Sedlmajerka komentáře u knih

Přečteno během večera jedním dechem, ale pouze proto, že jsem stále hledala, kdy přijde to NĚCO, co vystřelilo tuto knihu na první místo v žebříčku. Ale ono to nepřišlo.
Kniha je vážně dobrá, ale první místo v žebříčku si nezaslouží.

Tak nějak na padesáte stránce mi začalo být stydno... Za spisovatelku. Ty střípky ze Stmívání jsou tak trapné, ať už záchrana před cyklistou, před polibkem s kamarádem fotografem, Anina nemotornost... Kdyby alespoň nepoužívala stejné fráze jako "DÝCHEJ", "OSLŇUJEŠ MĚ". Měla jsem pocit, že čtu dílko od náctileté, která se zamilovala do Edwarda a vytvořila si s ním svůj vlastní svět. Pouze z výchovných důvodů (jelikož to čte moje dcera), jsem vydržela až do konce, který ovšem přímo vybízí k přečtení dílu dalšího. Ten je alespoň dějově zajímavější.

Nedivím se, že vyznavačům Childa, Larssona, Nesba a spol. připadá tato kniha nudná a zdlouhavá. Tato kniha spadá do kategorie krásné literatury a přesně taková je - KRÁSNÁ!

"Pouze ti, kdo se zatvrdí a nepodlehnou soucitu, budou žít dál"

Knihu jsem měla v ruce již před osmi lety, ale po pár stránkách jsem jí odložila. Už nevím proč. Po zjištění, že nyní vychází třetí díl, jsem jí vytáhla z knihovny a nedokázala se od ní odtrhnout. Četla jsem až do čtyř do rána a ani během těch pár hodin, co jsem věnovala spánku, jsem neměla klid. Postavy za mnou přicházely do snu a žily si vlastním životem. Já se potom ráno probouzela nevyspalá a plná vzteku a beznaděje. Nyní jsem oprášila i Na věky věků, ale po sto stránkách jsem si ještě nedokázala žádnou postavu zamilovat. Tak uvidíme, jestli bude stejně dobrá jako Pilíře, protože ty u mě mají za pět hvězd!

Skvělá knížka, ke které se vždy ráda vracím. Pamatuji se, že když jsem ji poprvé dočetla, donutila jsem přítele, aby se se mnou podíval na film. Byla jsem rozčarová, nebylo tam skoro nic z toho, co mě v knize zaujalo. Přesně jak píšete, jsou to dva zcela různé příběhy.

Po Pilířích země mi chvíli trvalo zvyknout si na nové hrdiny, ale ani oni nezklamali má očekávání. Budete mi chybět, přátelé! Nechám se překvapit, s kým budu mít tu čest seznámit se v Ohnivém sloupu.

Tady někdo legálně vytuneluje Kinga a kritici si z toho sedají na zadek.

Po předchozích dvou dílech naprosté zklamání.
Do čtení jsem se vyloženě nutila a od půlky knihy jsem přeskakovala stránky, abych se vůbec dobrala konce.
Žádnou postavu jsem si nedokázala zamilovat natož nenávidět.

Po 103 stránce odloženo.
Jako kniha pro mládež snad dobré, ale pro mně ubohé.
To si raději přečtu Němcovou nebo pohádky bratří Grimmů.

Souhlasím s komentáři, které uvádí, že je kniha zklamala. Jediné, co mě zaujalo byl námět. Bohužel ani životní rádoby filosofické názory, kterými je kniha prostoupena mě ničím nepřekvapily. Kniha pro mne postrádala určité dramatično, škoda, že zde nejsou popisovány špatné skutky, kterých se Dorian za svého života dopustil (popis jedné vraždy to vážně nevytrhnul). Ale to už by potom nebyl Wilde. Jeho Šťastný princ je prostě úžasný, ale Dorianovi dávám za tři.

Tak k téhle knížce se již rozhodně nevrátím. Nuda!

