Radunnie komentáře u knih
Fascinující člověk, ten pan Churchill! Za svého života dokázal víc než řada významných státníků dohromady, navíc s talentem na několika frontách.
A pan Johnson psát umí. A pan Johnson zbožňuje pana Churchilla. Má o něm dokonce takový přehled, že se čtenář musí ptát, kde k takovým informacím přišel?! Skvělá kniha pana Johnsona, čtivá, místy humorná, plná zajímavých informací. Víte například, že pan Churchill za svého života přečetl více než 5000 knih? Naprosto neuvěřitelné, když si představíme jeho neustávající pracovní vytížení!
Trochu méně obhajoby skutků pana Churchilla a řekla bych, že pan autor vytvořil dokonalé dílo.
Nesmím zapomenout vyzdvihnout skvělý překlad a absenci pravopisných chyb, to se dnes v knížkách jen tak nevidí!
Povinná, kvalitně zpracovaná četba pro všechny obdivovatele Jana Kubiše s množstvím obrazového materiálu z pera odborníka na český odboj vzatého. Kniha je velmi přehledná, s logickou časovou posloupností, tedy vhodná i pro čtenáře, kteří se s danou problematikou setkávají poprvé, a nejen laik v ní nalezne dostatek nových, zajímavých informací.
Po obsahové stránce nelze knize nic vytknout, bohužel samotný text hyzdí poměrně značné množství překlepů.
Tak to byla jízda!
Vynikající, propracované dílo, obsahující spoustu zajímavých informací nejen ze života vrakových potápěčů, ale také z historie hloubkového potápění. Nikdy bych neřekla, kolik různých nebezpečí na osoby, provozující tento sport, číhá! Pan Kurson navozuje tak intenzivní literární zážitek, že čtenář má sto chutí vrhnout se do hloubi oceánu sám, natolik je jeho nadšení, a samozřejmě nadšení hlavních protagonistů pro tento sport fascinující. A samozřejmě nemohu opomenout skvělou překladatelskou práci J. Kozáka!
Abych se jen nerozplývala, důvod zařazení poslední kapitoly (otázky k zamyšlení) jsem dost dobře nepochopila, ale je to jen drobná vada na kráse.
Možná nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla!
Kniha nesmírně zajímavá, inspirativní, silná. Lepší úvod jsem snad nečetla, dostatečně mě navnadil a utvrdil v tom, že půjde o nevšední zážitek. Vlastně jsem se až do samotného závěru nedokázala začíst, nicméně mystická atmosféra příběhu mě nechtěla pustit, stejně jako stisk Harého. Nikdy bych neřekla, že vyprávění "nějakého hada", plné autentických pocitů a zoufalství, ve mně zanechá tak malou dušičku.
A jestli je Má nejmilejší? Uvidíme, časem se k ní určitě vrátím.
Oceňuji autorčinu odvahu pustit se do příběhu, vyprávěného malým chlapcem, a zachytit vnímání světa jeho očima. Příběh mě kupodivu bavil (dětské myšlení mi toho jako bezdětné až tolik neříká), občas se mi sice trochu pozvednul žaludek nad některými nepříliš nehygienickými peripetiemi hlavních hrdinů, nicméně i to k běžnému životu patří. Navíc na pár metrech čtverečních, kde se toho tolik za celou dobu neuděje. Psychologie i vývoj jednotlivých postav jsou zpracovány výborně a příběh graduje a končí přesně tam, kde má.
Velmi dobrá práce, alespoň co se literárního řemesla týká. Bohužel napětí a dějové zvraty jsou zastíněny rozvleklou psychologickou studií všech postav, tudíž s detektivním žánrem má podle mého kniha pramálo společného. Právě z důvodu absence napínavějšího děje jsem se do čtení cca od 70. stránky vyloženě nutila a těšila se na to, až budu mít dočteno, aniž bych se zajímala o konečnou pointu.
Omnoho více než samotný děj mě v případě této knihy nadchla autorova erudovanost a dokonalá orientace v jednotlivých oborech, které se v příběhu vyskytly. Zaujalo mne rovněž veliké množství zajímavých informací ve spojitosti s historií práva a náboženství. Skvělá, detailní, čtivá a propracovaná záležitost!
Od dob Agathy Christie se toho hodně změnilo...
OBSAHUJE SPOILERY
S duem Lars Kepler jsem se setkala úplně poprvé v rámci plnění Čtenářské výzvy a po přečtení zdejších komentářů, a hlavně po dočtení Lovce králíků si říkám, zda-li jsem raději neměla začít něčím z jejich dřívější tvorby...
Díky detailním popisům bez jakéhosi psychologického vhledu mi celou dobu připadalo, jako bych četla filmový scénář, nikoliv knižní thriller.
