sgjoli komentáře u knih
Uff, tak tohle bylo dost zklamání. Opět se mi potvrdilo, že bych se měla krotit ve svých očekáváních - u Dětí Halloweenu jsem je měla dost velká a nakonec mi tato kniha vůbec neseděla.
Nevyhovoval mi styl psaní, dělalo mi potíže se začíst. První polovinu knihy jsem měla dojem, jako bych nečetla horor, ale jako bych se nořila do psychologického románu o jakési podivné rodině nacházející se uprostřed rozvratu. Nesympatická matka na pokraji hysterie, otec nemastný neslaný, otrávený ze všech a ze všeho a k tomu ještě dvě děti, které si jako sourozenci jsou vzdálené tak, jak jen to snad jde.
I dějově mi první polovina knihy přišla dost otravná, nudila jsem se - nebavilo mne to. Styl psaní mi přišel krkolomný, nudný, nezáživný, skoro až školácký. Trochu na tom bylo znát, že to psali dva lidé - přišlo mi to poněkud nekompaktní.
Druhá půlka knihy v sobě skrývala aspoň trochu nějakou akci s náznakem napětí, ale na mne to bylo pozdě a tu knihu to pro mne vůbec nezachránilo. Kvůli první polovině knihy, která mne dost otrávila, jsem pak zbytek knihy cítila nutkání přeskakovat, abych zjistila, jak to skončí. A to prostě není dobře. Nemluvě o tom, že poslední část knihy mi nepřišla kdovíjak přesvědčivá jakožto nějaké rozuzlení. Dvě hvězdy z pěti a to ještě dost slabé. :-(
Hellboye obecně mám hodně ráda, ale musím se přiznat, že mně osobně více sedí delší příběhy z tohoto univerza než tyto krátké povídky. I v případě tohoto svazku platí, že některé povídky mne bavily více, některé méně. A především z toho pramení moje průměrné hodnocení, měla jsem to půl na půl.
Všechny povídky měly zajímavý námět, o tom žádná. Ale spíš bych uvítala detailnější rozpracování. Na mne to bylo někdy skoro až moc rychlé, skoro uspěchané. Příběh se sotva rozjel a už byl najednou konec.
Nicméně opět tu padlo pár skvělých hlášek, kresba stále na vrcholu a jako Pražáka mne potěšila ústřední povídka Pražský upír, podle níž se celý svazek jmenuje a která mne bavila. Teda až na tu nesrovnalost s ulomeným kopím na soše sv. Václava, který tam neměl co dělat. (Příběh se odehrává na Malé Straně u Karlova mostu a zmíněná socha se nachází na Václaváku, hehe... ale Mignolovi to nakonec stejně asi prominu. :))
Nejvíc se mi ale líbila Trollí čarodějka a pak Makoma. Skvělá zápletka a dost dobře propracované, hodně mne to chytlo!
Tenhle komiks mne prostě baví. Nevím, jak to autorka dělá, ale i přes jednoduchou kresbu (a krásnou) se jí daří skvěle do příběhu vmontovat veškeré emoce, které se tu dost dobře přenášejí i na čtenáře. Stačí pár tahů a najdete tu všechno od rozpaků, přes naštvání, úsměvy z radosti až po smutek. Je to hodně atmosferický a pocitový komiks. Zároveň musím vyseknout poklonu za to, jak skvěle tu autorka umí na jedné straně vypodobnit scény, které jsou vtipné, zároveň tu jsou scény, které jsou děsně roztomilé, ale také tu najdete scény, které jsou úzkostné a člověku je z nich smutno.
Nicméně i když ta dějová linka není zas tolik silná, tak tu autorka kupodivu dává prostor řadě témat (sebeuvědomění a hledání sebe sama, vztahy mezi přáteli či rodinou, škola, první lásky). Ta škála témat a emocí, které tu najdete, je celkem pestrá. A přesto to všecko do sebe zapadá a nepůsobí to silově. Vůbec jsem neměla dojem, že by šlo o nějaký nesmyslný mišmaš nebo že by autorka tlačila nějak na pilu ve snaze naroubovat sem úplně všechno. Ono to prostě tak nějak funguje.
