SBH | Komentáře u knih | Databáze knih

SBH SBH komentáře u knih

Kacířův učeň Kacířův učeň Ellis Peters (p)

Opět patřičná dávka čapkovského humanismu. Závěrečnou obhajobu před inkvizičním tribunálem bych nařídila jako zákonnou povinnou četbu všem dogmatickým fanatikům. Oproti ostatním příběhům série pokulhával milostný příběh. A detektivní zápletka představovala naprostý propad. Vzhledem k omezenému množství podezřelých byl pachatel zřejmý prakticky v první třetině knihy. Nakonec si čtenář pouze ověřoval správnost dedukce. Nicméně přiznávám spoustu bodů za poetické popisy krajiny.

25.02.2016 4 z 5


Láska na zavolanou Láska na zavolanou Madeleine Wickham

Až vás semele život, kolegové, nadřízení, rodiče, děti, sáhněte po pohádkovém příběhu od S. Kinselly. Na Poppy se valí jedna pohroma za druhou, žádnou nebohá dívčina nepřivolala vlastním pochybením. Snad možná neměla rozesílat maily jménem šéfa, na druhou stranu on využíval ji jako neplacenou asistentku, její aktivita se dala očekávat. Happy end byl nutnou podmínkou, aby člověk po přečtení vstal a dál mohl čelit vlastním životním nástrahám :-). Drsný uzavřený hrdina se zlatým srdcem (miluji sci-fi) mi byl rozhodně sympatický svou neochvějnou přímočarostí a konzistentností (v reálu takoví šéfové neexistují!). Doporučuji.

15.02.2016 4 z 5


Podle pravidel Podle pravidel Joanna Bolouri

Na rozdíl od Se(x)znamu se kniha dost pomalu rozjíždí. Zápletka není originální, ale to překonám. Na Dylana bych byla podstatně drsnější, vydírání samoživitelek mi otvíralo kudlu v kapse. Vulgární pražština mi vadila o něco méně než v předchozí knize, jen si myslím, že nepřispívá ani k autenticitě, ani k vtipnosti. Ano, od půlky se kniha nedá číst v metru (nutí k hlasitému smíchu). Nebohý Tom, oběť emocionálního pokusu, se nakonec ukáže jako rádoby padouch, takže ho naštěstí není potřeba litovat. Celkem dobrý.

15.02.2016 3 z 5


Scarlet Scarlet Marissa Meyer

(SPOILER) Stručné shrnutí děje by bylo asi toto: Scarlet jede s Vlkem do Paříže za babičkou, Cinder poletuje v kosmické lodi po orbitě. O moc víc se toho v knize neodehraje. Ono co taky čekat od Karkulky. Je pravda, že jsem ve skrytu doufala v důvtipné překroucení, jako se autorce podařilo v prvním díle, ale tentokrát došlo na doslovnou interpretaci.
Bezzubá obrana Země proti zákeřné Levaně mi taky rvala žíly – když se násilnická královna pořád odvolává na smlouvy a práva, tak proč proti ní pozemští vládcové nepoužili porušení pravidel v případě útočících vlků? V té souvislosti mi vadilo i zjevné ignorování fyzikálních zákonů – skok na vlak jedoucí rychlostí 300 km/h je technicky naprosto nemožný. Mimo jiné by se dotyční udusili, i kdyby se jim nějakým zázrakem podařilo udržet na střeše vagónu. Pak třeba takový detail, jak je možné, že měsíční vojáci jsou silnější než pozemšťané, ačkoli na Měsíci panuje několikanásobně nižší gravitace? A jako poslední bonbónek si představuju, jak asi Cinder našla v Paříži zmítané válkou na první dobrou Scarlet a její kámoše.
Tentokrát jsem se docela trápila, avšak pevně věřím, že další díly série tento propad zase vyrovnají. A abych jenom nehudrala, romantická linka mezi Scarlet a Vlkem se mi opravdu líbila, byla uvěřitelná a plná emocí.

