sgjoli komentáře u knih

Toto dílo jsem si vyposlechla v audioverzi pro Český rozhlas. Zpracování samotné se mi velmi líbilo. Skvělé herecké obsazení, skvělý hudební a zvukový podkres. Naprosto fantastické.
Stejně tak se mi líbil příběh samotný. Přišlo mi to neuvěřitelně napínavé, tajuplné, temné a zároveň svým způsobem dost děsivé. Byla jsem do toho neuvěřitelně ponořená a hrozně mne to bavilo, ačkoliv jsem pointu knihy vlastně znala dopředu. Každopádně jsem si to i tak moc užila.
Nevím, do jaké míry byla v době vzniku probádaná schizofrenie, historické souvislosti této knihy vlastně moc neznám, abych se přiznala. Ale z mého dost laického pohledu jako by se to autorovi podařilo vlastně dost přesvědčivě zachytit boj dvou duší, dvou myslí o jedno tělo. Z knihy se tak vlastně pro mne vyklubalo velmi silné dílo se silným námětem. Nejsem si jistá, jestli tu knihu interpretuju správně a tu schizofrenii v tom mám skutečně vidět, ale na mne to tak působilo.
Nechápu, proč jsem se k tomuto skvostu nedostala již dříve. Neuvěřitelné dílo! Určitě si ho ještě někdy dám znova, tentokrát v tištěné podobě. Autor mne fakt zaujal.

84 25.11.2020

Slabší 4 hvězdy. Bylo to totiž příjemné čtení s příjemnou (před)vánoční náladou, ale své mouchy to také mělo.
Pokud čekáte milou, nenáročnou knihu, která se vcelku dobře čte, u které si odpočinete, přivede vás na jiné myšlenky a ještě vám třeba navodí vánoční atmosféru, tohle by mohla být fajn volba. Určitě nečekejte nic převratného, žádnou hlubokomyslnou literaturu, která by vám převrátila život na ruby, to vám tahle kniha nedá. Ale jako fajn odpočinkové čtení - proč ne.
Spousta jídla, vánoční atmosféra, Paříž, trochu ztřeštěné postavy, klubající se láska, ale také problémy s rodinou a traumata minulosti, která je třeba urovnat - to vše tu najdete. A dohromady z toho vzešel vcelku fajn příběh, který jsem si nakonec docela užila.
Důvod, proč nehodnotím naplno, je ten trochu těžkopádný začátek, skrz který jsem se musela trochu prokousávat, než se příběh trochu víc rozjel. A ten konec byl i na mne až moc kýčovitý. Ale to je jen otázka názoru a každý to bude vnímat asi jinak. Ale celkově to bylo fajn čtení a před Vánoci - určitě mohu doporučit.

68 22.11.2020

Lepší 3 hvězdy - tak 3,5 za mne. :-)
Nebylo to vůbec špatné. Zajímavá zápletka, logicky vysvětlená, celkově se to četlo fajn. Až na ten začátek, ten byl na mne dost pomalý a chvilku mi trvalo, než jsem do děje pronikla. První čtvrtina na mne pomalá, ale zbývající 3/4 vcelku svižné.
Trochu mne rušilo, že autorka pořád dokola opakuje stejnou frázi, zhruba v duchu "aha, tímto směrem se ubírají vaše myšlenky". Možná zbytečná akurátnost a hnidopišství, ale pro mne to bylo při čtení rušivé a trochu otravné.
A poslední důvod, proč nemohu hodnotit naplno, je vcelku prostý - už jsem od autorky jednoduše četla lepší příběhy a tento se k nim příliš nepřiblížil.
Shrnuto, podtrženo - příjemný, leč pro mne průměrný příběh, který neurazí. Leč faktem je, že autorka to umí i lépe...