A moc se těším na další díl, protože ten závěr slibuje dost zajímavé pokračování.
Vermontské psycho je přesně ten případ, kdyby se mi hodilo udělovat půlhvězdy. Protože tohle bylo lepší než tři hvězdy, ale na čtyři to pro mne nemá.
Nápad samotný, respektive zápletka samotná mi přišla fajn, ta se mi moc líbila. Některé aspekty zápletky (část pointy) jsem uhodla sice celkem brzo, ale celkově ten nápad byl fajn. I ten závěr sám o sobě byl celkem ucházející, byla tu snaha o gradaci. Místy jsem také narážela na velmi příjemnou, tajuplnou atmosféru. To napětí a tajemno tu bylo a vím, že autorka to umí. Ale mne to "chytlo" bohužel celkem pozdě, až spíše ke konci, takže nějaké terno a "wow" efekt se u mne bohužel nekonaly. A fakt mne to mrzí.
V čem byl u této knihy pro mne problém? Hlavně v tom, že se dějová linka dělí do tří časových rovin, v nichž vystupuje celkem dost postav, které se objevují napříč knihou v různém stádiu života podle toho, v jaké časové rovině zrovna jsme. A já měla občas problém se v tom zorientovat - kdo je kdo, kde jsme a kdo ke komu patří. Minimálně první půlku knihy se mi to dost pletlo a já nad tím musela pořád přemýšlet, ztrácela jsem se. To mi strašně kazilo dojem z knihy a zabíjelo to ty napínavé chvíle.
Celkově pro mne lehce nad průměrem, 3 a půl hvězdy. Nebylo to špatné, ten potenciál tu fakt byl, ale k dokonalosti to pro mne mělo bohužel daleko.
Příběhy z naší historie mám vcelku ráda a tohle se mi líbilo hodně. Slyšela jsem ho v dramatizaci pro Český rozhlas a bylo to fantastické. Hodně depresivní, plné zrady, intrik a bolesti. Překvapivě pro mne se tam Božena vůbec ani nemohla - jen byla tématem sporu. Ale vlastně to vůbec nevadilo. Celková atmosféra díla mi připadala hodně intenzivní, hutná, temná - hodně mne to pohltilo. Vynikající výkony interpretů a skvěle zvolená doprovodná hudba tomu taktéž pomohly. Jsem ráda, že jsem se k tomuto dílu dostala.
Další zábavný příběh z této zajímavé série pro děti. Stále skvělé ilustrace a jazykově pořád na stejné úrovni, která mne baví. V tom vyjadřování je to jaksi svérázné, ale mně se to líbí. Pravda - Půlměsíční prázdniny mne dějově uchvátily o trošku méně než předchozí knihy, ale i tak mi to přišlo jako fajn svižný příběh se zajímavou zápletkou. Jo, tohle je strašně fajn oddechová série, která potěší i dospělého, pokud hledáte něco milého k odpočinku. Snad u nás vyjdou i další díly. :-)
Tento díl série mi neskutečně seděl. Prvních cca 20-30 stran mi sice trvalo, než jsem se do tohoto světa znovu ponořila, ale pak už jsem se nezastavila. Bylo to napínavé, s nečekanými zvraty, ale zároveň také roztomilé (pubertální lásky, ale také nevinné a trochu i neohrabané flirtování mezi mými oblíbenými postavami) a místy i dost zábavné (pár scén mi přišlo vysloveně vtipných, kdy jsem se musela fakt smát nahlas).
Vlnění nymf má prostě všechno. Z těch čtyř dílů, co jsem zatím četla, to je pro mne asi zatím nejlepší díl. A děsně moc se těším na další. Vůbec mi nevadí, že se jedná o sérii pro mládež. Já si tohle fakt užívám. :-)
Další skvělý svazek z hellboyovského univerza!
