Richie1 komentáře u knih

Magie hraje v tomto díle větší roli než obvykle. Svět je opět ohrožen, Sestry Temnoty rafinovaně využijí samotného Richarda Rahla a jeho Kahlan. Richard stojí zdánlivě proti všem, nikdo nevěří jeho verzi událostí a mají ho za pološíleného. Zdá se, že ani Hledač nedokáže najít pravdu a dokázat ji všem.
Tento díl se mi líbil více možná právě proto, že v něm převážně vystupuje oblíbený Richard, zatímco méně oblíbená Kahlan je odsunuta do pozadí. Na scénu přijdou i nové země, nové národy. Zápletka není dořešena, autor udržuje slušnou míru napětí až do konce a nezbývá než se rychle pustit do dalšího dílu. 85 %

05.12.2015

Jsem trochu rozpačitý z této knihy. Na jednu stranu jsem našel různé myšlenky, které se dají označit za nadčasové a které mohou i dnes co říci. Na druhou stranu je v knize plno překonaných názorů a pro dnešní dobu skoro nesmyslných tvrzení. Je to ovšem logické - s ohledem na dobu, kdy kniha vznikla (na základě přednášek z roku 1897-98).
Kniha se navíc nečetla lehce - za prvé pro poněkud již archaický jazyk a za druhé pro značnou roztěkanost myšlenek autora. Masaryk přeskakoval neustále z jedné myšlenky na druhou a bylo obtížné udržet povědomí o tom, co vlastně autor chce vyjádřit.
Bylo ovšem zajímavé ponořit se do úvah myslitele na sklonku 19. století a spolu s ním se zamýšlet nad problematikou pracovního procesu, nad klasifikací práce, nad sebevzděláváním, školním systémem, popularizací vědy či nad politickém vzdělávání a politické práci.
Zajímavá byla také kapitola o čtení a o knihách.
Úryvek z kapitoly Jak číst?:

"Čtením si dnes všeobecné vzdělání nejvíce osvojujeme. Je tedy otázka: Jak číst? Pravím - číst přesně, vědecky, monograficky. To je těžko povědět bez konkrétního ukázání.
Předně číst tak pozorně, že vystihneme všechny myšlenky spisovatelovy.
Za druhé: při pozorné četbě musíme vystihnout jeho methodu. Ten způsob práce mozku, ducha spisovatelova, jak k tomu přichází, i když to nepovídá.
Za třetí: kdo dobře čte, čte mnoho mezi řádky. Kdo nedovede číst mezi řádky, vůbec nepochopí knihy. Ze čtení poznáváme člověka. Někdo se v knize schválně ukazuje jako člověk, pak to není nesnadné; ale i když studujeme Newtona, poznáváme člověka. To je právě čtení, pak je nám kniha živá, a my sami čteme živě."

Snad jsem i já četl trochu živě a trochu poznal TGM. 70 %

3 01.12.2015

Historický román průměrné kvality z doby přemyslovského knížete Bořivoje. Toto období není příliš známé, takže většinu popisovaného děje si autor musel vymyslet - přidržel se jen několika málo faktů, o nichž historie z kronik ví (např. spojenectví Bořivoje s moravským Svatoplukem, boj proti Východním Frankům, manželství s Ludmilou apod.).
V knize je možná zbytečně poskytnuto příliš prostoru popisům násilí a sexu (poněkud podbízivé současným čtenářům), přičemž samotné popisy bojů a akčních scén nejsou až tak povedené. Příběh má dvě dějové linky - z prostředí knížecího rodu a také z prostředí chudých vesničanů, což vcelku dobře ukazuje podobu života předkřesťanských Čechů.
Zajímavé je, že z celé knihy jsem si nedokázal oblíbit ani jednoho z hlavních hrdinů. Samotný Bořivoj je také popisován spíše jako opilec a slaboch, který pouze chytře (a často podle) využívá vhodných okamžiků k posílení své nepevné vlády.
Kniha příliš nezaujala, ale vyloženě zklamání to také nebylo. 45%

3 28.11.2015

Smrt a šílenství, šílenství a smrt - tyhle atributy se neustále opakují v Poeových povídkách v této knize. Poe sám musel být poloviční šílenec, když takové povídky napsal. Uměl navodit neskutečně mrazivou až odpudivou atmosféru zmaru, zkázy, hrůzy a beznaděje - tedy vesměs prostředí a pocity, které aktivně nijak nevyhledávám. Oceňuji jeho tvorbu, ale v této knize jsou povídky pro mě příliš depresívní a tím i nepříjemné. Asi nejvíce se mi líbila povídka Skokan a titulní Jáma a kyvadlo, ostatní už se líbily méně. 60%

