snimcibdim komentáře u knih
Jedním slovem vynikající.
Se studem přiznávám, že jsem o historických reáliích tohoto kraje měla jen povrchní - no popravdě nulové - povědomí. Proto si knihy cením obzvlášť, že jde o vyprávění nejen čtivé, ale i nenásilně a nevtíravě poučné.
Člověka to přiměje podívat se na chvíli jinýma očima i na kraj ve kterém žije - i když je z opačného konce republiky. Jaký příběh by asi vyprávěl jiný okolní cíp země kdyby bylo víc Karen Lednických? Škoda, že není - a zaplaťpánbu, že je alespoň ta jedna.
To jsem se nechala pěkně napálit vysoký hodnocením (které naprosto nechápu).
Pro mne je tohle jen prvoplánová předvídatelná míchanice - poskládaná trocha faktografie (aby bylo vidět, že autorka má hodně nastudováno), jemně oslazeno nedomrlou lovestory (aby si ženský přišly na svý), lehce kořeněno rádobyfilozofickými "moudry" (aby to bylo jako „chytrý“) a prošpikováno upírskou pohádkou (upíři jsou přeci IN).
Celek jak když pejsek s kočičkou vařili dort.
A to mám kombinování víc dějových nebo časových linií vyloženě ráda, ale zde mi to přišlo jako účelové navrstvení všeho, co se tak o holocaustu všeobecně ví, a co obvykle zabírá.
Problém je, že celá ta překombinovaná konstrukce je poskládána ze součástek, které jednotlivě samy o sobě neobstojí. Příběh Sage je banální, příběh Minky je naivní (i když rozhodně z celého románu nejlepší), příběh Josefa je nevěrohodný a tu upířinu komentovat ani nebudu. Ale nápad, že vzdělaný člověk holdující klasické (!!!) literatuře bude fatálně zasažen takovou podprůměrnou Young Adult pohádkou mi přijde vyloženě úsměvný – a to nemluvě o tom, že motiv kulturně založeného nácka, co pomůže talentovanému židovi, není nijak originální a byl už zpracován i nesrovnatelně lépe.
Konec nijak nepřekvapil, přišlo mi to až neuvěřitelně průhledné.
Při přečtení anotace mi přebal knihy (Ikar 2014) přišel nesmyslně romantický, ale teď uznávám, že je naprosto přesný.
Vypravěčka je totiž takový "Shabby chic" holocaust.
Dvě hvězdy za snahu.
Sofistikovaná analýza a kritika naší společnosti traktovaná skrze analogii s Čínou.
Jo, byli jsme mrdky a stále jsme - a ne a ne si to přiznat, natožpak to změnit.
Knihu by si měl povinně přečíst každý.
Ti, kterým by byla proti srsti, dvakrát. Ti, co se cpou do politiky, třikrát. A ti, co volili Zemana, by se jí měli povinně naučit nazpaměť.
Hluboklosklon.
PS: Anotaci pokládám za lehce zavádějící - a myslím, že má na svědomí to, že s první třetinou knihy jsem trochu válčila, měla jsem jiná očekávání. Čekala jsem klasický románový příběh vyjmenovaných postav, jenže ty se svými proplétajícími se osudy jsou spíše jen odrazovým můstkem pro distribuci úchvatné plejády autorčiných postřehů, názorů, parael, metafor, politických komentářů, historických glos atd. ...
Ale asi by nebylo komerčně výhodné psát do anotace: "kniha, po jejímž přečtení se možná budete stydět (resp. ještě víc stydět) za svou společnost, historii nebo i sami za sebe".
Silný příběh, nečekaně hutný zážitek.
Už samotná představa uvěznění v ledu na lodi je pro mě noční můra, děsivější o to víc, že děj knihy je inspirován skutečnými událostmi a nějací lidé něco podobného opravdu nejednou prožívali (fakta jsem si i dohledávala).
Reálnou rovinou se proplétá ještě linka inspirovaná inuitskými mýty, která všemu dává nádech magického realismu a postará se o působivé finále.
Posloucháno jako audiokniha a ta se zpracováním řadí k tomu nejlepšímu, co jsem kdy poslouchala.
Ještě několik týdnů po doposlechnutí se mi kniha vrací a připomíná a je to pro mne doklad, že toto je mnohem víc než běžný horor.
