sika444
komentáře u knih
Verše
Arthur Rimbaud
"Číst poezii v překladu je stejné, jako se sprchovat v pláštěnce." Citát z Jarmuschova filmu Paterson. Tohle je hodně Nezval.
Židé v Putinově stínu: Antisemitismus v české prokremelské propagandě
Věra Veronika Tydlitátová
Velmi náročná kniha, která však s pedantskou pečlivostí zachycuje argumenty a postoje proputinovské propagandy. Stále sleduje antisemitskou linku, avšak záběr autorky je mnohem širší. Doporučuji jako doplněk k Snyderově knize Cesta k nesvobodě.
Básně
Georg Trakl
Naprosto fascinující temné a meditativní básně. Dynamika zániku. Melancholie nenaplnění. Tlení. Lhostejnost krásy k bolesti. Prostě Trakl.
Od severu hora – Od jihu jezero – Od západu cesty – Od východu řeka
László Krasznahorkai
Budhistický román. První, který jsem četl, nepočítám-li Hesseho Siddhartru. Meditativní, promyšlený, skoro bez děje, a přece poutavý. Nejlepší je popis zahrady, kterou lze spatřit jen jednou.
Zahradní slavnost
Václav Havel
Dokonalé ve své absurditě. Ano, taková byla společnost, v níž jsem se narodil a vyrostl. bohužel.
Čevengur
Andrej Platonov (p)
Velmi náročná kniha, která však odhalí, proč komunistický experiment v Rusku uspěl. Platonov je velmi ironický, nicméně miluje své postavy, o nichž si nedělá iluze. Saša, hlavní hrdina románu, je jakési jeho alter ego. Kniha završuje vývoj toho proudu ruské literatury, kde jsou hlavními postavami Leskov, Dostojevskij, Zamjatin a Remizov. Důslednost, s níž autor dovádí do extrémního důsledku uplatnění komunistických floskulí a hesel, je obdivuhodná. A jím vytvořená komunita v Čevenguru je černou můrou, zvláště když víme, jak se něco podobného pokusili vybudovat v Kambodži, Číně nebo Severní Koreji. Nutno protrpět a přečíst.
Ílias
Homér
Četl jsem to asi půl roku, ale byl to vždy zážitek. Někdy se mi zdály sny ve verších. O tomto veledíle se nedá psát, jen je znovu a znovu vnímat a vracet se k němu. Překlad Otmara Vaňorného je důsledný a ke čtenáři nemilosrdný, ale jiný číst nemohu.
Božská komedie
Dante Alighieri
Ano, je to něco, co se musí číst a znovu a znovu se k tomu vracet, byť je to těžké.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Nejprve byl u mě film, teprve pak kniha. Ona není úplně bravurně napsaná, ale má skvělou hlavní myšlenku. Lidé sami chtěli zničit knihy, aby je neznepokojovaly. A hlavně: "Chceme se bavit." Jak to mohl ten Bradbury všechno vědět? Asi to bylo už za něj - a to nebyl internet a virtuální svět. Jsem rád, že smím číst velká díla světové literatury - a občas potkám někoho, kdo je taky čte. Díky tomu nepropadám skepsi.
Konec civilizace aneb Překrásný nový svět
Aldous Huxley
Konec civilizace odhalil některé skutečnosti, které se opravdu naplnily - týká se hlavně zábavy a náboženství. Klíčový rozhovor s Divochem je velmi silný: i já chci nemoc, bolest a utrpení spíš, než ten krásný bezproblémový svět plný debilů závislých na somě.
Jakub a jeho pán
Milan Kundera
Výborná hra, která člověka nutí přemýšlet nad časem, nad cílem cesty, autorem, který je nad námi, ale i nad tím, kdo je Jakub a kdo jeho pán. Výborné počtení i díky tomu, že autor nás donutí mít vizuální představu a hru si v hlavě přehrát.
Život a osud
Vasilij Grossman
Literární skvost, podle mě největší román 20. století. Pokládám toto dílo (i s prvním dílem Za Volhou není země) za stejně velkolepý román, jaký pro 19. století je Vojna a mír. Množství postav zajišťuje velmi plastický obraz válečného Sovětského svazu. Objevuje se zde fronta, boje ve Stalingradu, Gulag i holocaust. Velmi důležité je, že Grossman se přestal bát a psal tak, jak to cítil. Proto se zde objevuje sovětský antisemitismus i odlidštění totalitní moci, zvláště v armádě. Nelze než doporučit.
Za Volhou není země
Vasilij Grossman
Neuvěřitelně dobře napsaná kniha. Je to Vojna a mír 20. století (samozřejmě i s druhým dílem - Život a osud). Člověk se musí povznést nad dobové úlitby komunistickým mocipánům, kterých se autor ve druhém díle už nedopouštěl. Skvěle napsané, výborně prokreslené postavy. Atmosféra města a vlastně celé země v době proher je vylíčena neobyčejně plasticky. Scéna bombardování Stalingradu v srpnu 1942 je pomníkem asi 40 000 civilistů, kteří byli při tom zabiti. Svist roztrhaných tramvajových kolejnic slyším stále.
Brigita
Adalbert Stifter
S úžasem jsem četl Brigitu. Kde se to u Stiftera vzalo? Atmosféra maďarské krajiny je vylíčena dokonale. Připomněla mi Žlutou růži od Jókaie.
Drak sa vracia
Dobroslav Chrobák
Krásná kniha, kongeniálně zfilmovaná. Škoda, že Chrobák nepsal víc.
Plavení koní
Jarosław Iwaszkiewicz
Typický Iwaszkiewicz, mnohem otevřenější, než je v novelách a povídkách.
Hodiny a jiné prózy
Alexej Remizov
Těžké, člověk se musí hodně snažit. Po přečtení dalších knih autora jsem vzal Hodiny na milost. Je to prostě Remizov.
Dramata
Victor Hugo
četl jsem jako student. Dodnes si pamatuji atmosféru dramatu Torquemada. Ten děs.
Výminkáři
Karel Václav Rais
Četl jsem ještě jako student, ale po 35 letech si stále pamatuji tu bezvýchodnost a krutost. Mrazivá kniha. Rais byl vynikající autor. Teď jsem si knihu přečetl znovu a musím říct, že je opravdu skvělá. Mistrovské povídky, dobře napsané, krásný a bohatý jazyk. Postavy jsou sice dopředu hotové, zato jejich jednání a myšlení je vylíčeno naprosto přesvědčivě. Opravdová perla.
Nůž
Vuk Drašković
Stále ve mně zůstává krutá scéna znásilnění. Díky této knize jsem pochopil zvrácenost nacionalismu.
