renefer
komentáře u knih
Ženy na pranýři
Naďa Horáková
Bylo to dost nezáživné. Nějak jsem se nemohla začíst nebo se ztotožnit s některou z postav. Nikdo mi nebyl vyloženě sympatický, vlastně mi bylo úplně jedno, co se s kým stane, hlavně, aby se to už stalo. Kdyby to nebyl historický román z Brna, tak bych ty tři * nedala.
Příšeří
Ragnar Jónasson
Nebylo to špatné, ale strašlivě nepřehledné, počáteční kapitoly na sebe vůbec nenavazovaly, tak jsem se v tom ztrácela. Pak jsem zjistila, že pár rozházených kapitol je před deseti lety a zbytek, kdy se děj postupně stmeluje, je současnost. Postavy mi splývaly, nebyla jsem si jistá, kdo je kdo, musela jsem listovat zpátky a dohledávat. Prostě tento formát psaní není nic pro mě.
Modrá sféra
Jeffery Deaver
Deaver píše pořád stejně a stejně dobře. Když už si myslíte, že je všechno jasné, tak vám do toho hodí vidle. A přečíst si, jak to kdysi v IT fungovalo, je docela zajímavé.
Čas primadon
Naďa Horáková
Brno mám ráda, určitě některé ze zmiňovaných restaurací vyzkouším. Celý příběh mi ale přišel moc překombinovaný, jako by autorka chtěla do případu zatáhnout všechny zúčastněné. Ema mi k srdci taky nepřirostla a spíš než středoškolská učitelka se chovala jako puberťačka.
Není cesty zpět
Tim Weaver
Tahle kniha by se měla jmenovat "A tehdy mi to došlo..." Davidovi tady totiž nedochází vůbec nic, do každé akce se žene po hlavě a beze zbraně, většinou se z toho dostane jen díky nějaké šťastné náhodě, takhle marný snad nemůže být nikdo. Zatím nejslabší díl série.
Poutník
Elaine Cunningham
Četla jsem pouze tento závěrečný díl trilogie, ale i tak se to dalo. Je to taková holčičí fantazy, nic moc krve a násilí, spíš dobrodružství, akce a na závěr i doják.
Studené světlo hvězd
Pavel Fritz
Každá povídka byla jiná, všechny zajímavé. Určitě za plný počet by byla Zahrada slepců a Kam plují harmy, na druhou stranu Roky naší lásky byla ukrutná nuda, možná tak pro fanoušky AI.
Tajemství sedmého syna
Glenn Cooper
Zajímavý námět, ale nějak mě to nechytlo. Takové objasnění účelu Oblasti 51 jsem ještě neslyšela. Pořád jsem měla pocit, že jsem se ocitla v příběhu, kterému nevím hlavu ani patu, nakonec se všechny dějové linky propojily, ale stejně mě příběh neoslovil.
Jako sama smrt
Jakub Hoza
No tak to bylo minimálně zajímavé. Vždycky, když děj začal sklouzávat ke standardnímu klišé, nakopl to Hoza novou dávkou akce nebo brutální scény. Škoda jen, že překvapení na konec se nekonalo, autor příliš napověděl.
Sedm zákonů: Jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají
Miroslav Bárta
Souhlasím s předchozími komentáři, celé je to takové rozházené, Bárta poskakuje od jednoho tématu k druhému a to nejen v rámci kapitoly ale i odstavců. Čekala jsem, vzhledem k jeho zaměření, nějaký souhrn vývoje egyptské civilizace a následné srovnání s naší civilizací na základě stanovení nějakých zákonitostí. Asi budu muset příště poctivěji číst anotace.
Marťanské písky
Arthur Charles Clarke
Tohle jsem četla už před dlouhou dobou a znovu jsem se k tomu vrátila, ale Clarke to umí i líp. Nehledě na to, že jsme v objevování Marsu pokročili, tady tomu chybí nějaká whow myšlenka, která by nás "uzemnila". Rámanská série je o level výš.
