Shaxx Shaxx komentáře u knih

Fantom z Blackwoodu Fantom z Blackwoodu Darcy Coates

Po knihách od Darcy Coates sáhnu, když chci nějakou oddechovku nebo si procvičit oční gymnastiku (rozuměj obracet oči v sloup). Fantom z Blackwoodu má oproti jiným knihám ze série navíc i ilustrace. Ty byly skvělé, hezky dotvářely atmosféru a nevadilo by mi, kdyby jich tam bylo víc.
Stejně tak Fantom spadá k těm lepším výtvorům ze série strašidelných domů. Obsahuje to hromadu klišé? No jasně. Hlavní hrdinku, která zatvrzele a velmi dlouho ignoruje přítomnost nepřátelské entity? Si pište (I když má k tomu příhodnou backstory, tak budiž). Působí to jak psaná verze filmů typu Conjuring, Insidious atd.? Přesně tak.
Ale ve výsledku se to čte dobře, víme co čekat, nečekají nás žádné podivné experimenty se zápletkou (jako například v Tajemství sídla Craven Manor, Duchové rodiny Folcroftů) a v té jistotě plné klišé je něco konejšivého.

19.05.2022 3 z 5


Hlas kukačky Hlas kukačky Hana Marie Körnerová (p)

Příběh ze života obyčejných lidí. Bylo to trochu jako číst na Wikipedii historický článek o životě jedné rodiny. Zvratů zde pár bylo, ale opakovaných, a jak se říká: Opakovaný vtip není vtipem, tak stejně to platí i pro zvraty...
Čekala jsem, že to trochu více vytěží z prostředí, ve kterém se příběh odehrával, ale až na jednu delší zmínku o dané situaci (Hitler, obětování Československa a slavná věta Rozhodlo se o nás bez nás) to bylo vše, což byla celkem škoda.
Ve výsledku to neurazí, nenadchne.

11.05.2022 3 z 5


Půlnoční knihovna Půlnoční knihovna Matt Haig

Půlnoční knihovna obsahuje zajímavé myšlenky a rozhodně dává podněty k zamyšlení. Mělo to na mě podobný účinek, jako když vyjdu z kina po dobrém filmu, plná toho, co mi daný film dal...a druhý den už je to jen matná vzpomínka :)
Matt Haig má s depresemi svou vlastní historii a není to jeho první kniha, která tohle téma obsahuje.
Pokud se někdo potýká s depresí, úzkostmi, rozhodně doporučuji přečíst si trigger warnings k Půlnoční knihovně.
Hodnotím jako průměr, protože ačkoliv zde nějaké hlubší myšlenky byly, nezdržely se u mě na dlouho a když se nad tím zamyslím, působilo to na mě celkem ponuře i včetně světlých chvilek v knize obsažených.

11.05.2022 3 z 5


Se špetkou skořice Se špetkou skořice Elizabeth Acevedo

Zkusila jsem vystoupit ze své komfortní zóny a nebyl to vydařený pokus.
Pro hlavní hrdinku se mi špatně hledal nějaký ždibíček soucitu. Holka, co otěhotní ve čtrnácti, si potichu poplakává nad možnostmi, které ztratila. Dle jejích slov je pro ni dítě celý svět, ale zároveň není schopná ji oslovovat jménem, pořád jen Holčička toto, Holčička tamto, což působí spíš dojmem, jakoby spíš pro ni děcko bylo něco, co se v jejím životě ještě pevně neukotvilo.
Milé byly zmínky rozličných jídel a koření a pár receptů. Jinak děj, pointa, zápletka... o tom se nedá moc mluvit.

11.05.2022 2 z 5


Později Později Stephen King

King je moje komfortní zóna. Každé setkání je velmi příjemně a kvalitně strávený čas. Nebylo tomu jinak ani u Později. Moc fajn jednohubka. Motiv "I see dead people" není nic nového, ale líbí se mi, jak ho King zpracoval. Při zjevení zla v téhle knize jsem se nedokázala ubránit myšlence na Pennywise a jeho "deadlights", jeho pravou formu.Navíc Kingovy knihy jsou mnohem více propojené, než by si jeden pomyslel, takže kdo ví :)

05.05.2022 4 z 5


Dva tajemství neudrží Dva tajemství neudrží Karen M. McManus

Tohle se moc nepovedlo.
Nezajímavé postavy bez kousku charakteru, nudná romance a rozuzlení zápletky taky nebylo žádné terno. Záchrana v podobě rádoby šokující poslední věty též selhala. Po dlouhé době kniha, která mi skoro způsobila čtecí krizi.

