Re@ding_9-wine komentáře u knih

Taťáno, do Vás bych se též zamilovala! :)

4 08.07.2021

Líbilo se mi střídání vypravěčů, styl vyprávění i téma. Jinak mě kniha bohužel nezaujala.
.
Nemůže být přeci nejlepší pro všechny... :-)

4 07.07.2021

Koupena za 10 Kč v antikvariátu ve Valentinské.
V prváku na vysoké - době, kdy máte pocit, že všemu rozumíte a ve všem umíte najít hloubku. A tu jsem tam jakš takš našla (i když jsem si ji "jen" zařadila po bok Bukowského, Lady fuckingham, Markýze atd.). Nic převratného pro dnešního čtenáře, ale ve 30. letech?!?!? .....
Must read! ... Ale jen do maturity. Po dvacítce už ne! ;)

4 09.02.2020

Dle hodnocení ostatních knih (a také doporučení, co bych si od MH "určitě měla přečíst!"), asi nebude Serotonin patřit k autorově vrcholu, pro mě však představuje první čtenářskou zkušenost, a nutno dodat, že určitě ne poslední.
Kniha jen skvěle napsaná, bavily mě vypravěčovy komentáře v závorkách – (sebe)ironické, vysvětlující, trefné, drsné, často pro popis děje či situace "zbytečné".
Celkově mě ale vypravěč vlastně dost štval, protože se plácal v tom, co si zkrátka "sám uvařil" – ve svojí neschopnosti, zklamáních, v pokřiveném způsobu, jak uvažoval nad věcmi, vztahy, lidmi. Štval mě v tom, jak jednal, co (ne)dělal, prostě skoro ve všem. Vůbec jsme nesplynuli. :D Ale to nevadí, protože i to je úkol literatury. Pobouřit, klást otázky, zamýšlet se, nastavovat společnosti/čtenáři zrcadlo. A tohle se MH u mě povedlo.
Žijeme ve zlaté kleci. A jak dlouho ještě? Není to na úkor morálních, ekonomických, ekologických, (doplňsisám) hodnot?
SPOILER: Závěr ve stylu "já jsem druhé vtělení Kristovo na Zemi a teď se za Vás obětovávám" byl překvapující, ale pro mě osobně dost silný...

4 15.01.2020

Velmi přístupně, čtivě, vtipně, ale zároveň "poctivě" (rozuměj pracující s dobovým kontextem a materiály, deníky, sekundární literaturou apod.) napsaný životopis. Postava BS přede mnou opravdu ožila. Byl to opravdu člověk z masa a kostí, poznala jsem, co měl rád, jak žil, jak tvořil. No a když je náš velikán v textu párkrát titulován jako Fritzínek (tak mu doma říkali), je to už "jen" třešnička na dortu. :)))

3 07.05.2024

No konečně! Konečně jsem si přečetla (poslechla) "klasický" dějový román s "normálně" a uvěřitelně vykreslenými postavami, chronologicky a přehledně uspořádaným dějem a bonusovým přesahem v podobě nenásilného otevření mnoha témat (otroctví, kolonialismus, feminismus, "jinakost", spiritualita původních obyvatel Barbadosu apod.). Žádné přehnané intelektualizování, ale ani plytkost. Za mě po všech stranách super román.

3 07.01.2024

Je neuvěřitelné, co všechno Edith přežila a kolikrát se jako "fénix z vlastního popela" zase znovu "zrodila". Celý její život je poznamenán bolestnou touhou po lásce, která vlastně nikdy nebyla tak úplně naplněna. Jak ale říká prof. Vojvodík - z absolutního štěstí se nejlepší umění nerodí, je to právě naopak...
Co se týče samotného životopisu, nejsem vůbec odborník na tento žánr, ale přišel mi celkem objektivní, množství dat, dobových ohlasů i různých názorů je seřazeno chronologicky do kapitol - ani příliš obsáhlých, ani příliš plytkých. Celkově to působí kompaktně a uvěřitelně.

3 09.07.2023

(SPOILER) Svatava byla super podnětná, co se týče různých aluzí, intelektuálních stimulů, prolínáním témat jógy, spiritismu i avantgardy. Některé obraty a přirovnání si mám chuť vypsat do "deníčku" a číst si je opakovaně. :D
.
Kniha je hluboká, ale přesto pro mě v něčem mělká. Zdá se mi, že příběh jaksi "nedrží pohromadě" (i když zvlášť ty celky působí celkem obstojně) a opět mě trápí neukončenost - co bude se Svatavou? S Džidduem? Jakou roli tam (ne)bude dál hrát František Kupka? Zůstanou v Paříži? Pro mě zásadní otázky, na které si nechci odpovídat sama...

