rozarada komentáře u knih
" Měsíční svit si zvolil překvapivou cestu skrz borovice a na zem poskládal stíny jako verše"
Od půlky už jsem nemohla přestat číst a nechtěla jsem, aby příběh skončil. Ocenění patří i paní překladatelce, u téhle knížky jsem si snad poprvé uvědomila, jaký je to kumšt vytvořit krásný překlad.
Poprvé jsem sáhla po knížce od této autorky, hlavně kvůli příběhu z jihočeského pohraničí. Byla jsem spokojená, doporučuji na dlouhé zimní večery.
Doporučuji přečíst, jen nečekejte oddechovku. Přes všechny těžkosti nese kniha velkou naději.
Jedna z mých nejmilejších knih, nejen proto, že se odehrává v mých Jižních Čechách. Četla se mi náramně.
Příběh je to silný, doporučuji si udělat čas, protože nebudete schopni přestat. Za přečtení kniha rozhodně stojí, není to četba k oddechu.
Tahle graficky povedená knížka vás nenechá vydechnout. Dovoluji si tvrdit, že mnoho žen, buď jako matky nebo jako pubertální dcery, podobný příběh zažily.
I mě knížka přiměla dohledávat další informace. Skutečné historické události se mísí s autorčinou konspirací. A nebo to tak skutečně mohlo být?!
Čím více se příběh blížil k současnosti, tím více emocí a otázek ve mně vyvolával. Všechno, co se mi po přečtení honí hlavou, by vydalo na dlouhou úvahu.
Přestože jsem vyrostla pár kilometrů od Hoslovic a moji prarorodiče (kulaci, jimž byl v 50. letech znárodněn majetek) byli vrstevníci Karla Haranta, o mlýnu se nikdy nemluvilo a vlastně se o bratrech ani moc nevědělo. Mlýn je součástí expozice muzea Středního Pootaví ve Strakonicích, co by na to asi bratři a jejich otec řekli.
Kniha pro ženy o muži ve středních letech. Docela jsem se bavila, tip na dárek pro (ne)náročné čtenáře, který nezklame.
Oblíbila jsem si zvláště ty povídky, kde se příběhy prolínají s historickými reáliemi; Andělíčkářka, Světlo z Pauliny, Mešuge, Kluk za plotem. Oslovila mě také grafika knihy. Je to krásný kousek, zařazuji do knihovny mezi své nejoblíbenější.
Paní Mornštajnová mě nezklamala, stránky ubíhají pod rukami, ani o tom člověk neví. Život hází hrdinům klacky pod nohy, ale konec příběhu dává opět tušit smíření a naději. Přebal knihy vytvořila má oblíbená knižní designerka Lucie Zajíčková. Řadím mezi knihy svého srdce.
(SPOILER) Od příběhu jsem se nemohla odtrhnout. Z některých pasáží mrazí, ale jiné příběh nečekaně odlehčují. Dopadne to dobře...tedy, jak pro koho.
Přečteno společně s Café Groll během dvou dnů, jsou to jednohubky, dobře se čtou. Jelikož mám Budějovice ráda a trochu je i znám, oba příběhy mě bavily.Líbí se mi, jak každý příběh odkazuje na nějakou další událost, místo nebo postavu z jiné knihy (včetně sběratele sněhu). Jen tak dál, těším se na další příběhy.
Zařazuji mezi svoje nejoblíbenější. Zápletka napínavá, skvělý formát knihy. Když jsem četla večer, chvíli jsem se pak i bála. V Budějovicích kolem Staroměstské jsem strávila několik let života, tak mě tato kniha celá hodně bavila.
Jaké to bylo ženou obdařenou božskými vidinami ve světě, kde vládli muži, nevědomost a strach. Kdy byla žena v 35 letech po deseti porodech stařenou, na konci své životní poutě. Nahlédnutí do myšlenek a životaběhu středověkého člověka bylo pro mě fascinující.
Musím říci, že kniha je velmi čtivá, téma tíživé. Od autorky jsem přečetla všechny tři knihy. Na Houbařku, která se mi líbila nejvíce, Rekonstrukce nedosáhla.
Celkem nízké hodnocení mě odrazovalo se do čtení pustit. Nehledejte žádnou hloubku, trochu tajemný, čtivý příběh na víkend, který končí happyendem. Bavilo mě to.
Jak řekla moje kamarádka, kniha je civilnější než "Do tmy". Ze začátku jsem se musela zorientovat v postavách, pak už příběh běžel.
Kniha dokáže strhnout ke čtení jedním dechem, příběhy lidí, kteří přežili holocaust jsou silné. Musím ale říci, že příběh "Hany" nebo "Zvuk slunečních hodin" mě zasáhl více.