puml komentáře u knih

Slušný konvolut z Jandových iniciačních básníků. Koncept je to povedený a kniha je to pěkná. Zajímavé bylo ántré ke každému autorovi a též závěrečné medailony, které považuji za to nejlepší na knize. Škoda jen, že Janda nezkusil některé básně "svých" iniciačních básníků sám přeložit. Takto jen předkládá již vytištěné a někým jiným přeložené texty. Sice s citem pro výběr, ale přeci jen se nelze v tomto případě zbavit dojmu, že se nám dostává již předžvýkané stravy.

2 14.01.2017

V Číně se mísí absurdno, groteska a černý humor se socialismem v němž se snaží hlavní protagonisté přežít. Občas jsem měl pocit, že si některé ty situace autor vymyslel, ale nejspíš to bude jen všechno pravda. Obvzlášť drsný je rozhovor s očitým svědkem kanibalismu, který byl v době hladomoru v Číně poměrně častým jevem. Doporučuji.

3 10.01.2017

Minimalistické a lehce magické povídky-malby, které působí jako kresby či obrazy známých i méně známých malířů. Některé povídky jsou ve stylu impresionistů, jiné ve stylu expresionistů, některé jsou magické jak obrazy od Tora Lundvalla a jiné zas zneklidňující jako rurální krajiny od Edvarda Hoppera. Přirovnání autora k islandskému Raymondu Carverovi také není od věci. Doporučuji.

1 02.01.2017

Samotné povídky vyniknou až přednesem pana Svěráka (jednu povídku načetla paní Kolářová). Pan Svěrák má zlváštní uklidňující hlas a když čte své povídky, ví přesně, kde zpomalit, kde přidat, kde trochu zvýšit hlas a kde použít hlubšího přednesu. Proto doporučuji audioknihu.

1 29.12.2016

Je to dobrá kniha, snad jen až příliš popisná. Na mě to působí jako scénář k zamýšlenému filmu, či snad jeden z těch mnoha "nikdy nerealizovaných scénářů" v knižní podobě. Téma aktuální a i zpracování je dobré, ale i jen těch cca 160 stran bylo občas dost utahaných.

Název je trefný a obsah vystihuje (řekl bych velmi dobře) podstatu nelehkého života imigrantů na cestě mezi domovem a exilem, kdy jde hlavně o to přežít a uspokojit základní potřeby. Jsou to vlastně všechno jen zhutnělé popisy stavu věcí, krajiny a těla. Doporučuji.

1 28.12.2016

Zatím asi nejlepší román autora. Mix společenského románu s břitkým a ironickým pohledem na současné umění a zároveň thriller a detektivka.

1 24.12.2016

Další skvělá kniha, ke které není co dodat. Bolestivé, drsné a zároveň melancholické; napsané s pochopením pro to množství utrpení a bolesti. Je to zvláštní. Je to vlastně dost nepříjemná četba. Neustále někdo umírá nebo je vražděn, ale styl jakým je to napsané, je až hypnotický a stále vás nutí číst dál a dál a doufat v nějaký náznak naděje. Bohužel se to neděje a celou knihou se vine jako tenká červená nit pocit zklamaní, ztroskotání a celková deziluze z režimu a ze života. Popisy krutostí prosvětlují jen občasné náznaky pochopení a lidskosti v jinak nesmyslně působícím konfliktu. Alexijevičová ukazuje, že literatura je nakonec nejsilnější v co nejméně kašírované a takříkajíc nejsyrovější podobě. Doporučuji.

14 21.12.2016

Rozhodně jedna z těch lepších knih autora. Je to ale stále ten "starý dobrý" Houellebecq libující si v ženách, pití a cigaretách. Typ hedonistického pesimisty Schopenhauerovského ražení, který hledá svatý grál všech intelektuálů. Co že to ten svatý grál je? Snad to samotné hledání a filosofování; nicméně hledání a filosofování je to opět velmi výživné a v mnoha směrech pro Francii aktuální. Sice je to pohled vesměs chlapácký a vše se děje takříkajíc ráz na ráz (myslím tím společenské změny), ale o to výstižněji tak vyniká samotné "podvolení se".

Doporučuji především jako četbu na pokračování se skvělým Igorem Barešem v roli vypravěče.

Pro ty, co hledají podobný styl a vhled doporučuji romány a povídky dalšího vynikajícího francouzského autor Benoita Dutuertrea.