Stejně vynikající jako první díl - nemohu se dočkat třetího.
I když vzhledem k obecně známým historickým faktům má člověk už teď neblahé tušení, kam se to s některými postavami vyvine...
U obou dílů jsem po dlouhé době zažila to, co už dlouho ne: že jsem rozmrzele sledovala nepřečtený počet stránek - protože ono jich moc rychle ubývalo!!!
Nemám slov.
Něco naprosto jiného je číst o zvěrstvech, která se děla někdy před padesáti a více lety nebo na druhé straně zeměkoule - a něco jiného je minulost nedávná - tohle probíhalo v době, kdy už jsem žila a v kraji, který znám.
A tím, jak se stavíme k žijícím viníkům podobných věcí, to probíhá dodnes!
Kniha by měla být povinnou školní četbou. Alespoň to málo lze pro oběti toho pekla udělat - že nezapomeneme, nebudeme se tvářit, že se nás to už netýká a nebudeme volit, ty, kteří viníky podobných věcí namísto potrestání vyznamenávají a odškodňují.
Román perlivý jak dobré šampaňské.
Tipuji, že autor je zamilovaný do ruské kultury a pokud někdy nějaké Rusy zažil, budou to nejspíš intelektuálové plně domestikovaní do americké demokracie. Protože autorův pohled na Rusko je velmi romantický a idealistický a dost v rozporu s tím, jaké zkušenosti s nimi (a komunismem pod jejich taktovkou) máme my, co je máme za humny.
Takže podepisuji, že tento román je všechno možné, jen ne ruský. Ruský není vůbec v ničem - a pro mě osobně je to spíš plus.
Je vytříbený, kultivovaný a jazykově lahodný - čili i výtečně přeložený.
Má krásný dojemný příběh - byť jen velmi pomalu se rozvíjející.
V audio podání Igora Bareše je to perla a jeden z mých nejlepších audioknižních zážitků. Jedna z mála knih, kterou si časem ráda poslechnu znovu nebo ještě i přečtu. A jedna z knih, po které mám problém si vybrat další, protože se mi nechce ze světa vytvořeného Amorem Towlesem odcházet.
Tuhle knihu jsem četla mnohokrát a patří mezi ty, které mě hodně zasáhly. Člověk si chca-nechca musí pokládat otázku, jak by obstál on sám a nakolik by ho pud sebezáchovy nutil k tomu, stát se krysou a nakolik by dokázal zůstat člověkem. A stejně tak palčivá je otázka toho, nakolik jsou kategorie zla a dobra neměnné a nakolik je okolnosti mohou modifikovat.
Něco jako kronika zmaru a rozkladu - fyzické schránky, psychiky a společenské integrity i vztahů, lemovaná vůní bylin, které ovšem neléčí vůbec nic tam, kde k uzdravení není vůle.
A zároveň jakási metafora života mnohých z nás: neřešené vztahové krize, sebedestruktivní zacházení s vlastním tělem a umanuté obsedantní lpění na čemkoliv, co pro druhé může být nesmyslné - to přeci tak trochu praktikuje kde kdo - byť ne třeba v Annině měřítku.
Kdy kde se to takhle zvrtlo, čím bylo špatné její manželství a čím jí tolik ubližoval tchán, kdy se rozložily rodinné vazby - to zůstalo vlastně tajemstvím - zřejmě záměrně - nejde o rozebírání příčin, ale obraz důsledků, ke kterým může každého z nás dohnat příčina jiná.
Příběh byl minimalizován a chápu sice proč, ale byl v tom pro mně zároveň trochu "kámen úrazu".
Byť je knížka útlá, přišla mi totiž v druhé půlce už monotónní. Sběračka jde ZASE něco sbírat, přičemž si ZASE způsobí další zhoršení zdravotního stavu, což ZASE odmítne smysluplně řešit, a až se vykoupe, může to celé ZASE donekonečna praktikovat dál a dál (asi by dokázala sbírat i jako kvadruplegik) - přiznám se, že mi to začalo připadat trochu jak seriál: "Pat bez Mata na sběru bylin".
A vlastně by mi to stačilo jen jako povídka.
