sika444 komentáře u knih

(SPOILER) Sofoklés není teolog jako Aischylos, ani psycholog. Zato je etik starověku. Ve svých nejlepších tragédiích staví do kontrastu řád s lidskou svévolí. Závěr některých tragédií přináší katarzi (Filoktétés, Aiás), jiné končí beznadějí a zmarem (Antigoné).
Hry jsou různorodé:

- Antigoné - asi nejsilnější ze všech. V monolozích i dialozích zde Sofokléš pojednává zásadní etická témata. Hlavní hrdinka zastupuje řád, tedy to, co platí a není třeba to zdůvodňovat. Kreón reprezentuje politickou a mravní zvůli. Jeho syn Haimón ve svém výstupu odhaluje nezbytnost ustoupit tam, kde člověk z ješitnosti či nemoudrosti zastává mylné nebo doslova zlé stanovisko. Antigona je ve svém vyznění skutečnou tragédií - tragédií svévole, umanutosti, tvrdosti, proti níž stojí lidskost a základní etická pravidla.

- Élektrá - námět zpracovaný skvěle Aischylem, ovšem bez hloubky a teologické reflexe.

- Král Oidipús - další vrchol Sofoklova díla. Proměna Oidipova je skutečně fascinující, vývoj jeho postavy je působivý. Sledujeme snahu za každou cenu najít nějaké řešení, než mu dojde, že řešení není a že vrahem je on sám. Skvělá postava Kreona a věštce Teiresia (oba známe z Antigony).

- Oidipus na Kolónu není tak působivou hrou, i když i zde jsou silná místa. Zvláště napětí mezi Théseem a Polyneikem je velmi působivé. Polyneikova rezignace, když mu dojde, že je mrtvým mužem, je děsivá. Vztah otce a dcery (dcer) připomíná svou intenzitou Krále Leara.

- Filoktétés je neobyčejně působivým dramatem pokušení Neoptolemona, který lstí vymámí od Filoktéta kouzelný luk, ale jehož přirozený smysl pro čest mu nedovolí podvod dokonat. Jedna z mála her, která končí mravní katarzí. Neoptolemon je jednou z nejkrásnějších postav Sofoklových.

- Trachíňanky - velká tragédie Déianeiry, Héraklovy manželky, která, nevědouc, způsobuje manželovu smrt. Druhá polovina tragédie, v níž vystupuje Hérakléš jako ublížený chudák, který navíc vydírá svého syna Hyllose, je méně působivá.

- Aiás - zde je naopak silnější druhá část hry, v níž Teukros hájí své právo pohřbít bratrovu mrtvolu. Opakuje se zde motiv z Antigony, ovšem rozšířený o snahu bránit čest zemřelého. Příznačné je, s jakým despektem je zde vylíčena dvojice Meneláos - Agamemnón, navzdory Meneláovu "státnickému" monologu, kterým se pokouší zdůvodnit svévolný příkaz:
"Neb v kom je s počestností bázeň spojená,
ten vždycky má, to věř mi, jistou záchranu;
kde zpupně konat lze a volně, co kdo chce,
pak obec taková, ač šťastně plula kdys,
přec po nějakém čase klesne v prohlubeň."
A ještě stojí za to zmínit se o postavě Odyssea, jehož obraz z Filoktéta není příliš pozitivní, nicméně zde, v Aiantovi, se stává prostředníkem smíření.

- Slídiči - hříčka, v níž je asi nejvíce zajímavý popis výroby lyry.

Mnoho by se dalo mluvit o Sofoklově literárních prostředcích, o kompozici drama a pod. Pozoruhodné je, že s výjimkou Aianta se v jeho hrách neobjevují bohové jako jednající postavy, ale většinou ani jako strůjci osudů lidí. I sám osud je zde jaksi odmocněn, takže tíha odpovědnosti leží na lidech. Platí to i o Králi Oidipovi, byť on sám propadl do tragické situace nevědomky. Ani zde však Sofoklés nic nesvádí na osud a spíš nás nutí zamýšlet se nad tím, jak se člověk může vyrovnat s něčím tak strašným, jako bylo to, co potkalo Oidipa. Je to velká inspirace.