6 19.12.2016

Zajímavá je jistá podobnost raných básní Immanuela Weissglase, ale i dalších autorů s tvorbou Paula Celana. Bukovinští básníci, to je pojem sám o sobě. Hodně se asi četli navzájem, proto někdy ta podobnost veršů a občas i celých slok. Velmi pestrá a rozmanitá tvorba, která má v sobě často melancholii a stesk po zmizelých časech, kdy Bukovina byla svéráznou mnohonárodností výspou Rakouska-Uherska, a kdy zřejmě potkat básníka nebo literáta v Černovicích bylo stejně běžné, jako potkat drožkáře. Výborný výbor v překladu Radka Malého.

17.12.2016

V rámci psaní o romantismu v literatuře je tahle knížka asi tím nejlepším co je na českém knižním trhu k sehnání. Doporučuji.

05.12.2016

Sestup do schizofrenikovi duše. Temné a snad i lehce dekadentní, jako hvozdy v okolí knížecího sídla.

3 27.11.2016

Jeden z těch stravitelnějších Bernhardů. Výborná byla adaptace v Divadle Komedie s bratry Rodenovými.

2 27.11.2016

Na Cavea je to celkem slabota. Přiznávám, že mám rád spíš jeho hudbu a těch pár filmů dle Caveova scénáře (Proposition, Země bez zákona) je také povedených. Oslici jsem nedočetl a k Zajdovi jsem se dostal až teď, po cca 7 letech od vydání. Je to pěkná knížka, formálně a stylově je to tak trochu v duchu některých Caveových písní, těch temnějších. Snad jako hudba Birthday party: energická jízda plná chlastu, kouře a zadnic v různých stádiich nastavení.

Pár míst je opravdu povedených a některé popisy působí takřka apokalypticky. Ale celkově vlastně tak nějak nevím, co tím chtěl Cave říci. Že jsme v hajzlu? - viz první věta románu. To mi přijde celkem málo. Osobně si myslím, že Zajda by byl lepší zhudebněný a osekaný na pár textů. Ve výsledku totiž román působí i přes poměrně málo stran jako zbytečně natažený a rozplizlý.

Nevím, jestli má být Zajda nějakým démonickým alter egem autora. Co kdyby mi tenkrát nevyšlo to s tou muzikou, co bych asi dělal a jak se choval... Je to spekulace, ale tak nějak na mě Zajda působil. Jako autobiografie Caveova stínu.

Osobně bych doporučil spíš poslech Caveovy hudby, zvlášť poslední dvě alba Push the Sky Away a The Skeleton Tree jsou vynikající. A pak taky výbor z textů King Ink I a II.

5 17.11.2016

Zatím asi nejlepěí nebo jedna z nejlepších populárně naučných knih o Vesmíru. Dozvíte se tu opravdu skoro všechno o současném poznání Vesmíru, jeho vzniku, vývoji a o různých hypotézách, které by mohli ovlivnit (nebo již ovlivňují) astrofyziku a astronomii. Anglický originál vyšel v roce 2015, takže se dá říct, že se jedná o nejaktuálnější informace v knižní podobě. Astrofyzika a astronomie je velmi dynamická věda a neustále se vyvýjí, takže například to, že u Proximy není žádná exoplaneta, jak píše Galfard, už neplatí. Ale to je v rámci knihy zanedbatelný fakt. Většina informací stále platí a asi ještě nějakou dobu platit bude. Kniha je dobře napsaná a většina informací je i pro laika lehce pochopitelná.

Četl jsem celkem dost podobných knížek (Hawking, Gott, Greene atd.) a Vesmír jako na dlaní mi přijde jako nečtivější a nejlepší. Ale je to do značné míry dáno tím, že je také (psáno 3. 11. 2016) nejaktuálnější.

2 03.11.2016

Velmi dobrý román. Pěkně to vystihuje komentář Paula Austera na zadní straně obálky. Grossman je autor, který v Oře takřka dokonale psychologicky vykreslil "současnou" izraelskou ženu ve středních letech se všemi rozpory, které ale nabírají časem na síle až se z nich stanou situace tragicky měnící osudy lidí. Ten neustálý strach Ory o syna Ofera. Je to takové až tělesné psaní. Závěrečný dovětek autora navíc jen potvrzuje až osudovou autentičnost románu.

Často slyšíme o konfliktu mezi Izraelci a okolními státy, potažmo mezi Židy a Araby, ale jedná se spíš o výčet "anonymních" dat. Grossman předkládá konkrétní příběh izraelské ženy-matky Ory a její rodiny, s jejími touhami i bolestmi, s její sílou jít dál a snažit se porozumět a pochopit složitou minulost a přítomnost, sebe a ostatní, snad dosáhnout i jakéhosi smíření. -

2 02.11.2016

Velmi dobrý debut výtvarníka Matěje Lipavského, který možná nezaujme na první čtení, ale rád se k němu opakovaně vracím. Tou atmosférou a takovým melancholickým vyzněním mi to připomnělo tvorbu Bohuslava Reynka. Básně jako soustředěné výtvarné miniatury. Pro mě nejlepší básnická sbírka roku 2016. Doporučuji.