70 21.11.2020

Konečně jsem se po letech odhodlávání dostala k přečtení této knihy. A nejsem si jistá, jak moc dobře dokážu tuto knihu ohodnotit.
Autor tu myslím celkem přesvědčivě zachytil atmosféru 20. let, bujarost a nevázanost okázalých večírků plných jazzové hudby, šampaňského a snahy užívat si teď a tady. Když se ale čtenář pozorněji podívá za tuto oponu plnou pozlátka, uvidí tápající lidi hledající sebe sama a vlastně neschopné se najít a ukotvit se.
Pokud hledáte knihu našlapanou akčním dějem, tak asi narazíte. Velký Gatsby je spíše pocitová a atmosferická jednohubka, než nějaký dějem nadupaný příběh. Příběh je dost melodramatický a plný melancholie a ta atmosféra se mne asi dotkla ze všeho nejvíc. Melancholie, atmosféra, zachycení té doby... to se mi líbilo.
Nedokážu ale knihu hodnotit naplno. Jednak mi trvalo, než se mi do knihy podařilo začíst. Přiznám se také, že jsem měla potíže k postavám nějak více přilnout a ztotožnit se s nimi. A i ten závěr mi připadal, že vyšuměl do ztracena a působil dost pomíjivě.
Hodnotím tedy průměrně. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a že jsem si mohla rozšířit svůj literární obzor o tuto klasiku, ale u vytržení také nejsem...

97 21.11.2020

Tato novinka mne zaujala svojí anotací, která zněla celkem zajímavě. Ale nakonec je moje hodnocení přeci jen průměrné.
Kniha je napsaná velmi svižně, čte se velmi dobře a nijak zvlášť se nezadrhává, co se týká děje - ve smyslu, že autorka zbytečně neuhýbá ke zdlouhavým detailům, které by knihu nesmyslně natahovaly. To tu naštěstí není. Za tu svižnost a vcelku sympatický styl psaní palec nahoru.
Nicméně autorka mne neměla moc jak překvapit. Pracuje se tu s motivem nespolehlivého vypravěče, u něhož si nemůžete být jistí, co je a co není pravda. A to je něco, co už jsem v podobném typu knih viděla už mockrát, takže už jsem tušila, co asi zhruba mohu čekat.
Ten nespolehlivý vypravěč tu má ve čtenářích vytvořit napětí, které cílí na čtenářovu psychiku - má navodit nepříjemný pocit, kdy nevíte, co se děje a komu/čemu věřit. Autorka se velmi snažila a to jí nemohu upřít, ale pokud už máte tento typ literatury načtený, asi to na vás nezabere na 100 %. A v tom byl pro mne kámen úrazu. Necítila jsem tolik napětí, tolik stresu či děsu, který jsem asi měla cítit. V některých ohledech to bylo pro mne i jaksi předvídatelné čtení.
Pokud ale s tímto žánrem začínáte, je možné, že vás tato kniha tzv. dostane, určitě víc než mne. Umím si představit, že zvlášť pro novopečené maminky by tato kniha mohla být i poněkud stresující.
Co se týká žánrového zařazení, neřekla bych, že je to čistokrevný thriller. Spíše bych to označila za psychothriller - s tím, že ta psychologická rovina tu značně převažuje.
Ve výsledku hodnotím 3 hvězdami. Nebylo to vysloveně špatné, ale žádný zázrak jsem v tom také neviděla. Je to příjemná jednohubka a na jedno přečtení - proč ne. Ale vracet se k tomuto dílu již nebudu.

85 13.11.2020

K přečtení této knihy jsem se odhodlávala hodně dlouho, protože jsem tušila, že mne čeká nelehký příběh a nelehké čtení. A je to skutečně tak.
Autor čtenářům přináší velmi hutný příběh, nekompromisně v něm jde až na dřeň a velmi syrově odkrývá hrůzy, které se odehrávaly před válkou a pak hlavně během ní. Vidíme tu dva různé pohledy na totéž, ale jako by každý pohled ukazoval jinou, pokroucenou verzi reality. Oba pohledy každopádně přinášejí bolest, ukazují utrpení (psychické i fyzické), vše bez nějakých příkras.
Kniha se mi pod kůži dostávala pomalu, ale o to silněji - po dočtení jsem ji odkládala s pocitem, jako bych dostala ránu na solar. Tohle je emocionálně těžké, hutné čtení, na které budu myslet ještě pěknou chvíli. Tato kniha popisuje tolik zla, že to skoro až působí jako z jiného světa a těžko se věří, že podobné události se skutečně děly. O to je to ještě horší, že se to skutečně dělo. Autor to napsal tak moc sugestivně, že mne kniha místy dohnala k slzám a místy jsem byla až tak otupělá návalem emocí, že se mi dělalo fyzicky nevolno.
Přesto ale nehodnotím 5 hvězdami, ale "jen" 4,5. A to proto, že mi úplně na 100 % neseděla linie v první části knihy, kdy se Viktor pohybuje v prostředí mafie. Objektivně vzato je to zpracováno perfektně, autor skvěle pracuje s historickými údaji a informačně to bylo dost nabité. To autorovi rozhodně nemohu upřít. Přesto ale musím popravdě přiznat, že prostředí mafie není zrovna můj šálek kávy. Je to pro mne cizí prostředí, které mne nikdy moc nelákalo, a mně se to nečetlo úplně nejlépe. Trochu jsem se do toho v některých pasážích musela nutit. Ale to je dozajista problém u mne, jde o otázku nějakých priorit, co se čtení týká.
Každopádně je román Na smrt mimořádným dílem, které za přečtení určitě stojí a které rozhodně mohu doporučit. A ještě nějakou dobu to budu vstřebávat.

