Šárka_D
komentáře u knih
Jeptiška
Denis Diderot
Na to, že je kniha hodně stará, četla se překvapivě dobře. Kláštery sloužily i za doby osvícenství jako odkladiště pro nepohodlné potomky, často šlo o nemanželské děti nebo ty, které už nemohli rodiče finančně zabezpečit. Matka hlavní postavy si léčí své manželské selhání skrze nevinnou dceru, přičemž pokrytecky věří, že tím vykoupí vlastní hříchy. Mladá Zuzana je tak odsouzena být uzavřena v neproniknutelném vězení plném zoufalství, manipulace a zrůdností ze strany představených. Závěr má překvapivou pointu.
Letní lži
Bernhard Schlink
Velice kvalitní sbírka silných povídek, atmosférou mi to připomnělo Ishigurova Nokturna.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Ve druhém díle už se autor opakuje, je to ale pořád čtení, u kterého se místy smějete nahlas.
Nulorožec
Petr Stančík
Tohle byla pěkná úchylárna, takže jsem to samozřejmě přečetla až do konce, i když na začátku jsem se jen pozastavovala nad divností a absurditou situací. Když jsem ale mentálně najela na autorův styl (takovej knižní Tarantino), začala jsem si čtení užívat. Za vyšperkovaný konec hvězdička navíc, posunul knihu hodně nahoru.
Horečka nad ránem
Péter Gárdos
Od začátku tušíte, jak to dopadne, ale i tak se vám to docela líbí, děj plyne zvolna, bez zvratů, na konci vás čeká hřejivý pocit z toho, že alespoň někdo se dočkal po šílených prožitých hrůzách dobrého konce.
Himmlerova kuchařka
Franz-Olivier Giesbert
Těchto "letů stoletím" ve stylu Forresta Gumpa nebo Stoletého staříka už bylo až dost na to, aby mě to ještě bavilo. Nedůvěryhodné zvraty a překombinovaný příběh vyvažoval čtivý styl a také téma pomsty, na kterou je zde pohlíženo z neobvyklého úhlu, celkem mě zaujal i otevřený pohled na sexualitu. Knižní průměr.
Maškaráda
Terry Pratchett
Jedna z nejlepších Zeměploch, opakovaně se k ní vracím. Fantom opery, čarodějky, hudba a samozřejmě Smrť...
Když život ještě býval náš
Marian Izaguirre
Jak příběh, tak prostředí mě velmi oslovilo, tajemství hlavní postavy jsem prokoukla poměrně rychle, souběžné vyprávění mě bavilo, stejně tak jako poznávání skutečných spisovatelů v okruhu známých hlavní hrdinky. A pak samozřejmě myšlenka, že domov či vlast je důlek v rameni milovaného člověka...
Tlustá tak akorát
Michala Jendruchová
Nedočteno. Jednoduché, předvídatelné, plné klišé.
Hana
Alena Mornštajnová
Hana není jen knihou o holokaustu, Hana je především knihou o vině, a i když hlavní postava nevědomky (a někdy vlastní hloupostí) způsobila neštěstí svých blízkých, které si celý život vyčítá, je důležité si uvědomit, že to ne ona, ale zrůdná ideologie a nacistický režim jsou vinni, nikoliv ona. V žádném ohledu. Jsem hrdá, že u nás máme spisovatelky kvalit Aleny Mornštajnové.
Tohle je moře
Mariana Enríquez
Koukám, že tady jsou hodně nízká hodnocení, ale mně to vůbec nepřišlo špatný, spíš nedotažený. Chtělo by to víc rozpracovat zajímavě načrtnutou mytologii, takhle to vypadalo, že si s tím autorka moc neví rady. Ale bavilo mě to.
Senzační sestry Turnerovy
Juliette Fay
Příjemné překvapení, hezký čtivý příběh se sympatickými postavami, jen maminka byla na facku.
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
Příjemné zasvěcení do tajů japonské poezie, něžné i znepokojivé haiku, zajímavá kruhová kompozice příběhu, který nebyl příliš dějový, přesto ale nezapadne.
Barvy slečny Toyen
Vladislav Kučík
Čtivě napsáno, ale vlastně mi docela vadí, když si někdo vezme zcela konkrétní historickou postavu a pak kolem jejího života postaví haldu nesmyslů. A to i přesto, že je na přebalu napsáno, že se jedná o uměleckou fikci.
Úřad pro zahrady a rybníky
Didier Decoin
Jeden lidský život ve středověku nic neznamenal - ani v Japonsku, ani v Evropě. Mladá žena po smrti svého muže nemá pro co žít, veškeré své skrovné síly vrhne do úkolu, který považuje za nesmírně důležitý pro svou vesnici a čest svého zesnulého manžela, když se však po všech útrapách dostane do cíle, ukáže se, že vznešenému Úřadu pro zahrady a rybníky na jejích kaprech záleží pramálo. Vždyť v palácovém komplexu sešněrovaném etiketou a povinnostmi právě probíhá soutěž parfémů... Příběh se dobře čte a dovede překvapit reáliemi starého Japonska, tak odlišného od všeho, co známe.
Osm hor
Paolo Cognetti
Strohý, jazykově úsporný a přesto hluboký a silný příběh mužského přátelství, otcovské lásky a pubertální vzpoury. A ty hory... skoro jako bych tam byla, viděla na vlastní oči zasněžené vrcholy a cítila čerstvý vzduch při namáhavém výstupu.
Na Chesilské pláži
Ian McEwan
Nedostatek komunikace, skrývání a neupřímnost zničí každou lásku. Strašně mi bylo těch dvou líto...
Sputnik, má láska
Haruki Murakami
S Murakamim se seznamuji jen opatrně, kdysi jsem se nemohla prokousat Norským dřevem a pak jsem byla k tomuto autorovi poněkud odtažitá, Sputnik se mi ale moc líbil, ačkoliv si nejsem jistá, jestli jsem schopna ho cele pochopit a vzít si z něj zamýšlené závěry. Příběh Fialky a jejího kamaráda je velmi čtivý, nechybí skoro detektivní zápletka, linka tajemna a samozřejmě těžká, neopětovaná láska. Je hlavním vyústěním myšlenka, že bychom neměli kvůli jinému člověku ztrácet sami sebe? Nevím jistě...
Jantarové kukátko
Philip Pullman
Krásná, čtivá série s neobvyklým námětem a prostředím. Existují stovky světů, některé se našemu podobají. Ten Lyřin se vlastně tolik neliší, mohla by to být varianta našeho světa z 19. století - až na divoženky, lední medvědy v brnění a daemony, kteří doprovázejí každého člověka, a právě ta podobnost plná pohádkových tvorů je velmi zábavná. Bůh je tyran, který chce mít z lidí poslušné a nevědomé poddané, v čemž mu pomáhá mocná a krutá církev, padlí andělé bojují za vědění a svobodu. Události eskalují kolem dvou dospívajících dětí, které objeví, že láska je nejmocnější silou ve vesmíru a že každý může přispět k lepšímu světu.