3 31.05.2023

Předem všeho je důležité říct, že rozhodně nejsem cílová skupina tohodle románu. :) Knihu jsem přečetla na základě toho, že mě zaujala z popisu jedné mé žákyně (15 let), která ji označila jako svou oblíbenou. Název mi zněl podobně jako třeba "Pěna dní" nebo "V melounovém cukru", ale zapomněla jsem, že je mi už o 15 let víc a že jsou zkrátka knihy, které je nutné číst v určitém věku, aby zapůsobily kýženým způsobem, jinak se může stát katastrofa. :D Co tím chci říct - do 20 (ok, možná max 25) mě bavilo číst o Malém princi, babrat se v citátech/mottech/aforismech, hrát si na to, že Parker je nejlepší značka per, psát dopisy je vlastně děsně cool a že čtení je ta jediná aktivita na světě, která má skutečný smysl a význam...
.
Můj svět teď sice vypadá jinak, ale to neznamená, že jsem si skrze knihu nevzpomněla na svoje první lásky a na to, že (alespoň literární) kýč byl kdysi běžnou součástí mého života. Optikou 15leté dospívající slečny je to milá kniha "s přesahem", pro starší ročníky číst jedině s nadhledem, ale i tak to stojí za to. :)

3 17.05.2023

(SPOILER) Jonghje se rozhodla zemřít. Respektive stát se stromem, nevyrovnat se s vlastními traumaty. Systém (a její sestra) jí to však nechce dovolit. Jak to nakonec dopadne? Zblázní se obě? Opět jsem rozčarovaná z otevřeného (propastného!) konce - to se to autorům nechce dopisovat? Nebo se bojí, že jejich verze by nebyla ta "nej", a tak nechají každého z nás, ať se rozhodne pro vlastní konec? Nebo jsem úplně blbá a nepochopila jsem to? UPDATE: údajně je tady nějaké pokračování s názvem "Mongolská skvrna", které by mi snad mohlo odpovědět na moje otázky. :D

3 26.03.2023

Kniha mi trochu připomínala film A Life on Our Planet od Davida Attenborougha, též svědka téměř stoletého. Fakta, osobní příběhy a nakonec trocha naděje. Ale zase ne moc, abychom neusínali na vavřínech... Místy se o mě pokoušela nostalgie, místy environmentální žal a ráda bych napsala, že místy i naděje, ale bohužel...

3 04.03.2023

To by bylo boží, kdyby byl ke každé výstavě takový knižní doprovod. :)

3 15.07.2022

Kdybych knihu četla na střední, naladím se na ni asi dokonale. Teď (po deseti letech) mi to šlo poněkud hůře... Co ale oceňuji, je "čtivý" styl vyprávění, věcnost, schopnost autorky vystihnout dnešní (možná odvěkou, ale v každé době jinak) "zmatenost" mladých lidí, jejich pocity, život. Za mě tři a půl hvězdy, zde kontumačně tři.

3 31.12.2020

Jak hodnotit knihu, která sice nemá nijak zářné literární kvality (má je možná dokonce podprůměrné), ale v rámci okruhu svých čtenářů je naprosto průlomová?!
Chci se na ni vůbec dívat prizmatem naratologickým a literárněteoretickým, když vím, že se zabývá tématem LGBT v zemi geograficky izolované, čítající max 60 tisíc obyvatel?
Když vím, že ji autorka napsala v grónštině (!!!) (a následně ji přeložila do DJ)?
Když vím, že se mě tohle téma osobně týká a je důležité ho otevírat kdekoli ve světě?
Když vím, že schematičnost postav má možná svůj praktický účel – vysvětlit pomocí "archetypů" (starším) gróňanům v jejich jazyce, kdo vlastně jsou homosexuálové a transgender lidi, zbořit pár předsudků atd.?
Když vím, že v Grónsku se prodalo přes 1 000 výtisků, takže je to asi totální bestseller a mladí to asi totálně hltaj a po večer si o tom povídaj?
Chci. I přesto chci. A v tom případě z toho kniha opravdu nevychází úplně nejlépe. Ufňukanost, jedna dlouhá otázka a vlastně žádná odpověď, schematičnost situací i postav, povrchovost, přílišná (a místy "zbytečná") vulgárnost, "na sílu" urychlený děj (dá se tomu tak říkat?). Chvílemi mi přišlo, že se do všech postav a jedné knihy musí vejít pandořiny skříňky celého Grónska a jeho obyvatel.
5 postav, ale jeden hlas. Jednotvárné charaktery....
Bavily mě sice některé vnitřní monology Fii, oceňuji snahu o zařezení politické aféry i jakési hledání "grónství"/sebe sama v Inukových deníkových zápiscích, ale celkově hodnotím jako průměr.
Oceňuji krok překladatele zařadit na konec prózy slovníček, kde vysvětluje grónská slova i reálie.
PS: Jako fakt si dnešní cool grónská mládež píše něco jako "Tvůj milovanej, tvůj oddanej, tvůj bratr"?! Třeba jo, já nevím. Ptám se.