I když je pravda, že první ze dvou příběhů, které se v tomto svazku objevují, mne bavil o něco více. U druhého příběhu mi dělalo trochu problém orientovat se v ději, resp. pochopit jeho směřování a to, co tím autor chtěl vyjádřit. Ale nakonec se mi to také všechno pospojovalo a já pochopila.
Každopádně velmi oceňuji to, že se Hellboy jako postava stále posouvá ve svém životě kupředu a vše, co dělá, dělá proto, aby pochopil, kým je, přijal to a dal svému životu konečně nějaké určité směřování. A to mi přijde skvělé. Nejvíce markantní mi to připadalo bůh ví proč právě tady. Nejde jen o nějaké náhodné, samostatné příběhy, jejichž pojivem je postava Hellboye, ale naopak všechno, co se děje, na sebe více či méně volně navazuje a přináší to další kamínky do celistvé mozaiky.
O vynikající kresbě snad už ani není třeba se zmiňovat - autor to stále drží na své klasické vysoké laťce, z níž neklesne ani o píď. A opět se tu našlo pár skvělých hlášek.
Těším se na další díl!
Gazdinu robu jsem si chtěla přečíst už od doby studií na gymnáziu, ale nakonec jsem se se k tomu dostala až dnes v audio podobě pro Český rozhlas v podání Valerie Zawadské.
Nebylo to úplně špatné. Zápletka zajímavá - téma nešťastné a nenaplněné lásky je tu zpracované skvěle, celková atmosféra knihy je melancholická a neutěšená, jak se tak k tomuto tématu hodí. A paní Zawadská odvedla skvělý kus práce.
Ale přesto nakonec hodnotím jen průměrně. Čekala jsem, že se mne toto dílo více dotkne, více mne zasáhne, ale nestalo se tak. Bylo to dojímavé a smutné, ale četla jsem už řadu knih, které byly mému srdci bližší a vyvolaly ve mně více emocí, nebo ve mně zanechaly silnější dojem.
Jsem ráda, že jsem se s tímto dílem mohla konečně seznámit, ale mezi klasickou literaturou mám holt jiné oblíbence. :-)
Já mám asi poslední dobou smůlu na knihy, co si vybírám na čtení. Tohle je další kniha za poslední 2-3 týdny, na kterou jsme se děsně těšila a od které jsem měla velká očekávání. A u které jsem nakonec jaksi v rozpacích.
U Tesla Noir se mi strašně moc líbil ten námět - podle anotace to znělo děsně lákavě. Vynálezy, Nikola Tesla, pracuje se tu s alternativní verzí naší historie a navíc thriller je můj oblíbený žánr. To fakt znělo jako něco pro mne. Jenže...
Z počátku knihy jsem byla děsně nadšená, bavilo mne to fakt hodně. Chvilku mi sice trvalo, než jsem si zvykla na autorův specifický způsob psaní, ale nevadilo mi to! Ze začátku jsem byla fakt zaujatá.
V polovině knihy jsem ale cítila, že se zasekávám. Nedokázala jsem se do toho už tolik ponořit, četlo se mi těžko, necítila jsem se k téhle knize už tolik připoutaná. Chvílemi jsem měla chuť knihu odložit a nedočíst, přičemž tenhle pocit mi vlastně vydržel až do konce. A fakt mne to dost mrzí.
V čem byl pro mne kámen úrazu? V knize vystupuje docela dost postav a já se v nich začala během čtení dost ztrácet. Stejně tak konspiračních teorií tu bylo požehnaně a já už pak neměla přehled, kdo s kým co a proč vymýšlí.:-(
Ačkoliv jsem se těšila na to, že se tu bude pracovat s různými vynálezy, tak se nakonec musím přiznat, že jsem se nedokázala mnohdy orientovat ani v nich. Autor se snažil popisovat, jak vynálezy fungují, jaký mají dopad na společnost atd. Což samo o sobě mi přijde jako skvělá myšlenka. Ale na mne to mnohdy bylo až příliš složité, že jsem tomu nerozuměla a neuměla jsem si u toho udržet pozornost. To bude z hlavní části můj osobní problém a ne problém knihy, ale při čtení knihy mi to prostě příliš nepomohlo, abych si čtení užívala naplno.