22.02.2025 3 z 5


Dračí jezdec Dračí jezdec Cornelia Funke

(SPOILER) „On nám pomohl. Je to přítel. A proto je mi jedno, jestli je člověk, skřítek nebo krysa.“
Dětská kniha, na níž si smlsne i dospělý. Čtenář je vržen rovnou do děje bez zdlouhavého úvodu. Zvířata mluví, v údolí žijí draci, ale zároveň lidé létají letadly a používají telefony. Provádějí archeologické vykopávky a pátrají po jednorožcích. Parádní směs pohádky a reality mě zpočátku překvapila, aby mi na konci připadla naprosto organická a knihu jsem zavírala s pocitem, jak moc by se mi takový svět líbil.
Údolí, v němž žijí draci, brzy zatopí přehrada. Z toho důvodu se stříbrný drak Lung rozhodně najít bájné místo Lem nebes, které je před lidmi ukryté a v němž by draci nalezli nový domov. Zpočátku to vypadá, že draci, šotci a zvířátka stojí na opačné barikádě než lidé, ale tento dojem brzy vyvrátí setkání s Benem, opuštěným chlapcem, který se stává dračím jezdcem a Lungovi nezištně pomáhá čelit zákeřnému nepříteli i dosáhnout náročného cíle.
Příběh je vystavený parádně, sledujeme pátrání po tajemném Lemu nebes a zároveň roste napětí kvůli nelítostné Žahavé kopřivě, která draka pronásleduje. Všechny potíže, před nimiž jsou hrdinové varováni, je stejně dostihnou. V té souvislosti vysoce cením závěr, způsob odhalení dračí jeskyně i souboj se záporákem.
Tahounem je samozřejmě dickensovské téma laskavého sirotka, jakkoli je nereálné. Při zjednodušení nutném v případě dětské knihy jsou postavy velmi barvité a přiměřeně hluboké, Barnabáš je statečný a čestný, Povídalka skeptická a protivná. Mořský had je impozantní a zároveň slouží jako metafora k neznámu, které nás přesahuje. Můžeme před ním s křikem prchnout, nebo je můžeme blíž poznat.
Jak už jsem zmínila, vystavěný svět byl zajímavý a konzistentní, moc se mi líbila představa, že draci létají na měsíční svit. Korunou skvělého díla jsou krásné ilustrace od autorky textu. Díky střídmým, leč naprosto výstižným popisům se čtenář snadno propadl přímo do děje. Skutečná místa byla zobrazena pravdivě a natolik věrohodně, že jsem uhodla, kde leželo původní údolí draků dřív, než to bylo v textu explicitně zmíněno.
Opravdová lahůdka, vřele doporučuji.

09.02.2025 4.5 z 5


Indigo Ridge - Ve stínu hory Indigo Ridge - Ve stínu hory Devney Perry

(SPOILER) Opět ztráta času. Ohledně romantické linky jsem měla důvodné podezření, ovšem doufala jsem, že detektivní pátrání to zachrání. Zmýlila jsem se.
Začnu nejhorší závadou, a tou byli oba hlavní představitelé, Winn a Griff, jinak také Mirek Dušín jedna a dva. Ti dobří lidé neměli jedinou závadu, byli krásní, chytří, pracovití, laskaví, zásadoví, blehuhe, už teď se mi kroutí prsty nad klávesnicí. V důsledku celkem logického nedorozumění spolu stráví noc, načež následuje úmorných 150 stránek sebeobelhávání, kdy spolu denně spí a prakticky dohromady bydlí, ale furt je to jenom pomíjivá záležitost na jednu noc, povídají. Žádné vtipné špičkování, přiměřené oťukávání, jenom zběsilý chtíč. Nad touto pasáží jsem skřípala zuby a u stránek mě držel pouze příjemně tajuplně rozehraný případ.
Ve chvíli, kdy se vztah Mirka a Mirky ustálí na tom, co ve skutečnosti doopravdy je, to znamená na přiznaném regulérním soužití, se ukáže, že vyšetřování zdánlivé sebevraždy vlastně žádným vyšetřováním nebylo. Můj podezřelý byl i pachatelem. Absence překvapení by mi nevadila, protože jsem dumala nad tím, jak k vraždám docházelo. A ejhle, ukázalo se, že i ten způsob byl nadmíru tuctový, takže Winn nemohla žádný z výslechů provést pořádně. To ani jedna z kamarádek nic netušila? Nebo matka? Na maloměstě? Tak dlouho a pravidelně? Tomu nemůžu uvěřit. Navíc o starších případech čerpala policejní velitelka informace ze složek, o nichž se několikrát zmínila, že jsou sestavené velmi lajdácky. Ale nové vyšetřování nerozjela. Takže i detektivní linie představovala zklamání.
Do toho více než řádná porce amerického patosu a falešné družnosti, linie se zákeřnou novinářkou vyšuměla do ztracena. A jako třešinka na dortu nebylo možno přehlédnout opravdu mizernou práci nakladatelství. Opakování čtyř stejných slov na dvou řádcích, chybějící slova, přebývající slova, nesmyslné věty, za uši tahající překlad. Žádné překvapení, ovšem ani tak tyto závady nehodlám přehlížet.
Za mě tedy velký špatný. Další díl ani omylem.