02.05.2022 2 z 5


Všechny holky, kterými jsem byla Všechny holky, kterými jsem byla Tess Sharpe

Zajímavý příběh a super zpracování. Styl psaní je čtivý, autorka dobře pracuje s odhalováním informací. Hlavní hrdinka má za sebou rozhodně netypickou minulost.
Líbilo se mi, že části s Nořinými osobnostmi z minulosti byly psány na světle šedém papíře, takže se snadno odlišilo, v jaké časové ose příběhu se nacházíme, to je moc hezký detail.
Celkově se tohle povedlo, bylo to zas něco nového, co nejelo podle nějaké osvědčené šablony.
Jestli se to skutečně bude zfilmované, moc ráda se na to mrknu (a Millie Bobby Brown si do role hlavní hrdinky dokážu určitě představit :) ).
A od autorky si toho ráda přečtu víc.

25.04.2022 4 z 5


Pirátský guláš Pirátský guláš Neil Gaiman

Pirate Stew! Pirate Stew! Pirate Stew for me and you! Pirate Stew! Pirate Stew! Eat it and you won't be blue. You can be a pirate too!

Tohle snad ani nejde číst potichu. Úplně za těmi slovy slyším pirátský zpěv a lomoz a cinkání korbelů, skřehotání papoušků... Rýmovačky jsou fajn. Samozřejmě už nejsem cílovka, je to vyloženě dětská kniha a myslím, že prckům, kteří se chtějí stát piráty, se to bude hodně líbit :)

Má to jen pár stran, krásné ilustrace od mého oblíbeného Chrise Riddella... A podle mě by neškodilo, kdyby to mělo víc stran a víc dobrodružství.

Jsem zvědavá, jak dopadl český překlad, zatím čteno jen v originále (který jsem koupila hlavně pro to, že to byla podepsaná první edice Gaimanem a Riddellem :D)

22.04.2022 3 z 5


Bezvětrné město. Kniha První Bezvětrné město. Kniha První Éléonore Devillepoix

Příjemné překvapení.
Styl psaní a prostředí mi připomínalo moji oblíbenou knižní sérii z dětství - Kroniky Světakraje, takže čtení Bezvětrného města na mě mělo podobný efekt, jako když se stavíte po letech u rodičů a sednete si do svého starého křesla, v kterém jste si četli jako malí špunti. Nostalgie. Humor mi přišel občas téměř až pratchettovský, což byla taky milá asociace.
Celé je to od začátku takové hihi a haha a pak přijde jen ahaaaaaaa? Aneb překvapila mě poměrně šokující gradace násilí na konci :D Fajn by bylo, kdyby se trochu rozvedla historie vztahu Amazonek a Hyperboreje, ale věřím tomu, že větší náhled do toho vloží druhý díl.
Postavy se nechovaly zrovna úměrně svému věku (19 a 13 let), jejich jednání působilo víc vyspěle, ale nebyl to až tak rušivý prvek. Lastyanax byl spíše jako třicátník a Arka jako puberťácká šestnáctka.
Zápletka dokáže zaujmout, je poměrně dobře vystavená a celkově na literární debut je to opravdu dobré. Jsem ráda, že se k nám tenhle titul dostal, zajímalo by mě, jak se na něj přišlo, protože ještě ani není přeložen do angličtiny. A co se týče obálky...Nádherná, ty zlaté aplikace jsou krásné.

