puml komentáře u knih

Müllerová je dobrá spisovatelka, opravdu dobrá, ale to že dostala Nobelovku ještě automaticky neznamená, že je nějak výjimečná a jedinečná. Hned zkraje proto musím konstatovat, že jsem dost přeskakoval a že i přes krátké kapitoly jsem měl problémy se začíst. Celou dobu jsem si říkal: čím to, že se mi to nelíbí? čím to, že se mi to nezadírá pod kůži? vždyť je to tak syrové a autentické, a ten jazyk... Výpověď je to silná, to ano, i překlad je asi kvalitní. Tak co se děje? - Popsal bych to asi následovně: Je to jako když Vám někdo nabídne výběrovou kávu, která byla ale dlouho otevřená a tak ztratila ten správnej šmrnc; nebo jako když Vám někdo fajnovou arabiku z Kuby naředí tak vodou, že to chutná jak vymáchaný ponožky; nebo jako když - myslím, že je čas skončit. Tři a půl hvězdy.

3 11.10.2016

Když jsem se kdysi ptal jedné mojí známé psycholožky na transpersonální psychologii a jmenovitě na to, co říká na práci Stanislava Grofa, jen utrousila něco ve smyslu, že to jméno slyšela, ale že je to okrajová záležitost. Každou další prací se ale ukazuje, že okrajový bude spíš psychologický "mainstream". Tato kniha je skvělým úvodem do transpersonální psychologie a svým způsobem i životopisem člověka, který se jí jako vědec věnuje víc jak padesát let. Ke knize bych měl pár výhrad, jako nekritičnost s kterou autor popisuje změněné stavy vědomí a jejich blahodárný účinek. K mnoha pasážím bych měl své výhrady, ale jako alternativa k zavedené praxi Grofovi odpouštím i sem tam nějaký ten "úlet". Nemyslím si také, že popisované terapie jsou vhodné pro každého, a že by tak potencionální čtenář, fascinován množství těch změněných stavů vědomí měl hned nějaký vyzkoušet. Je pro to potřeba určitého vnitřního nastavení a řekl bych i profesionálního osobního přístupu. Je to asi jako se vším, pokud se užívání LSD a podobných látek provozuje neřízeně, může to mít fatální následky na psychiku, a to je věc kterou Grof, při vší úctě, moc nezmiňuje. Na druhé straně pozitivní výsledky při řízené terapii jsou nesporné, což ukazuje tato kniha na desítkách příkladů z praxe. Transpersonální psychologie by se tak do budoucna mohla stát jedním z pilířů moderní psychologie a spojnicí mezi archaickým a současným vnímáním vnitřního i vnějšího světa.

Tato kniha je čtivým a dobře pochopitelným souhrnem názorů a celoživotních zkušeností významného českého psychiatra. Doporučuji.

7 11.10.2016

Silný román o nemoci, která se jakoby vzpouzí označení "nemoc". Je to spíš stav vědomí, stav vyhasínající mysli, která na jedné straně nutně znamená jistá omezení a přehodnocení dosavadního života, především pak pro příbuzné a známé, ale na druhé straně ukazuje Geiger i podivuhodně bohatý (jestli to tak lze říci) život plný podivuhodných setkání s čímsi tajemným. Pro autora bylo psaní i určitou terapií jak pochopit otce a jeho nemoc. Geigerova zpověď ale vyznívá laskavě a její hlavní poselství spatřuji v tom, že demenci nijak nedémonizuje a ukazuje i její do jisté míry tvůrčí potenciál (hra se slovy).

Paradoxně až právě díky této nemoci našel Geiger cestu ke svému otci. Jde o přístup k člověku a jeho stavu. Snaha ho pochopit a ne mu vnucovat svoje vidění světa, což může být pro nemocného jen matoucí a pro příbuzné a známé zas někdy dost složité, jak už to tak bohužel u psychických poruch a onemocnění obecně bývá.

I přes neradostné téma je to kniha vtipná a čtivá, ale je v tom velká dávka melancholie a pocitu nenávratného vytrácení se. Doporučuji.

Ještě krátký dodatek: myslím si, že částečný problém ve vnímání demence je právě ve slově demence, kterému se rozumí většinou v pejorativním smyslu. Osobně (i z vlastní zkušenosti v rodině) mě napadá v souvislosti s demencí slovo pomíjivost - prohlubující se pomíjivost.

