puml komentáře u knih

Zajímavý koncepční počin. Názvy ulic vytvářejí básně. Ale nejen slova názvů, ale někdy i blízkost a třeba návaznost některých ulic, když se nad tím jeden zamyslí, mají lecky ironický nádech. Už to vidím, jak se Klausova sbíhá se Zemanovou, aby za křižovatkou obě vyústily do Babišovy. To je naštěstí zatím jen fikce. Zatím...

17.03.2017

Výborná melancholií prostoupená sbírka. Už název napovídá, že autor nemá daleko k ironii a nadhledu nad tím naším vezdejším pinožením. Doporučuji.

17.03.2017

Trochu podhodnocený Conrad. Mně se román líbil a narozdíl od delších Conradových prací je Almayer čtivější a příběh má rychlý spád. Je to ale spíše dobrodružný román, ve kterém hloubka myšlenek a popisu postav nedosahuje temných hloubek Srdce temnoty, či jiných, pozdějších románů autora. Ale jako úvod do Conrada bych to spolu se zmíněným Srdcem temnoty vřele doporučil.

1 14.03.2017

Klasika americké poezie. Množství příběhů (epitafů) obyvatel jednoho amerického města. Příběhy jsou různě propojené a tvoří mozaiku života na americkém středozápadě na konci 19. a počátku 20. století. Doporučuji.

14.03.2017

Sehnal jsem v jednom brněnském antikvariátě i s podpisem za pár korun. Číst tyhle básně v Brně má zvláštní kouzlo. Jako by čtenář nahlížel pod fasády domů a do pohnuté historie města i samotného autora. Vůbec je Brno plné podivuhodných básnických zjevů a tamní antikvariáty doslova přetékají sbírkami s podpisy místních autorů. Doporučuji.

1 03.03.2017

Výborná sbírka a skvělý překlad Martina Hilského. Doporučuji.

23.02.2017

Skvělé povídky o stáří a o tom, že jestli nás něco nečeká, tak je to klidné stáří. Stáří se možná tváří klidně a vyrovnaně na reklamách na léky na prostatu v ordinacích vašeho praktického lékaře, nebo na billboardech pojištovacích institucí, ale v podstatě je to období plné neklidu a vášní, které jsou jen na první pohled méně viditelné. Aspoň tak to ukazuje Julian Barnes a já s ním, když sleduju to hemžení vlastních dědů a babiček, musím souhlasit. Především povídka Zahradní klec je vynikající a svým způsobem je tak trochu předehrou k Barnesově eseji-románu Žádný důvod k obavám. Doporučuji.

5 13.02.2017

Je to zvláštní román. Skoro jak kdyby se rozhodl James Joyce nebo Marcel Proust napsat rozevlátý beatový román v rytmu jazzu. Číst se to moc nedá, nebo přesněji: číst se to nedá, ale rozhlasová interpretace načtená Davidem Novotným a Jaroslavem Pleslem je skvělá a tu doporučuji.

Nikdy jsem nebyl fandou Jacka a jeho stylu psaní, ale jestli bych měl nějaký román vyzdvihnout, tak by to byl asi právě tenhle. Překlad je opravdu mistrovský a když k tomu přidáte hlas Davida Novotného a Jaroslava Plesla a jazzový podkres, tak je to skoro dokonalý hudebně-literání zážitek. Doporučuji.

3 04.02.2017

Mág slova Karel Šiktanc a jeho nová sbírka je v mnohém podobná těm předchozím. Básník píše vlastně jedinou báseň. Ač je Šiktanc autorem několika desítek sbírek básní, je pro mě daleko spíš autorem jediné nekonečné básně/řeky se spoustou meandrů, vírů, ostrovů, mělčin a hlubin. Doporučuji.

04.02.2017

První sbírka libereckého autora. Mluva a řeč ve své syrové podobě. Téma: mraky a dojmy jejich pozorovatelů. Trochu neučesaná, ale jinak velmi slušná sbírka.

31.01.2017

Velmi dobrá sbírka, která opravdu vynikne až s přednesem samotného autora. Byl jsem na čtení a přednes Pavla Novotného dává sbírce další rozměr. Jedná se totiž vesmě o poezii, jež čerpá z nahrávek s různými pasažéry tramvajové linky č. 11 z Liberece do Jablonce. Takže samotná četba se tak neazadírá pod kůží, jako když jsou básně čteny autorem. Doufám, že se Tramvestie dočká i načtení a tedy své zvukové podoby. Jinak musím též ocenit velmi povedenou obálku i celkové grafické zpracování od Jana Měřičky. Doporučuji.

