Sarah11 komentáře u knih

Nepouštěla jsem se do téhle knížky s moc velkým očekáváním, protože upřednostňuji trošku menší sci-fi, vlastně jsem původně ani neplánovala, že si ji přečtu, ale jelikož miluji autorčinu Divergenci, chtěla jsem od ní zkusit i něco dalšího. Podle očekávání - Divergence nastavila laťku moc vysoko a Čarám se ji nepodařilo překonat. Kdybych už dopředu nepočítala s tím, že Divergence u mě zůstane na prvním místě, asi bych byla dost zklamaná, ale takhle jsem si příběh Cyry a Akose docela užila.
Světu, který spisovatelka vytvořila, se určitě nedá upřít nápaditost a originalita, ale ve finále to nebylo nic, z čeho bych si sedla na zadek. Přišlo mi to zbytečně roztahané, myslím si, že kdyby autorka některá místa vynechala a příběh trochu víc zhustila, dostalo by to ten správný spád a bylo by to napínavější. Ani hlavní hrdinové mi příliš nepřirostli k srdci (s tím mám poslední dobou problém), ale na druhou stranu se mi líbilo, že nic nebylo černobílé a nikdo nebyl jednoznačně hodný, nebo zlý, ale každý měl své světlé a tmavé stránky. Myšlenka s "dary" mi zas až tak originální nepřišla, hodně mi to připomínalo Roztříštěnou od Tahereh Mafi (kdo četl, pochopí), ale přišlo mi skvělé, že schopnosti, které hrdinové měli, nebyly náhodné, ale nějak souvisely s jejich majitelem a jeho povahou. Co se mi úplně nepozdávalo, bylo to, že Akos zabíjel lidi jak na běžícím páse a neměl s tím sebemenší problém, vlastně ho to ve výsledku ani netrápilo, nebo aspoň tak to na mě z vyprávění působilo.
Abych to shrnula. Nebylo to špatné čtení, ale zároveň to nebylo nic závratného, každopádně podle množství nezodpovězených otázek to vypadá, že autorka si připravila dobrou půdu pro druhý díl, o kterém si myslím, že by mohl tento překonat.
PS: Jsem jediná, kdo tam viděl inspiraci ve Star Wars?

3 18.03.2017

Jsem trošku v rozpacích, co se týče hodnocení. Čtyři hvězdy mi přijdou nespravedlivé vůči knihám, které ode mě dostaly také čtyři nebo pět, protože se mi líbily víc než tato, ale tři hvězdy mi zase přijdou málo, jelikož jsem tak hodnotila knihy, které mě tak úplně neoslovily a ve kterých mi něco chybělo, což se o této knize říct nedá. Většinou bych potřebovala, aby maximum bylo šest hvězd, ne pět. Dávám tedy čtyři, ale není to úplně stoprocentní čtyřka.
A teď už k samotnému ději... Líbilo se mi, že hlavní protagonisté nebyli nějací superhrdinové, ověšení zbraněmi, kteří ze všeho vyváznou bez jediného škrábance a ví si rady v každé situaci, což bývá v podobných knihách obvyklé, nýbrž obyčejní lidé, kteří jsou zahnáni do kouta, mají strach, jsou zoufalí a mají svoje problémy a potřeby. A autor se s nimi nemazlí, ba naopak, brutalitou rozhodně nešetří. A vulgarismy také ne, ale to beru spíše jako plus, protože kdo by v podobné situaci nějaké to sprosté slovo neutrousil, že. Zasazení děje do České republiky jen přidává knize na realističnosti, jelikož jsme ze zahraničních sci-fi knih většinou zvyklí na prostředí Ameriky. Věřím, že lidé, kteří Budějovice a jejich okolí znají, si knihu museli užít ještě mnohem víc. Ale abych jen nechválila... I tady mi několik, docela podstatných věcí, vadilo. Na začátku jste totiž hned hozeni do děje, což někdy není na škodu, pokud ale nesledujete tolik postav a dějových linek najednou, to je z toho potom spíš pořádný chaos. A s tímto chaosem jsem bohužel bojovala asi až do poloviny knihy. Kolikrát jsem se musela vracet, abych zjistila, co se to vůbec děje, postavy a jejich příběhy se mi pletly dohromady a celé to bylo takové dost zmatené, což je škoda. Hrdinové ale (naštěstí?) postupně ubývají, a tak se začínáte lépe a lépe orientovat. Další věc, která mě po nějaké době začala dost otravovat, bylo neustálé ujišťování, že přece nejsme v žádném americkém sci-fi filmu. To je sice pěkné, ale opravdu to nemusím číst pořád dokola. Poslední věc, co bych vytkla, je naprosto nelogické chování postav v některých situacích. Chápu, že když je člověk zoufalý a bojuje o holý život, tak se asi občas bude chovat nelogicky, ale v některých pasážích mi přišlo, že autor chce do příběhu nacpat ještě víc brutality a ještě víc šokovat, i když někde to nebylo třeba (viz scéna se psem, s Vojtou, Robertem a podobně). Nemyslím si, že by se všichni začali jen bezmyšlenkovitě podřezávat a vraždit jen proto, že je apokalypsa a že prostě můžou. Ale o tom můžeme (díkybohu) jen spekulovat.