Hrozně mne mrzí, že jsem tak moc kritická, cítím tu nějak u toho výčitky. :-( Z knihy jsem měla totiž dojem, že autor se skutečně snažil napsat kvalitní román a vložil do toho mnoho úsilí, což je mi samo o sobě velmi sympatické a autorovi v tomto velmi fandím. Akorát se ukázalo, že já asi nebudu ten úplně pravý čtenář pro tuto knihu. :-(
Takže nakonec průměrné hodnocení.
Tahle série si i tímto dílem skvěle udržuje svůj styl - čtivý způsob psaní, originální a zábavný styl vyjadřování, skvělá práce s jazykem. Dobře propracovaný děj a zajímavá zápletka čtenáře drží pořád v napětí. Ale faktem je, že tentokrát jsem se u toho tolik nesmála. Spíš mi bylo v některých pasážích trochu smutno a cítila jsem se lítostivě. (Asi si za to trochu můžu i sama, když mi při čtení na repeat hrála melancholicky depresivní hudba).
Asi proto cítím potřebu ohodnotit o hvězdu méně než předchozí knihy série. Nevykládejte si to špatně - i tato kniha byla skvělá a moc ji doporučuju. Ale faktem je, že mi tentokrát trochu chyběla ta zábavná, odlehčená atmosféra. Nebo aspoň já ji tu nedokázala tolik najít. Ale možná jsem ojedinělý případ. Osobně mi spíš přišlo, že autorka tady jde do trochu vážnějšího podtónu. Což není určitě špatné a já oceňuji snahu u změnu a vývoj. Jen jsem to asi úplně nečekala, že se budu cítit u této knihy lítostivě a smutně a že se v tomto rozpoložení budu chystat na kutě. :-D
Obávám se, že svým názorem asi půjdu dost proti proudu a u některých čtenářů vzbudím nejspíš nechuť a opovržení. Tuhle knihu jsem přečetla na jeden zátah a musím říct, že něco tak bizarního jsem už dlouho nečetla. Zvlášť ta závěrečná pointa. :-D
Zároveň musím podotknout, že na základě komentářů jsem čekala o dost větší brutál, než jsem v téhle knize nakonec našla, takže mne tahle kniha opět přesvědčila o tom, jak ošidná mohou být očekávání čtenářů. Každopádně souhlasím s tím, že tahle kniha určitě nebude pro každého a to varování na obálce knihy je rozhodně na místě.
Rozumím tomu, co řadě lidem na této knize vadí. Ano - je to místy kruté, krvavé, zvrácené a občas nechutné, že i mně se dělalo jaksi nevolno. Ale jak se píše v doslovu - tahle kniha je jako byste společnosti nastavili zrcadlo. Rozhodně netvrdím, že se s touto knihou nějak ztotožňuji, to určitě ne. Spousta věcí, které zde postavy dělají, nejsou v pořádku, protože ani v reálném životě by nebyly v pořádku (znásilnění, vraždy, násilí). Ale faktem je, že se tyto věci v reálném životě také dějí. Chápu, že spoustě lidem se o těchto tématech nečte dobře, ale je třeba prostě zvažovat, co komu v té literatuře sedne a co už je pro někoho přes čáru. A neházet to za každou cenu na autora.
Autor jde v tomhle ohledu až na dřeň, je hodně syrový a touto knihou si určitě nehraje na nějakou vysokou literaturu, Tahle kniha je hodně kontroverzní a je spíše pro okrajové publikum. Ale já musím ocenit, že jde přímo k věci bez nějakých zbytečných okecávaček, a knize se nedá upřít čtivost a svižnost.
Někteří lidé prostě jsou zvrácení (i sám autor v knize zmiňuje Deep Web) a literatura je do nějaké míry odrazem života. A autor to zrcadlo nastavil fakt trefně. Takže i když mne možná někdo odsoudí, tahle kniha mi zas tolik strašná nepřišla. Spíš mne naopak donutila přemýšlet nad tím, co některé lidi vede k tomu, aby byli k sobě tak dost hnusní a násilní.
