Re@ding_9-wine komentáře u knih

Četla jsem v rámci své DP. Jelikož jejím tématem byl právě antisemitismus 30. let 20. st., tuhle knihu jsem nemohla minout. Moje téma bylo sice zaměřené na časopisy vychazející v Čechách, nicméně autoři se často a rádi inspirovali u "povolanějších" a "pokrokovějších" kolegů...
Souhlasím s již řečeným ohledně propagandy a nutnosti ji znát - my i naše děti bychom měli vědět, jak proti ní obstát. A v době nových médií o to více...

Příliš zdlouhavé popisy, místy schematičnost, ale taky naprostá průlomovost díla! Díky za něj, Radclyffe!!! :-)

7 05.01.2020

A jak to pokračovalo poté, kdy čas přestal být oplocený? :)

Jsem moc ráda, že jsem měla možnost přečíst si autentický příběh morálně pevného, podle všeho laskavého a silného člověka, který si dovolil vzdorovat režimu, i když si velmi dobře uvědomoval rizika s tím spojená. Bral to jako svou povinnost. Oceňuji i způsob kladení otázek, protože jedině správně položené otázky dovedou otevřít spoustu důležitých témat.

Jen na okraj – syn pana Františka, doc. Jan Wiendl, byl mým oblíbeným vyučujícím během studia bohemistiky na FF UK. Je to nejen skvělý učitel, ale také velmi milý a ochotný člověk. Děkuji oběma za tuto knihu a to, že historická paměť může žít dál.

6 04.02.2024

(SPOILER) Údajně román o lásce mezi Heathcliffem a Kateřinou... Opravdu je tohle láska? Ta závist, zvrácenost a pomstychtivost, vše málem s nádechem incestu (vím, že mezi bratranci a sestřenicemi už to technicky vzato není incest + kontext doby, ale přeci jen...)? Postavy mi byly všechny do jedné nesympatické (rozčilovaly mě), atmosféra více než ponurá, napsané a vykreslené je to však velmi dobře. "Klasický dějový" román, trošku neuvěřitelný a velmi nadčasový...

6 07.01.2024

Příběh Josefa (archetypu mileniála), který se po světáckých cestách vrací do rodného města (prototypu maloměsta), najde si tam práci na místní "starosvětské instituci" (alias gymnáziu) a snaží se žít "klasický maloměstský život" se všemi jeho strastmi a slastmi. Josefovi to ale vůbec nejde, dost se v tom plácá a celý příběh je o tom, že jde odnikud nikam. Na konci zbývá jen marnost. Bezcílnost.
.
Každopádně vypravěč je tak vtipný a trefný, že mu dávám čtyři hvězdy. :D Myslím, že kniha slouží jako dobrá výpověď jedné (půl)generace a stojí za pozornost. :)

6 28.05.2023

Geografii mám ráda, ale co se týče geopolitiky, neměla jsem v ní před knihou vlastně žádný přehled (jak jsem zjistila :D). Líbilo se mi, že kniha nebere hledisko geografické jako jediné závazné, ale zároveň ukazuje, že pro určité regiony je často dodnes hlavní hybnou silou.

Asi největším překvapením (i když to vlastně vůbec není překvapující :D) bylo, jak se od "evropského stolu" "čmáraly čáry hranic" států, které vlastně nedávaly a nedávají smysl... Spoustu věcí v tomhle světle pak dává smysl, jak autor více popisuje např. v kapitolách o Africe, Blízkém východu apod.

6 04.09.2022

Podle M. H. se máme na co "těšit"... rok 2029 je za dveřmi... :-) A s ním i metamorfóza? Filozofická? Genetická? Kniha v mnoha ohledech dost drsná, ale závěrem tohoto neméně drsného roku mi dost sedla.

6 29.12.2021

(SPOILER) Vezmu to od konce – “A někdy potom přestane být koule důležitá” (s. 224) – jakože cože?! Vždyť tomu v průběhu knihy takřka nic nenasvědčuje! Všechny postavy se můžou na 200 stranách zbláznit a jsou na práškách a nechtěj vstávat z postele a najednou by během dvaceti stran měla přijít změna? A odkud se ta změna (prasklina) bere?! A ty další? Já fakt nemám ráda otevřené konce. Ale ještě bych se s nimi smířila, kdyby mi to otevíralo “otázky k zamyšlení”, nicméně tenhle konec mi otvírá “propast”...