3 16.11.2015

Série pokračuje ve skvělé kvalitě - opět se jedná o velmi čtivé a napínavé dílo. V Mercii dochází k bojům o uprázděný trůn a ze severu tentokrát připlouvají drsní Norové, kteří chtějí urvat kus země pro sebe. Uhtred u těchto událostí nechybí a jako obvykle je také hlavním aktérem všeho dění. Imponuje mi, že ke svým bojovým kvalitám přidává i chytrost či mazanost, díky níž se dokáže dostat i z velmi obtížných situací.
Cornwelův styl vyprávění mi vyhovuje, jeho knihy se čtou s radostí. 90%

4 11.11.2015

Válka s mloky aneb jak vrátný Povondra v touze po diškereci zapříčinil zkázu lidské civilizace. :-)
Satirický či sarkastický styl obvykle nevyhledávám, ale Čapkova kniha se mi docela líbila i pro svůj přesah do roviny fantasie a utopie spolu s určitým morálním poselstvím. Čapek si umí skvěle hrát se slovy a umí trefně ukazovat na různé neduhy lidské společnosti. V románu najdeme plno vtipných narážek na skutečné historické postavy nebo události, stejně jako vylíčení mentalit a zvyků různých národů.
Konec je otevřený, a tak si každý může sám domyslet dopady oné lidské honby za byznysem a osobním prospěchem.
Čapkův satiricko-pohádkový styl moc nemusím, takže knihu nehodnotím příliš vysoko, ale uznávám, že právem patří do zlatého fondu české literatury. 70%

3 08.11.2015

Tento díl mě zaujal svým pojetím vesmírného práva (co se týče "záboru" opuštěné planety). Jinak obvyklé schéma, okořeněné navíc nezvyklými myslícími tvory. Nechybí ani tradiční závěrečný souboj na orbitě planety. 55%

03.11.2015

Sidebottom udržuje vysokou kvalitu své historické série - i pátý díl, tentokrát z oblastí stepí mezi Černým a Kaspickým mořem, je vynikající. Autor nás zavádí v podstatě mimo římskou říši, a to v období, kdy různé barbarské (především germánské) kmeny útočí přes hranice říše. Historické reálie odpovídají poznané skutečnosti - v oblasti Kavkazu v třetím století skutečně působily některé proniknuvší germánské kmeny (např. Herulové nebo Burgundi) než se v pátém století vydaly na svou pouť zpět do Evropy. Příběh samotný je sice fikce, ale historický rámec má autor velmi dobře zpracovaný.
Dějová linka s tajemným vrahem byla přidána pro větší atraktivnost, ale já si spíše užíval skvěle popsanou historii. 85%

1 02.11.2015

Goodkind má tu schopnost, že dokáže psát o nepodstatných věcech natolik zajímavě, že nenudí. V tomto díle se toho tolik nestane (jen jedna větší bitva, pár menších šarvátek a hromada povídání a cestování), ale přesto se kniha četla dobře.
Hlavní hrdinové stojí opět před dalším problémem spojeným s magií, který vypadá jako těžko řešitelný. Jsem zvědav, jak si s ním v druhém díle poradí. 75%

27.10.2015

Druhý díl mi zabral nezvykle mnoho času. Ani ne tím, že to je 700 stránková kniha, ale spíše tím, že děj trochu ztratil spád. První dvě třetiny knihy se docela táhly a do čtení jsem se musel skoro nutit. Přitom popisy středověkého Japonska byly zajímavé, intriky vládců a myšlení hlavních aktérů stejně tak - ale bylo to příliš utahané. V závěru bylo naštěstí trochu více akce a děj se zrychlil.
Autor byl velmi popisný - se zájmem jsem četl o kultuře a zvycích Japonska. Výborné bylo přeskakování v myslích jednotlivých hrdinů - každý měl nějaký svůj pohled na probíhající události.
Příběh vychází ze skutečnosti, z období vzniku šógunátu Tokugawa. Jména si autor různě upravil, ale události zhruba odpovídají historickým skutečnostem.
80%

2 23.10.2015

Kniha poskytne základní znalosti o sestavování rodokmenu, ale tak trochu jsem postrádal návody jak začít a jak postupovat - praktické zkušenosti z konkrétní práce při bádání o rodokmenu. Příliš teorie, méně praxe. Po přečtení nemám pocit, že bych byl připraven se pustit do sestavování rodokmenu. Zkusím ještě jiné knihy.