Vůbec by neškodilo, kdyby kniha byla zkrácena o třetinu, prvních cca 200 stran je pro čtenáře poněkud nezáživných a bohužel místy i zbytečných, nehledě k nelogickému jednání postav. U některých scén mi přišlo, jako kdyby se autoři snažili za každou cenu šokovat: "Je to dostatečně drsné a šokující? - Je. - Tak to tam hoď!" Například u "záchodové scény" jsem už vážně musela kroutit hlavou, o průběhu zpackané protiteroristické operace ani nemluvě! Scény se neustále mění, například Joonovy zážitky ve vězení by mohly být vynechány úplně, stejně tak detailní popis Sažina vyšetřování na parkovišti. Čtenář má pocit, že autoři přeskakují sem a tam, aniž by napnuli veškerou koncentraci k hlavní dějové linii.
Bohužel ani v této knize nejsme ochuzeni o rádoby šokující odhalení ve stylu Cimrmanova Vichru z hor, kde se čtenář dozví o rodinných propletencích, ve kterých tápe snad i jejich hlavní aktérka. Sladká pomsta za prohřešky dávno minulé samozřejmě nesmí chybět.
Co se nedá autorům upřít je smysl pro napětí a gradaci. Jakkoliv se jedná o technicky nepravděpodobnou záležitost, u analýzy záznamů z bezpečnostních kamer by se napětí dalo krájet, stejně tak u scény v Rexově bytě, kdy vyjde najevo, kdo se za maskou Lovce králíků skrývá (ne že by to tedy bylo až takové překvapení). Závěrečné rozuzlení v hotelu mi přišlo jako dobrý nápad, ačkoliv na posledních několika desítkách stránek jsem se nemohla zbavit dojmu, že autoři doslova vaří z vody a už nevědí, jak co nejlépe celé dílo ukončit. To, že Rex bude opět otcem a psycholožka Jeanette čeká se svým "záchodovým playboyem" dítě, už považuji za naprostou absurditu. Závěr samotný mi připadá tristní a předvídatelný, i když pro zkvalitnění rodinných vztahů proč ne?!
Není každý den posvícení, Keplerovým dám třeba ještě šanci poté, co nás v epilogu navnadili na další díl.
Autorčinu prvotinu jsem nečetla, tudíž nemohu soudit, o kolik je tato kniha lepší nebo horší. Jak už tu někteří recenzenti uvedli, s žánrem "psychologický thriller" se v poslední době roztrhl pytel. Ze všech děl tohoto žánru (a že jsem jich přečetla víc než dost) si vzpomínám pouze na Zmizelou, která je však literárním stylem i dějovou propracovaností o několik úrovní výše než jí podobné tituly.
Co se týče knihy V pasti lží (už ten název napoví), ta neurazí a bohužel ani nenadchne. Začátek sice vypadal nadějně, jenže když už po několika prvních stránkách tak nějak tušíte, kde je zakopaný pes, na napětí to čtenáři dvakrát nepřidá. Knížku jsem dočetla jen z toho důvodu, že jsem nechtěla věřit tomu, že by se autorka uchýlila k pointě, která mi v první třetině knihy vytanula na mysli. Bohužel, stalo se! Člověk v tomto případě opravdu nemusí být geniálním Herculem Poirotem, aby si dokázal dát některé dílky skládačky dohromady. Na to, že je kniha V pasti označována jako psychologický thriller, mi připadá, že autorka si s psychologickým vývojem postav hlavu nelámala. Dějové zvraty jsou buď předvídatelné až hanba, nebo naopak nelogické, a ze závěrečného rozuzlení spadne čelist snad jen tomu, kdo s podobným žánrem nemá pražádné zkušenosti.
Opět potvrzení toho, jakých obětí je člověk pro svou záchranu schopen podstoupit. Spíše než samotné literární dílo hodnotím odvahu a neuvěřitelnou vůli hlavních hrdinů přežít.
Ačkoliv je knížka napínavá a čte se jedním dechem, je psaná na můj vkus příliš věcně, místy bych uvítala detailnější popis pocitů přeživších např. ohledně nesnesitelných podmínek, se kterými byli naši trosečníci nuceni svádět dennodenní boj (povětrnostní podmínky, pocity před první konzumací lidského masa apod.). Ale chápu, že takové dílo by vydalo na další knihu.
O poznání více mě v českém překladu iritovaly pravopisné chyby úrovně žáka 1. stupně základní školy.
Po vychvalované Vážce další zklamání. Těšila jsem se na něco ve stylu Staříka a podle zdejších komentářů jsem nabyla přesvědčení, že Muž jménem Ove je jasná volba, dokud jsem nepřečetla prvních 20 stran. Mám pocit, že jsem snad četla něco úplně jiného než většina zdejších přispěvatelů. Knížka mě nikterak nezaujala, spíš mi připadala jako zdlouhavá slohová práce žáka základní školy na téma "plácejte si, o čem chcete". Autorův humor ani styl psaní mi nesedl, občas jsem měla při čtení pocit, že některé jeho poznámky a postřehy hraničí až s trapností. Je mi líto.
