Richie1 komentáře u knih

V první části mě kniha příliš nebavila, ale zhruba od poloviny to začalo být více zajímavé. Autorka dále rozvíjí schopnosti upírů, zařazuje nové postavy a rovněž příběh pokračuje novými zápletkami. Oddechová kniha, které se čte docela dobře. Děj není uzavřen, tak uvažuji, že přikoupím další díl ... o to koneckonců jde, že? :-)

18.01.2015

Další z řady moderních romantických upírských hororů (hodní upíři x zlí upíři). Nebylo to až tak špatné, občas mě to i bavilo a nenudil jsem se. Té romantiky v knize není tolik, aby mě to otrávilo a i množství násilí či sexu bylo na hranici snesitelnosti. V té současné záplavě upírských "hororů" průměrná kvalita.

18.01.2015

Zpočátku se mi příběh ještě docela líbil, ale postupně jsem byl stále otrávenější. Děj se odehrává opět ve starověku, ale i tentokrát si Smith udělal z historie trhacího panáka. Skutečným historickým událostem neodpovídá v románu vůbec nic a např. dobývání Babylóna Egypťany bylo jedním z největších nesmyslů. Příběh byl zbytečně natahován, až začal nudit. Zápletky byly předvídatelné a někdy jakoby podle kopíráku. Snaha o časté líčení násilí či sexu byla až křečovitá.
Rovněž překlad se Václavu Vanduchovi úplně nepovedl - množství nespisovných slov mi kazilo dojem.
Když si odmyslím historii, byl by to průměrně dobrý román, ale v souvislosti s tak velkým překroucením dějin nemohu knihu hodnotit dobře. 40%

3 18.01.2015

Ani druhá kniha autorky - román na pomezí scifi a fantasy - mě nezaujala. Relativně jednoduchý a krátký příběh byl vcelku zbytečně zabalen do poměrně složitého hávu, díky čemuž se kniha četla poněkud těžkopádně. Autorka si očividně libuje v dlouhých cize znějících názvech (země = Ergwia-tar-ríne-ghavát-jána, vítr = Quarmah-maim-greo-chašelt-waj, apod.), které mi při neustálém opakování už lezly krkem. Mimochodem, ke knize mě nejspíše nalákal krásný obrázek na obálce knihy, slibující dobrodružství meče a magie, ale který s dějem vlastně nemá nic společného. :-)
Kadlečková mě zatím o svých kvalitách nepřesvědčila, ale ještě asi zkusím její Mycelium, na které jsou velmi dobré reakce.

1 18.01.2015

Nenáročný, jednoduchou formou napsaný historický román z období saského krále Oty III., panovníka "Svaté říše římské národa německého". Autorka kladla důraz především na romantický příběh, i když základní dějinné události té doby neopomněla zmínit. Je ovšem na škodu, že pozornost věnovala pouze událostem v Itálii a trochu v Německu a nijak se nezmiňovala o okolních zemích, kde rovněž probíhala zajímavá historie raného středověku (Francie, Uhersko, Polabí apod.).
Zaujala mě zmínka o "dámském sedle". Pokud autorka měla na mysli sedlo pro ženy, kdy sedí bokem s oběma nohama na jedné straně koně, tak toto sedlo se objevilo poprvé až na přelomu 14. a 15. století, tedy o 300 let později, než je děj románu.
Bylo znát, že autorka je žena - převládají popisy různých jednání, diskuzí, myšlenkových pochodů a citových výlevů, zatímco akčních scén je málo (a ještě velmi nepovedených).
Příběh průměrný, historický aspekt slabší. 45%

18.01.2015

Tahle kniha mě vlastně nikdy nelákala. Nakonec jsem ji také přečetl - z povinnosti – byl jsem udolán tím všeobecným nadšením z knihy, tou neustálou glorifikací díla i jejího autora. Výsledek jsem tak trochu čekal – příběh mě nezaujal.
Většinou oceňuji, když má autor velkou fantasii, ale zároveň vyžaduji určitou dávku realismu. V utopickém románu 1984 je té fantasie dost, ale je zde také přemíra značně nereálných faktů až nesmyslů, které v mých očích příběh shazují.
Orwell procestoval několik zemí, bojoval ve Španělsku proti nacistům, přesvědčením byl socialista. Nepochybně se seznámil se sovětským modelem socialismu a také byl svědkem nacistického fanatismu v Evropě. Získal silnou averzi vůči totalitním režimům. Román 1984 psal před svou smrtí, kdy už byl těžce nemocen - umíral na tuberkulózu. Musím vyzdvihnout sílu té vize totalitní společnosti, jak ji v románu popsal. Ale podle mě šel příliš do absurdna, a to natolik, že nemohu jeho román hodnotit vysoko. Jeho Oceánie je přehnaná, nerealistická.
Orwell ukázal na již tenkrát známé neduhy totalitních režimů (účelová propaganda, fanatismus stoupenců, pronásledování odpůrců apod.). To se samozřejmě skutečně dělo v následujících letech a desetiletích po Orwellově smrti. Dalo by se říci, že byl Orwell geniální? Nemyslím – podobné praktiky se děly už ve starověku, nebylo to nic nového. Např. starověcí vládci s oblibou přetvářeli svůj rodokmen tak, aby počínal od některého známého boha. Už tenkrát byla cenzura, pronásledování odpůrců, špiclování … A je tomu rozhodně i dnes v relativně demokratických zemích (stačí si všimnout, jak třeba Američané reagují na islámský svět).
Tedy – nepovažuji Orwellovo 1984 za nějaké výjimečné, nebo nadčasové dílo.