1 22.09.2015

Dvě krásné povídky, které mě opět pohltily svým kouzlem vyprávěných příhod a dobrodružství zvířecích hrdinů. Seton má nenapodobitelné umění zachytit přírodu a zvířata tak specifickým způsobem, že při čtení rychle vklouzneme do rolí zvířecích hrdinů a prožíváme jejich dobrodružství s napětím i dojetím. Setonovy povídky pro mě neztratily přitažlivost ani po více než třicetileté přestávce od jejich prvního přečtení. 90%

První díl se mi líbil, a to docela hodně - váhám mezi 4 nebo 5 hvězdičkami. Asi nejvíce mě bavilo ono porovnávání dvou zcela odlišných kultur, a to vždy z pohledu konkrétních postav. Občas jsem se až bavil tím nepochopením odlišného světa a reakcemi na něj - např. epizoda s "polštářováním" :-)
Z historického hlediska nemám co vytknout. Za prvé historii Japonska příliš neznám a za druhé to Clavell dle mého názoru zpracoval velmi dobře. Protože je ale příběh zpracován podle skutečných událostí, bylo to pro mě o to zajímavější čtení. Samozřejmě jde hlavně o příběh, takže nějaké fikci se autor asi nemohl vyhnout - na kvalitě románu to však vůbec neubírá. 85%
Těším se na druhý díl.

3 29.08.2015

Pochopit duši umělce není jednoduché. Pochopit duši van Gogha se zdá téměř nemožné - ale s pomocí Stoneovy knihy můžeme aspoň částečně porozumět tomu, kdo byl Vincent van Gogh.
Autor van Goghův životopis napsal výborně, rozhodně jsem se při čtení vžíval do osudů slavného umělce. A že ty osudy měl často velmi divoké i smutné. Byl to především neskutečný dříč, který šel za svým životním cílem - stát se dobrým malířem. Van Gogh za svého života ale úspěchu nedosáhl a dokázal prodat jen jediný obraz. Po celé desetiletí jeho umělecké tvorby mu vydatně pomáhal jeho bratr Theo. Hlavně díky němu také máme o van Goghovu životu dostatek zpráv - z jejich korespondence.
Van Gogh se odlišoval od jiných malířů své doby a po většinu své umělecké dráhy zůstal nepochopen a neobjeven. Až po 11 letech od jeho smrti začal svět objevovat jeho velikost.

Z rozhovoru Vincenta se svým otcem o umělcově práci:
"Trvá možná léta úsilí a zápasů, než začne být poslušná a podlehne, ale nakonec se špatná, velmi špatná práce změní v dobrou práci a ospravedlní se."
"A co když nakonec práce zůstane ubohá? Toho klečícího člověka jsi kreslil celé dny a pořád je špatně. Co když ho budeš kreslit celá léta a pořád bude špatně?"
Vincent pokrčil rameny. "Umělec uzavírá tuto sázku, tatínku."
"Stojí odměna za tuto sázku?"
"Odměna? Jaká odměna?"
"Peníze, které se tím získají. A postavení ve společnosti."
Vincent poprvé vzhlédl od papíru a rys za rysem si prohlížel otcovu tvář, jako by se díval na nějaké divné stvoření.
"Myslel jsem, že mluvíme o dobrém a špatném umění," pravil.

13 18.08.2015

Mám z knihy docela dobrý dojem, Koontzův styl se mi dost líbí. První díl si už moc nevybavuji, takže druhý nedokáži správně porovnat - ale mám pocit, že mě autor skutečně zaujal a tím pádem knihu hodnotím velmi dobře. Děj plyne pozvolna a až v závěru se dramaticky zrychlí. Líbí se mi logické a pragmatické myšlení hlavního hrdiny - i přes jeho paranormální schopnosti. Závěr už mi občas přišel trochu přehnaný, ale i tak jsem četl knihu s potěšením. 75%

1 11.08.2015

Jak už je zvykem u Zamarovského knih, i tato kniha o olympijských hrách byla velmi čtivá. Četl jsem ji sice dlouho, asi dva nebo tři měsíce, ale to jen proto, že kniha je nacpána nespočtem informací nejen z oblasti starověkého sportu, ale i z oblasti kulturní či společenské. Starověké olympijské hry dosáhly takového významu, že napsat o nich stručnou knihu by bylo snad pohrdáním.
Zamarovský však napsal knihu, která starověké olympijské hry náležitě oslavuje a zároveň nám je přibližuje tak dobře, že máme obrovskou chuť se přemístit do minulosti a některých her se zúčastnit. Staří Řekové i ve sportu a v organizaci sportovních soutěží dosáhli nesmírného pokroku.
V posledních kapitolách popisuje autor proces znovuobnovení novodobých olympijských her a i toto čtení je velice zajímavé.
Myšlenka starořecké kalokagathie (harmonický rozvoj těla a ducha) mi velmi utkvěla v paměti - kéž by i dnes tato idea byla v myslích všech lidí i národů.