Teď zpátky na začátek – popis koule super, postavy uvěřitelné, neurčitost časoprostoru i okolností paráda, aktuálnost tématu děsivá, paralela k dnešní realitě až zarážející, vykreslení touhy po přesahu přesné. Jazykově a tematicky za mě TOP, trochu to však “kazí” jistá nedořečenost (jakkoli mohla být záměrná) a lehká “nuda” v prostřední části knihy.

Za mě slabší čtyři hvězdy.

6 27.06.2021

6 vypravěčů, jeden příběh z různých perspektiv. Malé dějiny na pozadí těch velkých. Neuvěřitelně silný příběh o události, která, troufám si říct, není v našem kontextu příliš známá. Ale i přesto je potřeba o ni mluvit, i přesto je potřeba "nést" kulturní historii i paměť dál a nezapomínat. Připomínat si, kde jsou hranice morálky, svobody, lidské důstojnosti; jaká je váha lidského života...
Za mě silná kniha jak po stránce vypravěčské (text obstojí sám o sobě), tak z hlediska předlohy (když si uvědomíme reálný historický kontext, je čtenářský zážitek o to silnější).
Velmi oceňuji překlad i následný doslov, kde překladatelka stručně a jasně osvětluje dějinné "události č. 518".
*************
"Kwangdžu může být cokoliv, co je vyloučené osamocené, pošlapané mocenskou zvůlí, bezdůvodně odsouzené k totálnímu zničení. [...] Kwangdžu se neustále rodí, aby bylo znovu zmasakrováno. Bouří se a hyne v ohni, aby mohlo být znovu obnoveno z krve a popela" (s. 202).

6 09.03.2020

Po dlouhé době jsem četla (na můj vkus) dlouhou a hodně příběhovou knihu a musím říct, že jsem si to dost užívala. Jazyk, děj, postavy, místa, situace, autorovu znalost českých reálií, vypravěčův um. K tomu všemu téma architektury, domu/domova, židovství - všeho, co mě velmi zajímá.

6 01.02.2020

"Jediné opravdové znamení... znamení opravdové moci nad světem"...
Obrovská síla básnického výrazu. Ačkoliv objektivně vím, že by měl jít autorův život při hodnocení textu stranou, zde se neubráním... Když si představím okolnosti vzniku díla, naskakuje mi husí kůže. Ačkoli nejsem věřící (v křesťanském slova smyslu), i rovina duchovní zde pro mě má neuvěřitelnou hloubku. Jedna z nejsilnějších básní, jaké jsem kdy četla.

6 31.12.2019

Knihu bych spíše nazvala "Marnost afghánských žen" nebo "Navrch huj, vevnitř fuj" (vzhledem k tomu, že je sultán pro emancipaci žen ve veřejném prostoru, ale u něj doma panují středověké poměry)...

5 21.06.2023

Ačkoli se dlouhodobě zabývám náboženstvím a jejich různými spirituálními a mystickými proudy, súfismu a jemu související literatuře jsem dosud nevěnovala skoro žádnou pozornost. Po poslechnutí dílu Hergotu (Český rozhlas) s prof. Kropáčkem byla jasnou další volbou Rúmího poezie. Musím se přiznat, že "bajky"-podobenství mě příliš nezaujaly (respektive za mě nic, co bych z naší kultury v nějaké variaci neznala), ale Čtyřverší a podobenství o Flétně mě naopak zaujaly dost. Líbí se mi ten apel na jednotu (s Bohem), lásku/laskavost, otevřenost srdce, touhu se "navrátit domů", život v těsné provázanosti s Bohem. Třešničkou na dortu pro mě byl vhled do islámské kaligrafie, o které jsem se dozvěděla spoustu nového.

5 26.03.2023

Musím říct, že jsem si tenhle populárně naučný styl hodně užívala. Po letech čtení superodborných textů, kde si musíte dávat pozor na každé slovo a pomalu citovat každou parafrázi, jsem uvítala tenhle uvolněný styl bez poznámek pod čarou a vědomě jsem přistoupila na "vědu od stolu" (i když podloženou!). Dozvěděla jsem se spoustu nových informací a kombinace informací z různých oborů mě bavila. Kniha si nehraje na hluboký vhled a podle toho jsem ji taky četla. Skoro jako beletrii, ale s přesahem. :)

