sakro komentáře u knih

Podle mého názoru je Alchymista naprosto neoprávněně přeceňovanou knihou. Knihou, která má ambice být o všem, ale ve skutečnosti není o ničem. Ano, souhlasím s tím, že oslovila miliony lidí na celém světě, ale já k ním rozhodně nepatřím. Nebýt masivní mediální podpory, ty miliony lidí by o knize ani nevěděly. Dvě hvězdy dávám za to, že čtení je takové "chytlavé", to přiznávám, ale nepřinese člověku nic. Čtu, ale naprosto nevím, co se stalo před dvaceti stranami. To by se u skutečně dobré knihy čtenáři stát nemělo. A možná proto, že se stále řešilo to samé, ke konci už to bylo i velmi nudné. Není to kniha, kterou bych ocenil jako odpad, ale kdybych ji nepřečetl, žádnou újmu v životě bych nepocítil.

10 19.01.2025

Styl psaní paní Třeštíkové mi narozdíl od některých recenzentů přede mnou vyhovuje. Vypravěčský jazyk je poměrně úsporný, ale přesný a hlavně čtivý. Moc se mi líbilo prolínání myšlenky s přímou řečí. Tak totiž v komunikaci funguje naprostá většina z nás. Nevyřčená myšlenka se někdy více a někdy méně liší od toho, co svému protějšku nakonec sdělíme. Také mě zaujaly postupné změny pohledu na jednotlivé postavy, změny jejich uvažování a chování. Děj byl zajímavý, ale přece jen mi trošku vadilo jeho překombinování. To by tak ale bylo to jediné, co by za mne stálo za výtku. Závěrečná slova švédského kapitána letadla nechala příjemně otevřený závěr a rozproudila fantazii každého čtenáře pro vytvoření vlastního konce příběhu. Trochu se rozptýlím jiným žánrem a brzy určitě sáhnu po autorčině další knize.

10 07.01.2025

Knihu jsem si přečetl až na základě shlédnutí filmu a díky obému se ze mě stal "rudišovec". Film je skvělý a kniha ještě o level lepší. Nenáročný jazyk a skvělý styl vyprávění, postavy vám mohou připadat zvláštní, ale když se rozhlédnete kolem sebe, jsou jako vytažené z obyčejného reálného života. Navíc pan Rudiš zasadil děj do mého milovaného Liberce a na Ještěd - co víc si přát. Mám velmi rád knihy, které jsou čtenáři hodnoceny v celé možné bodové šíři. Prostě někoho osloví, někoho vůbec. Já naštěstí patřím k těm prvním.

10 09.12.2024

V knihovně jsem víceméně náhodně sáhl po knize, která mě zaujala titulem. Možná bych se měl zastydět, ale autor mi neříkal vůbec nic. Kniha mě však "chytla" od počátku a přestože, jak se mimochodem zmiňují i někteří předešlí recenzenti, je zřejmě určena spíš mladší generaci, nadchla i mě. Určitě si vyhledám i jiné autorovy knihy. Přestože jsem dal pětihvězdičkové hodnocení, jednu opravdu velkou připomínku mám. Je to něco, co při čtení ostře drásalo mé smysly. Nejsem schopen posoudit, zda je to chyba autora nebo iniciativa editora, nicméně si myslím, že by se v české literatuře nemuselo vyskytovat špatné skloňování názvu obcí. Že rodina přijela do Svinné Lady, anebo že Tomáš chodil do školy v Borové Ladě je z hlediska české gramatiky opravdu špatně. Naštěstí to vše zachránil příběh samotný a mé hodnocení je za něj.

10 14.04.2024

Nejdříve jsem viděl film. Měl jsem k němu sice pár výhrad, ale jako celek mě zaujal. Tak jsem si řekl, že to doplním knihou. Po dočtení jsem se za ten nápad pochválil. Kniha je opravdu skvělá. Láska, politické dění, tak trochu depka, ale po promíchání ten koktejl funguje. Neříkám, že je to čtení jednoduché, ale život sám taky není jednoduchý. Rozpitvávat knihu nemá smysl, to už dost důkladně udělalo pár komentátorů přede mnou. Tak já už dávám jen doporučení.

