sgjoli komentáře u knih
Tahle kniha je pro děti celkem zábavné čtení. A taky občas namáhavá na mozek, aby člověk správně vymyslel slova, která jsou namalovaná. Zvlášť má-li se to třeba rýmovat. Se studem přiznávám, že i já se v dospělosti párkrát zasekla při čtení. Je to docela fikané.
Teď bych to jako dospělá možná už tolik neocenila, ale jako dítě mne tato kniha bavila. Přišlo mi to velmi hravé, nápadité a dost interaktivní. Bavilo mne hádat, co tím autor chtěl říct. Příběhy měly navíc kolikrát vtipnou pointu, která pobavila.
Tato knížečka mne jako malou děsně dojímala. Jak tam ta chudák myška celá zbědovaná brečí nad potopou. Ale je to krásný příběh s ponaučením o přátelství. No a k dokonalým ilustracím netřeba nic dodávat. Krtek je srdeční záležitost!
Jeden z těch příběhů, kde krtek brečí a kdy jsem já brečela taky, když jsem byla dítě. Děsně jsem to prožívala a i teď je mi to svým způsobem líto, když to vidím. Asi jsem divná, ale krtek neodmyslitelně patří k mému dětství a já to nostalgicky prožívám doteď. :-D
(SPOILER) Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá, těšila jsem se. Námět mi připadal vynikající a já doufala, že se autorce z toho podaří vytřískat maximum. No, po dočtení takový dojem bohužel nemám, neb tato kniha byla pro mne v jistých aspektech problematická.
Jednak tu je celkem dost postav. Některé z nich poznáváme jen povrchově, byť v knize vystupují po značnou část příběhu. A mně prostě někteří lidé splývali, těžko jsem je od sebe rozeznávala. Pro mne to byla jen odlišná jména na papíře, ale osobnostně jsem řadu postav dokázala odlišit jen těžko. Za to palec dolů.
Největší problém jsem ale měla s následujícím: Značnou část knihy jsem měla dojem, že se mi autorka až moc na sílu snaží vnutit nějakou teorii, co se v tom lese vlastně děje. Jako by autorka za každou cenu chtěla, abych tomu uvěřila, aby mne pak na konci mohla něčím překvapit či ohromit. Ale autorka tu svoji teorii vnucuje tak moc okatě, že mne to automaticky nutilo být ostražitá a pořád přemýšlet nad vlastními teoriemi. Protože jsem už od začátku měla tušení, že to bude celé jinak. Což mělo za následek akorát to, že jsem si tu knihu vlastně nedokázala tolik užít.
A teda ta závěrečná pointa a samotný závěr to moc nevylepšily. Byla jsem tak moc otrávená z toho, jak mi autorka chce věšet bulíky na nos, že mne to rozuzlení teda příliš neohromilo.
Takže já jsem vlastně jaksi zklamaná. Námět sám o sobě skvělý, samotná realizace už mi tak moc skvělá nepřišla, byť teda autorka píše čtivě, což jí nemohu upřít. Za mne ve výsledku průměr. Námět a čtivost chválím, splývající postavy a provedení za mne nic moc.
Tušila jsem, že by se mi to mohlo líbit. Ale že až takhle? Tato kniha mne velmi příjemně překvapila!
Body si získala za svoji originalitu, co se týká námětu a světa, v němž se to odehrává. Nevybavuji si, že bych kdy něco podobného četla, takže palec nahoru.
Začátek knihy byl pro mne trochu matoucí, jelikož čtenář je do daného prostředí vhozen hned od první strany a bez nějakého úvodního seznámení se světem a jeho fungováním. O světě a jeho pravidlech se čtenář dozvídá postupně v průběhu čtení, takže to možná může chvilku trvat, než se konečně zorientujete. Ale jakmile jsem se do toho vpravila, šlo mi čtení samo a rychle. Nakonec se z toho vyklubal vskutku svižný příběh plný intrik a nečekaných zvratů, které vyvolávají řadu otázek. Některé odpovědi jsem se dozvěděla už v této knize, ale řada věcí je zatím nezodpovězena. Ale to není na škodu - čekám, že tuto úlohu splní další díl z této série.