Dodatek 2: jeden známý mi vyprávěl historku o své mamince, která bohužel začala trpět Alzheimerovou chorobou. Sama to prý komentovala slovy: "Asi na mě leze ten Němec". Což prý v daný moment ostatní rozesmálo. Opravdu nevyzpytatelná nemoc, která má v sobě i něco poetického, což ostatně právě Geiger dobře ukazuje.

7 08.10.2016

Jeden z těch lepších Bernhardových románů. Klasický příběh o ztroskotanci, který se snaží různými vesměs absurdními kličkami docílit klidu na svou práci, kterou v tomto románu představuje studie O sluchu. Zároveň je to román o nemožnosti ideálního soužití a neschopnosti být bez toho druhého, i když je to soužití na hranici příčetnosti. On - racionálně zaměřený člověk; ona - tělesně postižená čtenářka Novalise. Tragédii jejich společného života ozřejmují různé vesměs banální prohlášení místních starousedlíků, které dávají celé tragické události komediální a někdy až fraškovitý ráz.

01.10.2016

Velmi dobrý debut. Z každé básně je znát, že tu promlouvá skutečný básnický talent, ve kterém se snoubí moderní tendence s určitým klasicismem, jak ho reprezentují především někteří ruští básníci první poloviny 20. století, včetně Osipa Mandelštama.

Dal bych pět, ale tu jednu hvězdu navíc si schovávám pro autorčinu další sbírku. V souvislosti s poezií Marie Iljašenko mě napadá slovo "dávný", nebo snad lépe: jako poezie vyřezaná ze stínů dávno zmizelé krajiny. Doporučuji.

Psáno 24. 1. 2017: Dávám plný počet. A po několika měsících jen doplnění, že je to v kontextu české tvorby opravdu výjimečná sbírka. Málokdy se mi stane, že by ve mně obrazy a slova tak utkvěly, jako právě u této sbírky. A ještě méně se to stává u českých autorů. Pro mě osobně patří tato sbírka spolu s Obývacími nepokoji od Petra Hrušky a Strychninem od Marka Šindelky k trojici nejlepších porevolučních debutů. Jen doufám, že třeba někdy brzy vyjde autorce další sbírka.

2 22.09.2016

Výborný sci-fi komix s kriminální zápletkou a takovým oldschoolovým psychedelic feelingem, tak jak to umí jen Daniel Clowes. Doporučuji.

21.09.2016

Stání na zastávce už nikdy nebude stejné, jako před přečtením této knihy. Pokud jezdíte autobusem a pokud jím jezdíte často a pokud jste snad řidič autobusu, pak je tato kniha přesně pro Vás. Existenciální a surrealistická jízda tímto zdánlivě nevinným dopravním prostředkem se stává hrou i noční můrou zároveň.

2 15.09.2016

Kdybych měl hodnotit postřehy o hudbě tak je to za 5. Kdybych měl hodnotit to, jak autor popisuje situaci na Kubě, tak je to horší. Foehr je typický turista a návštěvník a to je v knize patrné. Když už dojde na nějakou kritiku, tak je hodně zdrženlivá a spíš se poukáže na to, že chyby dělá každá vláda a podobné banality a jalovosti, případně že na vině jsou "kapitalisti". Prostě dryáčnické fráze, kterým už snad nemůže věřit ani sám Fidel a jeho bratr Raúl. Ono kdyby Foehr napsal jak to na Kubě skutečně chodí, tak by tam už taky nemusel mít možnost vycestovat a zároveň by mohl nebezpečně kompromitovat některé aktéry této jinak dobře napsané knihy o rozmanitosti kubánské hudby.

Případnému čtenáři bych vedle téhle knihy doporučil Důkazy spojení od Raúla Rivery, aby si udělal trochu objektivnější náhled na tenhle "socialistický ráj" na zemi.

1 11.09.2016

Vydává slabé světlo, ale o to víc hřeje. Opravdu pěkná antologie, která krásně voní, teda jak komu. - Doporučuji.

