sika444 komentáře u knih

Dva romány, dva způsoby zpracování látky. Oba spojuje téma: Co je to láska? Oktávius a Armance se utápějí ve svých představách, obavách, zásadách. Lamiela hledá, ovšem v zapouzdření do sebe samé. Stendhal se pokusil osahat lidské nitro a prozkoumat jeho kouty. Nejlepší však je, že se to vše odehrává na pozadí dějin, společenských proměn a otřesů po restauraci monarchie (případně červencové revoluci 1830). Společenská hierarchie a role, do nichž jednotliví členové vysoké společnosti museli vplouvat, jsou samostatným tématem obou románů. Pozoruhodné.

22.04.2020

Nejsem filosof, a tak jsem spokojen. Snad jsem rozuměl tomu, o co Sókratovi šlo. Jeho tázání se po významu pojmů je mi blízké. Vlastně celý je mi blízký. Závěr jeho života - soud, obhajoba i způsob smrti - to je jedno velké drama. Athény se mohou dodnes stydět.

3 18.04.2020

Skvělý překlad Hany Žantovské vtáhne čtenáře do atmosféry Frostových básní. Prostota, pokora, čistota, smutek, skutečný svět je za tím viditelným. Nádherné básně.

1 15.04.2020

Vlastně strašná kniha, která doplňuje Volkovovu knihu Svědectví - https://www.databazeknih.cz/knihy/svedectvi-pameti-dmitrije-sostakovice-72250
Jedná se o výběr z oficiálních textů, které DS za svého života zveřejnil. Obraz, který dostaneme, se liší od toho, co čteme u Volkova a slyšíme v Šostakovičově hudbě. Jedná se tedy spíš o historické svědectví, jak lze zlomit velkého umělce, který se jevil lidsky jako oportunista, ale do svého díla (symfonie, koncerty, kvartety, písně) vpašovával bolest utrpení své i svých současníků a dokumentoval nelidskost systému, v němž mu bylo nutné žít.

1 01.04.2020

Kniha, z níž mrazí. Je zpochybňována autenticita, což v kontextu Šostakovičovy "politické" angažovanosti v 60. letech je pochopitelné. Na druhou stranu posloucháme-li jeho hudbu, zvláště od 4. symfonie dál, je kniha přesným doplňkem toho, co skladatel vyjádřil ve svých kvartetech, symfoniích, koncertech a písních.

01.04.2020

Autor je skvělý člověk, myslitel, glosátor, jak bylo řečeno: labužník života. Jeho postřehy jsou někdy velmi trefné, někdy hluboké, jindy vede jen řeči banální. Nápad je to skvělý, rozhovor se sochami je odrazovým můstkem k mnoha trefným glosám. Sympatická je Horníčkova sebeironie. Chybí nám.

2 01.04.2020

Unikátní studie, která nás přenáší do 17. století. Athanasius Kircher byl poslední polyhistor. Psal o všem možném, studoval kde co. A vedl rozsáhlou korespondenci, kterou autorka sleduje se zvláštním přihlédnutím k respondentům z Českého království (tedy tehdy i Vratislavi). Díky knize získá člověk vhled do intelektuálního prostředí 40. až 70. let 17. století, především do světa jezuitských učenců a pedagogů. A pozoruhodný je i přehled Kircherových knih, které se nacházejí v zámeckých knihovnách ČR.

1 28.03.2020

S takovou poezií se člověk hned tak nesetká. Je zde obrovská síla v evokaci postav z řeckých dějin i erotické napětí autora, který prožíval svou homosexuální orientaci v době, kdy to nebylo samozřejmé. Básně jsou sympaticky úsporné, neukecané, verš volný, jako bychom se podívali z okna Kavafisova alexandrijského příbytku a zahlédli tu císaře Juliana, tu krásného mladíka. Velký zážitek.

3 28.03.2020

Kratičká inspirace, motivační. Myslím, že dojem z ní brzy vyvane.

19.03.2020

Obtížné čtení, spíš intuitivní. Fuga smrti je silná i ostatní básně z raného období. Pak se člověk ztrácí a jen tuší. Neodvažuji si hodnotit.

1 18.03.2020

Jak snadno se něco nemyslitelného stane přijatelným, jak snadno se člověk podřídí totalitní zvůli, jak strach paralyzuje přirozenou potřebu po lidské důstojnosti.
V knize jsou velmi působivé obrazy Jana Paula.