6 30.08.2020

Povídky o prostitutkách a duševních nemocech. To by mě nelákalo. Jenomže je to Maupassant. Tak jsem v rámci průzkumu celého mistrova díla přečetl i tento svazek - a nelituji. Naprosto dokonalé jsou dvě povídky: Přístav a Miss Harrietová. Opět se zde v plné míře projevil Maupassant, jak ho obdivoval Tolstoj: soucitný, empatický, s vysokým mravním standardem. Za zmínku stojí i další prózy - Hora Olivová, Uspávačka a hororové Na vodě a Noc. Tento výbor je skvělá ediční počin.

22.08.2020

Je rozdíl mezi jednotlivými příspěvky, vcelku však kniha přináší mnoho inspirace. Konkrétně:
- V textu Petra Koláře jsou pozoruhodné postřehy týkající se fungování naší současné politiky.
- Marek Orko Vácha upozorňuje na selhání intelektuálů v současné situaci.
- Stanislav Komárek přichází s velmi důležitou analýzou vlivu internetu na stav naší společnosti a také zajímavě pojednává o elitách.
- Jakub Szantó velmi dobře vysvětluje podstatu uprchlické krize 2015 a upozorňuje na spojenectví Netanjahua, Orbána, Kaczinského a Trampa. Současně připomíná Rusko jako hrozbu pro nás.
- Pavel Šafr vysvětluje, proč je pro nás důležité respektovat politickou pluralitu.
- Jan Dobrovský vysvětluje, co znamená být politik, analyzuje 90. léta a odhaluje podstatu chování Miloše Zemana. Ptá se, zda je společnost opravdu rozdělená - a a dospívá k pozoruhodným závěrům.
Nevím, jak dlouho bude kniha aktuální, ale dnes je dobré si ji přečíst.

3 16.08.2020

Výborná studie zabývající se "kritickým" pohledem na apoštola Pavla. Autor se dotýká jednotlivých oblastí, v nichž se o Pavlovi něco říká, a pokouší se uvést věci na pravou míru odkazy na pavlovské listy. Nejzajímavější je pojednání o uzavřené a otevřené identitě, neboli o proměně chápání člověka a Božího vztahu k člověku. Podnětná je i kapitola o Pavlově vztahu k ženám a o jeho pojetí Izraele.

12.08.2020

Velmi hutná studie, která naštěstí překračuje rámec vymezený v titulu. Analýza termínu smlouva začíná pojednáním o metaforické jazyce bible a pokračuje zkoumáním jednotlivých oblastí, v nichž se termín smlouva používal. Velmi cenný je vhled do smluv starověkého Blízkého východu. Autor pak v jednotlivých exkursech analyzuje použití termínu smlouva v dtr zpracování dějin. Pozoruhodný je pohled na samotné Deuteronomium, kde se kniha zabývá především 5. a 28. kapitolou. Zajímavě se dotýkáme míst, v nichž se prolíná kněžská a deuteronomistická koncepce, a to nejen v Dt.
V další části se kniha dotýká jednotlivých textů dtr tradice: knih Jozue, Samuelových, Královských.
Po těchto hlavních pasážích se autor zamýšlí nad deuteronomistickou částí Sinajské perikopy knihy Exodus. Dále se dotýká dynamiky smlouvy v kněžském spise v Pentateuchu, knih Nehemjáš, Ozeáš, Izajáš, Ezechiel a především Nové smlouvy u Jeremjáše. V závěru se snaží pojmout dynamiku smlouvy v Novém zákoně, kde jsou pozoruhodné předvším rozbory 2K 3,12-18, Ř 9 - 11 a listu Židům.
Kniha končí kapitolou týkající se dynamiky smlouvy ve vztahu křesťanů a Židů.
Těžké, ale podnětné čtení.