3 05.03.2017

Řeknu to jednoduše - skvělý nápad, mizerné zpracování. Občas jsem musela kroutit hlavou nad tou spoustou nelogičností a stupidností, které tahle kniha obsahuje. Na mě to prostě bylo asi moc "originální" a moc fantasy. Víc jak polovina knihy se neskutečně táhne a příběh dostává spád přibližně až posledních sto stránek před koncem, postavy jsou nesympatické, obzvlášť Záře (neříkejte mi, že ta mrcha nemá něco za lubem), chovají se hloupě a všechno bylo i pro mě (a to už je co říct) bohužel dost předvídatelné. To hlavní "wow" mi došlo mnohem dřív. Nevím, doufám, že mě další díly přesvědčí, že tahle série nebyla úplný krok vedle.

3 28.12.2016

Řekla bych, že většinu YA dystopií mám přečtenou, tahle série se mi ale nějakým způsobem velmi dlouhou dobu vyhýbala. Nicméně řekla bych, že ani tenkrát, když mi bylo ještě -náct a byl, jak já tomu říkám, "dystopický boom", by to nebyl můj favorit.
Námět předem nalajnovaného života zní sice skvěle a rozhodně má co nabídnout a má obrovský potenciál, ale chybí tomu drive, šťáva nebo ať už to nazveme jakkoliv, zkrátka něco, co by mě ke knize připoutalo a nutilo číst dál.
Přitom hlavní hrdinové vlastně nejsou vůbec špatní. Naivní? Rozhodně, ale to je dáno prostředím, ve kterém vyrůstají, a to postupné procitání a zjišťování, že chtějí mít kontrolu nad životem a chtějí dělat vlastní rozhodnutí a rozhodovat se podle sebe, je něco, co asi chceme v podobné knize vidět. Určitě ale nejsou hloupí.
Jen je tu zbytečně moc omáčky, myšlenkových pochodů, které se opakují, metafor a filozofování, na což já úplně nejsem.

2 14.09.2024

(SPOILER) Autorka by podle mě udělala lépe, kdyby nechala první díl jako standalone a do tohoto pokračování se vůbec nepouštěla.
Tady se toho událo hrozně moc a zároveň vlastně nic, kvůli čemu bych měla chuť číst dál - Izumi a její sestřenice se nesnáší a najednou jsou nejlepší kamarádky, Izumi se rozejde s Akiem, aby se k němu na konci zase vrátila, Izumi se pohádá s kamarádkou a vzápětí už se zase kamarádí, Izumi nastoupí na školu a pak to zase stáhne... Její rodiče se chtějí vzít, ale nemůžou, pak zase nechtějí a pak zase chtějí... Zkrátka se tady úplně ztratilo to kouzlo prvního dílu a ani po dočtení jsem ho bohužel nenašla.