10 18.01.2015

Říše Chetitů patří stále k nejméně prozkoumaným starověkým říším. Přitom se její historie odvíjela skoro 1300 let a v dobách svého největšího rozmachu ovládala téměř celou Malou Asii, na jihu se dotýkala Egyptské říše a na západě Babylónské, nebo Asyrské říše. Chetitští králové byli skutečně rovnocennými soupeři králů Egypta, Asýrie, Babylónie ... Chetitská říše zanikla v době, kdy se Řekové teprve připravovali na své úžasné vzepětí a kdy Řím bylo jen malinké městečko.
Tato říše byla po velmi dlouhou dobu opředena tajemstvím. Nejen, že se o ní dlouho nevědělo, ale i po jejím znovuobjevení v 19. století vědci dlouho nedokázali rozluštit chetitské klínopisné písmo. Podařilo se to až v roce 1915 našemu učenci Bedřichu Hroznému (brzo tomu bude 100 let). Do dnešního dne je stále ještě mnoho klínopisných tabulek nepřečtených a ještě zbývá mnoho, co je možné o říši Chetitů objevit.
Vojtěch Zamarovský nás ve své knize velmi příjemným stylem seznamuje s dosud získanými informacemi o Chetitské říši. Zajisté to není vyčerpávající výklad, ale spíše ucelený souhrn znalostí o tomto starověkém národě. Zamarovský píše čtivě a poutavě - to je jeho velké plus, díky kterému už generace čtenářů získávají cenné informace o starodávné historii lidstva. Kniha mi pomohla rozšířit znalosti o starověkém světě v oblasti Malé Asie a nalákala mě k dalšímu studiu té doby. 90%

5 18.01.2015

Mark Stone se na dalším ze svých dobrodružství setká na vzdálené planetě s existencí inteligentních křemíkových pavouků a housenek :-)
Podle obvyklého scénáře proběhnou také nějaké boje s piráty a bude objeveno spiknutí i v řadách Kosmos Jetu. Další porce mírně naivního a oddechového čtení.

1 18.01.2015

Mark Stone pomáhá odhalit spiknutí, jehož cílem (za použití neznámé drogy) je nelegální získání nesmírného bohatství. Další Stoneovo dobrodružství se odehrává na planetě Ornica i na Zemi a setkáme se i s některými postavami z předchozích dílů. Opět oddechové, průměrně kvalitní čtení.

18.01.2015

Mark Stone je v další akci a opět v utajení. Safari na planetě Terranie XXVII se změní v boj o život a příběh dostane slušné napětí. Opět se vtipně řeší různé vztahové otázky hlavních aktérů. Tato Stoneovka se mi líbila o něco více než jiné.

1 18.01.2015

Přehledným způsobem (podle jednotlivých oblastí a období) nás Michael Grant seznamuje s historií Řecka v jeho rané fázi - v době před klasickým obdobím. Jde tedy o dobu od příchodu řeckých kmenů do Řecka a přilehlých oblastí (cca 1000 př. n.l.) do doby těsně předcházející perské invazi do Řecka (490 př. n.l.). Toto období není tak dobře známé jako pozdější období řecko-perských válek či období peloponnéských válek, ale je stejně tak významné, ne-li významnější, neboť v něm byly položeny základy pro pozdější "řecký zázrak".
Kniha není jednoduchá na čtení - autor nás zahltí obrovským množstvím údajů, neboť starověcí Řekové postupně expandovali svá obchodní emporia i svou kulturu téměř do celého Středomoří. Mnoho údajů není jednoznačných, stále se objevují nové a nové souvislosti a některé otazníky okolo raného Řecka se asi nepodaří zjistit nikdy. Kniha však poskytne velmi vyčerpávající pohled na zrození řeckého světa i jeho úžasné kultury.
Logicky nyní začnu shánět další Grantovu knihu - Klasické Řecko.