1 29.10.2016

Skutečně nevšední román, který ve své podstatě není příliš originální, ale vynahrazuje to psychologická a filozofická hloubka a snad i naléhavost témat, o kterých Faber v tomto románě pojednává. Cením si u autora, že jde takříkajíc s kůží na trh a tématem není nic menšího než Bůh, naděje, beznaděj, láska a nenávist, odloučení, víra a ztráta víry, touha a svědomí. Všechna ta velká témata, která si já osobně spojuji především s ruskou literaturou 19. století.

Kniha zvláštních nových věcí je tak trochu kombinací Dostojevského naturalismu, Bernanose (Deník venkovského faráře) a jazykové vláčnosti Josepha Conrada s přesahem do sci-fi. Prvky sci-fi tu ale vytváří jen podhoubí pro samotné autorovi úvahy. Bez nadsázky tak lze říct, že se jedná o románovou událost roku. Román aspiruje na kultovní záležitost; jedni ho budou nejspíš zatracovat pro jeho rozvláčnost a pomalost, ale pro jiné to může být právě to, co z této knihy učiní zásadní dílo.

Faber se občas pouští do spekulací a některé pasáže působí jako výplň do polštáře. Stejně tak některé charakteristiky postav a prostředí jsou na jedné straně až pedantské a na druhé straně místa ryze provokativní a takříkajíc na efekt; nutno ale říct, že je to podáno s bravurou zkušeného spisovatele. Možná někdy trochu rozvláčnější a takříkajíc hysterické, ale vlastně i dost "reálné" nebo spíš naturalistické. Linie vztahu Petera a Bey, která se vine celým příběhem v podobě dopisů, působí celkem uvěřitelně a Faber má cit pro gradaci, sice trochu nucenou, ale románu to dává potřebnou dynamiku ve vývoji hlavních postav. Co se ale Faberovi nedá upřít, je schopnost vytvořit zvláštní tíživou atmosféru a cit pro detail ; v tom je skutečný mistr.

Faber má v Česku velmi dobrého překladatele Viktora Janiše. Samotné vydání navíc provázela reklamní kampaň, kterou lze vidět spíš u titulů literárního mainstreamu, takže šance, že se kniha dostane k širšímu publiku je velká a je to jen dobře. Tahle kniha si to určitě zaslouží. Na to, jestli se jedná o geniální a mistrovské dílo dle mého názoru nestačí takový ten "wov" efekt, který se dostaví zpravidla po prvním čtení. To ukáže až čas. Takže ty ódy jsou trochu předčasné. Slovy geniální a mistrovský se dnes označuje kdejaká druhořadá severská detektivka, takže tyto pojmy ztrácí trochu na významu. Neřekl bych geniální, ale slovo mistrovský, nebo lépe práce mistra, je v případě Knihy zvláštních nových věcí plně namístě.

15 23.10.2016

Výborná novela s detektivním dějem o posedlosti knihami, literaturou a v obecné rovině i pamětí a snahou vše konzervovat a uchovat. V protikladu stojí pocit zmaru a věčné nedokončenosti a nedokonalosti. Kniha je to sice krátká, ale tematicky hluboká. Jedna z z těch nejlepších novel, co jsem za posledních pár let četl. Názory, myšlenky a pocity hlavních potagonistů mi byly velmi blízké. Doporučuji.

Další výborný překlad od Jana Macheje. Jen tak dál. V Runě i jinde.

2 15.10.2016

Stručný přehled myšlení a specifického chování Japonců z pohledu britského antropologa. Velmi dobrá populárně naučná kniha, která předkládá srozumitelnou formou některé pro Evropana těžko pochopitelné rozpory a zvláštnosti japonské společnosti. Řekl bych, že jsem typický čtenář této knihy: nejsem odborník na Japonsko, nikdy jsem tam nebyl ani neznám žádného Japonce a ani si s žádným nedopisuji. Jen mě obecně zajímá japonský způsob života a pohled na svět. A v této knize jsem našel spoustu zajímavých informací. Jedna z knih, ke kterým se tu a tam vracím. Za mě tedy plný počet a doporučuji.

4 14.10.2016

Lepší než Rozhoupaný dech, ale i tak to na mě nijak zvlášť nezapůsobilo. Ale těm, kdo mají rádi takový ten syrově poetický styl plný zapomenutých obrazů zmizelého světa a potemnělých zrcadel plných stínů, to bude sedět.

2 11.10.2016