roxy9413 komentáře u knih
Přiznávám, že jsem byla lehce povrchní a knihu jsem si koupila kvůli té krásné obálce, aniž bych viděla anotaci. Ano, nakladatelství Prostor v poslední době ty obálky skutečně umí. Nyní k samotné knize. První stránky pro mě byly zklamání, neboť to bylo celé příliš poetické až abstraktní. Bojovala jsem s nutkáním knihu odložit a dát přednost jiným knihám, lépe hodnoceným. Ale naštěstí, jako mávnutím kouzelného proutku, jsem se do děje ponořila a během jednoho večera jsem měla dočteno. Líbilo se mi s jakou syrovostí byl příběh Niny vyprávěn. Vyústění příběhu bylo nečekané a dlouho to ve mně rezonovalo.
Do každé rodiny jednoho knižního Marka a hned by byl svět krásnějším místem. Kniha je vtipná, dojemná a velmi poučná. Knihy Martina Moravce už vnímám jako záruku kvality a mají čestné místo v mé knihovně. Autor pokládá dobře mířené otázky a nemám během čtení nutkání se doptávat, protože je Martin Moravec zvědavější a doptá se za čtenáře. Už přesně vím co budu všem kupovat místo vína a bonboniéry!
Audiokniha.
Hledala jsem nějakou oddechovku, abych si odpočinula od těžších témat, ale proboha! Hlavní postava je na advokátku teda dost natvrdlá. Bohužel to bylo jedno knižní klišé, vedle druhého. Obočí mi lítalo nahoru a dolů, jak při sledování politické debaty. Strašně mě irituje zápletka, která je vykonstruována na základě absence vzájemné komunikace, a tady to byla přímo smršť nedorozumění. Hlavní postavy se chovaly iracionálně a poslech byl naprosté utrpení. Škoda, protože útěky od J. Caplin mě většinou baví.
Poslech audioknihy na ČRo.
Velmi cením s jakou otevřeností je kniha napsána. Adina se toho nebojí a vše sděluje bez příkras, ať už o mužích, alkoholu nebo mejdanech. Rozhodně knihu nehodnotím na základě toho jakým byla Adina člověkem, to mi nepřísluší. Knihu nominuji na povinnou četbu pro všechny milovníky drbů :) .
No ty jo. To bylo silný. Co k tomu dodat. Možná jen malé doporučení - nezačínat se čtením této knihy před spaním, protože to prostě neodložíte a budete číst do ranních hodin. Rozhodně doporučuji přečíst všem rodičům, aby se každému z nich rozsvítilo v makovici a uvědomil si, že být rodičem není samozřejmost, ale privilegium. No a poslední věc... posílám všem Barunkám velké objetí. Jednou bude líp. Musí.
(SPOILER) Tuto knihu bych zařadila mezi povinnou četbu. Možná kdybych si jí přečetla v pubertě, tak bych se záhy tak snadno nenechala zmanipulovat psychopatem. Je až ohromující jak tito "lidé" umí lhát, vymýšlet si pohádky a manipulovat. Samozřejmě, že zpětně si klepete na čelo, jak jste mohla přehlédnout tolik varovných signálů, ale to už tak nějak k pubertě patří. Naštěstí je psychopatie v posledních letech zaběhlým pojmem. I přesto, že pro mě byla první povídka lehce osobní, tak nejvíc jsem si užila čtení třetí povídky. To byla jízda. Nadina cynická duše mě nesmírně fascinovala.
Pokud jste fanouškem thrillerů, nebo se lehce orientujete v psychologickém profilování, tak vám nedá příliš velkou námahu hned zkraje odhadnout s kým/čím máte tu čest. Naštěstí je ale kniha psána velmi poutavě, takže vám to stejně nedá a máte silné nutkání to okamžitě dočíst a přesvědčit se o vaší verzi. Každopádně jsem si to užila a rozhodně doporučuji i pro rejpavé fajnšmekry.