111 12.11.2020

Tato kniha dost silně obletěla moji bublinu na sociálních sítích a já se na ni nechala nalákat. Temné fantasy na motivy pohádky bratří Grimmů, to mne zaujalo. Nicméně za sebe musím říct, že tak zas moc nadšená ve výsledku nejsem.
Líbil se mi ten námět, ten hodnotím vysoko. Ten svět samotný, v němž se to odehrávalo, byl také zajímavý. Závěr velmi solidně vygradovaný. Určité uspokojení cítím i z toho, že se mi skoro na začátku podařilo správně tipnout, kdo je ten prvotní původce, který rozpoutal všechny ty záhady v knize. To se mi normálně nestává, ale tady se mi to povedlo, a mne vlastně dost bavilo sledovat, jestli nakonec mám pravdu, nebo ne.
Nicméně mám u této knihy i pár "ale". Hlavní problém pro mne byl ten, že skoro celou první půlku se mi kniha zdála dějově dost pomalá, skoro až utahaná, a já měla problém se pořádně začíst a pořádně se do toho světa ponořit. Ano, spousta knih má pomalejší rozjezd, ale na to, že tato kniha má skoro 400 stránek, mi to přišlo až moc dlouhé, aby ten rozjezd trval skoro do poloviny...
Pravdou je, že druhá půlka knihy mi to vcelku vynahradila, tam se ten děj rozjel opravdu svižně, zvraty přicházely jeden za druhým, bylo to napínavé a akční. A ten závěr byl slušně vygradovaný. Ale doufala jsem, že ten děj bude svižnější už o něco dřív, no...
Druhý problém jsem měla pak s tím, že tady máme spoustu postav. A mně se některé ty postavy trochu pletly - hlavně ty sestry, kolem nichž se to točí. Já chápu, že rozlišit 8 sester je možná trochu oříšek, ale mně to v hlavě dělalo prostě zmatek...
Za mne ve výsledku spíš průměr. Nebylo to špatné čtení, jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Nicméně za sebe bych si uměla představit v některých aspektech trochu zlepšení.

74 07.11.2020

Kniha Před povodní byla pro mne hodně očekávaným titulem a jsem ráda, že i když mám ke knize nějaké "ale", hodnotit budu nakonec stejně vysoko.
Tato kniha, stejně jako předchozí dvě díla, hraje hodně na temnou strunu. Ze všech tří děl mi však právě tato přijde asi nejdepresivnější. Každý si tady nese své břemeno, každá z postav jako by tu svým způsobem volala o pomoc. Každý si něčím trpí a ta psychická stránka se tu projevuje různě. Myslím, že autorka tohle zvládá pojmout naprosto bravurně a přesvědčivě.
Několikrát jsem narazila na to, že někdo knihu označuje za horor. Sama za sebe si tím nejsem jistá. Osobně bych to spíš označila za psychologické drama o křehkosti duše - s tím, že tu a tam narazíme na nějaký hororově laděný prvek. Ale čistokrevný horor za mne určitě ne.
Ta sonda do psychiky postav je dost detailní a vůbec to vytváří takovou dost hutnou atmosféru. Stejně tak ty vztahy mezi postavami tu jsou dost napjaté. Celkově je to dost neutěšené čtení.
Co mne trochu překvapilo, byl silný kontrast mezi krásným poeticky laděným a jazykově vytříbeným stylem, který tu však autorka neváhala proložit místy vulgarismy. To mne poněkud zaskočilo, nečekala jsem to. Nevybavuji si už, jestli to autorka už tak měla u předchozích knih - myslím si, že spíš ne. Ale tady mne to bilo do očí. A nejsem si jistá, jak moc se mi to líbilo.
Co se týká dějové stránky, tady jsem právě trochu narazila. Nejsem si jistá, že jsem knihu správně v některých aspektech děje pochopila. A možná právě proto mi to přišlo místy trochu těžkopádné na čtení - občas se mi to nečetlo nejlépe. Ale to bude spíše chyba u mne než u knihy. Každopádně jsem se cítila občas trochu zmatená, vtažená do chaosu. A pravdou také je, že kniha na mne neměla asi takový dopad, jako autorčina první kniha této volné série Do tmy, která mne silně zasáhla. To se tady moc nekonalo.
Každopádně celkově určitě mohu knihu doporučit. A pokud autorka vydá ještě něco dalšího, určitě to zkusím.