Pro tuto knihu je velmi specifický způsob popisování věcí, lidí a vůbec všeho - čekejte všelijaká barvitá přirovnání k chutím, barvám, vůním. Kniha je v tomto ohledu hodně sladká, pestrobarevná a od čtenáře vyžaduje vyvinutou míru představivosti. Kudrlinky a pozlátko tu potkáte na každé stránce. K tomuto světu to jednoduše patří a ta kniha by bez toho působila asi chudě, protože okázalost a krása jsou přímo podstatou tohoto světa. Pro mne to na začátku knihy bylo trochu obtížné si na to zvyknout.
Celkově 4 hvězdy z 5 - jednak pro ten začátek, kdy mi trvalo se do příběhu vpravit a zvyknout si na to prostředí, a jednak také doufám, že další díl bude lepší. Každopádně doporučit určitě mohu.
U této knihy jsem měla dost velká očekávání. Jednak jsem slyšela samé pozitivní ohlasy a jednak se mi líbila autorčina předchozí kniha, z níž jsem byla nadšená. A i tady jsem vlastně ve výsledku dost spokojená.
Autorka tu zpracovává řadu folklorních prvků - víru v staré bohy, strach ze starých démonů, různá zaříkávání, atd. Myslím, že tohle knize dodává určitou auru tajemna. Atmosféra je magická, plná nadpřirozena, trochu děsivá takovým tím plíživým způsobem, co se vám pod kůži dostává postupně.
Líbilo se mi, že se to odehrává v českém příhraničí, v blíže neurčeném místě blízko Černého lesa. To prostředí tomu určitě také dodávalo určitý tajemný nádech. Spolu s faktem, že se to odehrává v blíže neurčené době, jsem z toho měla pocit, jako bych četla nějakou temnou báji ze starých dob, kdy lidé skutečně věřili, že mohou promlouvat se starými božstvy a dalšími postavami našeho folkloru. Pravda - jedna z postav do vesnice přijíždí na začátku knihy vlakem, takže to dává tušit současnost nebo nedávnou minulost, v níž existují již vlaky. Ale zbytek knihy jsem měla pocit, jako bych se ocitla v úplně jiné době, v jiném světě. Ale to vůbec není míněno špatně.
V knize je velmi silně zakořeněný motiv strachu z nadpřirozených bytostí, který proplouvá napříč celým příběhem. Nečekejte tak nic pozitivního. Sama jsem neměla moc pocit, že by se v knize děly veselé věci. Spíše čekejte temný příběh plný temných zákoutí. A to nejen kvůli těm folklorním a nadpřirozeným prvkům.
Hodně hutné tu jsou i mezilidské a společenské vztahy, které jsou ve značné míře dost nefunkční. Tahle sonda do vztahů mezi obyvateli a v rámci rodin dávala knize zase trochu jiný rozměr a určitě to člověku na pozitivitě nějak nepřidá.
Ačkoliv tu vyzdvihuji dost věcí, přesto nehodnotím naplno. Kniha sama o sobě je dost hutná a mně se to bůh ví proč nečetlo na 100 % nejlíp. Jako by mi ta hutnost nedovolovala postupovat tempem, které by mi u tohoto typu příběhu vyhovovalo. Jako bych při čtení cítila určitou těžkopádnost. Ale to si spíš myslím, že chyba bude u mne než u knihy. Každopádně 4 hvězdy a moc doporučuju.
Přemýšlím, jak tuto knihu vlastně hodnotit. Četla se velmi dobře, příběh hladce plynul kupředu. Autorka už je dostatečně vypsaná na to, aby napsala svižný příběh bez nějakých zádrhelů, které by děj nějak zdržovaly a zpomalovaly.