2 29.04.2024

Těšila jsem se na milou vánoční oddechovku se psy v hlavní roli a dostala jsem docela slušnou depku, kde se psi vyskytují jen okrajově, což mě šíleně mrzí, protože právě ten psí úhel pohledu je to, co Cameronovy knihy dělá kouzelné a jedinečné. Autor umí psát velmi lehce a čtivě a kniha je poměrně krátká, takže jsem neměla problém ji dočíst, ale zkrátka se mě to nějak nedotklo.
Plusové body dávám za to, jak přesvědčivě vystihl, čím si lidé prochází v různých fázích života, ať už se jedná o nepochopenou teenagerku, která si teprve hledá své místo v životě, vyhořelou matku tří dětí, otce workoholika a nebo seniora, který přišel o svou milovanou ženu a není si jistý, jestli má jeho život ještě vůbec nějaký smysl, to bylo až obdivuhodné. Ale příště bych si přála zase víc psů a méně lidí.

2 24.01.2024

Určitě to nebylo zlé, ale Vinici ve Francii řadím spíše mezi slabší díly ze série. Atmosféru autorka umí vybudovat skvěle, jak už jsme se ostatně přesvědčili v předchozích dílech, ale tady vidím promarněný potenciál v té zápletce s druhou světovou válkou, se kterou si mohla ohromně vyhrát, ale nakonec to tak nějak vlastně zahrála to outu a je to obrovská škoda.
S postavami zásadní problém nemám, jen mi lezlo na nervy, že jsem musela v každé kapitole číst o tom, jak už Hattie dlouho s nikým nespala. Myslím, že jsme to všichni pochopili už napoprvé a netřeba to opakovat pořád dokola.
Osobně bych knihu klidně i o sto stran zkrátila, protože tam bylo hodně pasáží, kde se vlastně skoro nic nedělo, ale jinak to bylo skvělé čtení, obzvláště na ty chvíle, kdy nechcete nad ničím moc přemýšlet.

2 24.01.2024

Rok poté je rozhodně skvělým pokračováním Vteřiny poté, drží se těsně v závěsu, ale první díl se mě přeci jen dotkl o chlup více.
Co velmi oceňuji je to, že i když je kniha plná politických intrik, techniky a vojenských strategií, vyjednávání a podobně, je lehce stravitelná i pro běžněho smrtelníka a vůbec to nenarušuje plynulost čtení. Naopak musíte číst pořád dál a dál a jste zvědaví, jak to celé vlastně dopadne.
Pokud se odpoutáte od toho, že při každé příležitosti se zpívá hymna a vzdává hold Americe a jejím zakladatelům, což už mi v některých situacích přišlo spíš úsměvné, a budete to brát trochu s rezervou, tak je to opět skvělá jízda, i když o něco pomalejší a v mnoha ohledech jiná než předchozí díl.

2 07.11.2023

Námět knihy si mě získal už když jsem v minulosti narazila na její anglické vydání. Zatopený svět, kde lidé přežívají převážně na plovoucích plošinách a mnoho z nich vůbec nezná, co je to pevná půda pod nohama, a kde si hlavní hrdinka vydělává tím, že se potápí do mořských hlubin a hledá pozůstatky starého světa, které by mohla co nejvíce zpeněžit, mi přijde zkrátka jako skvělý základ k tomu, aby to byla skvělá kniha. Bohužel to ale nestačilo.
Čte se to dobře, ale na to, že to má být sci-fi, to autorka nepodala vůbec uvěřitelně, vlastně je tu docela dost logických mezer a je to celé hodně naivní. Hlavní hrdinka se tváří jako badass, ale ve skutečnosti mi přišla spíš otravná.
Zkrátka neurazí, nenadchne a je to jedna z těch knih, které vám velmi brzo zmizí z paměti. Možná pro nižší věkovou kategorii, ale mě jako -cet už to neohromilo.