19.12.2024 2 z 5


Holka přes palubu Holka přes palubu Tessa Bailey

(SPOILER) Jsem docela rozpačitá z nového označení velmi špatných knih – ztráta času. Protože tohle byla ztráta času, ale odpad nikoli. Tak co s tím?
Piper v životě nic pořádného nedělala, neumí hospodařit s penězi, neumí si ani uvařit čaj, tak ji rodiče pošlou do zapadákova, do rozpadlého domu s malým množstvím peněz, aby se o sebe postarala. Ačkoli ji to nenaučili. Prakticky ji vyhodí na ulici. Ale ona ihned dokáže sestavit rozpočet, nerozházet peníze a mezi vším tím randěním zrenovuje bar. Zhýčkané sestry odjedou naprosto nepřipravené a bez prostředků do divočiny, ovšem matka jim ani jednou nezavolá a nezajímá se o to, jak si vedou.
Americký přístup k pracovní morálce je taky na pováženou. Daniel platí nějakému člověku peníze, aby dům ve Westportu udržoval a před příjezdem sester uklidil, ovšem ten to nedělá. A nikoho to nevzrušuje. Nepožaduje nápravu nebo vrácení peněz, je to v pohodě.
Erotické scény poskládané z nejhorších klišé výroků pěkně jeden za druhým, bez vzrušení, bez nápadu. Schází pocit intimity a něhy, zbývá jenom vulgarita. Svalnatí, drsní, ošlehaní námořníci se vesměs hihňají.
Při výletu na moře nemá Piper ani trošku mořskou nemoc. V reálu by celé romantické rande prozvracela. Spodní prádlo se na jejím těle objevuje a mizí podle potřeb autorky, jednou je naostro, v následující scéně jsou vidět růžová tanga.
Shrnutí: Obálka je, ehm, zajímavá. Dětsky naivní obrázek, ale budiž. Hlavní postavy jsou nečekaně přirozené a reálné, myslí mozkem a občas utrousí vtípek. Ani jedna mi nebyla protivná, proto jsem to nejspíš dočetla. Na druhou stranu vedlejší figury byly ploché jak žehlící prkno. Matka sester se za celou knihu projevila jednou větou a odchodem na pilates. Babička Opal taktéž, stínová postava bez barvy, hloubky a smyslu. Co se týká děje, vcelku neurazil, až tedy na závěrečné zvraty. Pořád to bylo skvělé, a náhle úplně hrozné, aby to zase bylo najednou skvělé, hrozné, skvělé a tak dál. Od Brendanovy hysterické scény nic nedávalo smysl, moc chtěl Piper, tak ji odehnal, pak toho litoval. Obyvatelé Westportu se k Piper chovají moc hezky, pak jsou na ni hnusní a na otevření baru nedorazí, aby vlastně nakonec dorazili a moc se jim tam líbilo.
Jestli je tohle romantické potěšení na nejvyšší úrovni, musím se holt romantiky vzdát.

28.11.2024 1.5 z 5


Rozsudek smrti Rozsudek smrti Anthony Horowitz

(SPOILER) Lahůdka, od které jsem se nedokázala odtrhnout. Zápletka rozehraná hned v první kapitole, neobvyklá vražda, spousta podezřelých a věrohodných motivů. Celou dobu jsem měla svůj tip, skoro všechno na mou teorii vycházelo, dokonce mi, nejspíš nechtěně, nahrál sám autor tím, že tuto linii upozadil. Nakonec ale bylo nejdůležitější slůvko „skoro“, protože překvapivé řešení sedělo na všechny detaily. Můj tip proklatě nevyšel.
Autor je zkušený tvůrce, nemůžu si stěžovat na jedinou závadu týkající se prostého řemesla. Postavy byly osobité s patřičnou hloubkou, dialogy svižně odsýpaly, patřičné množství trefných popisů mě vtáhlo do prostředí, stavba narativu neměla chybu. Zábavné, čtivé, napínavé, domyšlené, chytré. Chvílemi vtipné. Podvraťáckou inspektorku bych zakousla (nebo umlátila lahví vína, když jsme u toho), Hawthorne mi leze na nervy, Anthony je sympaťák.
Takže jeden marný povzdech – moc bych chtěla vědět, zda Hawthorne skutečně existuje, nebo se jedná o fikci. Protože Anthony sám o sobě píše nesmírně realisticky, uvádí skutečné příhody a skutečné osoby. Tento tah (pokud to tedy je fikce) mu vyšel na výbornou.
Dvě droboulinké připomínky. Dopis na konci bych vynechala. Zopakoval informace, které už čtenář věděl, a narušil konzistenci postavy. Navíc svým způsobem zničil i její plány. A druhá – neumím si představit, jak skvělá autorka závažné prózy spáchá to, co vyjde v závěru najevo. Myslím, že podobný poklesek není technicky možný, jako třeba že Margita nezazpívá falešnou notu. I když jsem ji podezírala, to zase ano.
Líbila se mi i obálka, jednoduchá, vkusná, zajímavá, znepokojivá.
Vřele doporučuju a těším se na další knihu (autor slíbil tři). A doufám, že spolupráci s Hawthornem ani potom neukončí.