90 04.11.2020

Mlčící fontány si mne získaly hned od první stránky. Jednak tím, že je příběh neuvěřitelně čtivý. Ruta Sepetys je rozená vypravěčka, a i když píše o dramatických událostech, umí to podat s neuvěřitelnou lehkostí, citlivostí a velmi poutavě.
Stejně tak mne fascinuje, jak má autorka velmi podrobně nastudovanou tu dobu a prostředí, v němž se příběh pohybuje, příběh je napsaný v tomto ohledu velmi sebejistě. Odpovídá tomu i ten přímočarý způsob, kterým je příběh veden. Autorka od samého začátku ví, co chce čtenářům sdělit, a jde si za tím s jistotou od začátku do konce. Takže i když se jedná o bichli s víc jak 500 stranami, příběh se autorce nijak nerozpadá. Působí to velmi kompaktně.
Co mne také opět uchvátilo, je to, jak skvěle se tu autorce podařilo čtenářům poodhalit a nastínit další kapitolu z historie - vlastně celkem nedávné historie. Pro mne to bylo zase informačně obohacující. Jedná se sice o beletrii a nikoliv o literaturu faktu, ale autorka má svůj příběh postavený na reálných historických podkladech. V tomto ohledu umí kniha čtenáře přimět, aby si zkusil něco o daných událostech zjistit více do detailů.
Nicméně i když se mi Mlčící fontány dost líbily, nedotkly se mne tolik, jako třeba knihy V šedých tónech nebo Sůl moře. Necítila jsem takový ten emoční dopad, který jsem trochu očekávala. Proto ubírám jednu hvězdu - jiné autorčiny knihy mne oslovily přece jen o trochu více. Přiznám se také, že ten konec tady na mne také působil trochu jako z červené knihovny a přišel mi lehce uspěchaný, což ani jedno asi není úplně můj šálek čaje. Každopádně i tak mohu Mlčící fontány vřele doporučit.

110 01.11.2020

Pane jo, tahle kniha byla velmi zajímavý a nevšední čtenářský zážitek. Něco takhle originálního jsem ještě nečetla. Popravdě - ten způsob, jakým ji kniha vyprávěná, mi přišel na tom všem to nejzajímavější - ještě víc než to samotné vyústění. To jsem fakt nečekala.
Aby se hlavní hrdina probudil každý den v těle někoho jiného, to tady vidím poprvé. A musím teda obdivovat autora, že dokázal při psaní udržet pozornost, ve všech liniích se správně orientovat a sám se do toho nezamotat. To asi muselo dát dost práce. A ještě to napsat tak, aby to čtenáře neodradilo právě svojí spletitostí. To teda klobouk dolů.
Přiznám se, že sama jsem byla místy trochu zmatená a musela jsem přemýšlet, v jakém dni a v jaké postavě se zrovna pohybujeme. A hlavně ten začátek mi připadal dost matoucí, jelikož čtenář je do všeho hozen hned od první stránky bez nějakého úvodního seznámení. Je to takovéto vhození do vody a "plav čtenáři, jak nejlépe dovedeš". Na začátku toho víme stejně málo jako hlavní hrdina, a vše se dozvídáme postupně s ním. To zmatení vlastně asi není dáno špatnou kvalitou knihy, je to nejspíš asi svým způsobem trochu záměr, ale to nemění nic na tom, že ten začátek se mi nečetl nejlépe.
Ale jsem moc ráda, že jsem vytrvala, protože ta kniha - ten její způsob vyprávění, to za to skutečně stálo. A myslím, že při opakovaném čtení to bude ještě lepší a záživnější, neboť už budu vědět, do čeho půjdu. Budu si tak všechny ty zákruty a spletitosti užívat daleko lépe, protože se v nich už budu lépe orientovat.
Za ten začátek ubírám jednu hvězdu. Ale celkové hodnocení 4 hvězd je velmi solidní a zasloužené. Knihu moc doporučuju.

