale že tu je něco jako domácí hospic a možnost důstojné a snad i dobré smrti.

Podobně jako před dvěma lety Tichý dech od Jana Trachty, taktéž z nakladatelství Paseka, i tuto knihu jsem četl takřka se zatajeným dechem a se zvláštní směsí strachu, úzkosti, ale i smíření a snad i jakési naděje. Doporučuji.

5 09.04.2017

Po Právních systémech Dálného východu další krásná kniha, jak do obsahu tak grafického zpracování, z nakladatelství Karolinum. Doporučuji.

1 08.04.2017

Kniha, která Carvera asi nejvíc proslavila, a to především díky chytlavému názvu. Je ale potřeba říct, že sám Carver s tím, jak kniha vyšla, nebyl spokojen. Všem těm, kdo chtějí poznat skutečného Carvera bez mnohdy brutálních redakčních zásahů Gordona Lishe, doporučuji Začátečníky - nezkrácená a autorem autorizovaná verze povídek z knihy O čem mluvíme...

Bylo by pěkné, kdyby to co Ervin László předkládá, byla pravda. Inspirující čtení to rozhodně je, a jestli je to i pravda... To pozná jednou každý. Bohužel ale asi nikdo o tom nebude moci podat takzvaně věrohodné svědectví.

Mnohá zjištění se zdají nasvědčovat tomu, že ne vše o čem se v knize píše, je jen esoterický blábol. Myslím, že je to jedna z těch lepších knih na dané téma. Nelze se vyhnout kontroverzi a zrovna tohle téma vždy vytváří fundamentalisty typu esoterických blouznivců, kteří se už v životě chovají málem jako světelné bytosti a na druhé straně příznivců staré dobré nicoty, kterým nejspíš vadí, že v "akášickém poli" nelze udělat politickou kampaň, případně tam umístit billboard.

Výhoda téhle knihy je, že autor předkládá souhrn informací z různých oblastí vědy a humanitních oborů a nevyvozuje žádné příliš šokantní a překombinované závěry. No a když vezmu ten "záhrobní" příspěvek Bertranda Russella, nemohu než doporučit.

Když to shrnu: jedna z těch lepších knih na dané téma. Je celkem srozumitelná, dobře se čte a až na úplný závěr (rozmluva mimozemských bytostí) se jedná o inspirativní četbu.

4 28.03.2017

Na první čtení mě sbírka zaujala a především autorský přednes dává básním potřebnou šťávu a drajv. Ale při druhém čtení spousta míst vyšumí a vyčpí. Většina básní staví na efektu (děj, slovní spojení, netradiční úhel pohledu) a chybí jim, z mého pohledu, něco jako tajemství, něco, kvůli čemu bych se ke sbírce opakovaně vracel, jako je tomu například u Niky Matěje Lipavského (taktéž debut z roku 2016). Ale jinak je to velmi dobrá, pečlivě graficky zpracovaná sbírka. Určitě jedna z těch lepších sbírek s vročením 2016.

19.03.2017

Velice slibný debut. Expresivní, dekadentní, snad až barokní lyrika, v níž se minulost, současnost a budoucnost setkává v téměř makabrózních obrazech zmaru. (Při četbě jsem si vzpomněl na básně Luďka Markse.) Některé básně a obraty jsou možná až příliš okázalé (z mého pohledu), ale celkově se jedná o velmi dobrou sbírku a určitě stojí za pozornost. Spousta věcí se vyjeví až při opakovaném čtení, rozhodně se nejedná o prvoplánové vršení obrazů, ale spíš o rafinovanou hru slov a jejich významů. Pěkná je také úprava knihy a fotografie na obálce, která dobře ilustruje celkově ponurou náladu sbírky. Doporučuji.

18.03.2017

Nedočetl jsem, nebo respektive přečetl jsem prvníh asi 70 stran a pak jsem knihu věnoval známému, při dost zvláštním setkání, že jsem nemohl mu ji nedat. Těch 70 stran ale bylo skvělých, takže doufám, že se s knihou ještě někdy shledám. Líbil se mi ten styl jakým je podáno dětské vnímání světa a zároveň jakoby nedramatický děj a popisy zdánlivě banálních situací, které se ale díky Kolmačkově stylu proměňují v barvité, ale přitom civilní příběhy, odehrávající se kolem (nejspíš autorovo alter ego) Vítka Koblasy.

1 17.03.2017