Ale! Duchové rodiny Folcroftů mají být hororem. Jenže tohle žádný horor prostě nebyl, za mne fakt ne. Některé věci byly dost předvídatelné, obsahově to bylo na mne příliš ploché a jaksi slabé. Námět nebyl vůbec špatný, rozhodně měl potenciál, ale autorka ho absolutně nevyužila. :-( Strašidelnou, tajemnou, napínavou atmosféru jsem tu příliš nezaznamenala, ač zrovna u hororů bych to očekávala. Celkově mi kniha vyznívala spíš jako rodinné (psychologické?) drama, v němž se tu a tam vyskytne nějaký ten zcela neškodný duch, u kterého tady ale člověk nemá šanci mít strach nebo cítit aspoň nějaké mrazení v zádech. Nic strašidelného či děsivého se tady vůbec nekoná.
Postavy samy dost o sobě byly také dost ploché, vykreslené byly jen povrchně, nijak zvlášť jsem k nim nepřilnula. Po dočtení knihy jsem měla dojem, že na konci vím o postavách stejně málo, jako když jsem to začínala číst. Hrdinové této knihy jsou nevýrazní a velmi snadno zapomenutelní.
Takže ve výsledku 2 a půl hvězdy. Četlo se to dobře, ale k hororům to má dost daleko - rozhodně jsem od knihy nedostala to, co bych od hororového příběhu čekala.
Na tuto knihu jsem se chystala už hodně dlouho a pořád jsem si připadala jako ostuda, že jsem to ještě nečetla. Tak bylo konečně na čase se do Kerouaca pustit. A teda dost mne to mrzí, ale já tuhle knihu prostě nedočetla. :-(
Obsahově mi to vůbec nesedělo. Hlavní hrdina přeskakuje od jednoho k druhému, snaží se dělat všechno a přitom nedělá nic. Jeho způsob života je mi na hony vzdálený a úplně cizí. Taková ta nevázanost, kdy člověk nemá v životě jasně danou žádnou kotvu, žije od ničeho k ničemu a jen tak si proplouvá životem bez nějakých jistot, to prostě není pro mne. S námahou jsem se dostala cca za stranu 70 a dál jsem pak nemohla.
Nedokázala jsem se vůbec začíst a cítila jsem, jak se s každou další stránkou musím nutit. To je pro mne znamení, že mám přestat, jinak si to znechutím a padnu do čtecí krize. A jsem z toho dost smutná, protože jsem do knihy šla s pocitem, že by mne tohle mohlo fakt bavit. Tak nic no. :-(
Knize jsem dala šanci cca na stranu 60 a pak jsem to musela odložit jako nedočtené. Tato kniha bohužel není pro mne. :-( Trochu jsem doufala, že se tu dozvím něco zajímavého o vztahu člověka ke tmě. Objektivně vzato tu nějaké ty informace sice jsou, ale byly mi předávány formou, která mi vůbec nevyhovovala.
Autorka to pojala stylem jakéhosi dokumentu, v němž kombinuje vlastní zážitky s úryvky deníku Christiane Ritterové a celé se to snažila pospojovat vědeckými informacemi o tmě a vším, co s tím souvisí. Celkově to působí děsně stroze, jaksi odosobněně a na můj vkus velmi nekompaktně. Přišlo mi, že autorka ne příliš souvisle přeskakuje od jedné věci k druhé a snaží se do malého prostoru nacpat co nejvíc. Výsledkem toho bylo, že já si připadala pořád zmatená, nepamatovala jsem si zhola nic a neměla jsem dojem, že kniha mi předává něco převratného. Nic jsem si z knihy neodnášela - vyjma osobního dojmu, že "vím, že nic nevím". Což fakt není to, co jsem od této publikace čekala.
Knihu nehodnotím hvězdami, nedočetla jsem. A za sebe doporučit nemohu.
