SgtTračník komentáře u knih
Výborná kniha. Příběh se tak nějak pomalu rozmotává a je silnější a silnější. Užil jsem si to.
Příběh zajímavý, ale celkově jsem u knihy tak trochu trpěl. Nevadilo mi ani, že kniha stavěna z různých pohledů, ale vadilo, že všechny formy vyprávění jsou celkem stejné. Ať už jde o 50 let starý deník, zápis z výslechu, zápis ze schůze - asi bych volil rozdílný jazyk a styl, takhle to nepůsobilo věrohodně. Díky tomu, že tam chybělo nějaké rozlišení, tak mi to vlastně přišlo zbytečné a mohlo to být napsané jako jeden příběh. A chybělo mi více o běžném životě tehdejších řeholnic, což by pro mě knihu zatraktivnilo.
Podle mě zatím nejlepší kniha od Frenchove, alespoň mě sedla. Něco mezi románem a detektivkou parádně zasazenou do drsného irského venkova.
Tato kniha nám připomíná, že život není peříčko a zvláště v 30.letech v USA v době krize byli lidé ochotni udělat pro uživení sebe a rodiny cokoliv. Škoda, že ke konci kniha sklouzne trochu k přeslazenosti.
Ač jsem muž , kniha pro mě byla fascinující. Náhled na ženský svět v Číně na začátku 19. století vyl velký zážitek. Příjemně napsané. Doporučuji.
Kniha vůbec neodpovídá popisku. Rozhodně se nejedná o humornou knihu, ani jednou jsem ani neusmál. Kniha je naopak smutná až depresivní, ani příběh nijak nenadchne. Umírání jedné ženy. Podle mě úplně zbytecné čtení.
Do knížky jsem se pomalu začítal, ale nakonec jsem byl nadšený. V knize se jedno klubko příběhu rozplétá a naopak další klubko příběhu se zaplétá postupně zpět.
Kraťoučká knížka, která se čte jedním dechem. V tak malém formátu řekne vše a na pár stranách je zahuštěná celá jedna chvíle té doby. Velmi pěkné.
Zatím se mi od autorky líbila nejvíc. Zase skvělá. Nerozumím, proč vydavatel nevydává další knihy.
Pro mě spíš thriller plný domácího násilí. Prostě pro mě na čtení znepokojiva kniha, ale ne že by byla špatně napsaná. Předchozí mnou čtená kniha na podobné téma, Kde zpivají raci, se mi líbila mnohem víc.
Ne tak fenomenální jako Osmý zivot pro Brilku, ale stále moc krásná kniha o těžkém osudu obyvatel Gruzie.
Knihu jsem napoprvé odložil, nemohl jsem se chytit. Po čase jsem po ní sáhl znovu a nelituji. Ohromující sága jedné rodiny.
Knihu jsem ve třetině vzdal. Sledujeme hrdinku žijící úplně normální život matky dvou dětí a ještě k tomu poměrně nudně popsané. Ani japonských reálií moc není.
Ze všech knížek, co jsem od autora je tahle nejslabší. Několikrát jsem jí chtěl odložit.
Asi nejsem cílová skupina, ale přišlo mi něco mezi růžovou knihovnou a knížkou pro děti.
Mám dojem , že autor se snaží celou dobu nudou udusit čtenáře, aby alespoň ta trochu zajímavých věcí byla jako milosrdný nádech.
Za mě strašná nuda. Několikrát jsem chtěl odložit. 80% knížky se neděje vůbec nic a když už se začíná blížit rozreseni, tak je lacině natahovaný.