Třetí zahrada
Sarah Parsley (p)
(SPOILER) Mě to nebavilo. Nejdřív jsem si myslela, že čtu předlohu k filmovému zpracování Angeliky. Potom se to trochu zamotalo, protože obě hlavní postavy se chovaly jak po mozkové lobotomii a prováděly si naschvály, místo, aby si to vyjasnily. A finále? Opravdu se do ní hrabě zamiloval na první pohled, když byla tak škaredá, že ji rodiče raději dali do kláštera, protože sehnat ženicha bylo marné?
Poslední tango v Havaně
František Kotleta (p)
Kotleta zřejmě dodržuje povinné rasové zastoupení, tak jako když se Američané pokoušeli v rámci kvót protlačit do Jáklova Jana Žižky mezi husity černochy:) Takže tady máme kubánskou černošku, českou rómku, bílou zrzku, asijatky a pár mixů. A taky se nám tady vrátí můj oblíbený párek bijců. Vzhledem k tomu, že se jedná o třetí pokračování, styl psaní už mě zanechává chladnou, jen dodám, že je pořád stejný, prostě všechno se vyřeší sexem.
Krvavý květ
Louise Boije af Gennäs
Škoda, že to bylo takové předvídatelné. Od začátku bylo jasné, kdo je padouch a kdo bude ten hodný. Mozková kapacita této "nadprůměrně" inteligentní dívky byla na bodu mrazu, pořád hledala nepřítele, kde nebyl a věřila lidem, kteří ji prokazatelně lhali. Přišla mi zbytečně překombinovaná snaha o její fyzickou nebo psychickou likvidaci, určitě by to šlo jednodušeji. A tak jako v ostatních komentářích mě nudily novinové články. Kdyby to bylo z prostředí české politiky, tak by to bylo zajímavější, ale takhle jsem měla ponětí jen o vraždě Palmeho a tím to haslo. Ale jako odpad bych to neoznačila, stejně jako, že je následovnicí Larssena.
Nevěsta z Růžového útesu
Rexanne Becnel
Tahle autorka už dlouhodobě patří mezi jednu z mých nejoblíbenějších spisovatelek historické romantiky a zatím co některé spisovatelky se mi léty vzdalují, tahle se mi spolu s Drake líbí pořád. Takže doporučuji.
Píseň oceli
Michaela Merglová
Řekla bych, taková holčičí fantazy, nic pro čtenáře Kotlety nebo Kulhánka. Líbily se mi vtipné dialogy mezi hlavními postavami, popisy bojových akcí nic moc, asi si autorka o tom moc nenačetla, ale celkově to byl takový zlatý střed.
Čas korunního prince
Jaroslav Boček
Zajímavý historický román z období, které mi zatím unikalo. Intriky a síla českých pánů, boj o polský trůn, zákulisní machinace katolické církve a všechno ve čtivé podobě. Rozhodně mi to přijde lépe napsané než Vondruška, kterého je teď všude plno.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Tak to ani není detektivka, spíš společenský román v odlehčené verzi. Zápletka je nezajímavá, filmové prostředí nudné, ale čte se to celkem dobře. Až budu chtít detektivku, sáhnu po jiném spisovateli.
Šógun
James Clavell
Něco jako Egypťan Sinuhet v japonské verzi. I když je to předlouhé, bavilo mě to. Člověk se i trochu naučil japonsky, ale japonskou náturu, aspoň tu 17. století, nikdy nepochopím.
Událost
Jaroslav Boček
Ze začátku jsem se opravdu bavila. Určitě 5*. Rekreační chata se sedmi obyvateli odříznutá neproniknutelnou stěnou od ostatního světa. Bylo zajímavé číst různé dohady armádních specialistů, co to vlastně způsobilo. Po týdnu stěna zmizí a armáda se vypraví zachránit rekreanty. Těm ale někdo dokonale vyčistil paměť, takže si ani nevšimli, že byli týden mimo. Jsou převezeni na psychiatrii, aby se jim lékaři pokusili dostat z mozku, co se tam vlastně dělo.
A tady příběh ztrácí grády (-1*). Jednotliví rekreanti popisují celé své životy, malují obrázky, hrají psychologické hry a tak nějak z toho vyprchává to napětí.
Finále je otázka jedné dvoustránkové kapitoly, kde se vlastně nic nedozvíme (-1*), takže celý příběh zůstává neuzavřený....