Ryorka komentáře u knih
Lassitera beru jako uzavření jednoho celku. A ono to tak opravdu je. A jsem tomu ráda, protože poslední knihy byly pro mě utrpení. A bohužel ani tahle nebyla výjimkou. Jsem naštvaná, protože svět bratrů jsem milovala, milovala jsem to hemžení v jejich obrovským baráku, milovala jsem ty jejich slovní přestřelky, milovala jsem tu hromadu emocí, kterými Wardka dokázala naplnit ty první knihy. Bohužel ty poslední jsou jen ty zbytky klišé buď bez nápadu nebo s nápadem úplně debilním. Loučím se tedy s Wrathem a bratry a k těm prvním knihám se budu určitě vracet i nadále. Lassitera bohužel hodnotím nízko, ale nemůžu jinak. Zasloužil si mnohem víc. A půlka té druhé hvězdy je za tu malou připomínku na Petera Steela, bez něhož by Wrath nebyl takový, jak ho známe.
Jsem masochista, jsem masochista, jo, jsem. Prostě jsem se musela přesvědčit, jestli ten druhý díl bude upe stejně blbej jako ten první. JO! BYL! Půlku knížky čteme o tom, jak její vagína vyhrává nad mozkem kdykoli je ten její souzený poblíž, jak by si nejradši sundala kalhotky a lehla na záda, ale sakra vždyť ona to přece vůbec nechce. Chce toho druhýho. Pouto, pouto, pouto, to magické slovo furt dokola opakované. To vše sepsané ve stylu tajného deníčku čtrnáctileté holky. Přitom ten nápad smeček a magie čarodějek by nebyl špatnej, ale tragické podání z toho prostě dělá materiál na podpal. Ještě, že mi to kámoška půjčila a nestalo mi to ani korunu. Musela bych odříkávat "Zdrávas Maria" až do Vánoc. Malé bezvýznamné plus za to, že jsem nenašla žádnýho klacka, ptáka...
hele jako, tohle nikdy nebyla kdovíjaká kvalitní literatura, ale aspoň to byla prča (když to bylo staré Bratrstvo) s trochou toho šťastně až navěky. Tohleto už silně zavání Ordinací v růžové zahradě, pravda jen pár těch stetoskopů je zaměněno za bouchačky všelijakého typu a semtam nějakej ten granát. Takže, nebudu to tu rozebírat písmenko po písmenku, ten kdo mě trochu zná ví, že na Wardku poslední dobou jen nadávám a nezmění se to ani teď. Příběh.....no klasická pitomá glymera, ale sakra wtf, co jako měly znamenat ty dvoubarevný oči? To si jako fakt nemohla vymyslet něco lepšího než zas něco recyklovat? A další gay romance na obzoru pro další díl, protože tihle dva nedostali to svoje šťasně až navěky teď, takže příště.
(SPOILER) "Příliš mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno.....". No, tak jo. Jdu se pokusit vypsat se z pocitů po přečtení. Na tuhle knížku mě nalákala ukázka na jednom webu. Slibovala tajemnou temnou záhadu hodnou rozluštění. Tak jsem investovala trochu peněz a dva dny svýho času, abych objevila dílo pro mě nové spisovatelky. Nápad......zajímavý, zpracování ......trochu pokulhává. Není to špatné, ale přesto to má mouchy. Trochu mi vadilo, jak se autorka až na sílu snažila včlenit do budoucí lidské společnosti všechny ty věci, co se dějí teď (včetně covidové hysterie). I když určitou logiku to má. Lidstvo se prostě asi nepoučí nikdy. Ale působilo to naivně a až moc vykonstruovaně. Ale na druhou stranu byla dobře vystižena ta absurdita všech předpisů, příkazů, zákazů a ta naprostá bezmoc postavit se jim. Trochu jsem očekávala tu zápletku komplikovanější, nakonec to bylo takové......."pche", některé věci mi přišly až moc jednoduše dovozené a taky jsem vůbec nepochopila, cože to Sofii vlastně bylo ( i když možná mě napadá, že její nemoc byla vlastně asi prapředkem té degenerace budoucího lidstva ). Takže na závěr tipuji, že hlavní padouch se tu možná ještě neobjevil a ten, který to odskákal určitě ten strůjce nebyl. Možná to bude příště ještě zamotanější a taky možná budeme svědky love story mezi člověkem a umělou inteligencí :).
