Renek komentáře u knih
Po "Daleko do ničeho" od Petra Hrušky, věnující se životu básníka Ivana Wernische, je to jistojistě má druhá nejoblíbenější "Ivano" biografie. Velice čtivé, obsahově rozmanité, líbí se mi plynulé přechody forem a vyčerpávající obsah, který z knihy dělá opravdový skvost. Vřele doporučuji.
Parádní. A ještě lepší v dramatizaci na ČRo Vltava, kde jsem to poslouchal snad pětkrát :).
Ke knize jsem se vrátil asi po deseti letech od prvního čtení. Je to taková jednohubka, neskrývaný realismus poplatný době a místním "konvencím", protknutý občasným filozofickým přesahem. Za mě fajn čtivo.
Bohužel jsem v tomto typu poezie výjimečně nenašel. Nevadí mi dadaismus, surrealismus, symbolismus atd. atd. ale těmto volným asociacím chyběl šmrnc, nebo minimálně alespoň trocha toho humoru. Alternativně jsem to prostě jen zcela nepochopil :)
Nemyslím si, že by Maurois mohl napsat něco, co by se nedalo číst, tudíž jsem se rád zakousl po Balzacovi i do Byrona. Příjemné uvěřitelné čtení.
Vyčerpávající průřez Wernischem, který se rozhodně nemusí za nic stydět. Parádní kniha hodna své velikosti.
Skvělá kniha. Autor je mistrným popisovatelem lidské duše až na dřeň. Dokonalá psychologie postav i zajímavé pointy představují v množství povídek pestrou paletu jeho literárních schopností.
Párala jsem si zamiloval už v pubertě přečtením "Profesionální ženy". Tento první pokus o Sci-fi mne zpočátku zanechával chladným, ale postupně mě kniha začala ohřívat stejnou intenzitou jako wrikomy na rukou testovacích subjektů :) . Příjemně gradovala a bavila.
Bravurní. Už dlouho jsem se takhle u žádné knihy nenasmál. Vtipné charaktery, originální zápletka a parádní dialogy mě minimálně okouzlily. Pět hvězdiček za zábavnost.
Rozhlasová adaptace mě přišla mnohem zajímavější, jelikož byla okleštěna o některý slovní balast, který knihu v určitých pasážích doprovází, ale i tak čest předloze!
Koncept knihy je poněkud chatrný, témata nakousnutá kolikrát velice okrajově a vzpomínky častokrát nevalných kvalit (nuda!). Tři hvězdy za nostalgii, od knihy jsem čekal mnohem více.
Od knihy jsem osobně čekal mnohem víc. "Velkou" část si ukrojí všední to popis historických období. Těch opravdu zajímavých informací je poskrovnu. Jediným plusem je relativně obsáhlá fotografická příloha (i když pouze černobílá).
Návykové. Jaroslav Irovský svým odzbrojujícím nadhledem může napsat cokoliv o čemkoliv a vždy se jedná o intenzivní zážitek přečtený jedním dechem. I když se v této knize sem tam otře o mantinel nějakého toho klišé, kvalita tím nijak netrpí a undergroundový nádech zůstává. Co víc dodat? Už teď se těším na další knihu, protože vím, že mě nezklame :) Autor nechť zraje jako víno! Doporučuji všemi pěti (hvězdami).
Sonda do samotného morku architektury překvapí svou hloubkou a komplexností. Povinnost pro všechny, kteří mají chuť rozšířit perspektivu svého vnímání okolí. Určitě jsem knihu nečetl naposled.
Zpočátku nadšení z ne tak tradičních vypravěčských postupů a forem, které však někde od poloviny knihy přešlo k ryzí otupělosti. Některé pasáže působily opravdu banálně a častokrát i repetitivně (jen vyměnit kulisy). Moc tomu nepřispěl ani egocentrický přístup autora = hrdiny, jenž potřebuje ať už otevřeně či skrytě, neustále poukazovat na svou "intelektuální převahu", která však mnohdy není ku prospěchu celku. Nemám nic proti hloubce, ale jsem spíš pro tu poctivě vysekanou, než nakašírovanou a nastavovanou.
Paráda. Krátké povídky byly dobře vypointované a originální navzdory tomu, že většina z nich by nezaplnila ani jednu A4. Finální příběh lovců diamantů jsem hltal se zatajeným dechem.
Geniální. Rilke není na první dobrou, je potřeba k němu dozrát a taktéž číst velmi pozorně, ale o to víc člověk docení bohatost jeho poetického výraziva.
Kniha zaujalo autorskou otevřeností, ale obsahem mě přišla poměrně strohá, krátká a dělením sem tam trochu ledabylá. Každopádně to nic nemění na síle výpovědi jednoho z našich největších fotografů.
Genius vyzrálého básníka (věku navzdory) v celé své kráse. Hloubka citovosti a originalita jeho literárního výrazu mě nepřestává udivovat ani po letech. Na pomyslný piedestal bych z toho výběru rozhodně postavil Elegie. Nejsou na jedno přečtení, ale o to víc člověk docení jejich kvalit.