2 07.11.2023

Umí autorka psát? Rozhodně ano. Potřebovali jsme ale tuhle knížku? Určitě ne.
Kdybych měla tyto dvě novely porovnat, Bledý snílek u mě vede na plné čáře. Tam se totiž dozvídáme alespoň něco nového. Maličko nahlédneme do Pageiny minulosti a sledujeme její začátky u Sedmi ciferníků a do toho tady máme až v podstatě detektivní linku, což mě bavilo.
Co se týče druhé (a bohužel podstatně delší) novely, tam už jsem se musela do čtení trochu nutit, protože to není nic, o čem už jsme nečetli v předchozích dílech a přišlo mi to zbytečně zdlouhavé a nepřínosné.
Mnohem více bych ocenila, kdyby se autorka zaměřila na další plnohodnotné díly, protože bych se ještě v tomto životě ráda dočkala kompletní série.

2 04.06.2023

Jenn Bennett je moje oblíbenkyně, ale tady jsem měla občas pocit, jestli to nenapsala jiná autorka. Začátek mě bavil, ale čím dál jsem se dostávala, tím víc jsem ztrácela zájem. Autorka si toho dle mého zkrátka tentokrát naložila moc - ať už je to afázie, rozdíly mezi bohatými a chudými, snaha se osamostatnit, drogová závislost nebo vyhrocené vztahy v rodině, do toho tady máme milostný trojúhelník a náznak toho, že otec Jane možná tak úplně není její otec, což se nakonec stejně nedozvíme, takže to je ve finále jeden velký chaos a všechno jen klouže po povrchu.
Navíc, jak si autorčiny postavy vždycky zamiluju, tak tady mi nesedl ani jeden z hlavních hrdinů. Jane byla neslaná, nemastná a Fenn byl naopak dost intenzivní, až obsesivní, ta "romantika" se mi vůbec nezamlouvala.

2 30.05.2023

Po 10 rande naslepo, které pro mě byly slabým průměrem, bych se do druhé knihy od autorky velmi pravděpodobně ani nepouštěla, ale nechala jsem se zlákat obálkami a knihy jsem si koupila společně, takže jsem se rozhodla dát šanci i Oliviině příběhu, protože jsem si ji v předchozí knize celkem oblíbila.
Celá ta zápletka je ale bohužel velmi zvláštní a vlastně trochu hloupá - matka stalkuje snad 24/7 svoji téměř dospělou dceru pomocí mobilní aplikace a hlavní hrdinka, která patří mezi nejlepší studenty v ročníku, si neohlídá něco tak základního jako je docházka, a když dostane jedinečnou šanci všechno napravit, tak se místo toho, aby byla vděčná, chová hloupě a nezodpovědně a dělá všechno pro to, aby tu šanci promarnila. A nezachraňuje to ani romantická linka, která je taky velmi chabá.
Oceňuji originální prostředí golfu, ale klidně bych ocenila, kdyby šla autorka trochu víc do hloubky a nevužívala ho jen jako kulisu.
Nechápejte mě špatně, já zbožňuju YA literaturu a příběhy z prostředí střední školy, i když už dávno nejsem cílová skupina, ale tohle je jedna z těch knih, na které už jsem pravděpodobně stará a neuspokojí mě ani jako odpočinkové čtení. A i co se týče mladších čtenářů, rozhodně si myslím, že existuje mraky skvělých a přínosnějších youngadultovek než je tahle.

2 27.01.2023

Nikdy bych nevěřila, že se tohohle ještě někdy dočkám, ale here we are, Yoli, MILUJU VÁS.
I druhý díl měl pomalejší rozjezd, až jsem se trochu bála, jestli z toho nebude největší zklamání roku, ale Shusterman mě opět přesvedčil o tom, že je mistr ve svém oboru. To, jak rozehrává několik dějových linek, které spolu zdánlivě nesouvisí, a potom to do sebe všechno začne zapadat jako puzzle, jak buduje napětí, jak vás nutí se o své oblíbené postavy opravdu bát, je zkrátka geniální. Dočteno někdy v jednu ráno, i když jsem musela vstávat brzy do práce, a nelituju jediné minuty. Za mě jedna z nejlepších knih roku 2022 a jenom pevně doufám, že se dalších dílů dočkáme dříve než za několik let.