Tuto knihu jsem četla cca před rokem v originále. Nevím, jak moc to mělo na moje hodnocení a vůbec pochopení knihy vliv, že jsem to četla anglicky, ale faktem je, že jsem se s touto knihou dost prala. A bohužel neumím říct, co přesně se dělo, že mi to trvalo tehdy přečíst tak dlouho.
Když jsem byla do knihy začtená, bavilo mne to a zajímalo mne, co se bude dít dál a kam to všechno povede. Bavilo mne, jak je to celé psané v rozhovorech a jak se autorce podařilo vytvořit v jednotlivých postavách tak rozmanité osobnosti. I ta doba se mi líbila, jak tu byla zachycená.
Ale když jsem knihu odložila, bylo pro mne těžké se k ní vrátit zpět a znovu se do ní ponořit. Vždycky jsem se musela do toho přemlouvat. Ale když jsem se do čtení zase pustila, kniha mne zas chytila.
Ve výsledku nedokážu momentálně hodnotit lépe než třemi hvězdami - právě pro tento těžkopádný vztah. Asi si to zkusím ještě někdy přečíst česky a uvidím, třeba mi to bude v překladu sedět více. Protože ten námět a způsob zpracování pomocí rozhovorů vůbec nejsou špatné...
P.S. Stejně jako čtenářce Lenny.Wolf mi při čtení této knihy pořád v hlavě naskakovala písnička Go Your Own Way od Fleetood Mac. Trochu jsem měla dojem, jestli se paní autorka touto kapelou nenechala inspirovat. :) :D
Slib mlčení si mne získal od samého začátku a nepustil mne až do konce. Jsem ohromena, takhle povedený thriller, co by si mne tak moc získal, jsem už dlouho nečetla. Pořád jsem měla pocit, že se v knize něco děje, ani jednou jsem neměla pocit, že bych narazila na nějaké hluché místo.
Rozuzlení pro mne bylo nečekané, autorka mne dokázala pěkně obelstít, což rozhodně kvituju. Zároveň se mi líbil autorčin styl psaní. Působilo to velmi vyzrále. Autorka se nebojí jít na dřeň a přitvrdit i ve svém vyjadřování, pokud si to dané postavy a situace vyžadují.
Zaujalo mne také prostředí amišské komunity. To je pro mne v literatuře úplně nový prvek, takže i proto hodnotím vysoko - za originalitu. Také mne dost bavily postavy - od hlavní hrdinky Kate, přes její kolegy z oddělení, až po externího kolegu Tomasettiho. Nikdo tu není vysloveně dokonalým, bezchybným člověkem, ale o to jsou mi ty postavy sympatičtější.
5 * z 5 - takhle si představuju povedený thriller. Čtivý, svižný, se zajímavou zápletkou, nečekaným odhalením, se sympatickými postavami.
Tuto knihu nehodnotím hvězdami, jelikož jsem ji nedočetla - byť je to kratičký příběh ani ne o 100 stranách. Téma nesnášenlivosti a pomsty mezi dvěma rodinami není v literatuře nic nového, takže jsem nečekala nic přeborného.
Ale problém je, že já se u čtení ukrutně nudila. Neseděl mi ten styl psaní. Povrchní, plytké, s ne příliš sympatickými postavami.
Na to, že to má jen lehce přes 60 stran, já se nedokázala dostat ani k polovině, fakt to nešlo. Nudila jsem se, nebavilo mne to. Další příběh, který mne utvrdil v tom, že asi nejsem ten pravý čtenář westernů.
Přiznám se, že zprvu jsem tímto příběhem zas tak ohromená nebyla. Ale čím víc jsem se dostávala do děje, tím víc si mne to získávalo. Pod kůži se mi to dostávalo pomalu, plíživě, ale nakonec jsem knihu odkládala vlastně dost spokojená.