3 06.03.2020

Přečteno za jednu noc. Nemohla jsem se odtrhnout. Prožívala jsem předposlední rok dlouhého devatenáctého století velmi intenzivně. Vědomě jsem přistoupila na "pohádkovost" vyprávění a vůbec mi to nevadilo. O každém roce by se mohla napsat podobně chytlavá kniha a já bych byla s každým rokem o něco chytřejší a emočně pohnutější. :D

3 05.01.2020

Trochu nadsázky: Moje nejoblíbenější slovo knihy je "tatras".

3 05.01.2020

Dala bych 5 hvězd, ale to bych musela kuchařku číst v originále. Překlad je totiž naprosto katastrofální (ale nechci se rozohňovat). Oceňuji výkladovou + praktickou část, dokonce jsem se i po 10 letech veg stravování dozvěděla nějaké novinky. :) Recepty naprosto super! Cokoli jsem dle kuchařky uvařila, mělo kladný ohlas. Mám hodně ráda asijskou, indickou a mexickou kuchyni, takže pro mě ideální. Nutno ale dodat, že si vždy vystačíte s pár základními ingrediencemi a nemusíte shánět věci záhadných názvů (a chutí) po všech možných čertech. Nikdy předtím jsem veg kuchařku nevlastnila, protože mi žádná nevyhovovala... Tuhle jsem dostala jako dárek a jsem za ni fakt vděčná! (A to jsem si nemyslela, že to kdy o jaké kuchařce řeknu... :D)

3 31.12.2019

Přiznám se, že feministické knihy moc nečtu, protože často sklouzávají k tomu, co bytostně nesnáším, a to je připisování ženám "roli oběti". V jistém slova smyslu ani tato kniha není výjimkou (ostatně už v názvu je slovo "past" a ne třeba "slast"), ale nutno podotknout, že populárně-naučný styl knihy v kombinaci s mnoha neoddiskutovatelně rozčilujícími, místy až skandálními případy genderové nerovnosti (před fakty nelze zavírat oči) mi tu nevoli částečně vykompenzovaly. Oceňuji, že na závěr nás autorka nenechává pouze ve výčtu všeho, co je špatně, ale podává i celkem konstruktivní návrhy, co s tím / jak z toho ven.

2 07.05.2024

27. května 1977, pátek, Vídeň: "Konečně mohu psát bez obav, že by mi nějaký blbý fízl čučel přes rameno". To mluví za vše. Osobní vzpomínky na normalizaci a následný nucený exil. Určitě znám i literárně "vytříbenější" deníkovou literaturu, ale každé svědectví se počítá.

2 29.07.2023

Brilantně napsaná knížka (podobným stylem jako Skoncovat s Eddym B.), ale hvězdu musím ubrat za to, že nesouhlasím s tím, že by za smrt jeho otce mohl francouzský politický systém. Nemůže za to spíš obecná lidská nevědomost? Edukační systém, ve kterém se zpravidla nedozvíme nic o finanční gramotnosti, o nutnosti připojištění, i když jsem "obyčejný" dělňas v továrně? Kdo by měl mít zodpovědnost za můj vlastní (finanční) život? Tyhle otázky jsou asi na delší úvahy a možná toho vím příliš málo o francouzských poměrech, než abych mohla soudit, nicméně jsem naučená v životě nečekat, že se o mě někdo (rozuměj stát) postará, když nebudu moct pracovat nebo budu dlouhodobě nemocná, proto tuto obžalobu systému moc nechápu...

2 03.07.2023