10.08.2015

Druhý díl mě oslovil ještě méně než první díl. Asi to je hlavními postavami - Vladek i jeho syn mi byli dost nesympatičtí. Mnozí čtenáři obdivují Vladkovu duchapřítomnost - já to nazývám spíše vykutáleností a chytráctvím. Jeho lakomství, snaha o podlézavost či schopnost využít každou situaci ve svůj prospěch, mu pravděpodobně zachránila život v koncentračních táborech, ale mé sympatie určitě nezískala. To, jak radil Anje, aby se nedělila se spoluvězeňkyněmi nebo jak nechtěl dát ostatním napít, aby měl dost sám pro sebe, z něj rozhodně nedělá žádného příkladného hrdinu.
Také na vztahu Arta s otcem nevidím nic zajímavého. Otec si samozřejmě nese určité trauma z války - to ale měli všichni, kdo jí nějakým způsobem prošli. Art je jiný a otcovu povahu možná zbytečně příliš prožívá.
Dílo má svůj smysl - zvláště pro Američany, kteří toho o 2. světové válce a holocaustu tolik neví. Pro mě to ale bylo spíše nezáživné čtení.

2 09.08.2015

Komiks mě příliš neoslovil - téma o holocaustu nebo o koncentračních táborech mě tolik nezajímá, mám radši mnohem starší historii.
Spojení komiksu a takto vážného tématu je zajímavé a asi to nebývá tak časté. Podobné příběhy mají silný emocionální náboj - čtení o lidském utrpení čtenáře vždy nějak zasáhne. Já ale jaksi nemám ze čtení ten správný zážitek. S Vladkem jsem se nijak neztotožnil, ani s jeho synem - vlastně mi byli spíše nesympatičtí. Příběh jsem přečetl jako určitou reportáž o problémech Židů v Polsku za II. světové války. Prolínání se současností bylo jakýmsi odlehčením, možná i správně zvoleným.
Připodobnění určitých zvířat s národy mi moc nesedla - myslím, že házet všechny příslušníky národa do jednoho pytle a dělat z nich buď jen myši nebo jen prasata apod., není moc správné (má to snad být nějaký rasový klíč k určení národů?). Ale budiž, jako alegorie pro určité období se to asi dá skousnout.
Maus je sice zajímavé dílo, ale mě nechytlo, a tak ho hodnotím jen průměrně.

2 02.08.2015

Devátý díl je pro mě zajímavý výběrem prostředí i událostmi. Zemětřesení, vzedmutá vlna tsunami, povstání otroků - to jsou samy o sobě dost dobré látky na román. Ve spojení s hlavními hrdiny Macronem a Catonem se tak rozehrává napínavý příběh, přinášející nebezpečné okamžiky, líté boje i romantickou linii a který krásně graduje v závěru.
Historické reálie zvládnul autor velmi dobře. Snad jen jednu poznámku - starověké lodě byly většinou stavěné tak, že se nemohly jen tak potopit ... prostě plavaly jako dřevo na hladině. Takže několikeré zmínky o úplném potopení lodí asi nejsou zcela správné. Jinak jsem s historickou věrohodností velmi spokojen - v rámci příběhu se autor drží známých historických fakt.
Co se týče Catonova rychlého kariérního postupu - nebylo to úplně obvyklé, i když v císařské době už se tradiční Cursum honorum (Cesta cti) postupně měnila a kariéru bylo možné udělat rychleji. Ostatně - už Scipio Africanus naboural tradici římské kariéry svým jmenováním roku 210 př. n. l. do čela hispánské armády v hodnosti prokonsula ve věku pouhých 26 let. Kam se na něj zatím Cato hrabe :-)
Devátý díl se mi velmi líbil - 75%.

3 31.07.2015

Kniha tradičně začíná rozvláčně - v první polovině knihy se skoro nic nestane, Richard jen mluví a přesvědčuje další národ o pravdě. V druhé polovině knihy se události konečně pohnou a vše vrcholí v napínavém závěru. Těch slov je asi vyřčeno až příliš, příběhu by prospělo více akce a méně mluvení. Nicméně Goodkind umí myšlenky velmi pěkně vyjadřovat, takže nuda tolik nehrozí. Další epizoda dlouhého příběhu je uzavřena, ale mnoho zápletek je ještě nevyřešených - mohu se těšit na další pokračování. 80%

1 29.07.2015