Příběh je hodně temný, ponurý - tak jak to obvykle u Hellboye bývá. Ale tady mi to přišlo ještě o fous temnější a ponurejší.
Dozvídáme se tu nové informace z Hellboyova života, které tomu zase dávají další, nový rozměr. A to si mne dost získalo. Stejně tak mne fascinovalo to, jak se pro mne uzavírají určité dějové linky. V tom smyslu, že jsem konečně pochopila, s čím Hellboy pořád tak bojuje. Sám se sebou. Pro mne jako čtenáře to byl dost silný moment.
V určitých pasážích se tu pohybujeme na pomezí snu a skutečnosti. Co je snové, co je reálné, co je jen fantazie, co je klam? Od čtenáře si to vyžaduje trochu víc pozornosti, aby se v tom orientoval, ale stojí to za to.
Nakonec 5*. Sice slabších (za ten začátek), ale přesto stále 5*, zaslouženě.
Emin vánoční deník je neuvěřitelně milým čtením, u kterého se budou bavit jak malí, tak velcí čtenáři. Je tu skvělá atmosféra (zimní i vánoční), sympatické postavy, které si člověk oblíbí, a také situace, v nichž se řada lidí jistě najde.
Je to navíc obohacené krásnými barevnými ilustracemi, které se mi moc líbily. Co jsem také ocenila, byly také některé humorné situace, u kterých jsem se od srdce zasmála. To mne dost potěšilo.
Tohle byla velmi milá knížka na jedno posezení, která pohladí po duši. Krásná, příjemná atmosféra, milý příběh s dobrým koncem, který nenásilně poukazuje na ducha Vánoc a na to, co je důležité. Myslet na druhé, být spolu a na to, jak jsou některé věci důležitější než drahé materiální dárky, co si dáváme na Vánoce pod stromeček.
Navíc tu jsou velmi milé, hezky barevné ilustrace v pastelových odstínech, na které se moc hezky koukalo.
Toto určitě mohu doporučit. Já jsem rozhodně spokojená.
Kniha je svým námětem vcelku originální, aspoň pro mne - nepamatuju si, že bych četla někdy něco s podobným námětem, kdy se spřátelí živá dívka s duchem mrtvé dívky. Je to čtivě napsané, čte se to opravdu dobře. Ale na můj vkus to bylo trochu depresivní a dost temné na to, že to je příběh pro děti. Chápu, že některé věci v knize se dějí i v reálném životě a některé děti se s tím bohužel asi ztotožní, ale já asi nebyla úplně v tom správném rozpoložení. Co ale musím vychválit, jsou překrásné informace, ty se opravdu moc povedly!
Celkově pro mne slabší 4 hvězdy.
S autorkou už mám pár zkušeností a čím dál víc se mi líbí její styl psaní, který je srozumitelný, přehledný a díky kterému jde příběh bez zbytečných okolků kupředu. Na někoho to může působit zkratkovitě a mozaikovitě či snad příliš jednoduše (já to u první knihy tak měla), ale čím dál víc se to mně osobně zamlouvá. Já jsem v tomto případě byla s tím stylem vyprávění spokojená a za to u mne autorka sbírá body.
Bohužel mi ale nebyla blízká postava Drahomíry. Knihu jsem si brala na čtení, abych zjistila, jak mi bude tato postava sedět ve zpracování Oldřišky Ciprové. Tato kniha mi potvrdila, že Drahomíra mi není sympatickou historickou osobností a už o ní asi nic dalšího číst úplně nechci. Ale to není vlastně chybou této knihy či autorky. Je to spíše otázkou priorit, o jakých historických osobnostech rádi čtete a tak.
Co mi tak úplně nesedlo, byla ta přemíra "červené knihovny", kterou jsem z tohoto příběhu cítila. Nějak mi to nesedlo v souvislosti s postavami Ludmily a Václava, jejichž osudy a jejich sepětí s křesťanstvím a hlubokou vírou v boha mám načtené z legend. Nějak se mi to tu tlouklo a nešlo úplně dohromady. Vím, že kniha je sice primárně psaná o Drahomíře, ale z jejího života přece jen odpářete Ludmilu a Václava dost těžko...
