Šárka_D komentáře u knih
Bylo to milé, bylo to příjemné, ale stejně, nebylo to trochu málo? Zvlášť když si myslím, že autor by na to měl...
Román obsahoval tak velké množství francouzských klišé (od šátků Hermés přes poslouchání šansonů v rádiu až po Coco Chanel) a navíc je dávkoval tak prvoplánově, že se u mě přes tři hvězdičky nepřehoupne. Kdo ale hledá nenáročné čtení na léto s romantickou linkou a zajímavým prostředím parfumérských domů, tomu snad udělá radost.
Každé léto trávím s nějakou fantasy nebo sci-fi ságou a letos mi pohled padl na Mycelium, které má jednu nespornou výhodu: Je už dopsané, protože, abych se přiznala, ne vždy mám náladu čekat tři roky na další díl pentalogie. Nemohla jsem udělat lépe! Jantarové oči rozestaví zajímavé postavy, svět, který není natolik vzdálený od toho našeho, pár záhad a také skoro detektivní pátrání a nějaké to trauma z dětství, navíc je velmi sofistikovaně napsané. Rozhodně doporučuji.
Nebudeme si lhát, s touhle knížkou jsem byla kvůli sexu (smích) a romantice, protože co si budeme povídat, i intelektuálka (hlasitý smích) občas potřebuje vypnout u něčeho jiného než u Netflixu. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala, a v provedení víc než slušném, takže dávám s čistým svědomím čtyři hvězdičky, v rámci žánru je to opravdu povedená kniha a těším se na další.
Což o to, kniha se četla dobře, ale po dočtení ve mně zůstal pocit "A to je jako všechno?" Zdaleka nejzajímavější částí příběhu byl průběh samotné expedice, ale autorka jako by se mu nechtěla věnovat do hloubky, a že by bylo o čem psát! Možná by potřebovala důkladnější rešerše, nicméně takový příběh bych si přečetla moc ráda. Soudní proces byl zajímavý, ale oproti expedici byl nesmyslně natahovaný. Asi je konečně čas přečíst si Simmonsův Terror.
Krásná novela, která mezi řádky sděluje daleko víc, než kolik byste na tak útlou knížku tipovali. Naprosto přirozený akt lidské dobroty, ke kterému však bylo potřeba velké množství osobní statečnosti a který mohl potenciálně ohrozit i vlastní rodinu, to je klíčové téma mikropříběhu, odehrávajícího se pár dní před Vánoci. Moc ráda si od autorky přečtu víc a opět děkuji knihovnici z naší maličké místní knihovny, že nakupuje tak kvalitní četbu.
Alí a Nino je v Ázerbájdžánu pojem. A já nemohla uvěřit, jak čtivý a neuvěřitelně poutavý může být román starý téměř sto let (dobře, trošku jsem přidala v zájmu atraktivity). Alí a Nino je románem o lásce. Epizody a peripetie ústředního páru by vydaly na několik samostatných knih, kromě toho je to také román a o soužití křesťanské a islámské kultury a jejich celkového světonázoru, přičemž zejména tato linka pro mě byla velice zajímavá. Asi jsem ještě nečetla knihu, která by mi pomohla lépe poznat a pochopit "východní" myšlení. V něčem mi román připomněl díla Salmana Rushdieho, ačkoliv se nejedná o magický realismus, ale spíše náznaky jisté východní snivosti. Přečtěte si to.
Emma a faun je kniha poměrně zábavná a svižně odsýpající, zvláště pro ty, kteří mají rádi romány Jane Austenové a prostředí internátních škol, nesmíte se ale příliš zamýšlet nad psychologií postav a logičností jejich jednání, v tomto ohledu opravdu neočekávejte mnoho. I tak mě ale kniha bavila a jako odpočinková literatura neurazí.
Nemám moc ráda rodinné ságy - vždycky mají tolik postav, že k žádné nedokážu obzvláště přilnout a následkem toho jsou mi jejich osudy lhostejné, což zmenšuje můj požitek z četby. Zpočátku mi takto široce rozkročený připadal i Pískový vrch, ale autorka přeci jen po delším úvodu postavila do popředí Jaďu a její dceru Dominiku, kolem nichž množství rodinných příslušníků a vedlejších postav kroužilo a dotýkalo se jejich osudů. To mi vyhovovalo a umožnilo si k těmto dvěma ženám vypěstovat vztah, a stálo to za to, rozhodně ano. Hutný text se nečte zrovna rychle, musíte mu věnovat pozornost a vychutnávat si ho, ale odměnou vám bude mnohovrstevnatý obraz totalitního Polska a jedné obyčejné rodiny. Bez falešné nostalgie a patosu.
Já se omlouvám, ale tohle byl kýč jak bič. Čtivý, dobře napsaný, ale pořád kýč, který hraje na city, ždímá slzy a bohužel je i předvídatelný. Na základě nadšených ohlasů jsem si nedávno od autorky pořídila Tmavé stěny Willardu, ale už se mi do nich ani nechce.