10 12.02.2023

Příjemně mrazivý příběh se skvělou atmosférou, dobře vygradovaným příběhem a spoustou překvapení, zasazený do reálného života imaginární vesnice ve skutečném koutu naší republiky. Velmi dobře se čte a jen těžce se hledá místo, kde je možné četbu přerušit. Kdo má rád tajemno, jistě ocení.

10 10.02.2023

Geniální kniha, geniální satira. K autorovi, ale i k překladateli, mám hluboký obdiv. Přesto bych se však neodvážil tohle dílo nikomu doporučit. Plně dokážu pochopit i ty čtenáře, kteří knihu ohodnotili jednou hvězdou, nebo ji dokonce označili za odpad. U některých děl ojedinělé hodnocení proti všeobecnému proudu a názoru nechápu. Tady ano. Je to kniha složitá, ale přitom až slabomyslně jednoduchá. S hlubokou myšlenkou, ale přitom úplně plytká. V žádném případě se nejedná o odpočinkové čtení, přitom vám její četba hlavu provětrá. A pro mě je to kniha, ke které se určitě vrátím, a v mé knihovně bude zaujímat jedno z čestných míst.

9 03.03.2025

K téhle knize snad ani není co říci. Každý, kdo se zajímá o kriminalistiku, by ji měl mít ve své knihovně na čestném místě. Při čtení je cítit, že případy, na které pan Valerián vzpomíná, nejsou pouhým vyprávěním a popisem událostí. On je znovu prožívá, cítí. Znuvu uvažuje nejen nad fakty a výsledky pátrání, snaží se vcítit do pocitů pozůstalých, ale také odhalit podněty a důvody těch, kteří čin spáchali. Kde se staly chyba a zda se něco nedalo udělat při vyšetřování jinak. Jak říkám - těžko popsat. Přečtěte a úsudek si udělejte sami. Každopádně doporučuji a ještě jednou doporučuji.

9 13.01.2024

Skvělá knihy, i když si myslím, že pokud by pan Štoček vydal knihu sám, bez zásahů Lucie Bechynkové, mohla být ještě lepší. Každopádně tuto knihu doporučuji. Doporučuji ji všem a obzvláště těm, kteří hltají v současné době tolik oblíbené televizní detektivní seriály. V těch, až na světlé výjimky, dva, maximálně tři detektivové vyřeší jakýkoliv zločin tak do dvou dnů. Vyřízení žádosti o odposlech, o sledování telefonu, o domovní prohlídku, o vazbu, o výsledek balistické zkoušky, o srovnání daktyloskopie či DNA je otázkou jednoho telefonu a v nejhorším případě několika hodin. Ti všichni si snad po přečtení knihy Vrah je v každém z nás uvědomí, že kriminalistická realita je opravdu někde docela jinde a že kriminalista často nebojuje jen proti zločinu a zločincům, ale často i proti složitějšímu nepříteli. A tím je právní a justiční byrokracie, která rozprostírá pro řadového občana státu nepochopitelná a nesmyslná ochranná křídla i nad těmi nejtěžšími zločinci.

9 12.08.2023

U téhle knihy je jakýkoliv komentář zbytečný. Už je tady komentářů moc a mám strach, že bych nic nového, nebo originálního, nepřidal. Skvělá kniha, která se dočkala i filmového a televizního zpracování. Jednoznačně nejlepší je to z roku 1967. Viděl jsem několikrát, ale přesto kniha je kniha. Capotovy popisy akce samotné a myšlenkových pochodů hlavních postav patří v krimi literatuře určitě k tomu nejlepšímu. Prostě zcela oprávněně klasika a zlatý fond.

9 12.02.2023

Srovnávat tuto knihu s geniální Karikovou Trhlinou? Ani omylem. Je to slušné, ale přece jen je to jiná liga. Vadila mi třeba i skutečnost, že je v popisku uvedeno, že se skupina vydá do opuštěné oblasti Beskyd. Proč to kdo napsal? V celé knize není ani jediná minimální specifikace jakékoliv lokality. Pokud by autorka alespoň mlhavě specifikovala reálná místa, stal by se celý děj zajímavějším a hlavně uvěřitelnějším Takto vůbec netuším, jestli jsem v Beskydech, Krušných horách, nebo třeba na Urale. Když píše český autor pro českého čtenáře, neměl by sklouznout k odosobnění lokace. Jinak je to napsané celkem čtivě, ale jednou a dost. V tom je rozdíl s Trhlinou. K té už jsem se vrátil. Tady mi to nehrozí.