1 31.01.2017

Další skvělá kniha od Juliana Barnese. Barnes píše o smrti jako o starém známém, co bydlí pár ulic od Vás, a který Vás čas od času navštíví (nejčastěji v noci) popije s Váma čaj a před odchodem Vám poklepe na rameno. Host, který se vrací, když to nejméně očekáváme, a jenž si nevybírá čas příchodu ani odchodu. Prostě tu pořád někde je a trpělivě vyčkává.

Smrt v Barnesově podání není jen ten okamžik samotného skonu, ale spíš je to denodenní setkávání se s vlastní omezeností uchopit nějaký okamžik a vzpomíku. Chápání minulosti, přítomnosti a výhled do budoucnosti by nebyl bez smrti možný. Je to právě ona neustálá neuchopitelnost sama sebe a druhých, to jak se proměňujeme v čase, to jak některé vzpomínky vyblednou a jiné se náhle objeví v novém světle, aby nakonec zmizely v té černé rostoucí jámě, do které všichni tak rozpačitě zíráme; jako mihotavý záblesk na hladině, jako ticho posledního kamene.

3 31.01.2017

Jen velmi stručně: první a zatím nejlepší sbírka autora. Nic víc, nic míň.

29.01.2017

Láska pod drobnohledem. Nejlepší mi přišli kapitoly o lásce v různých obdobích a různých zemích. Trochu to připomíná Foucaultovy úvahy o sexualitě. Ale spíš jen vzdáleně. Každopádně i dnes velmi svěží a nadčasové dílo, které má stále co říct. Způsoby lásky i rozkoše se od doby Stendhalovy příliš nezměnily. Doporučuji především část "Zlomky".

4 27.01.2017

Další sbírka Jakuba Řeháka je jako rozvodněná řeka. Není na dohled, kde je té spoušti konec. Všude masa vody a v ní zaražený kus PET lahve, plovoucí lednice, dveře, vrata a támhle kus psa, kus člověka mizícího pod tou masou. Co je tam dole, pod hladinou... snad jen krátce: je tam spousta haraburdí, což není míněno nijak zle, protože s ním autor umí jako básník pracovat. Ve svých sbírkách má Jakub Řehák vždy několik slušných básní a celkově má cit pro jazyk a kompozici. Jen někdy snad až moc túruje motor tý loďky, se kterou se plaví po té rozvodněné řece slov a dojmů. Celkově ale i tak jedna z nejlepších sbírek za rok 2016.

24.01.2017

Je škoda, že Deník nepatří k příliš čteným Stendhalovým dílům. Velmi upřímná a sugestivní zpověď francouzského spisovatele a velkého milovníka žen. Anotace výše vystihuje přesně náladu Deníku. Doporučuji.

24.01.2017

Magický román/novela současného italského autora. Styl vyprávění mi připomněl Julia Llamazarese a jeho Žlutý déšť, který vyšel taktéž u dybbuku. Rád bych si přečetl některé další práce autora, především pak jeho rozsáhlé romány Zpěvy chaosu a Nestvoření. Nezbývá než doufat v přízeň nakladatelství a překladatelky Alice Flemrové, a v to, že si tento nenápadný literární klenot najde cestu k co největšímu počtu čtenářů. Doporučuji.

1 21.01.2017

Shelleyho nejlepší kousky se vznáší lehce nad zemí. Kupodivu se mi docela líbily i jeho politické básně. Ale jinak je Shelleyho tvorba poměrně dost nevyrovnaná. Nelze určitě říct, že vše co napsal, je genialní; to by bylo hodně nadnesené. Ale jeho verše působí i dnes svěže a mají v sobě kus opravdového srdcerváčství. Z anglických romantiků mě tak oslovil asi nejvíc. I když mám rád i Keatse a Wordsworthe. Ale ta lehkost a nevázanost, ten vzlet a pád, ta vzdušnost a zároveň zemitost jsou nejvlastnější právě Shelleymu. - Doporučuji.

3 21.01.2017

Výborný román, snad jen o chlup slabší než Flaubertův papoušek, ale i tak mistrovská práce a ukázka dokonale zvládnuté techniky románu.

2 20.01.2017

Nenápadné mistrovské dílo plné ironických šlehů, jejichž motivem je život spisovatele Flauberta. V obecnější rovině je to pak sama literatura, dějiny, autor a jeho alter ego Braithwait a "last but not least" je to román o smrti a pomíjivosti. Doporučuji.

3 18.01.2017