Hrozná slátanina. Snaha autorky za každou cenu čtenáře emočně vyždímat a šokovat zvítězila nad celistvostí děje. Asi není úplně nutný vydávat každý rok novou knihu.
Od začátku samozřejmě tušíte jak to nejspíš celé skončí, ale...je to příjemné a nenáročné čtení. Pokud k tomu tak přistupujete, tak si to užijete. Filozofování ze srdce nesnáším, ale tady mě to vůbec nerušilo, ba naopak jsem si některá "moudra" musela podtrhnout.
Po faktické stránce se knize nedá co vytknout, případy jsou opravdu zajímavý, ale to zpracování je příšerný, především v první polovině knihy. Ztrácela jsem se ve vyprávění, kdy
nebylo patrné kdo zrovna něco sděluje. Rušivé byly i překlepy a chyby ve jménech. Nemohla jsem se ubránit srovnání s knihou Martina Moravce o případech J. Mareše, která byla podstatně lepší. Škoda, jelikož pan Markovič byl opravdu kapacita a zaslouží si velký obdiv.
Oceňuji neotřelé téma, nemohla jsem se odtrhnout, ale zklamal mě konec alá "domysli si sám". Zrovna takto závažné téma by to rozuzlení potřebovalo. Takže celkový dojem z knihy je takový zvláštní, jako by tam něco chybělo, nejen ten závěr.
V posledních letech se mezi autory rozmáhá takový nešvar, a to zavalit čtenáře co nejvíce šokujícím utrpením, násilím a beznadějí, jako by toho všeho kolem nás bylo málo. To naštěstí neplatí pro Guzel Jachinu, protože i přes opravdu těžké a bezútěšné téma vidíte záchvěvy naděje, a to já mám ráda.
Audiokniha
Hledala jsem něco nenáročného, nějakou oddychovku k uklízení, ale dostalo se mi zvláštní slátaniny. Začátek byl velmi nadějný, bylo to vtipné, vtáhlo vás to do děje, ale jako by najednou autorce došla inspirace a zapadlo to do strašlivého klišé. Zoufale mi to připomínalo každý druhý scénář typické české "komedie" pro ženy, takže jsem začala přeskakovat kapitoly, abych to měla rychle za sebou.
Audiokniha v podání mé oblíbené Dany Černé. Na začátku jsem měla problém se zaposlouchat, takže jsem to opakovaně odkládala. Až když se dějová linka dostala do minulosti, tak mě to vtáhlo a během dvou dnů jsem měla doposlechnuto. Příjemná oddechovka, jen bych vynechala linku ze současnosti, přišlo mi, že to celkovému dojmu z knihy škodí.
Knihu jsem musela odložit, bohužel mi nesedl styl psaní autorky. Krátké věty, téměř bez emocí a odosobněné.
A my si toho alkoholika zvolíme, a to dokonce 2x. Jinak kniha opět skvělá a kdo nezná, tak doporučuji i Kmentův podcast "Prohnilí".
Pár slovy - pohlazení po duši. Rozhodně bych knihu nepovažovala jen za četbu pro děti a mládež, ale doporučovala bych jí naopak pro nás "staroby". Bylo to takové zvláštně nostalgické a příjemné čtení.
Audiokniha na ČRo.
Nejspíš by moje hodnocení bylo zcela jiné, kdybych knihu neposlouchala ve skvělé interpretaci Dany Černé. Už po pár minutách jsem byla vtažena do děje, i vzhledem k neotřelému tématu. Bohužel mě trošku zklamalo vyústění hlavních zápletek. Chování postav se mi zdálo málo uvěřitelné a nepochopitelné.
Po všech těch válkách, holocaustech a rodinných útrapách má prostě člověk občas chuť vypnout a přečíst si nějaký ten hloupoučký a oddechový příběh. I přesto, že předem ví jak to celé skončí, tak nějak mu to nevadí a vlastně si u toho příjemně odpočine a užije si s hlavními hrdiny luxusní dovolenou na jachtě, teda na "škuneru".