1 18.01.2015

Lilie a purpur - král a kardinál. Dějiny Francie byly v tomto období velmi závislé na mladém králi Ludvíku XIII. a především na jeho velmi schopném prvním ministru kardinálu Richelieu. Armand Jean du Plessis, vévoda de Richelieu byl skutečně výraznou osobností francouzského dvora a francouzské politiky. Dumas ho ve svých Třech mušketýrech popsal poněkud nelichotivě a spíše negativně. Ve skutečnosti však Richelieu velice pomohl Francii k výsadnímu postavení v západní Evropě a pozdější král Ludvík XIV. během své dlouhé vlády sklízel plody práce tohoto velmi pracovitého ministra jeho otce.
V knize se Merle věnuje popisování historických událostí spojených s odklonem Anglie (svou roli sehraje známý vévoda z Buckinghamu) od spojenectví s Francií a s eskalací napětí a později opětovného odboje hugenotů proti katolickému králi. V závěru je hlavní hrdina Petr ze Sioraku vtažen i do válečného tažení proti hlavní pevnosti hugenotů - městu La Rochelle. Kniha mě opět pobavila a příjemnou formou seznámila s dějinami Francie v době třicetileté války.

4 18.01.2015

V devátém díle své historické ságy líčí Merle další osudy mladého Ludvíka XIII. a francouzského království - vše očima Petra Emanuela ze Sioraku, věrného králova šlechtice, nově povýšeného do hraběcího stavu. Kromě služby králi se hlavní hrdina také věnuje zvelebování svého nově nabytého rodového území, a tak máme možnost se seznámit i s životem prostých lidí a drobné šlechty na francouzském středověkém venkově.
V průběhu románu dojde i na popis událostí, které zahájily třicetiletou válku - český boj proti habsburské snaze o ovládnutí Čech a jejich rekatolizaci. Zde se ovšem autor dopustil drobných chyb: českým králem nezvolili Ferdinanda roku 1617 němečtí kurfiřti, ale čeští stavové (možná je ale chyba v překladu francouzského originálu) a hrabě Thurn nebyl roku 1619 u Vídně rozprášen, ale musel upustit od obléhání Vídně, protože se mezitím zhoršila situace v Čechách (porážka Mansfelda u Záblatí).
Překlad (Jarmila Fialová a Marie Janů) již také není tak výborný, jako tomu bylo v prvních dílech ságy, kdy byl překladatelem Miroslav Drápal. Bylo v podstatě úplně upuštěno od dobového stylu jazyka a navíc se v překladu vyskytly různé nespisovné tvary či nářečné (moravské) výrazy.
Drobné historické nepřesnosti a méně kvalitní překlad však neznamená, že by se zhoršila kvalita Merleova vyprávění. Stále jde o velmi povedený román, kdy kromě přitažlivého a čtivého příběhu poznáváme i zajímavé historické období Francie. 70%

5 18.01.2015

Osmý díl líčí obtížné mládí krále Ludvíka XIII. - od násilné smrti jeho otce Jindřicha IV. až do doby jeho skutečného převzetí moci. Petr Emanuel ze Sioraku se jako jeden z komořích mladého krále účastní většiny důležitých událostí té doby a my můžeme jeho očima sledovat dozrávání krále i jeho složitý boj o získání moci a oprávněného postavení krále Francie.
Merle trochu upustil od dobrodružnějšího stylu v prvních dílech této série a více se soustřeďuje na historickou rovinu. Vypravěč - Petr Emanuel - sice občas prožívá různá dobrodružství (spíše milostného charakteru), ale hlavní důraz je kladen na popis historických faktů a souvislostí. Setkáme se s většinou skutečných osobností té doby včetně mladého a tehdy ještě málo známého biskupa Richelieu.
Četba knihy mi kromě potěšení ze spisovatelova výborného stylu psaní přinesla i nové poznatky z doby lehce předcházející době Dumasových Tří mušketýrů.

5 18.01.2015

Merlova historická sága pokračuje a je tentokrát líčena "očima" syna Petra ze Sioraku - Petra Emanuela. Styl je v podstatě stejný jako u předchozích dílů. Hlavní hrdina je zatím velmi mladý a jen pozvolna proniká do aristokratické vrstvy středověké Francie. Díky svému otci i matce má Petr Emanuel blízko ke královskému trůnu, a tak může poznávat nejen krále, ale i jeho rodinu včetně následníka trůnu Ludvíka.
Stále to je velmi příjemné čtení o historii Francie ze začátku 17. století, které nenudí, byť jsou některé pasáže možná příliš rozvláčné. Tento díl je méně akční, více se v něm popisuje historie a politika Bourbonů.
Oproti předchozí řadě se změnil překladatel (Kateřina Vinšová), ale roztomilý (archaický) styl jazyka zůstal zachován.