2 14.12.2022

Už první kniha od tohoto dua autorek mi nesedla, ale rozhodla jsem se zkusit i jejich druhý počin. No, teď už vím, že do další tvorby se určitě pouštět nebudu.
Postavy mi vůbec nepřirostly k srdci a více než do poloviny to bylo neskutečně zdlouhavé a repetitivní, ale uklidňovala jsem se tím, že přijde ten obrovský zvrat, o kterém všichni mluví a vyrazí mi dech... Zvrat sice přišel, ale něco podobného už jsem dávno tušila, takže ani tím si to u mě autorky nevyžehlily. Závěr mi přišel velmi nereálný a nepravděpodobný. Palec nahoru za obálku, ta je krásná.

2 14.09.2022

Jsou knihy, které můžete číst bez ohledu na věk a i tak se dobře zabavíte, nicméně tady jsem nabyla dojmu, že už jsem na podobné knihy stará. Ano, dobře se to čte, má to krátké kapitoly a pravděpodobně to přečtete za jedno odpoledne, ale za měsíc už si nevzpomenete, o čem kniha byla.
Co se mi líbilo, bylo přátelství mezi hlavními hrdinkami. Podle popisu jsem čekala, že Biančiny kamarádky budou takové ty klasické prototypy populárních holek, které si na kamarádky jenom hrají, takže jsem byla příjemně překvapená, že tomu tak nebylo. Protože když je někdo na škole oblíbený, ještě to nutně nemusí znamenat, že je to zlá mrcha. Díky za to. A taky bylo fajn číst o teenagerech, kteří se na party nemusí ožrat do němoty, aby se bavili, anebo o tom, že holky taky můžou mít nezávazný sex, dokonce ho samy iniciovat.
V čem vidím problém, je vztah Biancy a Wesleyho. Ano, je to hate to love, chápu, ale on se, i později, kdy už bylo zřejmé, že k sobě začínají něco cítit, k ní stejně choval na můj vkus dost toxicky a říkal věci, které mohou dost zabolet. Zkrátka ten vztah neměl takový náboj, jaký bych čekala.
Taky mi přišlo docela zbytečné to drama s rodiči hlavní hrdinky. Ano, rozvod rodičů a alkoholismus jsou důležitá témata, která by se dala skvěle rozebrat, nicméně autorka pouze klouže po povrchu a v podstatě používá tyto prvky zřejmě jenom k tomu, abychom tu měli i nějaké drama, což je možná trochu škoda.
Milostný trojúhelník na konci se vlastně vyřešil sám a v klidu, což mi přišlo trochu uspěchané a nepravděpodobné, ale happyend jsme dostali, tak proč ne.
Pro mě to byla taková jednohubka na jedno odpoledne a nebylo to vyloženě špatné, ale když knihu vynecháte, o nic zásadního nepřijdete. To už si radši pusťte film, ten mi přišel několikanásobně lepší.

2 30.08.2022

Jestli čekáte sci-fi natřískanou dějem, tak tuhle knihu ani neotvírejte... Ale předpokládám, že pokud jste se v Poutnících dostali až sem, tak asi stejně nic takového nečekáte, protože Becky je prostě Becky. A nevím, jak to dělá, ale zase (už popáté!) mě dostala.
Tento díl je rozhodně nejméně "dějový". Zkrátka jen sledujeme velmi pestrou skupinu postav, které jsou v důsledku určitých okolností nuceny společně setrvat na jednom místě, a tak samozřejmě vedou rozhovory. O sobě, o životě... A my jejich prostřednictvím zase o něco více poznáváme svět a rasy, které autorka stvořila. A je to neskutečně krásný a fascinující zážitek, jako byste se dívali na nějaký dokument o přírodě.
V knize lze nalézt obrovské množství podnětů k zamyšlení, ale jsou podané tak nenásilně, že je jen na vás, jestli se rozhodnete o nich přemýšlet, nebo ne.
Jsem okouzlená a potřebuju víc.