1 12.08.2020

Velmi zdařilá edice všech Aischylových dochovaných dramat. Překlad Julia Enderse je náročný, nicméně při srovnání tohoto překladu Oresteii s překlady Renče, Šrámka a Stiebitze vítězí Enders. Předně nesmírnou poetickou silou, krásou verše, bohatým slovníkem a jasnou interpretací originálu. Překladatel je také velkým znalcem Aischylova díla i řeckého klasického dramatu jako takového.
Trilogie Oresteia je vrcholným dílem, nesmírně plastickým v množství témat a myšlenek. Její teologická hloubka je pozoruhodná. Autor je přesvědčen o tom, že Řád je nad bohy a Diké je bohyní, která zaručuje fungování lidstva. Pozoruhodná je i role Erínyjí, které zajišťují úctu k Řádu. O této vrcholné trilogii by bylo možno psát knihy.
Velmi pozoruhodný je Upoutaný Prométheus, básnicky opět neobyčejně působivý. Proslovy Prométheovy jsou až rouhavé, jeho výsměch na adresu Dia je u Aischyla něco nebývalého.
Peršané nemají takový dramatický náboj jako zmíněná dramata (nedochovaly se další části trilogie), avšak líčení bitvy u Salamíny je poutavé. Ožívá zde něco, co známe z dějepisu. Také postavy ducha Dareiova a krále Xerxa jsou pozoruhodné. Pro Aischyla to byla současnost.
Sedm proti Thébám je opět velmi silná hra bez dramatického náboje, nicméně s velkou vnitřní silou, jež spočívá v touze ubránit město před agresory. Závěrečný konflikt Antigony s občany Théb týkající se zákazu pohřbít Polyneikovu mrtvolu je zárodkem další tragédie, kterou - žel - z pera Aischylova nemáme.
Konečně Prosebníce jsou spíš scénickým obrazem než dramatem v pravém slova smyslu. Nejsilnější je dialog mezi Danaovnami a králem Pelasgem, který se pokouší vyřešit tíživou situaci, do níž byl postaven. Tento dialog patří k vrcholům Aischylova etického uvažování.
Souhrnem lze říci, že první řecký dramatik je autorem živým, podnětným a znepokojujícím. Nejedná se o žádnou mrtvou klasiku, ale o texty, které souzní s naší dobou víc, než se na první pohled zdá. Aischylos si klade podobné otázky jako my, řeší stejné etické konflikty a jeho theodicea je podobně vášnivá, jako theodicea současných teologů. Překvapivě Aischylos (na rozdíl od Homéra) nezdůrazňuje roli Osudu, takže jak bohové, tak především lidé mají dost prostoru pro svobodné rozhodování a jednání. A za ně také nesou odpovědnost - což je jedno z nejzávažnějších témat celého Aischylova díla. Velmi sympatická je Aischylova obrana demokratické obce před tyranií.
Závěrem lze jen poděkovat nakladatelství Petr Rezek, že tuto edici vydalo. Kniha je doplněna úvody, skvělými vysvětlivkami, rejstříkem, seznamemy postav, slovníkem i schématickými rodokmeny k jednotlivým tragédiím. Obsahuje i dodatek, v němž je vylíčen příběh překladatele Julia Enderse. Tak by měla vypadat edice klasických děl.

4 12.08.2020

Román obrovské síly, po jehož přečtení si člověk není jist, zda žije ve skutečnosti nebo ve fikci. Líčení zmaru je dokonalé, četba trýznivá. Jediná "světlá scéna" - oddělená odstavcem - jsou pasoucí se koně na náměstí.

2 05.08.2020

A.G. chrlí slova jako gejzíry. Někdy s obrovskou silou (Kvílení), jindy klopotně a mnohomluvně. Emocionálně jsou nejlepší jeho básně inspirované matkou a židovstvím, ale také homosexualitou a intenzivní potřebou citu. Kde je politický nebo budhistický, dostává se do sfér, v nichž je jeho dílo spíš proklamací. Kniha je kvalitně připravena a navazuje na dobrou tradici Klubu přátel poezie ze 60. let.

1 15.07.2020

Četl jsem obě knihy dopisů Luciliovi současně, abych zachoval pořadí dopisů. V tomto souboru je řada dopisů, které řeší "hlouposti" - nakonec sám Seneca to v závěru vždy připustí. Jiné jsou naprosto zásadní, takže je dobře, že v roce 1984 tento svazek doplnil edici Výběr listů Luciliovi z roku 1969.