9 10.02.2023

Tak jsem zase jednou sáhl po krimi od paní Pospíšilové, a to po knize ze série s vyšetřovatelem Klenským a jeho přítelkyní Marií. Čtu autorčiny knihy tak, jak mi přijdou pod ruku, takže na nějakou posloupnost ve vývoji osudů a vztahů hlavních postav moc nehraji. Ale orientuji se a to mi stačí. Vražda v lázních Skalka se vyvedla poměrně slušně, příběh je čtivý a má logický spád, autorčin jazyk je příjemný. Navíc jsem kvitoval s povděkem skutečnost, že Marie tentokrát zasahovala do vyšetřování jen minimálně a kriminalisté by došli k řešení stejně rychle i bez ní. To podle mne zvyšuje reálnost příběhu. Jednoduše solidní kniha k pobavení a odreagování.

8 08.12.2024

Většina hodnocení a komentářů této knihy se od hodnocení jiných knih dost podstatně liší. Jsou totiž velmi krátká a to samo o sobě hovoří za vše. K těm povídkám totiž není moc co říct. Jsou laskavé, lidské a geniální. Osobně mě sice moc neoslovila Dubnová povídka, ale je to jen můj interní pocit, takže to neberte jako kritiku, ale jako osobní názor. Každopádně knihu doporučuji všem a to nejen k přečtení, ale především k zamyšlení.

8 23.04.2024

Výborná kniha se skvělou kulisou děsivého Branišovského lesa. Mám prostě české detektivky rád. Když si uvědomím, jaké nelogické a neuvěřitelné zhovadilosti jsou někdy schopni napsat i renomovaní zahraniční autoři žánru krimi a jaké glorioly se jim dostává od našich kritiků, pak po těch českých sáhnu ještě raději. Samozřejmě, že ani tady nelze očekávat žádné velké literární umění ani nominace na Pulitzerovu cenu, ale je v tom přesně to, co očekávám: slušný příběh a přiměřené napětí, které mi přináší oddech. A u knih tohoto žánru mi to prostě stačí.

8 15.12.2023

Stejně jako i jiné Klostermannovy knihy nádherná čeština, skvěle vystavěný příběh se sugestivně podanou atmosférou, brilantní popis šumavské krajiny a nevyzpytatelnosti počasí na šumavských pláních. Narozdíl od jiných autorových knih jsem si tento příběh poslechl ve čtené verzi ČRo, jelikož již hodně dlouho nejsem schopen knihu sehnat. V podstatě u hodnocení všech Klostermannových knih lituji jen jediné věci, a to je možnost udělení pouze pěti hvězd.

8 20.08.2023

Skvělá oddychovka zcela nepostradatelná pro každého italofila. Prostě život v Itálii očima jinýma než je pohled cestovatele a dovolenkáře.

8 19.07.2023

Už je to hodně dlouho, co jsem tuhle knihu četl poprvé. A od té doby už mockrát. Když jsem třeba někdy neměl nejlepší náladu, sáhl jsem po ní a přečetl třeba jen jednu nahodilou kapitolu, vždy zapůsobila jako spolehlivý lék. Proto ji mám stále v té nejlépe dostupné knihovně a na nejlépe dostupném místě. Věřím, že suchý anglický humor nemusí vyhovovat každému a ne každý jej ocení, ale pro mě je nenahraditelným kořením života. Tři muže ve člunu považuji za nejlepší knihu JKJ a vřele ji doporučuji.