25.09.2024 5 z 5


Dravé věci naší doby Dravé věci naší doby Arkadij Strugackij

(SPOILER) Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co. Chápu, že bratři Strugačtí patří mezi klasiky, jenže to Jirásek taky. A číst se nedá ani jedno.
Ještě bych skousla ideologické nánosy v tomto prý očištěném vydání původního rukopisu, koneckonců dílo vznikalo v Rusku, pardon Sovětském svazu šedesátých let. Ach ano, a důvěrně poznávám styl, jakým se tehdy fantastika psala – nedořečené věty, absurdní chování postav, nevyřčená, a bohužel vlastně neexistující tajemství, tajuplné pomrkávání autorů: hele, čtenář absolutně nemůže tušit, která bije, ale my mu to říkat nebudeme, he he. Tehdy se tak tvořilo a já na tom vyrostla.
Bohužel jsem ale vyrostla i z toho. Pokud ještě v půlce knihy netuším, o co vlastně jde, je něco prostě špatně. Ivan Žilin, arogantní náfuka, který pátrá po něčem, co čtenáři zůstává utajeno, způsobem, kdy předstírá znalce, takže mu nikdo nic neřekne, protože podléhá dojmu, že Ivan ví. Ivan ovšem ví prdlačku.
Celé je to zaobalené v naprosto nečitelném textu. Ani jedna z postav neoplývá charakteristikou reálného člověka, stejně tak křečovité a nesmyslné jsou dialogy. Děj? Cha chá, ten se potácí odnikud nikam. Do toho výše zmíněná ideologie a rádoby ukrutné tajemství. Ivan se zásadně pohybuje „nespěšně“ a každou chvíli se „tetelí“. Vystavěný svět připomíná dort pejska s kočičkou, protože se do něj vešlo všechno – kolonizované vesmírné světy, boj s fašisty a proti buržoustům, máme tu dokonce i dinosaury, jupí!
Asi bych měla ocenit překvapivé sociální vizionářství autorů, ale když se to nedá číst, tak mě to uchvátit nemůže. Stejně jako dnes ohrnu nos nad knihami J. Vernea. Ano, taky odhadl technický vývoj naprosto geniálně. Ale spisovatel to byl mizerný.
Dočetla jsem do konce, víceméně z piety a snahy osvěžit si oblíbené autory z mládí. Ale nebavilo mě to a nějaký duchovní přínos jsem také nezaznamenala.

16.03.2024 1 z 5


Za devatero mlhovinami Za devatero mlhovinami Miroslava Dvořáková

(SPOILER) Útlý svazek se skládá ze tří povídek, a já si hned na počátku neodpustím výtku: to si Jeroným Podivný nezaslouží plnohodnotný rozsáhlý román? Ta byla řečnická, protože samozřejmě ano.
Obzvlášť na adresu první povídky bych mohla lamentovat dlouze, protože naznačenému příběhu by slušelo podstatně širší rozvedení motivů od ďábla uvězněného v kryptě přes podezřelou postavu mentálně zaostalého Ruperta či divoké obsazení/osvobození kláštera až po srážku Jeronýma se všemi podivnostmi vesmíru. Jinak ve sbírce velmi povedených kousků se mi tento líbil nejvíc, hodně jsem o něm a Jeronýmových osudech musela přemýšlet. I na kratinkém rozsahu se autorce podařilo mistrovsky zachytit atmosféru, spletitý děj, vykreslit postavy a životaschopné dialogy. Jak jsem si v průběhu čtení říkala, proč vlastně arcidémon věnuje Jeronýmovi takovou pozornost, tak mělo vše logický a naprosto uvěřitelný, dobře podaný důvod.
V druhé povídce se opět odehrává zkáza jednoho ze světů, přesněji řečeno jistého druhu jeho obyvatel, a upřímně trochu jsem se trápila. Nejsem zrovna militantní povaha a setrvalé válčení, strategie, taktiky, špionáž a vojenské manýry mi úplně nevyhovují. Padoucha jsem tipla na první dobrou, ale konec mě překvapil a můj názor na příběh hodně vylepšil. Autorce se tady podařila výjimečně sympatická a charakterní ženská postava, což není úplně běžné. Ovšem detektivku bych si užila víc.
Třetí a poslední příběh jede v obvyklém schématu ostouzený, týraný jedinec se zvláštními schopnostmi, který se z neblahého područí vymaní a prokáže své kvality. Opět bych mohla skuhrat, že bych si zrovna u tohoto příběhu vychutnala širší kontury a bohatší dějové kličky. Takto se vše řítilo po přímé trati a neužila jsem si to tak, jak jsem u autorky zvyklá. Protože všechny ostatní složky, jak už bylo výše řečeno, zase fungují na sto procent.
Když zhodnotím celou sbírku dohromady, vyvolává ve mně stesk po Jeronýmovi a obavu o osud Metaprostoru, takže mě vyloženě chytila za srdce. Jedinou opravdu vážnou výhradu mám vůči obálce. Ten ovíněný, přitrouble působící barokní šlechtic má představovat Razziela? Jako vážně?
Ale jinak vřele doporučuji.

