sika444 komentáře u knih
Jde o víc než pokračování knihy Dej mi své jméno. Autor zde rozvíjí a vysvětluje hlavní filosofickou myšlenku, která spočívá v hledání naplnění života. Na příkladech Samuela, Elia a Olivera ukazuje, že setkání s láskou není nic samozřejmého, že k němu nemusí dojít a že lidský život může proklouznout mezi prsty. Dokonalé metafory - z oblasti nečekané (jídlo, pití) i z oblastí, které jsou autorovi velmi blízké (hudba, poezie - Kavafis). Velmi intenzivní kniha. A nevím, zda je to tak, jak Aciman tvrdí.
Kniha je skvěle napsaná, ale nemohu se zbavit dojmu, že tam něco chybí. Hlubší ponor do nitra postav (je pouze na začátku v oxfordské epizodě a u mladého Johnyho). Jakoby starší muži už vnitřní svět neměli tak plastický. Co vlastně prožívají ve svých vztazích? Jak se cítí? A to nejen teď, ale druhý den, zítra, za měsíc? Co zůstává z těch uskutečněných i neuskutečněných setkání? Pak se ptám, co ve mně zbude z četby této knihy za rok. Uvidím za rok.
- Za dva roky nezbylo nic.
Velmi působivá sbírka novel o bolševické revoluci a marasmu, který po ní nastal. Každá próza je kvalitní, mimořádná autenticitou a vnitřní pravdivostí. Velmi působivý je Něvěrov, Lavreněv, Malyškin a Paustovskij. Kniha skoro není - ani v knihovnách.
Unikátní kniha - ještě nikdy jsem nesledoval vztah autora k hrdinovi, jak to zde odhaluje (s šibalským úsměvem) Bitov. Místy je kniha rozvleklá, čtenář se trápí - a přece je to velké dílo. Jak je na tom naše kultura? Není i ona jen dílem minulosti? Mnoho otázek...
Fascinující text, zvláště když víme, jak hluboko je tato kniha v srdci Gruzínců. Příběh sám je klasickým dobrodružstvím, ale zpracování je opravdu pozoruhodné. Škoda, že nám uniká poetická krása originálu. Kniha by si zasloužila znovu vydat, protože je nedostupná i v knihovnách.
Nejprve bylo setkání se stejnojmenným filmem Fréderica Backa. Pak kniha, krásné vydání z Vyšehradu vyšperkované Helenou Konstantinovou. Setkání s vírou, že svět není v háji, protože i jeden člověk může být dárcem života navzdory ničení i vlastní samotě.
Asi není poctivé psát o Brodského básní na základě četby překladu. I tak jsou některé uhrančivé.
Jedinečná kniha. Obsahuje skvělá "čerchovaný román" Role - soubor novel, které propojuje hlavní postava Monachova (nomen omen) a jeho lásky Asji. Soubor Mladý Odojevcev je pokusem zveřejnit alespoň fragmenty z Puškinova domu, románu, který cenzura v SSSR nepovolila vydat. Závěrečná esej Ptáci je meditací nad smyslem života. Zvláště apokalyptická vize v závěrečné části je neobyčejně silná. Velký spisovatel a skvělé dílo!
Kolem padesáté strany se text stává místy mystickým, neboť dlouhodobá zátěž začala vyvolávat v autorovi myšlenky a podněty, které rozum přestával cenzurovat. A jemu se - obdivuhodně - podařilo ty podněty zachytit. Místy se dotýká podstaty našeho světa - na povrch hnusného a banálního, přesto existujícího s nějakým cílem. Eisnerka je tak reálnou ženou i metaforou.
Slovenský překlad knihy, která v češtině vyšla pod titulem Sklepník.
Stále nejsem schopen přijmout úplnou eliminaci božího hněvu. Čtu Písmo a tam je hněv nedílnou součástí božího bytí. Proto mi připadalo, že v některých místech je tato jinak inspirativní kniha demagogická.
Přehledná kniha líčí politickou kariéru velkého básníka. Škoda, že zde není větší prostor věnován dílu. Jak politika ovlivnila Hugovu tvorbu se dozvídáme jen okrajově (Ubožáci, Tresty, Strašlivý rok). Pro milovníky Hugova díla je to dobrý přehled.
Naprosto jedinečný soubor kratších próz na téma "láska". Nedějové, zobrazující vnitřní svět postav, jejich monology a pocity, přinášejí tyto povídky hluboký zážitek průniku kamsi pod povrch osobnosti. Všechny jsou dobré, každá jinak, ale závěrečná povídka Infantěv přichází s takovým spirituálním rozměrem, až se tají dech.
Unikátní kniha. Její hlavní téma je vznik jednotlivých animovaných filmů. U Norštejna to je mimo jiné Krtek v mlze, Pohádka pohádek a především Plášť podle Gogola. Jakoby mimoděk však autor protkal knihu množstvím skvělých poznámek týkajících se umění, filosofie, smyslu lidské existence. A právě tyto poznámky jsou naprosto jedinečné. Navíc je kniha plná krásných reprodukcí výtvarných děl světového malířství a návrhů výtvarnice Frančesky Jarbusové, autorovy manželky, které se vztahují k Norštejnovým filmům.
Asi nejslabší svazek Mistrových povídek. Geniální je povídka Ve vlaku, při které se člověk směje nahlas. Ostatní jsou drobné erotické anekdoty, vtipné (či méně vtipné) historky o nevěře, podvedených manželech a lakomých venkovanech.
Velký zážitek. Kniha je plná myšlenek, které bych si chtěl zapamatovat, oba protagonisté se nebojí mluvit velmi otevřeně i o tématech, o nichž se nemluví, např. o fašistických meziválečných intelektuálech v Rumunsku. Nabízí dobrý vhled do evropského a amerického intelektuálního prostředí 60 - 90. let. Judtova sympatie k sociální demokracii je dokonce až nakažlivá.
Velmi pečlivá analýza myšlenkových konceptů, které vedly ke vzniku italského fašismu a německého nacismu. Teď ještě přemýšlet nad tím, kam se důsledné uplatnění osvícenských myšlenek dostane ve 21. století. A ještě otázka: Proč se to takto neučí ve školách? Jak se dnes vykládá Garibaldi a Velká francouzská revoluce?
Silné, civilní verše. Takový, jak ho líčí Sölle, bych si přál, aby Bůh byl. A věřím, že je. Tématy je kniha velmi aktuální.
Skvost absurdního dramatu. Je to prostě bravurně napsaná hra s mnoha rovinami, vtipná, bodavá, promyšlená do posledního detailu. Jek je možné, že se nehraje? Velmi doporučuji.