R47 komentáře u knih
Kniha těžší než černá díra. Neplatí v ní žádné zákony, pomalu kroužíte na její orbitě, až vás natáhne a vsákne a dostane na začátek.
Pro mě první setkání s Kawabatou. Sněhová země je neskutečná próza. Uhranula mě. Samozřejmě i další povídky sbírky jsou výborné, ale tahle jednoznačně vyčnívá.
Mám rád experimentální formu. A tohle mě bavilo víc než typické české hořkosladké vzpomínání na normalizaci.
Uhrančivá kniha. Potřebuje čas. Pak se ale v uličkách Alexandrie ztratíte. Pohltí vás. Jako Labyrint.
Výborná kniha a velké dobrodružství. Zlatou horečku už tam nezažijete, ale popis některých míst pořád sedí.
Bradbury je hlavně mistr povídky. A v tomhle výboru si každý najde svůj žánr. Mně podivuhodně utkvěla ta titulní, nedějová. Ten obraz kosmonautů rozstřelených jak kulečníkové koule.
Neskutečné. Jednak to, co čtete, jednak to, že ten člověk uměl taky tak dobře psát. A pak jsou tam i jeho olejomalby polární krajiny, který cestou maloval. Fakt neskutečný.
Konečně pořádný slovník češtiny, který se dá číst v posteli jak beletrie. Kam se na něj hrabe Hacknutá čeština.
Proč tomuhle nikdy nevyšlo pokračování? Kam se hrabe Han Solo movie.
Pro mě jedna z osudových knížek. Úžasné vidění světa. Dneska už bohužel cestopisy nepíšou básníci, ale bloggeři.
Strhující vyprávění. Obrazy války Severu proti Jihu se tu mísí se sexuálními scénami a osudem autora Bílé velryby. Spousta symbolů a postupně odhalovaných tajemství.
Nezvládnul jsem to. Chtěl jsem si dat něco, než se pustím do posledního Vinnetoua. Ale po zklamání z dvojky Vinnetoua tohle pokračuje v trendu. Ničím mně to nechytlo. Myslím, že když si k tomuhle nevybudujete vztah v dětství/mládí, zpětně už to dneska nejde.
Balancuju mezi 3 a 4. Je to svěží, svižná, výborně napsaná žánrovka. Parádné odsejpá, hlášky pobaví, paralely se současností jsou sice očividné, ale budiž, figury skvěle rozestavěné, ničím nepřekvapí ani neurazí. Na 4 hvězdy to je za mě málo, na 3 hvězdy zase až moc. Skvélé čtení do vlaku.
Nějak jsem se s tím minul. Chápu tu paralelu, tu bezmoc vzepřít se (totalitní?) moci, to postupné větší i větší propadání... Ale nějak mě to nevzalo, nebudu si z toho nic pamatovat, nikomu bych to nedoporučil (na historický román je to moc básnické a vyfabulované a rozpad osobnosti tváří tvář totalitní moci už pro mě jiní popsali lépe). Mám radši vyzrálého, "přítomného" Šotolu z Podzimu v zahradní restauraci.
Po prvním dílu zklamání. Tuctový seriálový příběh, který May úporně roubuje na první knihu. V novele Old Death hrají oba hlavní hrdinové ne druhé, ale možná desáté housle. Kdyby v příběhu nebyli, nic by se nestalo. Samotný děj tohodle oddílu je překombinovaný, plný momentů na efekt (Vinnetů jde do baru, dá si pivo, popere se a zmizí na bůhví kolik stran). Celou dobu jsem to chtěl odložit. Druhá novela Old Firehand aspoň zapůsobí tím motivem Ribany. Líbilo se mi, že to není ústřední děj (jako třeba ve filmu), ale jenom něco v pozadí, co žene postavy dál. Něco nevyřčeného, trochu tajemného. Jenže to pak autor zazdil tím, že přivedl na scénu Santera, aby to propojil s první knihou. Proč? Santer se tam chová jednou jako geniální padouch, jednou jako naprostý idiot. Jsem zvědavý na třetí díl.
Neotřelý jazyk a styl dělá z Lundiakové jednu z nejoriginálnějších českých autorek. Ale ta pointa je nějak moc očividná, jednoduchá... Má i lepší knihy, myslím.
Inteligentní, zběsilé, eruptivní, místy až moc akční a až moc mrtvol. Za mě tomu chybí jakýkoli přesah, ale zas si nepamatuju, kdy naposledy jsem přečetl 200 stran v kuse, protoze jsem se od té knihy nemohl odtrhnout. Postavy podivné. Pro mě překvapivě tady vidím mezihvězdného pokračovatele Schizmatrixu. Tou kyberpunkovostí, plesnivostí, chimeriky, triumviráty a revolucemi. Na rozdíl od Sterlinga je tohle "přímočará" jízda.
Nedočteno. Ačkoli se to čte celkem dobře. Nebýt to trilogie, možná to i dočtu. Ze začátku jsem byl dost nadšený: ne tak vzdálená budoucnost, technika uvěřitelná (rozšířená realita a její omezení apod.), cestování po planetách Sluneční soustavy, záhada... Vlastně to v něčem může připomenout román 2312 K. S. Robinsona. Tím detektivním pátráním po Sluneční soustavě. Jenže Robinson píše skutečnou literaturu v hávu sci-fi a tohle je futurologická vize s chabě uvěřitelným pátráním na úrovni žánru young adult. Děj je směšný, to pátrání zejména (na opuštěné stanici najdou obrázek páva, což je jasné znamení, že mají letět na Paví horu na Marsu !?!), postavy papírové (hlavně záporáčtí bratranci, kterým paradoxně jde ale o budoucnost rodinného podniku; na rozdíl od nic nedělání hlavního hrdiny). Je to slabé, takže si Raynolds musí vypomáhat scénami s roboty v zápasnické aréně nebo nepochopitelnou ochotou všech páchat trestné činy a nechat se zavřít. Když jsem se v další milionté odbočce dostal k mořským lidem a člověku, který se prakticky nechal proměnit v tuleně (zajímalo by mě, jak si tyhle lidi třeba vařej nebo jak dělaj cokoli jinýho kromě sezení v bazénu se silikonovou klávesnicí mebo producírující se okolo v robotické chodící konstrukci), knihu jsem definitivně odložil. Škoda. Přece jen se nečetla špatně, nápady hýří (ne jen těmi blbými, o kterých píšu), ale prostě 3 bichle tímhle stylem nedám...
Nevydržel jsem to. Máte rádi stand-up? Tak to zkuste. Je to psané stylem: "Rád chodím mezi lidi. Hlavně mezi číšníky." Nehodnotím. Minul jsem se. Vydrží vůbec někdo číst stand-up? Musím říct, že romány českých standupistů jsou lepší.
Váhám mezi 3 a 4 hvězdami. Je to rozhodně slabší než první díl. Tohle je jenom odvar něčeho, co už jsem četl jinde (spor Země-Mars; biologická zbraň alá Vetřelec; pověšení všeho na sítě; hra o trůny...). Na rozdíl od prvního dílu jsem se taky nedopátral ničeho navíc, "co nebylo v seriálu". Za mě průměr. Ale můžu bejt dost ovlivněnej tím, že jsem to nejdřív viděl (a pamatuju si, že v tom seriálu mě právě ta chemie Země-Mars-Pás a ty hry o trůny bavily nejvíc). Takže dávám o hvězdu navíc a vrhám se do dalšího dílu.