Výsledkem je tak průměrné hodnocení. Autorka píše pěkně, její knihy se čtou dobře. Ale obsahově jsem sama nevolila nejlépe, a tak mne kniha vlastně moc neuchvátila. Každopádně příště už budu volit dobu a historické postavy podle toho, kdo je mi blízký, a věřím, že si to užiju více.
Od této knihy jsem měla celkem velká očekávání - vzhledem k tomu, že autorova kniha Metro 2033 se mi vcelku dost líbila. Ale nakonec jsem Soumrak dočítala s určitými rozpaky a nadšená tedy příliš nejsem.
Toto dílo mi přijde svým tempem vyprávění dost pomalé, ucourané. Dějově to zabíhá do různých odboček (různé filozofické úvahy a myšlenkové pochody hlavní postavy), které sice s dějem tematicky souvisí, ale děsně zpomalují děj a zabíjejí napínavou atmosféru strachu, kterou autor umí jinak vykreslit fakt skvěle.
Autor ty odbočky dělá rád, třeba v Metru mi to přišlo skvělé. Zvlášť u Metra, když jde o trilogii, jsem nějakou tu rozvláčnost i čekala, ale tady mi to na kolika místech přišlo skoro až zbytečné.
Druhá polovina knihy mne vlastně spíš unavovala a já měla problém udržet u toho pozornost, což mne fakt mrzí, protože námět samotný a začátek knihy se mi zdál dost slibný - jako něco, co by mne fakt mohlo bavit a pohltit. Nadšení z této knihy se však bohužel u mne nekoná. A ten konec knihy to bohužel také moc nevylepšil. Faktem vlastně je, že jsem ke konci už měla potřebu přeskakovat, protože to na mne bylo s každou stránkou čím dál těžkopádnější na čtení. Bohužel no...
Námět super, fascinuje mne autorova bohatá slovní zásoba, práce s metaforami a také by se mi líbilo pojetí té tajuplné atmosféry, kdyby to každou chvíli nezabíjely ty dějové odbočky. Ale celkové vyznění knihy mi bohužel nesedělo. Kniha pro mne v tomto zůstala na půli cesty.
Vím, že kniha je především pro malé děti (věkově od 5 let), ale i na tak mi to přijde až moc jednoduché, bez nějaké větší pointy či jakéhokoliv přesahu, které by si to dítě mohlo vzít. Ale nevím, možná se pletu, třeba to pro malé čtenáře bude nakonec fajn a já jsem možná až moc náročná.
Každopádně nápad sám o sobě není vůbec špatný a knihu doprovází moc hezké ilustrace. Ač si myslím, že by děj mohl být trochu bohatší, čte se to pořád dobře a svižně.
Průměrné hodnocení. Nápad dobrý, ale přijde mi to, že celkovým vyzněním to zůstalo na půli cesty. Možná je to dané také tím, že se jedná teprve o první díl, který má být na "rozjezd", ale nevím, no...
Město Polička je mému srdci velmi blízké. A tak mne tato knížečka zaujala. Pravda, vzhledem k roku vydání se na některých místech čte trochu hůře kvůli dobovému jazyku. Složité, dost komplexní věty si vyžadují spoustu pozornosti, aby člověk správně pochopil vyřčené. Ale příběhy se mi líbily. Jelikož název v sobě obsahuje slovo "pověsti", je třeba brát jednotlivé příběhy dost s rezervou a ne jako přesná historická fakta. Ale to vůbec nevadí, kniha byla moc fajn. :-) Navíc ji dokreslovaly dobové ilustrace, které se mi moc líbily a které knize dodaly zase o trochu jiný nádech.