Popravdě, nechtěla bych, aby Olive Kitteridgeová byla moje manželka, sousedka, nedej bože moje máma. Kniha je to ale výborná, jedna z nejlepších, kterou jsem letos (zatím) četla. Jedná se o román v povídkách, z nichž každá je mistrně vystavěná, vypointovaná a jako celek dává dohromady obraz jednoho manželství či jednoho maloměsta, záleží na tom, jak ho chcete vnímat. Stroutová fantasticky vykresluje osobnosti a vztahy a po všech těch stoletých stařících a mužích jménem Ove nám dává poněkud realističtější pohled na stáří.
Měla jsem trošku obavy, jestli mě knížka bude bavit, přece jen, už pár let nejsem její věková cílovka, ale četla se mi moc hezky a považuji ji za jednu z nejlepších, která se na poli young adult u nás dá sehnat. Příběh je napínavý, silný, citlivě popsaný, i s historií poměrně obeznámený člověk v něm najde něco nového, hlavní hrdinky jsou trochu idealizované, ale to autorce odpustím. Knížka je plná naděje, doporučuji mladším i starším čtenářům :) Jen mě trochu mrzí, že do Leningradu, pardon, Petrohradu, už se asi nepodívám.
Geniální. Kniha o atentátu, která však kromě knihy o Heydrichovi, Gabčíkovi, Kubišovi a těch ostatních je vlastně daleko víc knihou o spisovateli, který knihu připravuje a který je příběhem pohlcen, fascinován, a zdánlivě nám dává nahlédnout do procesu své tvorby. Binet je velice inteligentní (a ví to o sobě), vtipný, trefný, dokáže vtáhnout - já jsem tu pravotočivou zatáčku jasně viděla, tak dobře, jako bych tam sama byla, cítila jsem napětí vojáků v kryptě a hrůzu, když si přišli pro Moravcovy. Dodám ještě, že se mi líbí, jak cizinci píšou o Česku a jak píšou o Praze - líbilo se mi to v HHhH, líbilo se mi to i v Mawerově Pražském jaru.
První námořnická kniha, kterou jsem četla - a asi proto na mne tak zapůsobila. Poetický začátek příběhu, chudé, ale poměrně pěkné dětství, poté dospívání se všemi jeho bolístkami a první láskou, a pak konečně plavba, rychlý skok do dospělosti a šílené vyústění. Na 360 stran docela nálož, ale proč ne, pěkně to odsýpá, nejsou zde hluché pasáže a vše důležité je řečeno. Rozhodně doporučuji.
Autorka má dar vystihnout situaci - díky jejím popisům jsem měla pocit, že stojím v místnosti vedle hlavní postavy, cítím všechny ty popisované pachy a mám husí kůži z všeobecné mizérie, v jaké se její rodina nachází. Atmosféra bídy, úzkosti, hrubosti a nelásky čiší z každé stránky, a tak jako při čtení Geniální přítelkyně mne znovu šokovalo, v jaké chudobě se Itálie nacházela ještě před relativně nedávnou dobou. Ústřední téma je těžké, bolestivé, jsem vlastně ráda, že kniha nebyla delší, protože její čtení ve mne nevyvolávalo zrovna příjemné pocity.
Vynikající kniha o osobní a sexuální nesvobodě žen v Maroku, ostatně i v mnoha jiných muslimských státech. Některé skutečnosti nám jsou více méně známé, některé jsou pro západního člověka naprosto šokující. Rozšíření obzorů nenásilnou formou, grafické ztvárnění moc pěkné. Pustím se do další autorčiny tvorby.
Velká očekávání zůstala nenaplněna. Což o to, informací o stromech kniha přináší spoustu, a populárně naučné povídání o nich také považuji za nejsilnější stránku knihy. S příběhem to bylo horší. Ačkoliv se autor rozmáchl mezi množství postav a dlouhé časové období, nemohla jsem se zbavit dojmu plytkosti a nudy, a kdyby byla kniha o polovinu kratší, úplně by to stačilo, protože hlavní myšlenky by se daly zhustit.
Dobré, čtivé, rychle odsýpající, se vším, co od fantasy chci. A lepší než první díl.
Jsou knihy, u kterých už po dvaceti stránkách cítíte, že jste narazili na něco extra. Anglický pacient je jednou z nich. Kniha plná hlubokých myšlenek o podstatě lásky a lidskosti, které jsou ale podány bez nadbytečného patosu, kniha poetická a lyrická, vyznačující se uhrančivou atmosférou. Určitě potřebuji vidět filmovou verzi, pravděpodobně také potřebuji navštívit Káhiru, pouště severní Afriky a cesty beduínů...
Jsem moc ráda, že jsem se díky třináctileté neteři dostala k tomuhle fantasy fenoménu pro dospívající. Hezky rozehraná série, určitě budu pokračovat, a je mi líto, že jsem ji nečetla ve věku, pro který je určená.