Jak já jsem se na tuhle knihu těšila... a jak já jsem z ní nakonec rozpačitá. :-( Nevím, jestli jsem byla při čtení jen ve špatném rozpoložení, ale bohužel jsem si tuto knihu neuměla tolik užít a být z ní tolik nadšená jako řada jiných čtenářů. Je možné, že jsem po všech těch nadšených ohlasech měla asi dost obří očekávání a že mi to moc neprospělo. Každopádně knihu nakonec neumím hodnotit naplno.
Musím se přiznat, že jsem byla při čtení občas poněkud zmatená z toho, jak na sebe jednotlivé části navazují - hlavně v druhé polovině knihy. Nebyla jsem si jistá, jestli ten děj občas správně chápu a zda správně rozumím všem souvislostem. Jen bohužel nedovedu říct, do jaké míry to je dané knihou a do jaké míry si za to mohu sama. Nicméně tohle asi byl pro mne ten největší kámen úrazu.
Nicméně autorovi se musí nechat, že přišel s dost originálním námětem, který jsem nečekala a kterým mne dost překvapil. Zároveň musím uznat, že mne příjemně překvapilo, jak dobře se mu povedlo psát z pohledu ženy. Působí to velmi věrohodně!
Také zde autor zakomponoval řadu témat, co se dívek/žen velmi úzce dotýkají, a upozorňuje se zde na některé nešvary naší společnosti. Tuším, že to byl asi záměr - a dost dobře se to povedlo ztvárnit.
Některým čtenářům by nemusel vyhovovat jazyk, kterým je kniha napsaná - nespisovná čeština, anglicismy, expresivní výrazy, autor se také nebojí uchýlit k vulgarismům. Mně osobně to asi tolik žíly netrhalo, ačkoliv sama mluvím o dost jinak než hlavní hrdinka.
Celkově ale bohužel musím hodnotit průměrně. Ač jsem zde našla řadu věcí, které se mi líbily a které chválím, našla jsem tam i pár věcí, které mi prostě neseděly. Toť vše.
Tento díl série jsem si užila od první stránky. Už jsem zhruba věděla, do čeho jdu, a uměla jsem si to tedy lépe užít.
Opět tu jsou úžasné ilustrace, které jsou prostě roztomilé, takže bytosti temnoty nepůsobí strašidelně, ale právě děsně roztomile. A to odpovídá i tomu, že celý ten příběh je strašně milý a příjemný na čtení, i když tu vystupují strašidelné postavy (yetti, upíři, smrťáci a tak).
Už i první díl byl takový dost svérázný, co se týká humoru, způsobu vyjadřování a vůbec života jednotlivých postav. A stejným způsobem se to zachovalo i v tomto pokračování. Hrozně mne to bavilo. Je to dost zábavné čtení a myslím, že se u toho budou bavit nejen děti, ale i dospělí.
A malé upozornění na závěr, tato kniha dějově víceméně navazuje na předchozí knihu - je tedy záhodné to skutečně číst popořadě.
Obávám se, že svým názorem půjdu asi trochu proti proudu, byť můj počet hvězd je na první pohled vysoký. Váhala jsem, jestli dát 3 nebo 4 hvězdy. Nakonec jsem z respektu k autorovi a jeho dílu dala 4 hvězdy, nicméně za sebe musím říct, že jsem z této knihy poněkud rozpačitá a mrzí mne to.
Příběh sám o sobě je již fenoménem a musím říct, že ta samotná myšlenka mne neskutečně baví. Děj a zápletka obecně se mi moc líbí. Líbí se mi i ten svět, v němž se to odehrává. Všechno je to podrobně propracované a je poznat, že s tím autor strávil opravdu spoustu času a vložil do toho mnoho úsilí, aby všechno promyslel do detailů.
Postavy samotné se mi také líbí, oblíbila jsem si je všechny. A také se mi na knize líbí, že se dozvídáme o hrdinech více než jen to, co nám ukázal film. Přiznávám to na rovinu, filmy jsem viděla první, bavily mne a asi jsem jimi trochu ovlivněna. Pro některé knihomoly je to asi barbarské prohlášení, ale je to tak a lhát o tom nebudu.