78 30.10.2020

Tak jsem se dostala cca na stranu sto a odkládám toto dílo jako nedočtené, protože ten styl psaní mi absolutně nevyhovoval. Neumím si představit, že bych četla ještě dalších 500 stran v tomhle stylu (a ještě navíc 500 stran tištěných v tak bleším písmu), protože i těch sto stran bylo na mne moc. :-(
Nuda, šeď, strohé, strojovité, těžce odosobněné, těžkopádné. Tato slova mne napadají, když se snažím popsat, co mne na té knize vlastně tak moc dráždilo. Byť po 50 stranách začínal děj vypadat nadějně, že by mne to po obsahové stránce bavit snad i mohlo, ten styl psaní to úplně zazdil.
Vůbec mne to do knihy nevtáhlo a nijak nepřipoutalo. Což mne moc mrzí, protože jsem se celkem těšila. Nechápu, že tuto knihu napsal stejný autor, co napsal Toho, kdo stojí v koutě - což byla krásná, vřelá (byť melancholická) kniha, kterou miluju.
Takže bohužel, no. Nejsem cílový čtenář. Tento styl psaní, kterým se kniha vyznačuje, není můj šálek kávy.

Tahle kniha je pro děti celkem zábavné čtení. A taky občas namáhavá na mozek, aby člověk správně vymyslel slova, která jsou namalovaná. Zvlášť má-li se to třeba rýmovat. Se studem přiznávám, že i já se v dospělosti párkrát zasekla při čtení. Je to docela fikané.
Teď bych to jako dospělá možná už tolik neocenila, ale jako dítě mne tato kniha bavila. Přišlo mi to velmi hravé, nápadité a dost interaktivní. Bavilo mne hádat, co tím autor chtěl říct. Příběhy měly navíc kolikrát vtipnou pointu, která pobavila.

71 28.10.2020

Tato knížečka mne jako malou děsně dojímala. Jak tam ta chudák myška celá zbědovaná brečí nad potopou. Ale je to krásný příběh s ponaučením o přátelství. No a k dokonalým ilustracím netřeba nic dodávat. Krtek je srdeční záležitost!

67 28.10.2020

Jeden z těch příběhů, kde krtek brečí a kdy jsem já brečela taky, když jsem byla dítě. Děsně jsem to prožívala a i teď je mi to svým způsobem líto, když to vidím. Asi jsem divná, ale krtek neodmyslitelně patří k mému dětství a já to nostalgicky prožívám doteď. :-D

64 28.10.2020

(SPOILER) Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá, těšila jsem se. Námět mi připadal vynikající a já doufala, že se autorce z toho podaří vytřískat maximum. No, po dočtení takový dojem bohužel nemám, neb tato kniha byla pro mne v jistých aspektech problematická.
Jednak tu je celkem dost postav. Některé z nich poznáváme jen povrchově, byť v knize vystupují po značnou část příběhu. A mně prostě někteří lidé splývali, těžko jsem je od sebe rozeznávala. Pro mne to byla jen odlišná jména na papíře, ale osobnostně jsem řadu postav dokázala odlišit jen těžko. Za to palec dolů.
Největší problém jsem ale měla s následujícím: Značnou část knihy jsem měla dojem, že se mi autorka až moc na sílu snaží vnutit nějakou teorii, co se v tom lese vlastně děje. Jako by autorka za každou cenu chtěla, abych tomu uvěřila, aby mne pak na konci mohla něčím překvapit či ohromit. Ale autorka tu svoji teorii vnucuje tak moc okatě, že mne to automaticky nutilo být ostražitá a pořád přemýšlet nad vlastními teoriemi. Protože jsem už od začátku měla tušení, že to bude celé jinak. Což mělo za následek akorát to, že jsem si tu knihu vlastně nedokázala tolik užít.
A teda ta závěrečná pointa a samotný závěr to moc nevylepšily. Byla jsem tak moc otrávená z toho, jak mi autorka chce věšet bulíky na nos, že mne to rozuzlení teda příliš neohromilo.
Takže já jsem vlastně jaksi zklamaná. Námět sám o sobě skvělý, samotná realizace už mi tak moc skvělá nepřišla, byť teda autorka píše čtivě, což jí nemohu upřít. Za mne ve výsledku průměr. Námět a čtivost chválím, splývající postavy a provedení za mne nic moc.