3 12.03.2020

Velmi inspirující kniha, která může pomoci lidem v pomáhajících profesích a také farářům. Skvělé jsou pasáže o soucítění a také o osamělosti. Lékem na ni je podle Nouwena pohostinnost, k níž je podmínkou ochota vidět vlastní bolest a utrpení jako vyvěrající z hlubiny situace, v níž se nacházejí všichni lidé. S nimi se pak může člověk sdílet, je může pustit do svého vnitřního kruhu a s nimi může pohlédnout směrem do budoucna. Základním prvkem tohoto postoje je totiž naděje.

2 10.03.2020

Více než rok jsem strávil s touto knihou a velmi jsem si ji oblíbil. Ironie, jejíž hrot je často zaměřen vůči samotnému autorovi, je kouzelná. Myšlenky jsou inspirativní. Velmi podnětné je zamyšlení nad tím, jak žít, dále pojednání o vědění a vzdělávání. Jako křesťana mě zaujala charakteristika víry, která uráží Boha. A taky je pozoruhodné zamyšlení nad tím, jak nebezpečná je proměna politického uspořádání v zemi. Všechno je to současné a dodnes inspirující. O těžkostech s četbou nemá smysl mluvit, přičítám je na vrub sobě.

Skvěle napsaná monografie. Autor se nebojí citovat soudobé filosofy (70. léta), včetně Haideggera, zvažuje jejich hodnocení a výklady. Sám však má na Hérakleita jasný názor - myslím, že vůbec ne poplatný marxistické "filosofii". Díky této knize jsem začal číst Zlomky předsokratovských myslitelů.

2 05.03.2020

Jedna z nejdůležitějších knih, protože pomocí jednoduché fikce ukazuje mechanismus moci a vzniku násilí. Psychologové potvrzují, že jednotlivé stupně sestupu do pekel, přesně takto fungují (masky, zvířecí názvy, odlidštění). Není to o dětech ani o škole, ale o společnosti a každém z nás. Někde tam, mezi těmi žáky elitní školy, se nacházíme.

25 04.03.2020

Psáno s odstupem několika let po přečtení. Dodnes je ve mně úžas nad jasnozřivostí, s jakou autor prohlédl, k jakým koncům vede pop kultura. Děsivé je i to, že ne totalitní vláda, ale lidé sami rozhodli o tom, že knihy mají být zakázány. Román není literárně zcela zvládnutý, fabule je slabá, ale základní myšlenka je děsivě geniální.

Kniha skvost. Povídka Pénelopé je i v knize Odkud se bere láska, ale próza Putování za kamarádem z dětství je pouze zde - a je to text opravdu výborný. Bitov je už tady dokonalý analytik lidského nitra, přičemž poslední větou postaví celou stavbu novely na hlavu.

1 26.02.2020

Pozoruhodný přehled hlavních dějinných událostí - kognitivní, zemědělské a průmyslové revoluce. Autorův nadhled je působivý. Trochu mě dráždí jeho ostentativní evolucionismus (až osudový - evoluce v roli bohyně osudu) a blahosklonný nadhled nad náboženským výkladem světa ("my odborníci už přece víme, že to je nesmysl, ne?"). Odborníci by asi nesouhlasili s jeho ekonomickými zjednodušujícími výklady, které někdy vycházejí z marxistického pojetí dějin. Zamyšlení nad štěstím je zajímavé, vize budoucnosti je - z mého pohledu - nadbytečná. Celek je velmi zajímavý.

7 24.02.2020

Klasika, humor, vtip, krásný jazyk. Popis obrazu v hostinci mě vždy rozesměje. Zde je i četba:
http://umctachov.cz/2020/02/pavel-repa-cte-z-dila-karla-polacka/

Jde o víc než pokračování knihy Dej mi své jméno. Autor zde rozvíjí a vysvětluje hlavní filosofickou myšlenku, která spočívá v hledání naplnění života. Na příkladech Samuela, Elia a Olivera ukazuje, že setkání s láskou není nic samozřejmého, že k němu nemusí dojít a že lidský život může proklouznout mezi prsty. Dokonalé metafory - z oblasti nečekané (jídlo, pití) i z oblastí, které jsou autorovi velmi blízké (hudba, poezie - Kavafis). Velmi intenzivní kniha. A nevím, zda je to tak, jak Aciman tvrdí.

5 22.02.2020