A taky mě příjemně potěšilo, že jsem se nemusela prokousávat xstránkovým (většinou nicneříkajícím) úvodem - to bylo osvěžující. :D

5 04.03.2023

Další z případů, kdy ani čtenářsky přitažlivé téma nestačí. Pro ty z Vás, kteří se literaturou s tematikou šoa zabýváte, stačí napsat jediné: špatně napsaný "soft" příběh z války. Téma nijak originální, nijak hluboké. Jak napsala evask - dialogy strojené, nepřirozené, jazyk neodpovídající. Pro náročnější čtenáře nedoporučuji.
Jen pro pořádek – bavím se o literárních kvalitách ve fikčním světě, nijak tím neznehodnocuji autorův reálný příběh, respektive reálné vyprávění, které si vyslechl. Téma je to velmi důležité a je třeba si ho připomínat. Jen touhle cestou mě to neoslovilo.

5 06.01.2020

Ponurý, tajemný a brilantně napsaný román o drsném kraji uprostřed "ničeho" (kdesi na ostrově na jihu Francie), o jeho obyvatelích, záhadných rodinných vztazích i jedné velké zkoušce, ve které musí Malicroix, jestliže chce být právoplatným dědicem svého prastrýce, obstát...

4 31.01.2024

(SPOILER) Tak tohle byla pecka! Každá věta, každé slovo, každý motiv – vše pečlivě zvážené a výborně literárně zpracované. Nedávno jsem četla Na Větrné hůrce od E. Brönteové, tak se mi to tam chtě nechtě plete – tady je ten incest už "dokonalý" (vzhledem k tomu, že rychtářka má nejdříve Antoše jako schovance a bere ho v podstatě jako "vlastního syna", kterého si později vezme za muže), ale i láska je tu více méně dokonalá (avšak nenaplněná). Sylva se vzdá vlastního štěstí, aby uchránila toho, koho miluje. Není právě tohle důkaz bezpodmínečné lásky? Dílo je v určitých ohledech i nadčasové – neřešíme dnes vlastně podobné problémy? Partnerské (žárlivost, "nenačasování" lásky), mezigenerační (např. když Jírovcová synovi vyčítá, že si "jen užívá života" a že jeho otec "pracoval do úmoru, aby se on mohl mít lépe"), společenské (jak se vymanit ze zajetých vzorců - a lze to vůbec?). Za mě super sonda do obecně-společenských poměrů 2. pol. 19. st., ale i nitra obyčejného člověka.

4 15.01.2024

Rychlé, stručné, hutné a svým způsobem těžké čtení. Nápaditá forma 50 slov/kapitola. Kompaktní sonda do (nejen ideologicky) těžkých 70. a 80. let s neutěšenou rodinnou situací...

4 08.07.2023

(Uro)Boros, koloběh zrození a smrti a temnota všude kolem - to pro mě bylo Jezero.

4 01.08.2022

Tak tohle byla pecka! :-) Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Byla jsem "vtažená" do děje, prožívala jsem s postavami jejich strasti a slasti, užívala jsem si jak "exotičnost" Japonska, tak bezpečně známé reálie Prahy. Přijde mi, že během mých bohemistických studií jsme se určitě musely s J(Annou) někde v Malé Rybě, Sedmém nebi, na Palachově náměstí nebo v Celetné potkat (i když v duchu Barthese je "autor samozřejmě mrtev"!)... :-) Taky jsem se po delší době u knihy fakt pobavila (humor Jany mi sedí). Bavil mě styl vyprávění, propracované postavy i dialogy, uzavřenost příběhu, funkčnost fikčního světa se všemi jeho "magickými" přesahy. Téma rozpolcenosti je dost nadčasové a vůbec zde nepůsobí kýčovitě.
°
Ich-forma mě překvapivě vůbec nerušila - ačkoli mi u mladých autorů a jejich debutů běžně zavání přílišným egoismem a autobiografičností, tady mi to bylo jedno - respektive příběh fungoval sám o sobě tak dobře, že jsem se nad ničím podobným ani nepozastavila.
°
Prostě čtivá oddechovka s přesahem v tom nejvíc pozitivnim a nikoli primitivnim duchu. Chci číst vícero takových děl!
°
"Mám pocit, že je ve mně obrovská trhlina, a čím víc se o Japonsku dozvídám, čím víc tam toužím jet, tím je takhle trhlina větší, až si doopravdy připadám jako dva různý lidi" (s. 36).

4 30.12.2021