66 28.10.2020

Tušila jsem, že by se mi to mohlo líbit. Ale že až takhle? Tato kniha mne velmi příjemně překvapila!
Body si získala za svoji originalitu, co se týká námětu a světa, v němž se to odehrává. Nevybavuji si, že bych kdy něco podobného četla, takže palec nahoru.
Začátek knihy byl pro mne trochu matoucí, jelikož čtenář je do daného prostředí vhozen hned od první strany a bez nějakého úvodního seznámení se světem a jeho fungováním. O světě a jeho pravidlech se čtenář dozvídá postupně v průběhu čtení, takže to možná může chvilku trvat, než se konečně zorientujete. Ale jakmile jsem se do toho vpravila, šlo mi čtení samo a rychle. Nakonec se z toho vyklubal vskutku svižný příběh plný intrik a nečekaných zvratů, které vyvolávají řadu otázek. Některé odpovědi jsem se dozvěděla už v této knize, ale řada věcí je zatím nezodpovězena. Ale to není na škodu - čekám, že tuto úlohu splní další díl z této série.
Pro tuto knihu je velmi specifický způsob popisování věcí, lidí a vůbec všeho - čekejte všelijaká barvitá přirovnání k chutím, barvám, vůním. Kniha je v tomto ohledu hodně sladká, pestrobarevná a od čtenáře vyžaduje vyvinutou míru představivosti. Kudrlinky a pozlátko tu potkáte na každé stránce. K tomuto světu to jednoduše patří a ta kniha by bez toho působila asi chudě, protože okázalost a krása jsou přímo podstatou tohoto světa. Pro mne to na začátku knihy bylo trochu obtížné si na to zvyknout.
Celkově 4 hvězdy z 5 - jednak pro ten začátek, kdy mi trvalo se do příběhu vpravit a zvyknout si na to prostředí, a jednak také doufám, že další díl bude lepší. Každopádně doporučit určitě mohu.

69 25.10.2020

U této knihy jsem měla dost velká očekávání. Jednak jsem slyšela samé pozitivní ohlasy a jednak se mi líbila autorčina předchozí kniha, z níž jsem byla nadšená. A i tady jsem vlastně ve výsledku dost spokojená.
Autorka tu zpracovává řadu folklorních prvků - víru v staré bohy, strach ze starých démonů, různá zaříkávání, atd. Myslím, že tohle knize dodává určitou auru tajemna. Atmosféra je magická, plná nadpřirozena, trochu děsivá takovým tím plíživým způsobem, co se vám pod kůži dostává postupně.
Líbilo se mi, že se to odehrává v českém příhraničí, v blíže neurčeném místě blízko Černého lesa. To prostředí tomu určitě také dodávalo určitý tajemný nádech. Spolu s faktem, že se to odehrává v blíže neurčené době, jsem z toho měla pocit, jako bych četla nějakou temnou báji ze starých dob, kdy lidé skutečně věřili, že mohou promlouvat se starými božstvy a dalšími postavami našeho folkloru. Pravda - jedna z postav do vesnice přijíždí na začátku knihy vlakem, takže to dává tušit současnost nebo nedávnou minulost, v níž existují již vlaky. Ale zbytek knihy jsem měla pocit, jako bych se ocitla v úplně jiné době, v jiném světě. Ale to vůbec není míněno špatně.
V knize je velmi silně zakořeněný motiv strachu z nadpřirozených bytostí, který proplouvá napříč celým příběhem. Nečekejte tak nic pozitivního. Sama jsem neměla moc pocit, že by se v knize děly veselé věci. Spíše čekejte temný příběh plný temných zákoutí. A to nejen kvůli těm folklorním a nadpřirozeným prvkům.
Hodně hutné tu jsou i mezilidské a společenské vztahy, které jsou ve značné míře dost nefunkční. Tahle sonda do vztahů mezi obyvateli a v rámci rodin dávala knize zase trochu jiný rozměr a určitě to člověku na pozitivitě nějak nepřidá.
Ačkoliv tu vyzdvihuji dost věcí, přesto nehodnotím naplno. Kniha sama o sobě je dost hutná a mně se to bůh ví proč nečetlo na 100 % nejlíp. Jako by mi ta hutnost nedovolovala postupovat tempem, které by mi u tohoto typu příběhu vyhovovalo. Jako bych při čtení cítila určitou těžkopádnost. Ale to si spíš myslím, že chyba bude u mne než u knihy. Každopádně 4 hvězdy a moc doporučuju.

