Ronny komentáře u knih

Velmi dobře napsané,čtivé.

2 15.01.2023

Moudrá kniha,která mě opravdu oslovila,pohladila a obohatila.

2 12.12.2022

Na knihu jsem se těšila,ale nedočetla jsem ji. Opravdu mě to téma nebavilo.

Kniha je napsaná čtivě, ale je to taková oddychovka.

2 17.08.2022

Zajímavá kniha,ale jak už bylo napsáno,obsahuje příliš mnoho podrobných údajů,které jsem přeskakovala.

2 11.07.2022

Na knihu jsem se těšila,nemám sice ještě tak vysoký věk jako hlavní postava,ale život seniorů mě zajímá. Bohužel způsob vyprávění mne nezaujal,nedočetla jsem...

Vysoce hodnotím,je to poklad. Ale nelze číst v kuse jako román,spíše po jednotlivých kapitolách, v klidu,když je nálada, když člověk potřebuje povzbuzení v horších časech.

2 22.02.2022

Na knihu mě nalákala filmová série. V češtině bohužel vyšel jen 1. díl knihy, ostatní jsem si zakoupila v angličtině. Knižní předlohu napsala porodní bába, která působila v East Endu v Londýně v 50. a 60. letech, takže jsou to skutečné příběhy žen a fakta z té doby. Velmi zajímavé a čtivě napsané, doporučuji!!!

2 15.06.2021

Kniha Olive Kitteridge patří k mým nejoblíbenějším a tuto řadím na druhé místo ze všech knih autorky. Není to četba pro každého, osudy lidí z jednotlivých povídek se prolínají, je třeba číst pozorně. Doporučuji k této knize si přečíst také román Jmenuji se Lucy Bartonová. Tyto knihy se doplňují. Kvalitní literatura.

2 25.05.2021

Velmi čtivě napsané memoáry ženy, která je přirovnávaná k ruské Scarlet O'Harové. Sobecká, milující přepych, ve kterém žila jako manželka prominentního člena NKVD, za doby hladomoru, kdy umírají miliony obyvatel Sovětského Svazu. Ale přesto nevzbuzuje jen antipatii. Je upřímná a její odvaha a obrovská energie, vůle k životu, chuť přežít, ale ne za každou cenu si čtenáře nakonec získá.

2 08.04.2021

Kniha na mne silně zapůsobila a hodnotím vysoce! Je nesmírně těžké otevřít své myšlenky a nitro, dát svůj životní příběh, svou rodinu, své prohry a selhání na pospas komukoliv. Jenže někdy je to i uzdravující a někdy má spisovatel takové puzení, že se k tomu odhodlá přes všechny rizika. Chce to každopádně velkou odvahu, jít takto s kůží na trh!
Kniha mne obohatila, dojímala a někdy i štvala.
Prostě skvělá!

„Důvěrně si popovídat s blízkým člověkem je podle mě jedno z největších potěšení, které život skýtá. Ale k tomu, aby se takový rozhovor udál, je potřeba partner, který je vnímavý a zároveň se sám umí svěřit. Který usiluje o upřímnost, ale přitom nezraňuje. Který je nepředvídatelný, a přitom vás neohrožuje. A samozřejmě je potřeba čas. Čas na to, aby se oba mohli dostat do hloubky. A je potřeba místo. Kde se tohle všechno může odehrát. Zkrátka je to zázrak, že se to vůbec někdy povede, byť jen občas…….
Měl jsem v životě celkem tři dobré kamarády.
Zbývá mi jeden.
A zanedlouho i on – asi –
A pak co? Kam půjdu se svými tajemstvími? Komu budu vyprávět, že už čtrnáct dní nespím doma, a že když se po telefonu s Diklou domlouváme na praktických záležitostech, její hlas je studenější než jeruzalémská zima?
S kým budu sám sebou? Dá se žít bez přátel?"

„V poslední době se vůbec nehádáme. Možná proto, že v jádru každé hádky je naděje, že se něco změní.“

„Myslím, že jsem přišla na to, jak to s těmi rodinnými dovolenými je, v čem to vězí. Člověk nesmí čekat, že si to bude neustále užívat, jde o to sesbírat ty hezké, dobré chvíle.“

“Děti jsem v tomhle rozhovoru zatím sotva zmínil ,i když ve skutečnosti jsou můj celý svět. A já mezi nimi běhám jako číšník roznášející lásku. Můj osud je v jejich rukou. Moje štěstí drží ve svých dlaních…“

„Rozdíl mezi nepatrnou nadějí a žádnou nadějí je nezměrný.“

2 13.02.2021

Bohužel opět přes veškerou snahu nedočteno. Už jsem byla v polovině, ale začala jsem přeskakovat odstavce a nahrnulo se mi z knihovny mnoho jiných knih. V knize je plno zajímavých pasáží, popisů a informací. Část popisující matčinu smrt a její vliv na syna mne opravdu dojala. Ale je to příliš rozvleklé.