22.04.2022 4 z 5


V zahradě zášti V zahradě zášti Camilla Bruce

3,5* bez zaokrouhlení :)
Zajímavý pokus předložit příběh Pekelné Belle z jejího úhlu pohledu.
Vyprávěčky jsou dvě - Belle a její sestra Nellie, která jí pomohla dostat se do Ameriky.
Některé prvky jsou čistě fiktivní - například postava Jamese Leeho nebo užší vztah sester - ve skutečnosti Nellie údajně se sestrou ztratila kontakt. Jak sama autorka přiznala v doslovu - toto není román o pravdě, je to pokus pochopit, jak se mohl vyskytnout někdo jako Belle. Jakožto správný zločinožrout jsem s příběhem Belle obeznámena, takže jsem věděla, jakým směrem se bude vyprávění ubírat.
Největším problémem bylo, že se příběh po nějaké době odvíjel velmi monotónně, jakoby Belle odříkávala naučenou říkanku. Úplně ji vidím, jak sedí u stolu a neměnným hlasem vypráví o svých skutcích, z kterých normálního člověka mrazí.
Celkově to bylo fajn, jen to v průběhu ztratilo jiskru...

12.04.2022 3 z 5


Hlídka v Bezčasí Hlídka v Bezčasí Marisha Pessl

Autorka příběh motala a motala, až se do toho celého zamotala...
Začátek vypadal slibně, opakující se časová smyčka je oblíbeným námětem. Ale pokud už se chce autor vrtat do cestování časem, mohl by si dát záležet na tom, aby to aspoň působilo promyšleně a mělo to nějaký řád. Postavy nic moc, nemůžu říct, že by mi přirostly k srdci. Jejich chování a akce se měnily postupem času v nelogický chaos, autorka si kroutila jejich charakterem tak, jak se jí to hodilo a pokus o šokující závěr nebyl moc přesvědčivý. Takže...má někdo lepší tip na knihu, kde je cestování časem? :D

12.04.2022 2 z 5


Ztracena v bílém šumu Ztracena v bílém šumu Javier Castillo

Thriller, který mění pravidla žánru? Ale kdepak.
Španělský Stephen King? I nad tím se spíš člověk shovívavě pousměje. Všechny tyhle nápisy, co se na obálkách objevují, lze většinou brát s rezervou. A tady to teda platí.
Tipuju, že označení španělského Stephena Kinga není bráno v žánru hororu, ale ve spojitosti toho, jak King dokáže pracovat s psychologií postav. I z nedůležité postavy, která se objeví na půl stránce knihy, dokáže pár větami vdechnout život.
Ztracena v bílém šumu nemá moc postav, takže asi tady bylo tím přirovnáním myšleno, jak jsou propracované? Kdo ví, ale ani to moc nesedí.

Líbilo se mi, jak příběh pracuje s reálným prostředím a zmiňuje důležité americké právní a soudní zákonitosti - například AMBER alert nebo Meganin zákon. Ale když už, chce to dělat pořádně, například ověřit si, že jméno Megan, podle které vznikl důležitý zákon v USA, je sakra napsané správně. Nevím, zda je to chyba překladu nebo to bylo i v originále, ale je to Megan Kanka. Ne Megan Hanko.
Hezky to také zobrazuje to, jak je tisk hladový po senzaci, čím horší případ, tím větší publicita, nedejbože nevyřčená soutěž o to, kdo zjistí víc morbidních detailů..

Autor také experimentuje s tím, jak příběh vypráví. Běžně si příběh vystačí lineárně ubíhajícím dějem s flashbacky do minulosti, nicméně zde se děj odehrává v několika časových rovinách. 1998, 2003, 2010... Doporučuju si vždy přečíst datum, aby z toho člověk nebyl pomotaný.
Citáty doprovázející každou kapitolu mi přišly jako zbytečný prvek.

Stejně tak se autor odhodlal k odvážnému kroku a pachatele včetně jeho pohnutek odhalí poměrně brzy, odpadá tak napínání, kdo to udělal a jak byl s postavami spojen, zůstává jen napětí, zda hlavní postava dokáže pachatele vypátrat a jak to dopadne.