4 18.01.2015

Kniha mi nesedla. Podle mě je zbytečně složitá, přehlcená množstvím technických, chemických, biologických či jiných málo známých výrazů. Čtenář aby si vzal k ruce slovník, pokud chce všemu porozumět.
Akreční pás, morfometrické, glotální, fraktální, fakulový, apikální, Lorentzovy spirály, laktáty, perigeum, apogeum, anaerobní mikroby, cyklotron, synchotron, faradayovské stínění, angstromy, dimenhydrinát, limbický systém, inhibitory cholinesterázy, irisové uzávěry, Cotardův syndrom, hemineglect syndrom, dorzoventrální oploštění, Sanduloviciova plazma, rudimentární oči, chromatofory, kryptochrom .... to je jen ukázka toho, s čím se čtenář musí při čtení románu poprat.
O setkání s mimozemskou civilizací již byly napsány desítky a stovky románů. Slepozrakost je další z řady. Je modernější a je v něm několik zajímavých nápadů - naší budoucnosti i mimozemské civilizace. Ale osobně se mi více líbilo třeba Setkání s Rámou - klasika od Clarka.

3 18.01.2015

Druhý díl se mi líbil asi o trošku více než první. Ta hororová stránka románu je stále hodně potlačená někam do pozadí. Vlastně se jedná spíše o romantické čtení (70%) na určitém historickém pozadí (20%) s hororovými prvky (10%). Co se týče historie - autorka s ní nakládá celkem volně. Ne všechny události se opravdu staly tak, jak jsou v románu popisovány. Oceňuji ale uvěřitelné vyobrazení života ve středověku se všemi jeho problémy a zvláštnostmi (např. krutost středověkého myšlení a jednání).
Romantická stránka příběhu převažuje, aniž by však sklouzávala k nereálné červené knihovně.
Těším se na další díly.

1 18.01.2015

Příběh mě ze začátku tolik nechytnul, ale postupně jsem mu přišel na chuť. V prvních dvou třetinách knihy se jednalo spíše o romanticko-dobrodružný historický román, v závěru došlo i na hororové prvky. Musím říci, že ze závěrečných kapitol jsem trochu rozpačitý, celá přeměna knížete Draculy v nemrtvého je velmi nejasná a v podstatě nevysvětlená a i další děj je poněkud zahalen jen do nějakých mlhavých náznaků. Nezbývá než doufat, že v dalším díle se hororové prvky románu více přiblíží k úrovni historicko-dobrodružných kvalit. Romantický náboj příběhu je přiměřený, autorka to naštěstí nepřeháněla do absurdit Svítání a podobných přeslazených románů.
Pro mě je tato kniha tedy spíše knihou romanticko-historickou s nějakou podivnou hororovou vsuvkou v závěru. Jsem zvědav, jak bude příběh pokračovat v dalším díle. 70%

3 18.01.2015

Trochu nepřehledná směsice dobrodružného vikingského cestování, bojů, vítězstvích a ještě více porážek, nějaká ta drsná romantika divoké doby, přemíra nečekaných zvratů v ději. Přítomnost jakési obludy - Netvora, částečně obdařené lidskou inteligencí, dělá z příběhu spíše historickou fantasy.
Místami se román četl dobře a s napětím, ale občas příběh zadrhával a děj se zbytečně komplikoval. Jakoby autor za chodu vymýšlel stále nové a nové problémy hrdinů. Oceňuji, že autor i přes popisy drsného prostředí vikingských nájezdníků nepoužíval vulgaritu ani zbytečné násilí.
Podivně neuzavřený konec mě ale příliš neuspokojil a snížil mé hodnocení. I kdyby bylo nějaké pokračování, nebudu už asi mít chuť ho číst. Celkově cca 65%.

18.01.2015

Penmanová mě definitivně přesvědčila, že je vynikající spisovatelka historických románů. Její příběhy jsou velmi věrné historickým faktům a navíc jsou napsány velmi příjemným stylem, čtou se opravdu dobře. Autorka nenudí a překvapivě ani nemá příliš "ženský" pohled na životní osudy hlavních postav. Realismus převládá nad romantismem, její hrdinové jsou vylíčeni s citem ženy, ale s pragmatismem muže. Středověk Anglie a Francie je popsán dostatečně erudovaně, vůbec jsem neměl pocit nějaké fikce. V závěru románu autorka připojila pár vysvětlujících poznámek.
Příběh Jindřicha II. a Eleonory Akvitánské dospěl ke svému závěru. Velmi jsem držel palce tomuto významnému panovníkovi, byť jsem věděl, že jeho smrt má hořký podtón. Jeden velký král odešel, ale nastupuje nový, v historii neméně známý král - Richard I., později přezdívaný Lví srdce. A já se velmi těším na další knihu Penmanové o tomto panovníkovi.

1 18.01.2015