Představitele Hawkeye jsem zbožňovala v seriálu M.A.S.H., ale po přečtení této knihy ho zbožňuji snad ještě víc! Chytrý pán, jen co je pravda!
Přiznávám bez mučení, že příběh mě příliš nezaujal. Snad za to může lehký tón, popisující mimořádně morbidní počínání hlavní hrdinky, snad z velké části vymyšlený obsah. Samotné provedení a zpracování jinak zajímavého tématu mě zkrátka nenadchlo, zasloužilo si daleko více napětí a hloubky.
Navíc takové množství překlepů a chyb v textu jsem snad jinde nezaregistrovala!
Anna musela mít charisma a krásu Brigitte Bardot, jinak si nedokážu vysvětlit zájem všech chlapů o ni. Ufňukané, negativní, třicetileté (pardon, Aničko, 29leté) cosi by v reálném světě spíš každého chlapa odradilo.
Některé vtípky a komentáře jsou vcelku povedené, já ale čekala příběhy přímo ze života. Takhle to vypadá, že Anička zvládá hned po příletu angličtinu na výbornou, ani řízení auta vlevo jí nedělá žádné potíže. Přitom každý, kdo v Anglii žil a pracoval, dobře ví, že o historky a zajímavé zkušenosti v této oblasti není nouze.
Závěr je hoden červené knihovny, sentimentální a vykonstruovaný až hanba, jen polít růžovou čokoládou.
Kladně hodnotím obálku, je vtipná.
Souboj dvou geniálních mozků a svědectví z přímé linie o jednom netradičním způsobu vyšetřování největší špionážní aféry historie. Aneb jak lze lidským přístupem, charismatem a bedlivým pozorováním dosáhnout v profesi životního úspěchu, a to všem možným překážkám a nezdarům navzdory.
Pobavily jak vtipné, hodnotící komentáře na adresu pozorovaného subjektu, tak i situace v prostředí FBI.
Trochu zklamala absence zmínky v Poděkování Lucianě, bývalé manželce, která byla v oné době pro autora tou největší oporou.
Napínavý, brutální příběh, ze kterého horká, drsná atmosféra jen odkapává. Trochu připomíná díky výskytu rázovitých postav a strohých dialogů mix knih Tahle země není pro starý a Komu zvoní hrana. Chválím také autorovu schopnost v nejlepším vyprávění ukončit.
Výborná kniha, zdaleka nejen o chování lidoopů. Laického čtenáře možná odradí množství odborných výrazů, které rozhodně ne každý rozkličuje ihned po prvním přečtení. Práce pana de Waala je nicméně fascinující, plná zajímavých informací a postřehů.
Takový lepší průměr. Dobrý nápad, celkem zajímavá zápletka, provedení už poněkud slabší. Vrcholně nesympatičtí hrdinové, do jejichž psychologie nebylo možno proniknout, natož jim fandit, atmosféra navíc podpořena jakýmsi pseudoluxusem, který na vás zírá téměř z každé věty. Začátek přitom vypadal slibně, zaujala i kapitola, ve které Maja vysvětluje, co se vlastně ve třídě odehrálo, zbytek místy připomínal články ze starého dobrého Bravíčka. Znám hned několik autorů, kteří by se s podobnou látkou popasovali o mnoho lépe.
Hezké vyprávění, Klárka se svým vnímáním světa a bohatou slovní zásobou sice působí značně přemoudřele, ale řekněme, že je třeba o pět let starší než jak tvrdí autor:-). Tématicky mi knížka a osudy jejích hlavních hrdinů silně připomínají díla z pera paní Mornštajnové, naštěstí v tomto případě značně zkrácenou verzi. Moc pěkné čtení na páteční večer.
Jako bonus jsem se při každém vyslovení jména Helga ocitla v Cimrmanově Záskoku:-).
Mravenčí, detektivní práce zasvěcených autorů, která nenechá čtenáře na pochybách, že v rukách drží hodnotné, téměř nadčasové dílo. Až na první kapitoly, kde je ze všech úhlů rozebírána fušerská práce "vyšetřovatelů" z řad StB a setkáváme se tu s řadou (pro mě do té doby cizích) jmen, se kniha četla lehce, zvláště zajímavé byly kapitoly, věnované samotnému p. Masarykovi, jeho vztahu k otci a pozici ministra, ve které si vydobyl uznání celého světa. Nad machinacemi "vyšetřování" v roce 1948 zůstává rozum stát, stejně tak i nad událostmi, souvisejícími se samotnou smrtí pana ministra. Bohužel čtenář, navzdory četným svědectvím a logickým argumentům, mnohokrát vyvráceným hned v další kapitole, nejspíš nedospěje k jednoznačnému závěru ohledně toho, co se nad ránem 10. března 48 ve služebním bytě Jana Masaryka skutečně odehrálo. To se možná nedozvíme nikdy.