Miluji film s Mattem Damonem a teprve nedávno jsem se dozvěděla o knize. Bohužel jsem nebyla schopna využít vlastní fantazie a odpoutat se od filmových představitelů. Jinak je to skvělá psychologická detektivka.

Mám vůči americké mládeži jistou averzi a tak jsem si od četby moc neslibovala. Ale styl knihy a dějové zápletky mě nakonec dostaly. Super kniha, na kterou se nezapomíná.

Na Sněhuláka jsem narazila v nominaci na Knihu roku, od autora jsem ještě nic nečetla a už asi ani nebudu. Detektivky nejsou můj šálek kávy, potřebuji knihu s "duší". Takže po dvou večerech strávených se Sněhulákem se pokorně vracím k Janě Eyrové.

Detektivní román Pošťák vždycky zvoní dvakrát vyšel poprvé v roce 1934 v Bostonu a vzápětí byl zakázán pro přemíru násilí a erotiky. Majznout chlapa ve vaně po palici a potom ho poslat v autě z útesu mi jako přemíra násilí nepřijde. A ta přemíra erotiky mi taky unikla. Ale je to krásná ukázka toho, že když selže lidská spravedlnost, nastoupí ta Boží. A v tomto případě velmi rychle.
Brilantní a strhující příběh, který si jistě nezaslouží nálepku brak.

Pojistka smrti je také zajímavá, ale celkem předvídatelná.
Takže chcete-li naplánovat dokonalou vraždu, nejprve si ověřte, zda vaše oběť není pojištěna, protože pojišťovací detektivové vás vždycky dostanou!

Trochu mě mrzí, že se tato kniha dostala do žebříčku nejhůře hodnocených knih. Pravda, je z ní znát, že je to Irvingova prvotina, ale i tak je skvělá.

Hlavní hrdina připomíná stendhalova Juliana Sorela. Prostě další hajzlík, který se snaží využít žen k postupu na společenském žebříčku. Kniha je velice čtivá, stačí pozměnit politickou situaci na pozadí a ani nepoznáte, že byla napsána již v roce 1885.
Filmová podoba je také zdařilá, jen mi přišlo, že tam z Duroye dělají většího troubu, než měl být (neúspěšný voják, stěží gramotný)
Musím si zde poznamenat madelainina slova, která mě velice pobavila, ale v knize by jste je marně hledali:
Nabídla jsem Ti svůj talent, svoji vizi toho, kým můžeš být.
Tupé zvířátko.
Ano to jsi, blbé zvíře.
Myslela jsem, že tě můžu učit.
Namísto toho jsem tě měla cvičit.

Skvěle napsaná kniha, o které budete ještě dlouho přemýšlet. Jakmile se ocitnete v záchranném člunu, nebudete mít čas pozastavit se nad utrpením zebry či smrti hyeny a orangutana. Jde přeci o Vaše přežití! Hrozba tygra ve člunu je tak děsivá a Vy se s ní nakonec naučíte žít. Nejprve na mě kniha působila jako pohádka pro dospělé (ostrov s masožravými rostlinami apod.), ale ten závěr!
Když Pí vypráví úředníkům pravděpodobnější verzi příběhu, začnete si říkat, zda to vše nebyl pouze výplod blouzníci mysli šestnáctiletého chlapce.

Když jsem nedávno projížděla filmografii R. Pattinsona, narazila jsem na film Voda pro slony. Film mě jako oddechovka naprosto nadchl a tak jsem byla zvědavá na knižní podobu.
Vetšinou to dělám obráceně a potom nešetřím kritikou k filmovému spracování. Bohužel zde se mi líbil více film. Netvrdím, že četba byla ztráta času, ale čekala jsem víc. Jediné, co mě dostalo byl prolog. Celá scéna se smrtí Augusta je napsána tak, že nevíte, kdo tu tyč vlastně držel (zda Marlena či Rosie). Rozporuplné pocity mám také ze vsuvek z domova seniorů, ve filmu dostanete celý Jaobův příběh naservírovaný vcelku.