8 12.02.2023

Myslím si, že tohle je naprosto nedoceněná kniha. Přestože je to "pouze" román, je začleněn do přesných reálií poválečného pohraničí. Navíc pohraničí, které se se stále rostoucím politickým vlivem komunistů stalo prostorem, který je potřeba vyčistit od všeho zla a zabezpečit tak neprostupnou bariéru oddělující Česko od nenáviděného a roztahovačného imperialistického Německa ovládaného americkými výzvědnými službami. Pan Sichinger dokázal uvést na pravou míru představy o poválečném pohraničí nalinkované na dlouhá desetiletí českému čtenáři panem Kalčíkem a jeho Králem Šumavy. Všechno to bylo trochu jinak, mnohem krutější a mnohem prozaičtější. Kolik odsuných rodin pašováním jen zachraňovalo svůj vlastní rodinný majetek. Kolik jednotlivců a rodin využilo tuto nebezpečnou zelenou hranici pro odchod do ciziny jen proto, že žádná jiná již neexistovala a přitom bylo mnohým jasné, že po uchopení moci diletantskými komunisty budou mít problém zachránit svou svobodu a mnohdy i život. Kolik českých rodin muselo opustit Šumavu přesto, že tady žili, hospodařili a podnikali po staletí jejich předkové. Komunisti z nich však měli strach. Pro ně bylo výhodnější přivléct sem slováky a rumunské Romy kteří neměli ani ke krajině, ani k majetku žádný vztah, pouze se tady otočili a dokončili devastaci ze které se Šumava vzpamatovala až pádem komunistického režimu. Určitě je to kniha, kterou doporučuji. A panu Sichingerovi mohu jen poděkovat za jeho nezměrné úsilí, které musel při sběru faktů vynaložit.

7 14.01.2025

Skvělá kniha. Pro mne o to víc, že jsem se poměrně hluboce zajímal o dějiny Španělska a tedy i dějiny granadského emirátu al-Andalus. Osobně jsem poznal palác Alhambra, dosti důkladně prochodil staré židovské město v Granadě a navštívil granadskou Královskou kapli, kde je pohřbena Isabela Kastilská vedle Ferdinanda Aragonského, kteří jsou významnými postavami nejen tohoto románu, ale celých španělských dějin. Kniha mi všechna tato místa jaksi zlidštila. Děkuji panu Zárybnickému a už teď se těším na jeho Březový háj.

7 09.02.2024

Sypu si popel na hlavu. Ačkoliv jsem moravskoslezský patriot a milovník Těšínských Beskyd, existence Petra Sagitaria mi byla donedávna zcela utajena, přestože jeho první kniha vyšla už v roce 2019. Možná se ptáte, proč spojuji spisovatele právě s tou částí Beskyd na trojmezí ČR, Slovenska a Polska. Odpověď je prostá. Protože z tohoto kraje pochází, má k němu blízký vztah, důvěrně jej zná a proto tyto lokace využívá ve svých knihách. A mimo skvělého umění vystavění a vyeskalování děje právě realita prostředí dělá tyto kriminálky lepší a uvěřitelnější. Pan Sagitarius prostě užívá konkrétní místa, konkrétní ulice, reálné domy, obchody, hotely a restaurace. Pokud ta místa někdy navštívíte, můžete si říct, že právě tady se ta která scéna odehrála a bude vám jedno, že ten příběh byl pouhá fikce. Zvlášť když byl podpořen nejen místy, ale i reálnými příběhy, které se v minulosti na těch místech skutečně udály a byly jen lehce poupraveny pro potřeby autora.
Knih vyšlo již sedm, každá z nich obsahuje jeden až tři příběhy. Já jsem se rozhodl číst je pěkně popořadě a dobře jsem udělal. Přestože jde o samostatné kriminální případy, přece jen každý obsahuje někdy drobné, jindy podstatnější odkazy na příběhy předešlé. Bez jejich znalostí bych se sice obešel, ale určitě by se mi děj chápal hůř. První z knih je právě Trujkunt obsahující příběhy tři. Poznáme v nich Romana Sarana, drsného, spravedlivého, ale i zranitelného vyšetřovatele, který žije svou prací, ale neví ještě úplně přesně, co se svým dalším životem. Ale mimo něj i další kriminalisty a techniky z ostravské mordparty. Co je však příběhům společné, je místo, a to je právě to trojmezí u Jablunkova.
Každopádně jsou to jedny z nejlepších knih, v současnosti oblíbeného žánru krimi, které se mi dostaly do rukou. Mám už poctivě nachystány všechny doposud vydané a těším se na ně. Vřele doporučuji.

6 10.03.2025