15.03.2024 5 z 5


Ďáblův spratek Ďáblův spratek Martina Hohenberger

(SPOILER) Tak jsem zase četla jinou knihu než všichni ostatní. Jo, obálka je skvělá. A tím bohužel končíme. Vlastně ne, ještě to bylo krátký, takže utrpení netrvalo dlouho.
Na základě nadšených ohlasů jsem si knížečku koupila, ale už na první straně se dostavilo značné rozčarování. Proklamativní hloupost obou sester čarodějek si zasluhovala Darwinovu cenu, takže mě žádné jejich eskapády nebraly za srdce, a to já jsem nějaká cíťa.
Hele, máme truhlu, kterou máti zatraceně pečlivě zabezpečila proti otevření. Takže tam bude co? Přece poklad! Sice se zevnitř ozývají rány, ale to asi poskakují ty zlaté číše a perlové náhrdelníky nadšením, že je někdo vytáhne na světlo. Ono vůbec psychologie sestry Elišky byla napřesdržku – koukej to otevřít, dělej, no ale magii elementálů ty přece neumíš, to zvrtáš, ale koukej to rychle otevřít.
Síla lásky byla tak vlažná, že jsem ji vůbec nezaregistrovala, spíš na poslední chvíli obě trubky vzaly zbytky rozumu do hrsti. Vystavět dějové zvraty jako charakterovou spirálu hned několika postav (je to záporák – ne, je to klaďas – ale hele, on to faktyš bude záporák) je možná efektní v soutěžích, ale ve skutečnosti nemá s pořádnou literaturou nic společného.
Vezmu-li v potaz, že podivné vílí království se vylouplo ze snu, polovinu vyložených nesmyslů nebudu z toho důvodu řešit. Ovšem druhá polovina je na tak kratinký útvar přece jenom nad mé síly.
Jedna hvězda za povedenou obálku (a dobrá, ten rozsah), ale ruce pryč.

28.02.2024 1 z 5


Lionet & jiné podivné případy Lionet & jiné podivné případy Jana Šouflová

(SPOILER) Zaujala mě recenze a obálka je krásná. Měly mě varovat Straky na vrbě. Takže mi skřípal hned úvod, kdy se sir Thomas v roce 1306 seznámí s Lionetem a vyslechne si od něj historku z roku 1437 (nebo 1569). Jako jo, je to fantasy, ale přece jenom bych očekávala víc logiky.
Přesto jsem textu dala šanci. Autorka dokázala vykreslit různá místa v různém období dějin docela přesvědčivě, středověk či raný novověk z toho úplně čišel, ovšem použila k tomu natolik košatý jazyk, že jsem jím byla chvílemi zahlcena. Postavy líčila s takovou dávkou cynismu a jízlivosti, až připomínaly spíš karikatury než živé lidi. Přesto mě první povídka zaujala, a pak se mi líbil osel převlečený za jednorožce, jenž byl jednorožcem převlečeným za osla převlečeného za jednorožce.
Jenže od třetí povídky celé nanicovaté kouzlo dočista vyprchalo. Já, úporný nespavec, jsem nad stránkami usínala, nečinilo mi potíže knihu odložit těsně před vyřešením případu. Když jsem se k ní druhý den vrátila, marně jsem v paměti lovila, o co vlastně jde. Scházely mi lehkost a vtip, naopak mě dusily zkostnatělost a nevlídnost.
Nakonec jsem se přistihla, že čtu z povinnosti, a na to je mého času škoda.
Jedna hvězda za nápad a druhá asi za tu obálku.

22.02.2024 2 z 5


Essius Essius Miroslava Dvořáková

(SPOILER) Jako obvykle to skončilo v nejlepším a jako obvykle mám výhrady vůči vydávání těchto jakoby dílů zvlášť, protože dohromady tvoří logický a uzavřený celek. Další nepochopitelnou věcí je pro mě označování dílů jmény hrdinů, kteří ale nejsou výhradními vypravěči či tahouny děje té které části.
A to je všechno. Jinak samá pozitiva. Každopádně kdyby autorka psala anglicky, nejlépe v USA, tak už by se podle jejích knih natáčely velkofilmy a nekonečné seriály. Hvězdné křižníky či barvité světy jsem viděla zřetelněji než ve Star Wars.
Musím zmínit jednu složku díla, kterou považuji za standard u této autorky, proto o ní nemluvím, ale obecně se jedná o velmi výjimečnou záležitost – bohatou slovní zásobu a krásný jazyk. S tím souvisí i originální pojmenování záležitostí, které se na Zemi nevyskytují (mými favority jsou chlupaté a dravé xiry či ďábelský vahanský vittrexx). Číst takto vystavěný text je čiré potěšení.
Ve třetím díle se schyluje k průšvihu v mnoha oblastech, takže zatímco opletačky s erektiadskými draky Lissarius ještě elegantně ukočíruje, problémy na Mizeonu mají fatální průběh. Knihu prakticky není možné odložit, tedy kromě situací, kdy jsem se snažila polykat slzy.
Ačkoli má autorka ve zvyku svá díla bohatě zalidnit, tedy abych byla přesná zapostavovat, protože vlastně ani jeden hrdina není člověkem, charaktery vykreslí tak barvitě a rázovitě, že se mi aktéři nepletli, ačkoli jsou vlastně všichni vzájemně spříznění jako strýčkové či bratránci, jeden druhému se podobají a je jich tam jako máku.
A ještě jedna věc. Popisované příhody jsou natolik reálné a funkční, bez ohledu na všechny arcidémony a přenosy mezi planetami lusknutím prstů, že mě mnohé situace přiměly uvažovat nad vlastním životem či přístupem k okolnostem, takže další bod za myšlenkovou závažnost.
Chytré, vtipné, zábavné, čtivé. Rozhodně doporučuji, ale každopádně všechno dohromady!