Docela jsem se pozastavila nad tím (bez spoilerů) jak dramaticky zakončil autor jednu kapitolu, takovým stylem, že daná skutečnost by do případu vnesla úplně jiné světlo... A pak se k tomu vůbec nevrátil, ani to nevysvětlil. Skoro to na mě působilo dojmem, že na to zapomněl :)

Ztracena v bílém šumu je poměrně rozvleklá. To, jak pomalu vše plyne, téměř zpodobňuje to, jaké utrpení působil rodičům Kiery čas, který ubíhal od jejího zmizení. Nemyslím však, že to bylo úmyslem :)

Hlavní postava, bojující za spravedlnost... si spravedlnost vykládá dost volně po svém. Některá její rozhodnutí jsou dost diskutabilní a vcelku z toho vychází jako "morally grey character". Takže splňuje klišé toho, že si v sobě nese nějaké trauma z minulosti, ale zároveň se trochu vymaňuje z područí klišé nálepky tím, že se nechová zrovna tak, jak by jeden čekal ve chvíli, kdy má učinit důležité rozhodnutí.

Ačkoli to zní, že jsem na tomhle thrilleru našla víc špatného než dobrého, v konečném důsledku se mi to celkem líbilo, takový lepší průměr.

28.03.2022 3 z 5


451 stupňů Fahrenheita 451 stupňů Fahrenheita Ray Bradbury (p)

Konečně jsem se dostala k téhle klasice.
Smekám před Bradburyho fantazií a mrazí mě toho, jak je tohle dílo nadčasové.

28.03.2022 4 z 5


Divoká píseň Divoká píseň Victoria Schwab

3,5*
Líbí se mi, jak si Schwab hraje s předpokládaným konceptem zla a totálně to přehází tak, že klišé toho, že příšery jsou vždy zlé a krvelačné, tady padá. Celkově postava zmítaná svým osudem, kterému se snaží vzepřít, mě vždy baví (tedy pokud je dobře napsaná).
K tomu originálnímu světu mě napadá docela dost otázek, tak uvidím, jestli druhý díl na ně odpoví.
Každopádně četlo se to dobře a svižně, za jeden den přečteno :)

22.03.2022 4 z 5


Bílá past Bílá past Maureen Johnson

Docela fajn závěr s konečným rozhřešením staré záhady a objasnění záhad novodobých. Pořád si stojím za tím, že romance v knize (Stevie + David) je za a) naprosto zbytečná, za b) nedůvěryhodná a David je charakter na facku. Kdyby vyšla nějaká série, kde Stevie již v roli opravdové detektivky vyšetřuje zločin, asi bych si to přečetla :) A jak koukám na díla autorky, něco na ten způsob už je na světě, tak třeba se to dočká i cz překladu.

20.03.2022 3 z 5


Němý viník Němý viník Maureen Johnson

Myslela jsem, že druhý díl bude jen taková vycpávka, ale nakonec to bylo fajn. Pár palčivých otázek z jedničky bylo zodpovězeno, moc nových otazníků nepřibylo a zůstává už jen pár důležitých prvků ze staré záhady, která vrtá v hlavě už několik desítek let milovníkům krimi. Na autorce se mi líbí, jak si umí vše rozplánovat tak, aby stále udržovala pozornost a napětí a neprozradila ani málo, ani moc z celé zápletky.

18.03.2022 4 z 5


Hra o dědictví Hra o dědictví Jennifer Lynn Barnes

Já mám ráda záhady, hlavolamy, tajemství hádanky a tohle slibovalo všechno z toho. Luštění šifer a odhalování ukrytých vzkazů mě bavilo, ale zbytek byl na pováženou. Asi už jsem stará na zápletku čtyř sexy bohatých kluků, v jejichž přítomnosti si hlavní hrdinka uvědomuje, jak blízko jsou a jak teplo sálá z jejich těla..ugh. Romantická linka mě nezajímala a klidně bych se bez ní obešla, i když vzhledem k okolnostem chápu, proč zde musela být. Každopádně konec zajímavý a nabízí víc otázek, než odpovědí, takže pěkná lákačka na druhý díl.

14.03.2022 3 z 5


Vrány Vrány Kass Morgan

Četlo se to dobře, zápletka nebyla zrovna nejpropracovanější, stejně tak začlenění čarodějnického covenu do širšího celosvětového kontextu (existuje víc covenů? jsou čarodějky pouze ženského pohlaví? atd. atd.). Mělo to pro mě příjemnou atmosféru seriálu Čarodějky, občas i Scream Queens, filmu The Craft.. a to byly hezké asociace při čtení.
Ale jinak to spadá do fajn průměru.