2 10.07.2022

Protože jsem na začátku roku od stejné autorky četla Místa, kde jsem plakala, která mě totálně emocionálně zničila, měla jsem od Ročenky velká očekávání. A musím říct, že ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli budou naplněna.
Nicméně po pár úvodních rozpačitých kapitolách jsem se konečně začetla a opět jsem nemohla přestat, dokud jsem se nedostala na konec. Paige musíte trochu přijít na chuť, ale když zjistíte, co a jak, budete jí přát jen to nejlepší. A Elijah? Kéž by každá holka měla v příteli takovou oporu jako měla Paige v něm.
A to už by samozřejmě nebyla Holly Bourne, kdyby v knize nebylo i nějaké důležité a silné téma. V tomto případě se jedná o šikanu, ale nejen ve škole, ze strany spolužáků, ale také doma, ze strany rodičů, konkrétně ze strany otce, který ale dokáže se svou ženou neskutečným způsobem manipulovat. Nejhorší na tom je, že takové příběhy se v reálném životě opravdu dějí, proto je skvělé, že na tento problém autorka poukazuje. A řekla bych, že to zvládla bravurně. Příběh je smutný a srdceryvný, ale zároveň nám dává
malinkou naději, že každý může mít svůj šťastný konec.

2 31.05.2022

(SPOILER) Autorčinu Divergenci miluju celým svým srdcem a pořád čekám, že mi svým dalším počinem vyrazí dech stejně, jako to bylo u jejího debutu, ale mám pocit, že tohle byla úplně poslední šance, kterou jsem jí dala.
Začátek vypadal slibně - parta hrdinů kolem třicítky, kteří jako teenageři zachránili svět, se musí vyrovnávat s neutichající pozorností médií, ale i sami se sebou a se svými traumaty, a hlavní hrdinka, která rozhodně není psaná s cílem se zalíbit, ale vy ji svým způsobem chápete. No posuďte sami, nezní to skvěle? Ano, zní. A řekla bych, že do téměř do půlky to skvělé bylo...
Jenže pak přišlo cestování mezi dimenzemi a moje touha vědět, jak to bude dál, padla prudce dolů. Najednou se děj začal neskutečným způsobem táhnout a já postupně ztratila poslední zbytky zájmu, takže odhalení identity našeho hlavního záporáka mě nechalo naprosto chladnou a novinové články a tajné spisy, kteté měly knihu obzvláštňovat, mě začaly vyloženě otravovat. A bohužel to nenapravil ani závěr.

2 16.04.2022

Nejlepší díl trilogie. Autorka si zřejmě nechávala veškerou akci na závěr série a to je neskutečná škoda. Kdyby se celá série nesla v tomto duchu, tak je to úplně o něčem jiném. O zvraty tu není nouze, některé jsou předvídatelné, některé méně, ale konečně to alespoň dostalo šťávu.
Novina rozpolcenost se zde projevuje v plné síle, a i když už mi často lezlo na nervy číst o dalším způsobu, jak vrazit Adrianovi kudlu do zad, byla svým způsobem pochopitelná.
Autorka taky krásně popisuje vztah rodičům k dětem.
Co se týče závěru - něco takového jsem čekala, ale v trochu jiné obměně, myslím, že kdyby to skončilo tím, k čemu to celou dobu směřovalo, vyzněl by celý příběh lépe, ale i tak jsem byla víceméně spokojená.
Nejpřekvapivější částí byl pro mě rozhodně epilog, akorát mám pocit, že autorka si tím trošku nechala pootevřená vrátka pro další pokračování a nevím, jestli to je něco, po čem toužím...

2 02.02.2022

Já vlastně ani nevím, co k tomu napsat. Četlo se to celkem dobře, styl psaní je přístupný, ale nic se tam neděje. NIC. Nějaká akce se objevuje až téměř ke konci, jinak se to stále točí v kruzích. Renegáti mi místy přišli až natvrdlí, Nova se kolikrát vymlouvala tak okatě, že jsem si říkala, že už to přece musí prasknout a ono ne. Pochopila bych to ze strany Adriana, protože ten měl růžové brýle, ale nejmocnějším Renegátům to nedocvaklo?
Plusové body dávám za postavu Maxe, který je prostě zlatíčko, a Calluma, jehož pasáže mi vždy vykouzlily úsměv na tváři.

2 31.01.2022