Knihu jsem zatím nedočetla. Možná k tomu přispělo množství jiných zajímavějších knih nebo fakt, že jsem ji četla na mobilu. Velmi jsem se na ni těšila, nevadí mi tlusté bichle, ale tyto zdlouhavé popisy, hlavně přírody, mě opravdu nebaví. Jinak příběh originální, škoda. Předcházející kniha autora Zulejka otevírá oči se mi opravdu líbila.

2 13.02.2021

Nedočetla jsem

Toto není kniha pro každého. Není to zábavné čtení. Je to čtení depresivní, opravdové - o to víc, že autorka prožívala v dětství také tragickou ztrátu otce a do knihy promítla své pocity. Ida měla ke svému otci blízký vztah, ale později, po dobu jeho propadání se do deprese a následně po jeho nikdy nevysvětleném zmizení, prožívá dlouhodobé trauma. O to hlubší, že vlastně s matkou o tom nikdy nemluvily, nevyplakaly se, nekonal se pohřeb, a tím ani žádné rozloučení. Ve snaze dělat před svým okolím jakože se nic nestalo se dlouhá léta propadá do zoufalství.

"...pozoruju a cizí lidé se mi jeví takoví, jací jsou, tedy jací jsme, skupina přeživších, z nichž každý vyšel ze své vlastní bitvy. Vidím šik mužů, žen a dětí, jimž schází příbuzní, přátelé, milenky a milenci, vidím zástupy lidí, kteří prošli smrtí a vyšliz ní potlučení, narušení, a nikdy stejní jako dřív. Všichni jdeme z pohřbu, nejen já, která jsem na něm byla doopravdy, všichni jsme o někoho přišli a víme, jak dlouhatánský a nespravedlicý je čas před námi, čas bez dotyčné osoby. Čas, který začneme počítat rok po roce, počínaje onou ztrátou."

2 02.06.2020

Přestala jsem číst asi ve čtvrtině. Nebavilo mne to, takové ploché. Lepší knihy čekaly na přečtení.

2 13.05.2020

První polovina knihy, která se zabývala dětstvím Ljudmily a Leniny, se mi četla velmi dobře. Neskutečné útrapy, které jako děti překonaly poté, co jim rodiče odvedli do gulagů, ani se nechce uvěřit, že to obě přežily a staly se milujícími matkami. Druhá polovina mne už nezaujala.

2 29.02.2020

Já jsem se knihou nijak nenadchla. Na můj vkus byla napsána "divně", špatně se mi četla. Střídaly se kapitoly popisované jakoby Marinou a její dcerou. Ty první byly pro mne opravdu nezáživné, byť mám básně Mariny Cvetajevové jakož i jiných ruských básníků v oblibě. Pak jsem raději tyto kapitoly přeskakovala, abych se vůbec přemohla a knihu, kterou jsem si s velkým očekáváním zakoupila, vůbec dočetla. Kdybych si předtím nepřečetla základní fakta o životě Mariny Cvetajevové, o osudu jejím a její rodiny, tak bych knihu chápala ještě hůře. Četla jsem již více románů a biografií týkajících se Ruska a Sovětského svazu, tehdejší hrůzné politiky a gulagů, přesto osud Marininy dcery mne zasáhl a doplnil další střípek do celkového obrazu té hrůzné doby a místa.

2 24.02.2020

Přehledné, stručné, inspirující. Žádné převratné myšlenky pro toho, kdo si už o daném tématu něco přečetl , tam sice nejsou, ale i tak to člověka nakopne a donutí zamyslet se. Doporučuji.

2 26.01.2020

Mám ráda skutečné příběhy, na knihu jsem se těšila. Pocházím sice z Ostravy, ale o životě hornických rodin jsem toho mnoho nevěděla. Horníci vydělávali mnohem více než ostatní profese, ale nebylo to pronic zanic, těžká riziková práce v otřesném prostředí. Někteří si ji kompenzovali alkoholem a odnesly to rodiny. Velmi smutné byly příběhy mladinkých vdov, které pak musely vychovávat sirotky. Některé příběhy byly "takové obyčejné", jiné byly zajímavější. Doplněno soukromými fotografiemi a jinými dokumenty. Doporučuji zhlédnout český film "Dukla 61" se skvělou Martou Issovou.

2 13.01.2020