(SPOILER) Jak se magor stal géniem, aby se posléze stal opět magorem. Zjednodušeně, hnusně řečeno o čem knížka je. Chápu, že poselství téhle knihy je pocitech a pohledech dvou lidí v jednom člověku. Každý má naprosto odlišné vnímání světa, lidských emocí a vztahů. Ale ač jsou tyto rozdíly zjevné, autor si nedokázal pohrát více s hloubkou těchto "stavů" . Možná se to dá svést na styl jakým je knížka psaná ( deník), což uznávám mi úplně nesedlo.
Neskutečná blbost. Nevím, ale většina hlasujících četla asi něco jinýho. Příběh tak jednoduchý a hloupoučký, ta erotika tam byla všeho všudy 2x, z toho jednou se jí to vlastně zdálo. Jo a ten skvělej slovník u toho: ocas, pták, klacek.....
fakt rajc. Vlkodlačí říje obšlahnutá od potřeby upířích žen z Bratrstva a celkově napsané tak nějak žákovsky. Předražené těžítko na papíry v průvanu.
Linku Baltze a Eriky jsem téměř přeskakovala. Nechávalo mě to naprosto chladnou. Devina byla katastrofická. V Padlých andělech byla správňácká zákeřná sexy mrcha, ale po znovuzrození do Bratrstva po Hříšníkovi se chová jako afektovaná pitomá patnácka s věčně vlhkýma kalhotkama. Wardka z ní udělala naprostou trubku. Prakticky jsem to četla jen kvůli Lassiterovi a Rahwyn. Jen se mi potvrdilo to, co tu píšu už dobrý čtyři díly. Wardka si vymýšlí a kombinuje zápletky, co jsou prvoplánově jednoduché, jen aby to lehce zapadalo a bylo o čem psát. Už dlouho to nemá ten drive, co na začátku. Po zachycení infa o filmovém zpracování a zjištění, že výrobu svěřila céčkové produkci Passionflixu jsem si se svou úvahou, že Wardka si z téhle série udělala stroj na prachy, zcela jistá. Nicméně, Lassiter je tahák, takže minimálně k němu to kupovat budu :).
no, nejenže to bylo obsahově trapné, tak má nerdovská dušička prostě křičí, že na ikony se nesahá.
Nesnáším, když je slohová práce vydávána za literaturu. Tohle byla taková nuda, tak strašně nezáživně napsaná, že i popis výroby betonu by ve mně probudil větší zájem. Dala jsem na recenze, bohužel. Ještěže mě to stálo jen 90 Kč. Nedočetla jsem.
jooo...... "Někdy si vážně kokot, víš, Výsosti!"
Dala jsem si rereading Bratrstva (což je moje soukromá úchylka) a po Vytouženém milenci je Král můj další nejoblíbenější díl. Pravda, je tam trochu vaty, ale kvůli Wrathovi a Beth to snesu. Příběh má tu správnou nálož wardovských romantickokýčovitých emocionálních kotrmelců. Prostě to, kvůli čemu tuhle srandu miluju.
noo, trochu jsem poškádlila svou masochistickou stránku, protože číst tuhle spisovatelku je prostě čirý masochismus. Nevím co paní spisovatelka bere ( a teď by mělo následovat " a chci to taky" ), ale nechci to. Ta musí být věčně našrot, protože tohle prostě příčetný mozek nevyplodí. Domatlaný pátý přes devátý, zápletky jsou prostě hloupej bizár, chování postav naprosto pitomý. Po elitním klubu, teda po těch dvou dílech, co jsem četla kdysi a praštila s tím, jsem si řekla, že to teda ještě zkusím. No neeee. Už neeee.
Chtěla jsem se vrátit k trochu vážnější literatuře, ale neodolala jsem téhle novince mojí oblíbené romantičky. A nelituju! Takhle si představuju tu pravou oddychovku. Růžové, sladké klišé, ale s hlavními postavami jednajícími přiměřeně kýčovitě, rozumněj ne uplně debilně. Bylo to čtivé a nejednou jsem si uvědomila, že se gebím na tablet jak mimoň. Ano, tohle je přesně ta pohádka pro velký holky, jakou bych chtěla číst pořád.