22.02.2024 5 z 5


Lissarius Lissarius Miroslava Dvořáková

(SPOILER) Mizeonští arcidémoni provozují rejdy s obvyklým šarmem a v očekávané kvalitě a je prostě blaho je při tom pozorovat. Zádrhele z prvního dílu se projasnily, některé dočista vyřešily, u nově vzniklých jsem se překvapivě dobře chytala, takže za mě dobrý. Jedinou závadou tohoto dílu je překvapivý, useknutý konec, aneb znovu zopakuji stížnost na nelogické vydání této části jako samostatné e-knihy. Ale prozíravě vlastním všechny díly, tak vesele pokračuji ve čtení.
Lissarius, monstrum, které se nechce jako monstrum chovat, je mi mnohem sympatičtější než větroplach Arri, ačkoli ten dostane stejně až nepřiměřeně mnoho prostoru a víceméně je tento díl opět o něm. Keren došla k významnému posunu charakteru a já s ní začala sympatizovat, tak doufám, že to s touto postavou autorka nemyslí špatně. Naopak Wrella, která mě tak moc zajímá, se mihla na nemnoha stránkách.
Z příběhu testosteron vyloženě cáká, což beru jako typickou součást příběhů z Metaprostoru. Existence Mizeonu se otřásá v základech a proti nebezpečí stojí bratři Arci-Quinnové a jejich dva kámoši. Rovnocenná ženská hrdinka je pouze ústřední padouška Moreta. Přičemž její eskapády jsou až mrazivě dobře odpozorované ze skutečného života.
Závěrem tohoto komentáře si můžu jenom výsknout, že jsem pronikla do komplikovaného vesmíru autorky natolik, že už nepotřebuju číst slovníček na konci knihy, abych věděla, kdo je kdo a zač je všeho loket.
Jdu na další díl.

16.02.2024 5 z 5


Arrakiel Arrakiel Miroslava Dvořáková

(SPOILER) Mám několik výhrad, které bohužel způsobily, že nemůžu dát plný počet hvězd.
Tak moc jsem se na další návštěvu Metaprostoru těšila, ovšem tentokrát to nevyšlo k plné spokojenosti. Copak Arri, typický sympatický bonviván, který se nebere vážně, k životu i osudu přistupuje s lehkostí a vtipem, ten mě za srdce vzal. Keren je jako obvykle mrcha bez jediné sympatické vlastnosti, takže dost dobře nechápu Arriho snahu ji pojmout za ženu. Ale to je únosný kolorit, na který už jsem zvyklá.
Bohužel na tak komplexní svět a rozsáhlou zápletku byl způsob podání příliš zkratkovitý a úsečný. Ztrácela jsem se. Množství postav charakterizovaných víceméně heslovitě mi splývalo. Ústřední padouška Moreta mi připadala plochá a neuvěřitelná, jejím vylomeninám scházela smysluplná motivace. A v jedné řadě s tím běží pádící děj, přičemž hned zpočátku jsem utonula při inscenovaném zničení jak Arrakiela, tak následně celé jeho rodiny. Proč? Bohužel i jak? Protože celá propletená intrika byla podána ve zrychleném převíjení a souvislosti ztrácím.
Arriho dobrodružství na Ok-Sawonu už mi nedávala smysl vůbec, nad jeho eskapádami a jejich významem jsem už nevrtěla ani hlavou. Ono se to časem určitě poskládá, o tom nepochybuju, ale v tomto díle projevila autorka minimální soucit s méně důvtipným čtenářem.
Na to pochopitelně navazuje taková bizarnost, jako že tento díl, který sám o sobě nemá vůbec parametry rovnoprávného příběhu, vyšel jako samostatná e-kniha. V důsledku by mě ani ve snu nenapadlo, že dalším hrdinou bude plochý a strojený týpek Lissarius.
Tohle chtělo rozhodně víc rozvést, materiálu bylo přehršel.

12.02.2024 3 z 5


Mořičvíl Mořičvíl Denny Newman (p)

