salamandrina komentáře u knih
Dokonalý. Tahle kniha sedla jak hrnec na prdel. Coz je velmi nepoeticke prirovnani k velmi poeticke knize coz je asi termin, ktery hodne lidi nepouzije. Me ta kniha ale dojimala, dostala, prekvapila; mam rada Knausgarda a tohle se tomu stylem dost podoba. Taky takovy smirovani ciziho zivota, kdy jasate nad spolecnymi myslenkami a hltate cizi detaily. Po delsi dobe konecne (!)kniha, kterou jsem odkladala jen se skripenim zubu, a kterou jsem nechtela nikdy docist.
V první půlce jsem se nějak vůbec nemohla začíst, druhá už zas napínavý čtení. Jen mě štve, že musím čekat na třetí díl...to vždycky zapomenu.
Dokonalý. Stejně jako první díl. To jsou takový knížky, který nechcete odložit a chcete je pořád číst a číst, ale zároveň se bojíte, že jednou skončí. Vrhám se na třetí díl.
Tak tohle bylo na mě už trochu moc náročné, přiznávám bez mučení. Krásné, ale často nepochopitelné obrazy. Unikal mi význam, i tak jsem ale dočetla a nechávala na sebe tenhle její svět působit. Někdy není třeba všemu rozumět.
Zlomy v příběhu, který plyne rychle a jednodušše, byly pro mě nečekané. Nechávala jsem se unášet příběhem dívky a najednou jsem zjistila, že jsem v jiném světě. Plathová bez problémů zachycuje proměnu a návrat Esther - tak dokonale napsanou postavu jsem už dlouho nečetla. Co napsat? Za mě mistrovský dílo.
Po dlouhý době knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem a u který jsem se párkrát regulérně rozbrečela. Není to zrovna ideální letní čtení. Anebo možná je. Protože se pak jdete projít po poli a svítí sluníčko a je vám o to víc kurva dobře, že neřešíte to, co lidi řešili v 90.letech v Sarajevu. Anebo co řeší jiný lidi teďka v jinejch silenejch zemích, zatímco se na to koukáme nevěřícně v televizi. Jsem z toho lehce v prdeli.. no doporučuji přečíst.
Pol iterární stránce - hodně stručné, strohé věty, lehce někdy bez emocí. Přesně to vystihovalo stav hlavního hrdiny. O to silnější byly momenty, kdy se to v něm zlomilo.
četla jsem v angličtině, původně byl záměr si hlavně procvičit jazyk, ale kniha mě úplně pohltila. Skvěle popsaná atmosféra válečné Francie. Jsem ráda, že jsem knihu měla v angličtině, protože v češtině jsem si jí díky ne moc vydařenému obalu moc nevšimla. Takže pro všechny, kdo si myslí stejně jako jsem si myslela, že se jedná o nějakou pitomou červenou knihovnu z 2.světové války, "do not judge book by its cover" ;)
Důkaz toho, že někdy ti stačí sto stran, abys napsal fakt dobrou knihu. Kunderu jsme dlouho nečetla a musím říct, že mě ten jeho styl teď momentálně chytnul. Téma vracení se z emigrace do světa, který už není tvůj a nikdo ti neříká "vyprávěj" je tu strašně hezky zachycenej. Bez sentimentality, bez patosu. Za mě skvělý.
Nenadchlo, neurazilo. Je to svižný, dobře napsaný, ale tak nějak mi tam něco chybí, možná větší hloubka, větší zdůraznění toho propadání se do chaosu mozku…? Klouže to po povrchu.
Dvě hvězdy = za literární úroveň; za to, co autorka udělala pro boj proti alkoholismu dávám pět hvězd
Zklamani. Pribeh me vubec nevrahnul. Neco mi tam chybelo. ach jo.
Tolkien je láska, ke které se vracím kdykoliv, když potřebuju se uklidnit a najít sílu. Něco jako pro věřící posvátné knihy :)
Hned po prvních stránkách jsem měla jasno - letos na čundr jedu do Novohradskejch hor. Četla jsem bez dechu ty eseje, útržky z autorova chození po horách, po zaniklých místech, po zničený zemi kolem bývalý hraniční čáry, po lesích okolo, který jsou zatím nezničený a srdce mi divně bušilo. Takovej ten pocit, kdy víte, že je něco správný a spřízněný. Hodně krásný úvahy i příběhy. Už koukám do map kudyma by to šlo, nervózní z objevení něčeho tak blízkýho, co zatím neznám.
Příběh a detektivní zápletka troufám si říct slabý. Ale o to asi stejně nejde. Popis a atmosféra konce 18.století na jedničku.
Oddechovka, co se docela dobře čte. Ne úplně blbá, když pominu prvních 50 stran. Nic víc. Ač to někteří knižní influenceři oslavují jako přelomovou a úžasnou knihu (jo, opět jsem nalítla reklamě), tak pro mě jen směska historek, myšlenek, receptů (proč proboha?). Osvícenský je-mi-30-uz-to-vse-chapu závěr mi přišel úplně násilím nastavanej. I když chápu, že to tak opravdu v životě autorky asi bylo. Hold život nejni literatura žejo, a co je přelomový v reálu, může cizí lidi na papíře nudit.
Škoda, že jsem to nečetla v aj - aspoň jazyk by si člověk procvičil.
Každopádně čte se to dobře, ale Bridget Jonesová to není, za tejden na to už asi zapomenu. Nebo jsem prostě už na tohle stará.
Taková filosofická úvaha o životě, ale napsaná tak, aby jí rozuměl každej. Vlastně to jsou asi věci, který normální člověk tuší a ví, ale neuškodí si je připomenout. Na to, že to bylo o smrti, to vlastně bylo velmi milý a fajn čtení.
Po Lese mytág to bylo trošku jiné čtení, náročnější, divnější. Spoustu věcí jsem asi nepochopila, symbolika, trošku psychoanalýzy, divné propojení světů a nepotřeba cokoliv vysvětlovat, ale vlastně mě to nevadilo. Jako kdybych četla nějaký prastarý mýtus, který mi je něčím známý a zároveň ho nejsem sto plně uchopit.
To je taková moje útěcha. Po kolikátý jsem četla? Už ani nevím. Ale pořád se u týhle knihy dojímám a směju.
Hodně zajímavá a inspirativní kniha. Leccos mi je tam proti srsti, asi úplně spirituálně laděná jako autor nejsem, ale jde o to si tyto věci formulovat pro sebe, svým vlastním jazykem, a pak to dává smysl. Funkční medicína mi dává smysl a je super, že někdo takhle popsal její principy, podle kterých se snažím poslední měsíce žít. V neposlední řadě je to dobrý zdroj na další odbornou literaturu.