1 05.09.2016

Kresba je vynikající, stejně jako v předchozí trilogii se surreálné nálady střídají s těmi civilními. Sny prostupují realitou, až není jasné, co je realita a co jen výplod Oskarovi zjitřené imaginace. Příběh mě žel tolik nezaujal. Je to dost depresivní a ukecané čtení. Stále dokola se omílají témata zklamání, zneužívání, izolace a útěku před realitou do imaginárních světů. Jednotlivé kapitoly jsou výtvarně propojené a jednotlivosti a střípky vzpomínek se tu a tam nečekaně objevují v různorodých variacích. Celkově je ale příběh natažený a hemží se až neúnosným počtem divně se chovajících a jednajících osob, v čele s duem velmi nepříjemných rodičů. Celé to působí jako zlý sen s dialogy, co skřípou jak nůž řezající kámen. Syrové, autentické - snad, ale literárně někdy dost únavné čtení. Celkově ale nadprůměr v rámci československého komiksu.

Příběh za 2-3; atmosféra za 4; kresba za 5. Celkově slušný 4 hvězdy.

2 28.08.2016

Vynikající text na pomezí eseje a novely. Střípky ze života jednoho sebevraha a snaha o rekonstrukci jeho života a náznaků, které k ní snad mohli a také nemuseli vést. V rychlém sledu se střídají vzpomínky s různými aluzemi a podivuhodnými banalitami.

Francie má již tradici autorů, kteří umí psát velmi pěkně o sebevraždě a zároveň si to pak i dát, jen namátkou: Jean Améry, Guy Viarre a teď i Éduard Levé... Chtělo by se po Bernhardovsku napsat: Je to komedie? Je to tragédie? ... Nevím, ale Bernhard (také velký spisovatel sebevraždy) si to na rozdíl od zmíněných autorů nakonec nedal. -

Zásadní literární dílo, které čtenáře strhne od první věty, a které lze číst mnoha způsoby.

Ve své podstatě je to dost pochmurná vize lidstva zbaveného všech morálních zábran. Ale i pocta šestákovým románům z prostředí indiánského divokého západu, ze kterých si McCarthy bere naturalismus zobrazených "krvavých scén", akčnost a rychlý spád děje. Taky lze román nahlížet jako na podobenství ne nepodobné novodobému Faustovi. Dále je tu linie dějin násilí nebo spíš dějin války vedené na způsob systematického rasového vyhlazování. A v neposlední řadě je to i pečlivá studie tehdějšího způsobu života na mexicko-americkém pomezí a takříkajíc vznik a krvavý porod, který s sebou neslo připojení nových států ke Spojeným státům na středozápadě a západě Severní Ameriky, v době, kdy často jedinou vládu na tom kterém území představovala vláda nejrůznějších námezdných tlup a gangů.

Co ale dělá z Krvavého poledníku výlučnou románovou záležitost jsou popisy a jazyk, to je další rovina. Jazyk biblický, ale i hovorový se spoustou španělských a mexických výrazů, jazyk filozofující a téměř prorocký, a jazyk drsně lyrický - to pak především v popisech krveprolití a popisech okolní přírody. Prostě literární lahůdka, ke které i přes tu míru násilí osobně přistupuji především jako k velkemu románu, velkému příběhu využívajícímu takřka veškerých jazykových rejstříků, aniž by to ale cokoliv ubralo na čtivosti. Velký dík tak patří i překladateli Martinu Svobodovi.

Doporučuji.

21.08.2016

Vynikající kniha, kterou jsem ale vcelku vlastně nikdy nepřečet. Rád se k ní ale vracím a spíš tak namátkou si přečtu nějakou kapitolu či odstavec. Jsou to polodokumentární zápisky z cest vnitřních a vnějších. Je v tom hodně cítit čínská filosofie a inspirace takovými autory jako mistr Zhuang, Tchao Jüan-ming, Li Po, Wang Wej a jinými. Dlouhá souvětí, barvité popisy, spousta postav a postaviček, legendy, pověsti a proměna Číny ve 20. století v technokratickou velmoc. Děj se táhne jako med. Má to takovou zlvláštní armosféru, jako když je člověk v noci na člunu uprostřed rozvodněné řeky a nechává se unášet jejím proudem.

K četbě je potřeba mít klid, není to četba do metra nebo na pláž, spíš na večer. Rozpoložení čtenáře je v tomto případě určující k zážitku z četby. Doporučuji.