Tak tohle bylo čiré utrpení. Bavila jsem se asi prvních pět stránek, než mi začala ta sprostá vykrádačka Pratchetta včetně rozsáhlých poznámek pod čarou lézt krkem. Ještě ke všemu se autorovi podařil jedinečný kousek, kdy z Mistrova stylu vydestiloval ty nejméně povedené a vyloženě sporné složky, ty mnohonásobně zesílil a zopakoval a nabyl mylného dojmu, že napsal knihu.
Ano, Mistr také skáče od postavy k postavě a těm nejméně důležitým věnuje zhruba stránku, na níž rozepíše celý jejich životopis, aby je poté nechal rychle zmizet z příběhu. Podobná záležitost použitá dvakrát třikrát na celý román působí vtipně. Newman (neboli pan Novák) však neobsadil rukopis žádnými jinými postavami. Ani ty zdánlivě hlavní (na tak krátký spis je jich však neúměrně mnoho) nemají propracovanou charakteristiku, nejsou tahouny děje a nelze se s nimi ztotožnit.
S tím souvisí dialogy, které tvoří 99 % textu, ovšem jedná se pouze o sérii gagů pronášených zaměnitelnými osobami. Použití notoricky známých jevů v karikaturně posunuté souvislosti (SMS, IP adresa) by bylo zábavné, kdyby to zase tak křečovitě nekopírovalo Mistrovy legrácky. Originalitu nepřeceňuju, ale polévku ze stokrát vyvařených ponožek nemusím.
V tomto podání veškerá vtipnost vyprchá po první kapitole. Děj? Hluboko za půlkou jsem žádný neodhalila. V té souvislosti nevím, co by vlastně mělo čtenáře u stránek držet.
Jako nahnilá třešeň na nepovedeném dortu rukopis hyzdily ty nejzákladnější pravopisné chyby. Obzvláště zájmeno já a jeho skloňování bylo pro autora velkým ořechem. Zřejmě mu na základní škole zatajili, že existuje i jiný tvar (například v 3. a v 6. pádu) než mě.
Toto trápení jsem nebyla schopna dotáhnout do konce a další díly obejdu širokým obloukem.

05.05.2023


Stíny jezera Stíny jezera Rachael Blok

(SPOILER) Tato kniha mě přiměla vyhledat definici termínu thriller a jo, tohle byl thriller. Rozhodně to ve mně vyvolalo silné emoce, a možná bych se i bála o hrdiny, kdyby...
Klady. Když jsem překonala počáteční dva silně matoucí odstavce první kapitoly (chybně nazvané prolog), příběh mě zaháčkoval a slupla jsem ho jako malinu. Čtivost skvělá. Potom mě dokázal naprosto vtáhnout do prostředí, cítila jsem vlezlé vlhko, studil mě mokrý sníh, slyšela jsem šplouchání vody, padala na mě dusivá atmosféra maloměsta sužovaného sériovým vrahem. Pak se mi líbila psychologie postav, každá byla dobře vykreslená, nepletly se mi, měly svou osobitost.
Bohužel u tohoto bodu taky nastává první problém, související s tím strachem. Nebála jsem se o ně, protože všichni působil přespříliš tragicky. Snad kromě Willa to byl jeden sirotek vedle druhého (jako fakt?). Jak Maarten, tak Jenny se setrvale svíjeli v mukách trýznivých duševních pochodů, Jenny navíc působila vyloženě nepříčetně. Chyběl mi smysl pro humor, nadhled, pragmatismus. Z toho důvodu jsem se s nimi nedokázala ztotožnit.
Ohledně dějové linky nemám vážné výhrady až na samotný konec. Bez souboje mezi pachatelem a vyšetřujícím by se zřejmě případ nedal uzavřít, protože závěrečná bitva přece rozhodne vše, vše vyřeší a následují už jenom zářné zítřky (blbost!). Přitom mi jako horší problém připadá, jak by se chování postav odvíjelo, kdyby se pachatel na místo činu nevrátil. Ale co už. A ovšem jeho motivace se mi skrývají v kotoučích mrazivé mlhy, obzvlášť důvod té poslední aktivity.
Jenny kojí, svého synáčka miluje, ovšem zároveň se prolévá hektolitry kávy a vína. Nic moc, inu Británie.
Nevím, jestli šlo o chybu překladu nebo samotné autorky, ale kniha obsahovala velmi obskurní metafory, přirovnání a obraty (kupříkladu bezedné dno). To mi docela vadilo. Na druhou stranu jsem nenarazila na žádné pravopisné chyby, toho si musí čtenář v dnešní době zatraceně považovat.
Takže asi průměr. Celou dobu jsem to viděla na čtyři hvězdičky, ovšem křečovitý závěr hodně zkazil dojem.

03.05.2023 3 z 5


Blázzznivé námluvy Blázzznivé námluvy Robyn Neeley

Hezký název, lákavá anotace (dějová schémata mi nevadí). Fotografie na obálce mě měla varovat, nestalo se.
Uvnitř děs a hrůza. Opakuji, schémata mi nevadí, i když trochu originality u zpracování bych ocenila. Co však nemůžu vydýchat, jsou otřepaná klišé, obzvlášť když jsou ještě ke všemu nebezpečná až smrtící.
Hrdinka je v jedenatřiceti letech ředitelkou a osm let na to tvrdě dřela. Hm. Neznám ředitele pod pětačtyřicet a není výjimečné, když se na pozici náměstka dře let třicet. Nevím, jak v v Americe, ale zde podobná představa vyvolává naprosto nereálná očekávání.
Pak pominu totální kraviny z hrdinčina profesního života, stejného ražení jako výše uvedená hloupost a přeukrutného množství. Dostávám se k další zásadní nesrovnalosti. V Americe, v té kolébce demokracie je pozice starosty DĚDIČNÁ funkce? No páni. A já myslela, že starostu si občané zvolí.
Do třetice všeho zlého na dívčinu v zapadlém městečku čeká s otevřenou náručí šarmantní a přitažlivý mládenec, s nímž měla před milionem let techtle mechtle, nic nenasvědčovalo tomu, že by se kdy vrátila, přes to všechno je borec nezadaný a připravený na to znovu s neztenčeným elánem hupnout. Při vší úctě, v realitě bych od někoho takového s křikem utekla, protože mu tutově pod podlahou ve sklepě hnijí mrtvoly bývalek.
Kniha na třicáté páté straně letěla v dál. A takové perly překladové literatury jsou vydávány na zahlcený literární trh. O erudici a dobrém vkusu redaktorů nemám nejmenších iluzí.