09.03.2022 3 z 5


Maková válka Maková válka R. F. Kuang (p)

Hned na úvod – nenechte se prosím zmást asi nejdebilnějším knižním přirovnáním, které se k Makové válce objevilo v časopise Pevnost a to, cituji: "Když Harry Potter potká válečné zločiny". To je tak šíleně mimo, že to snad ani není možný :D

Kniha je rozdělená do tří částí a děj graduje příjemným tempem. Líbí se mi, že tu prostor neužírá žádná romantická linka, to je osvěžující změna, snad to tak i zůstane v příštích dílech. Těšila jsem se na orientální atmosféru východní Asie, přiblížení odlišné kultury a zvyků, ale na prostředí tu nebyl dáván až takový důraz, což mě trochu mrzelo a punc cizokrajnosti tady obstaraly hlavně jména postav. Avšak česká fonetická transkripce udělala své a mně přijde prostě hloupé, že Fang Runin je tady jako Fang Žu-nin, Yin Nezha je jako Jin Ne-ča. Takový překlad (aspoň pro mě) prostě ubírá z autentičnosti a kouzla originálu. O přechylování ženského příjmení autorek nemluvě, z toho taky rostu…

Pět hvězdiček nemůžu dát, protože některé části knihy postrádaly jiskru a nedokázaly udržet mou plnou pozornost, taková místa se střídala s kousky, které zas byly super, takže to bylo takové jako na houpačce. Klasika prvního dílu, který zejména připravuje půdu pro další pokračování, zryje hlínu a nasadí semínka, které rostou ve dvojce, až se z nich v posledním díle stanou vzrostlé stromy. Styl psaní je poměrně strohý a přímý, žádné vzletné a květnaté popisy se nekonají, ale k povaze příběhu to sedí.

Hlavní postava je kapitola sama o sobě. Zařazuji ji mezi jednu z nejlepších morally grey charakterů, které jsem zatím poznala. Její rozhodnutí mnohdy otevírají morální dilema k zamyšlení, zvlášť ke konci knihy. Rinin charakter prošel značným vývojem pod vlivem okolností a těžkých rozhodnutí, které musela/chtěla učinit. Další fajn charakter byl mistr Ťiang, který chvílemi působil jako taková komická postavička, když zrovna měl svou roztěkanou a infantilní náladu, vnášelo to do děje takový humorný nádech, stejně tak jako citace válečného taktika Sun-c’e.
Bohužel ostatní postavy už tak zajímavé nebyly. Zejména Altan byl takový nijaký, ničím si mě nedokázal získat a bylo mi upřímně jedno, jakou má za sebou minulost a co ho čeká, i když snaha o přiblížení jeho postavy tu ze strany autorky byla.
Maková válka, jak už název napovídá, se dost točí kolem válečné situace, bojové taktiky, morálních dilemat, které s sebou válčení přináší, hodnoty lidského života a poměrně dost grafického popisu krvelačného chaosu a zvěrstva na civilistech, který pěkně sesumírovala jedna věta z knihy:,, Bylo to prostě něco, co se dělo, když jeden národ došel k závěru, že ten druhý je bezvýznamný.“

Jsem zvědavá, jakým směrem se bude ubírat druhý díl.

07.03.2022 4 z 5


Tajemství sídla Craven Manor Tajemství sídla Craven Manor Darcy Coates

S označením královna hororu bych teda zas tak nespěchala. Po tvorbě Coates sáhnu, když mám chuť na nějakou oddechovku, která se dobře čte a to její knihy splňují. Pár jejich strašidelných domů mám už za sebou a tenhle se klasicky řadí mezi průměr. Příběh má v sobě pár logických děr jak plátek ementálu, ale s přivřením očí se nad tím dá mávnout rukou. Nadpřirozeno bylo trochu překombinované a mě docela mrzelo, že tady nebylo přítomné klišé gradující hrůzy, naopak - duchařská entita si tu nakráčí na scénu docela rychle a nějak s sebou zapomene vzít ten strašidelný prvek. Závěrečné vyústění bylo takové roztomilé.

07.03.2022 2 z 5