1 14.07.2020

Velká inspirace, navzdory tomu, že některá témata nejsou aktuální. Stoická filosofie je podivuhodně blízká ranému křesťanství apoštola Pavla (spíš asi Pavel stoikům) a některé Senecovy dopisy by mohly být citovány v Novém zákoně. Velmi oslovující je důraz na využití času. člověk snadno promarní svůj život marnostmi. Díky za inspiraci.

1 14.07.2020

Pražské básně, putování krajinou srdce, mládí i ulicemi města. Vlastně další pokračování té jedné básně...

1 12.07.2020

Stále mi tanou na mysli obrazy z nádherného filmu Petra Weigla Romeo a Julie na vsi (opera Federicka Delia na Kellerův námět), v němž Saliho hraje Michal Dlouhý a Verunku mladičká Dana Morávková.
Novela v sobě má určité kouzlo, zvláště ve druhé části. Láska milenců je zde něčím vykupujícím a očistným, co smývá dávnou vinu otců. Za jeden den musí Verunka a Sali prožít všechny způsoby a nálady lásky a "předčasně dospět k vášnivému dovršení a obětovat mu život."

2 10.07.2020

Tohle je opravdu jedna z knih, kterou by měli číst studenti na středních školách. Autorka dokonale zachycuje totalitní praktiky dvou zrůdných režimů 20. století - stalinského a nacistického. Její postřehy a nenápadný způsob, jak čtenáře seznámit s podstatou systému, z knihy dělají opravdovou klasiku. Škoda, že není lépe dostupná.

1 05.07.2020

Je přímo rozkoš vnímat, jak si s námi autor pohrává, přičemž sděluje, co chce sdělit. Kapitola o motýlech je vrchol - nikdy jsem něco tak vtipného a krásného nečetl. Nabokovovy metafory, jeho vysoustružené věty, celá kompozice knihy - to je jeden velký čtenářský zážitek. A nesmím zapomenout složit poklonu panu překladateli. Velmi krásná čeština, opravdový poklad jazyka.

5 24.06.2020

Vlastně nevím zda je projekt sjednocené Evropy iluze. Autor taky ne. Dobře popsal začátky - pragmatické, bez ideálů a hodnot. Cenné je pojednání o evropských dotacích do zemědělství. A pak úvahy nad tím zda je lidem milejší žít v říši, nebo v národním státě. Škoda, že se autor nedožil současnosti a nemohl vlastní esej komentovat.

3 19.06.2020

(SPOILER) Jakmile člověku dojde, že se zde líčí CELÝ zbývající život hlavní postavy, tak mu zatrne. Co je vůbec v životě důležité?

9 16.06.2020

Prostudovat tuto knihu není snadné. Autor nepřináší žádný originální teologický pohled, ale poctivě nás provádí textem evangelia. Současně lze i díky tomuto komentáři objevit specifické teologické důrazy Lukášova díla.

16.06.2020

Zde bych chtěl podtrhnout důležitost Černí knihy komunismu s jejím globálním záběrem. Komunismus není jen ruský bolševismus, ale i režimy v Asii a Africe. A také různé pseudokomunistické (maoistické či troskistické) teroristické režimy Latinské Ameriky. Je velmi důležité uvědomit si, jak se transformoval čínský komunismus, z něhož se stává model a vzor pro leckteré evropské i mimoevropské vůdce. Komunismus - jak plyne z knihy - nelze reformovat. Je to zlo a zlo, i když se naředí, zůstává zlem.

1 11.06.2020

Tuto knihu jsem četl, jakmile vyšla. Pokládám ji za jednu z nejdůležitějších historických prací o komunismu. Je to spíš referenční záležitost, ale aby člověk mohl zkoumat příčiny, musí znát následky. A ty jsou strašné.

2 11.06.2020

Naprosto unikátní kniha z války, plná antihrdinů a antivítězství. Autor je plný napětí, protože zakusil mnoho zlého - a umí o tom psát. Postava kapitána Sachna (Směrš) je opravdu odpudivá. Paradoxně nejlépe dopadá co se charakteru týče německý zajatec.

1 10.06.2020