09.04.2023


Pár kroků vpřed Pár kroků vpřed Graeme Simsion

(SPOILER) Nejsem dostatečně spirituální, zanícený, a přiznejme si otevřeně, ani sportovně založený člověk, aby mě svatojakubská pouť lákala. Přesto se najdou knihy, které v tomto směru polechtají mé toužení.
Tahle to ovšem nebyla.
Nejsilnějším dojmem z tohoto počinu byla bezbřehá nuda. Přitom oba autoři své řemeslo umí, ovšem číst pořád dokola – šel jsem, ubytoval se, najedl, vykoupal, usnul, šel jsem… - to dá zabrat. Ani nanicovaté popisy krajiny či architektonických skvostů mě nezaujaly. V polovině jsem uvažovala, že tu pouť vzdám. Na konci se spousta linií vyprofilovala a završila, závěr moje hodnocení trochu vylepšil, ale všechna dramata chtělo v textu víc vyzdvihnout, zdůraznit. Takhle mi Bernhardův přerod téměř unikl, a upřímně by mě zajímalo, co mu Felipe sdělil. Taky jsem tloukla hlavou o zeď v místě, kde Zoe nutí těžce raněného Martina dojít Camino, protože prostě aby ho došel, ačkoli riskoval doživotní invaliditu. Vítězství za každou cenu mi nikdy nepřipadlo ani moudré, ani účelné. Ovšem nejvíc mě iritovala červená knihovna mezi Martinem a Zoe. Jejich nekonečné kličkování, jo a ne a jo a vlastně ne, mi doslova hrálo na nervy (a žádná symfonie to nebyla).
Dostáváme se k figurám. Asi bylo nutné román tak hustě zalidnit, na druhou stranu mi všichni splývali, měla jsem potíže si ke jménu přiřadit patřičný příběh. Ohledně hlavních hrdinů, postava Martina mi byla vyloženě sympatická, Zoe mě sice rozčilovala, ale budiž. Překvapivě mi byl Martinův důvod pro putování bližší než ten její, a řekla bych, že i on se víc „změnil“, ačkoli – můj dojem je, že se vlastně nezměnil vůbec nikdo. Jak v textu padne, sezení u psychoanalytika by mělo stejný účinek jako celá pouť.
Ve výsledku plytké čtení, které mě nezasáhlo tak, jak jsem očekávala.

05.02.2022 2 z 5


Musí to být happy end Musí to být happy end Charlotte Lucas

(SPOILER) Tohle byla vyloženě kniha pro mě. Souhlasím s názvem, stále dokola omílané heslo je i mým životním, akorát já si myslela, že je pronesl John Lennon. Mea culpa.
Palec nahoru za skutečnost, že se jedná o knihu přeloženou z němčiny a že se děj odehrává v Hamburku.
Ohledně děje – mno, řada obskurních příhod, která příběh uvedla, mi připadla vlastně dobrá, rozhodně to bylo hodně originální, a navíc se autorce podařilo udržet uvěřitelnost reakcí všech zúčastněných. Navíc – právě takové praštěné události se doopravdy stávají a nikdo vám je neuvěří.
Ella mi byla sympatická, nechovala se jako slepice nebo hloupoučká hospodyňka, která umí jenom otírat prach. To samozřejmě uměla taky, ale její nápady a uvažování byly báječné. Jo, Philip, ten mi lezl na nervy a v koutku duše jsem si přála, aby on byl protivným Bloxxxem. BTW stále si nejsem jistá, zda jsem identitu toho trola trefila správně. Nejspíš si knihu budu muset přečíst ještě jednou. Oscar? Mé srdce vzplane pro každého ztroskotance, který se snaží i přes veškerou nepřízeň osudu bojovat.
Nejlepší místo? Deníkové zápisy dialogů mezi Ellou a Oscarem.
Nejhorší? Bohužel ten happy end. Jednak mi nepřipadne, že by nějakým výšplechtem na sociální síti bylo možno znovu získat ztracenou důvěru. I když Oscarův komentář byl boží a kvůli němu jsem ochotná autorce odpustit. Jenže potom? Veškeré rozuzlení zašmodrchané historie na dvou stránkách? Dělá si autorka legraci? V té souvislosti jí vlastně ten šťastný konec ani nevěřím. Jak proběhlo setkání Oscara a Henriho? Henriho a Elly? Jak se odvíjel Ellin profesní život?
Takže za čtyři, ale možná doběhnu do knihkupectví.

13.11.2021 4 z 5