Měla jsem rozečtené Mycelium a potřebovala jsem od těch houbiček na chvíli zresetovat mozek. Tak jsem šáhla po jisté volbě. No, je to prostě naivní romanťoeroťárna. Hluboké myšlenky tu nenajdete, max hlubokého něco jiného. Co mě ale děsně irituje, je mluva. Vždycky mě dostane, v tom horším smyslu, to jak mnozí úspěšní a vzdělaní byznysmeni najednou přepnou do modu hospodskejch křupanů a v rámci sexu a mluvení o něm používaj slovník lidí z ghett. Jako jestli to má být rajcovní to teda nevím. Mě to přijde debilní. Nebo je možná jen strašnej překlad, páč angličtina má slovní zásobu daleko omezenější než čeština. No každopádně lobotomie byla splněna, oko na konci zaslzelo a já jdu dočíst to Mycelium.
Pravda, zprvu se v tomhle díle nic neděje. Jen popisy výuky a málo tajemství. Jenže konec, konec je fenomenální masakrózní psychotronická smršť, kdy Lucas všechno pochopí a všechno co sebe zacvakne. Paní Kadlečková na posledních stránkách dokazuje, že je Mistr slova a já hltala všechnu tu popisovanou fantasmagorii, psychologii a emoční tornádo.
Už to je ve stylu neurazí, nenadchne. Autorčiny myšlenkové pochody o uvažování lidí v jejím světě mnohdy nechápu. Ale chci vědět, jak to s Merit a Ethanem dopadne, tak čtu dál.
no přiznám se, že mám problém svoje myšlenky a dojmy poskládat do slov. Je jich tolik. Tenhle díl je narvaný všelijakou psychologií, filozofií, metafyzikou, astrálem, dohady, intriky,událostmi. Všichni tu provádí dokonalé sebezpytectví, samozřejmě nejvíc Lukas. A já si v tom libuju. Jediný, kdo se v sobě nepřehrabuje je ......no samozřejmě Aš-šád. On je prostě jen akční. Buď dělá ty svoje fialový kouzla, kung-fu nebo se dobývá do Sofie. Sofie byla mimochodem v tomhle díle ve vedení na titul blbku roku. U Aš-šáda pořád člověk neví co chce. Pořád vypadá jako svatej Viking. Dokonalej. Všechno ví, všechno zná a od všeho má Klíč. Teda jo, uznám, že konec ho krapet zlidštil. A jooo, interakce Lukase a Aš-šáda na konci byla hustá, ale konečně si aspoň něco řekli. Doteď kolem sebe furt jen chodili a domýšleli pohnutky toho druhého.
UF! Konec byl masakr teda. Tenhle díl byl nabitý. Trochu se mi přerovnaly postoje k jednotlivým postavám. Pinky je hustá, Fiona je kráva nebeská, Stafford je krysa (ale to byl asi furt), Aš-Ašád se mi začíná líbit no a Lucas? I když je to cynik a sobec nejde ho nemít rád a nefandit mu, aby našel to, co hledá i když neví co to je a nemá ponětí, co to způsobí. Tam ve Vesmíru už to začalo!
grrrr!!! Jsem frustrovaná a prskám. Jak může někdo na 424 stranách toho říct tolik a přitom neříct nic? Dočkala jsem se nějakých pokroků v odhalení tajemství, ale hromadu věcí se zase zamotalo. Lukase jsem měla chuť proplesknout, Aš-šáda jsem zatím nebyla schopna zhodnotit, Sloňáky má člověk chuť zaškrtit a Gerdánci jsou taky mrchy. U tohodle dílu jsem normálně regulérně nahlas nadávala. Ale kruci, žene mě to dál, protože chci znát Osud, Smysl, Pravdu.
tak jako akční řežba to není :), i když konec byl divočejší. Tajemství se stále po kouscích odkrývají a tajemná vesmírná, říkejme tomu Síla, sahá po své příležitosti, kterou kdysi ztratila. Už pomalu chápu jakou roli v tom hraje Lukas, ale As-šádem si nejsem vůbec jistá. Líbí se mi, že nejdou na první pohled určit klaďasové a záporáci, teda alespoň u hlavních hrdinů. Každý jedná ne uplně přímočaře a o to je to zamotanější, tajemnější a zábavnější.
Zajímavé čtivo. Mám ráda spoustu záhad a zde jsou velmi dobře dávkovány. Jednotliví hráči na scéně jsou představeni a velmi lehce naznačen důvod jednání. Jen ty jména, ach jo! :) Snad budu po dalším díle sdílnější.