79 24.10.2020

Přemýšlím, jak tuto knihu vlastně hodnotit. Četla se velmi dobře, příběh hladce plynul kupředu. Autorka už je dostatečně vypsaná na to, aby napsala svižný příběh bez nějakých zádrhelů, které by děj nějak zdržovaly a zpomalovaly.
Ale! Duchové rodiny Folcroftů mají být hororem. Jenže tohle žádný horor prostě nebyl, za mne fakt ne. Některé věci byly dost předvídatelné, obsahově to bylo na mne příliš ploché a jaksi slabé. Námět nebyl vůbec špatný, rozhodně měl potenciál, ale autorka ho absolutně nevyužila. :-( Strašidelnou, tajemnou, napínavou atmosféru jsem tu příliš nezaznamenala, ač zrovna u hororů bych to očekávala. Celkově mi kniha vyznívala spíš jako rodinné (psychologické?) drama, v němž se tu a tam vyskytne nějaký ten zcela neškodný duch, u kterého tady ale člověk nemá šanci mít strach nebo cítit aspoň nějaké mrazení v zádech. Nic strašidelného či děsivého se tady vůbec nekoná.
Postavy samy dost o sobě byly také dost ploché, vykreslené byly jen povrchně, nijak zvlášť jsem k nim nepřilnula. Po dočtení knihy jsem měla dojem, že na konci vím o postavách stejně málo, jako když jsem to začínala číst. Hrdinové této knihy jsou nevýrazní a velmi snadno zapomenutelní.
Takže ve výsledku 2 a půl hvězdy. Četlo se to dobře, ale k hororům to má dost daleko - rozhodně jsem od knihy nedostala to, co bych od hororového příběhu čekala.

71 24.10.2020

Na tuto knihu jsem se chystala už hodně dlouho a pořád jsem si připadala jako ostuda, že jsem to ještě nečetla. Tak bylo konečně na čase se do Kerouaca pustit. A teda dost mne to mrzí, ale já tuhle knihu prostě nedočetla. :-(
Obsahově mi to vůbec nesedělo. Hlavní hrdina přeskakuje od jednoho k druhému, snaží se dělat všechno a přitom nedělá nic. Jeho způsob života je mi na hony vzdálený a úplně cizí. Taková ta nevázanost, kdy člověk nemá v životě jasně danou žádnou kotvu, žije od ničeho k ničemu a jen tak si proplouvá životem bez nějakých jistot, to prostě není pro mne. S námahou jsem se dostala cca za stranu 70 a dál jsem pak nemohla.
Nedokázala jsem se vůbec začíst a cítila jsem, jak se s každou další stránkou musím nutit. To je pro mne znamení, že mám přestat, jinak si to znechutím a padnu do čtecí krize. A jsem z toho dost smutná, protože jsem do knihy šla s pocitem, že by mne tohle mohlo fakt bavit. Tak nic no. :-(

Knize jsem dala šanci cca na stranu 60 a pak jsem to musela odložit jako nedočtené. Tato kniha bohužel není pro mne. :-( Trochu jsem doufala, že se tu dozvím něco zajímavého o vztahu člověka ke tmě. Objektivně vzato tu nějaké ty informace sice jsou, ale byly mi předávány formou, která mi vůbec nevyhovovala.
Autorka to pojala stylem jakéhosi dokumentu, v němž kombinuje vlastní zážitky s úryvky deníku Christiane Ritterové a celé se to snažila pospojovat vědeckými informacemi o tmě a vším, co s tím souvisí. Celkově to působí děsně stroze, jaksi odosobněně a na můj vkus velmi nekompaktně. Přišlo mi, že autorka ne příliš souvisle přeskakuje od jedné věci k druhé a snaží se do malého prostoru nacpat co nejvíc. Výsledkem toho bylo, že já si připadala pořád zmatená, nepamatovala jsem si zhola nic a neměla jsem dojem, že kniha mi předává něco převratného. Nic jsem si z knihy neodnášela - vyjma osobního dojmu, že "vím, že nic nevím". Což fakt není to, co jsem od této publikace čekala.
Knihu nehodnotím hvězdami, nedočetla jsem. A za sebe doporučit nemohu.