Nicméně proč jsem váhala s tím, jak knihu ohodnotit? Faktem totiž je, že některé pasáže knihy mi bohužel připadaly příliš zdlouhavé, natahované a nečetly se mi úplně nejlépe. Párkrát jsem se i přistihla, že mám nutkání trochu přeskakovat. Asi neumím říct, jestli je to opravdu knihou, nebo jen tím, že jsem třeba zrovna nebyla v tom správném rozpoložení. Ale prostě to tak je a fakt mne to mrzí, protože jsem si strašně moc přála, aby se mi to knižní zpracování líbilo.
Každopádně do dalších knih série se určitě pustím a kdoví, třeba mi budou sedět o trochu více než Společenstvo prstenu.
Periferii jsem si chtěla přečíst už od dob vysoké, ale nakonec jsem se touto knihou "prokousala" až teď v podobě rozhlasového zpracování. Audio verze se mi velmi líbila - hodně tomu totiž pomohly vynikající výkony protagonistů, protože když jsem knihu kdysi zkoušela číst v papírové podobě, vůbec jsem se nemohla začíst. Pravda, začátek mne moc nebavil ani v té audio podobě, ale ten konec mi to vynahradil. Téma viny a potřeby být souzen, aby člověk mohl žít se svým svědomím, tu je skvěle zpracované a nečekaně vygradované. Mohu toto dílo určitě doporučit. Rozhodně toto drama vede k zamyšlení o tom, jak člověk může snášet a prožívat své provinění. A jak jsou někteří lidé naopak bezcharakterní a neumí se přiznat ke svým prohřeškům.
Na začátku bych měla uvést, že jsem nejdříve viděla film, který se mi moc líbil. Asi se tak ve svém komentáři ke knize neubráním srovnávání. Ono se to totiž nabízí, jelikož se jedná o přepis filmového scénáře.
Jakkoliv se mi příběh sám o sobě líbil, tak musím přiznat, že s knihou jsem bohužel jaksi zápasila. Styl psaní mi připadal hodně syrový, strohý, strojový - je z toho poznat, že to dohromady dával novinář. To asi není samo o sobě špatné, ale mně ten styl psaní prostě neseděl. Chyběla mi v tom určitá vřelost a lidskost, kterou tomu příběhu ve filmu dodávali herci. Ano, ani ten film není příliš veselý, je hodně syrový a temný, ale ti herci tam do toho dodali právě ten zmíněný lidský rozměr, takže to na rozdíl od knihy nepůsobilo strojově.
Pravdou také je, že pan Klíma to v doslovu uvádí na pravou míru, že se mu do toho přepisu scénáře zprvu nechtělo, protože u přepisu scénáře máte spoustu věcí předepsaných a jako spisovatel nemáte moc prostor pro nějaké vlastní rozepisování. Možná i to bylo důvodem, proč na mne kniha působila příliš stroze a nečetla se mi nejlépe.
Je potřeba počítat s tím, že kniha (i film) je Mikoláškovým životem skutečně jen inspirována, nelze to tedy brát jako závazný zdroj informací - to vám kniha nedá. Pokud jste již viděli film, tak příběhově vám to také nic nového nedá, jelikož se skutečně jedná jen o přepis scénáře do beletristické podoby. Jediné, co je zde navíc, je doslov od Josefa Klímy, který v doslovu vysvětluje okolnosti Mikoláškova života a v čem se film/kniha liší od skutečnosti.
Vzhledem k výše zmíněnému dávám lepší tři hvězdy. Nebýt toho doslovu, asi by to byly slabší tři (možná jen dvě). Protože ač ten příběh samotný byl opravdu silný a obsahově zajímavý, tak mi skutečně neseděl ten přepis do prozaické podoby. Zatímco filmové zpracování mi sedělo velmi a hodnotila bych ho naplno, tak knihu naplno bohužel hodnotit nemohu.