8 18.08.2016

Je to jak se píše v anotaci: melancholický a uhrančivý thriller. Jen jen někdy ta zápletka dost bizarní, včetně jednání hlavních protagonistů. Ale tak třeba to v Srbsku a konkrétně v Niši v 90. letech takhle opravdu chodilo, což je teda dost drsný. Závěr je celkem předvídatelný, což je škoda. Celkově ale velmi dobrá četba; oddychovka, která má co nabídnout. Takový Pulp Fiction po Srbsku napsaný poeticko-zemitým stylem.

17.08.2016

Zajímavě vystavěný román. Líbil se mi především doslov autora, kde popisuje svou práci na knize a některá zajímavá zjištění, která učinil průzkumem Abelardových dopisů. Příjemné čtení v duchu románů Umberta Eca. Podáno stravitelnější (místy až instantní) formou. Slušný román současného makedonského autora, který dobře vystihl ve svém komentáři uživatel Bruno21.

1 13.08.2016

Velmi jadrný text. Zpověď finského bohéma, jenž se prochází po Dublinu a utápí se v chlastu. Není to špatný, ale je to jak finská sauna - přetopený a upocený. Text asi v době svého vydání šokoval (a snad i stále šokuje) svou otevřeností, ale to je tak všechno. Pár zajímavých momentů, jinak je to mdlý, přisprostlý hospodský plácání.

3 13.08.2016

Popis "ztráty tělesnosti" na počátku je opravdu velmi silný. Ta představa, že člověk vůbec necítí a nevnímá tělo, a to, že pak veškeré vnímání okolí nabírá zvláštního až "mimočasového" charakteru - to se Razonovi podařilo popsat velmi dobře.

Ta halucinační část mi ale přišla slabá. Takový plácání pátý přes devátý. Četl jsem jen něco. Dost jsem přeskakoval. Věřím autorovi, že to zažil, ale nějak mě to minulo, je to asi tím, že tohle jsou přeci jen hodně "duševně-intimní" záležitosti, které nelze nikdy úplně uspokojivě popsat. Taky mi to přišlo jako psaní na délku a na efekt, jako autorská obrazoborecká odyssea. Ale nevím, těžko to hodnotit.

Celkově ale slušná knížka se zajímavým tématem; určitě stojí alespoň za pozornost.

12.08.2016

Dospívání a zrání jednoho židovskýho "self-made-mana", kterej se rozhod koupit všechnu půdo kolem jednoho zapadlýho jezírka v kanadský divočině. Je to zpočátku humorný, ale postupem času se přidává stále víc arogance a hamižnosti, když se hlavní postava Duddy snaží za každou cenu získat to co chce, aniž by hleděl na druhý, což hodí i nový světlo na události Duddyho dospívání a celkově na situaci židovskýho obyvatelstva v Kanadě ve 40. - 50. letech.

Napsaný je to ale skvěle, má to takovej až filmovej drajv a dialogy jiskřej jak prskavky na Vánočním stromku. Doporučuju.

4 11.08.2016

Výborná hard-boiled jízda po Niši a okolí. Mix Chandlera, Tarantina a toho nejhoršího braku. Nic pro slečinky. Místy hodně dekadentní a hodně brakový, ale napsaný je to opravdu dobře, takže za mě: doporučuju.

11.08.2016

O právo se takřka nezajímám a na hodinách práva (ještě na škole) jsem pravidelně usínal. Kniha Michala Tomáška je ale skvostnou ukázkou propojení zasvěceného právního výkladu s množstvím pro laického čtenáře vysvětlujících souvislostí. Je dobré mít alespoň základy práva, občas se tam nějaký ten právní termín mihne, ale jedná se opravdu o základy, takže vřele doporučuji i laikům a všem, kteří se chtějí dozvědět víc o formování práva v Číně, Japonsku, Korei a Vietnamu. Ale v druhém plánu i o formování mentality a chápaní jedince a kolektivu v rámci odlišného pojetí světa a koncepce práva. Jednotlivá témata jsou navíc přehledně členěna do podkapitol doplněných množstvím velmi pěkného obrazového materiálu.

V té hlušině často velmi otupující právní produkce - s často velmi fádní až ubíjející typografickou a grafickou úpravou - je tato kniha, dle mého názoru, malým klenotem. Doporučuji.

4 29.07.2016