Uff, tak s tímto komiksem jsem se teda pěkně trápila a přitom to nebylo kdovíjak dlouhé čtení. Líbila se mi ta kresba, skvěle temná a propracovaná - dobře to podtrhovalo tu temnou a neutěšenou atmosféru temného a neutěšeného děje. Námět samotný také nezněl vůbec špatně, samotný námět mi zněl velmi lákavě. Ale když jsem se pustla do čtení, přistihla jsem se, že se u toho dost nudím a že mne vlastně ani nezajímá, co se bude s hlavním hrdiny dít. Takže bohužel hodnotím nízko. Dvě hvězdy za tu kresbu a z úcty k M. Mignolovi, který na tomto komiksu spolupracoval a jehož Hellboye mám fakt ráda. Bohužel asi nejsem cílový čtenář této komiksové série a neumím to správně ocenit, i když teda očividně půjdu dost proti proudu. Co se dá dělat...
Ani se mi nechce věřit, že jsem tuto kolosální sérii dotáhla do konce. Na jedné straně cítím radost z toho, že se mi Pohřebiště ztracených knih dostalo do rukou, ale také je mi líto, že už je konec, protože se mi všechny postavy a jejich příběhy zapsaly do srdce.
Labyrint duchů je skvostným závěrem celé této série. Vynikající zápletka, výborně vystavěná a plná nečekaných zákrutů a zvratů. A ještě lepší to je v tom, že se tu všechny dějové linie celé série nejen úžasně proplétají, ale hlavně všechny linky dostávají svůj zasloužený konec. Autor tu vysvětlil úplně všechno, co bylo potřeba. Celá série nabízí řadu otazníků, řadu neuvěřitelně složitých dějových linií, které se autorovi nakonec podařilo v Labyrintu duchů výborně rozplést a vysvětlit. Všechno tu skvěle zapadlo do sebe.
Tuhle sérii si určitě v budoucnu přečtu celou znova a věřím, že to bude úplně jiné čtení, když už budu znát všechny souvislosti a celkový rámec děje.
Postavy v Labyrintu duchů jsou jako staří známí přátelé a je jedno, jestli jsou to kladné či záporné postavy. Tady se to moc nepozná - každý člověk má klady i zápory a je jen na čtenáři, jak koho uchopí. Mne bavili všichni hrdinové, bez ohledu na jejich pozitiva a negativa. A vlastně mi bylo po dočtení knihy líto, že už je opouštím.
Každopádně tohle je skvost, který budu hodnotit naplno. I když první díl Stín větru mne pořád z celé série bavil asi nejvíc (zpětně nechápu, proč jsem Stínu větru dala jen 4 hvězdy ?!?!?), i Labyrint duchů byl vynikající.
Celou sérii rozhodně mohu doporučit.
Nějak jsem se zprvu nedokázala začíst, ale pak se z této knížky nakonec vyklubalo dost zábavné a svižné čtení o velmi neobvyklé partě kamarádů. Celkově mi to přišlo jako zábavné čtení, pobavila jsem se u toho. Někomu by možná nemusel vyhovovat ten "záhrobní" styl humoru a vůbec "záhrobní" styl vyprávění, pro který se autorka rozhodla, ale když to vezme člověk s nadhledem, tak proč ne. Místy je to trochu praštěné, ale já se bavila.
Zároveň oceňuji to, jak si pan překladatel hezky vyhrál s některými výrazy. V tomto ohledu je čeština fakt krásná a pan překladatel s jazykem pracuje skvěle.
Jo, tohle jsem si nakonec překvapivě užila. Není to kdovíjaký vrchol intelektuální četby pro děti, ale zábavné to bylo dost. Vše také podtrhuje skvěle vyvedená grafická stránka knihy.
Dost jsem váhala, jestli dát 4 nebo 5 hvězd. Knihu jsem si nakonec vážně užila, takže jsem měla nutkání hodnotit naplno. Ale faktem prostě je, že existují knihy, které mne zasáhly daleko více nebo které svým přesahem tuto knihu převyšují. Takže nakonec 4 hvězdy, ale rozhodně zasloužené.