Nechávám bez hodnocení, nevím jak hodnotit, protože byť jsem si vědoma literárních kvalit knihy, těšila jsem se až ji budu mít z krku. Přesto myslím, že na ni nezapomenu.
Myslím, že bude víc konvenovat těm, kteří tíhnou k lyrice (což já nejsem, já jsem epická).
Nádherné, magické a okouzlující.
Skrumáž dějových a žánrových linek ladně propojených do rafinovaného dokonale harmonického celku, který šlape jako krásný starožitný strojek, kde každé kolečko přesně zapadá tam kam má.
Vše podstatné je v anotaci a dodám jen, že kniha je krom uvedeného také láskyplnou poctou literatuře a vypravěčství. Jsme stále obklopováni velkým množstvím příběhů, takže to často už pokládáme za samozřejmé - ale díky této knížce jsem si uvědomila, že magie předávání příběhů je jedna z věcí, které z nás na této planetě činí jedinečný druh.
Asi jsem od knihy čekala něco jiného a hlavně mnohem víc.
Čekala jsem román o architektuře a o vile Tugendhat, ale tu si Mawer jen "vypůjčil" a dosadil do ní jakousi polofikci - jenže zbeletrizovaný skutečný a hodnověrný příběh autorů a uživatelů vily by mě zajímal mnohem mnohem víc.
Ono něco jiného je, když svou fantazií někdo zaplní či doplní bílá místa a něco jiného je, když místa popsaná si jen tak přečmárá, protože si myslí, že jeho výmysly jsou lepší než byla skutečnost.
Nedivím se, že se to Daniele Hammer-Tugendhatové nelíbí - mně vlastně taky ne. Přijde mi to neetické.
Knihu beru jako "vztahovku", ve které je funkcionalismus vily stavěn do kontrastu s pudovostí postav, protože ty mají ponejvíce na starosti, jak si kde s kým zasouložit, přičemž některým přijde hodně sexy se vzrušovat a uspokojovat právě ve Skleněném pokoji.
Když je sex v literatuře dobře napsaný, tak mě baví, ale zde mě spíš nudil - a moc víc než kdo s kým, kde a proč, jsem se o postavách vlastně nedozvěděla.
Říkala jsem si tedy, že snad alespoň Mawer dělá takto vile reklamu - ale nakonec si myslím, že je to spíš naopak, že vila dělá reklamu Mawerovi a že kdyby stejný příběh umístil do zcela imaginárního domu, tak by takový ohlas neměl, protože je mnoho lepších knih jak o partnerských vztazích, tak o důsledcích války a komunismu.
Tři hvězdy protože brak to přeci jen není, forma je docela čtivá a oceňuji zájem cizince o naši historii.
Knihy s takovýmto tématem se špatne kritizují, protože si člověk přijde jako ... no, jako někdo, kdo nemá správně nastavené hodnoty. Ne literání, ale ty lidské. Jelikož ty mám doufám nastaveny správně, nebudu to hodnotit (hvězdičkovat). Myslím si totiž, že je dobře, když se o takových věcech mluví a píše.
Leč čekala jsem víc.
Má-li člověk o odsunu nějaké povědomí, nemá tahle kniha pro něj přidanou hodnotu vůbec žádnou. Hlavně proto, že postavy jsou ploché jako pohádkové postavičky a vyprávění takové sentimentálně prostinké. Bohužel.
Možná bych to ale doporučila jako četbu pro mládež nebo starší děti, pro které to může být pohodlnější způsob jak se seznámit s některými "kostlivci ve skříni" než když mají louskat literaturu faktu.
Vyslechnuto jako audio a výběr rétorky pokládám za naprosto nevhodný. Její něžný hlásek dojem pohádkovosti jen posiluje a když se musela snažit vyrábět promluvy hrubých mužů, bylo mi jí skorem až líto.
Ale opakuji, byť jako literatura mě to neuspokojilo, autor má můj velký respekt za úsilí, aby tyto věci nebyly zapomenuty.
Příjemné překvapení a trochu jiný nečernobílý pohled na česko-německé vztahy v období 2.sv. války. Politika je politika, ale na konci je vždycky jen člověk, který je bez ohledu na historické veletoče takový nebo makový. Rozdíl je jen v tom, komu zrovna dějiny nahrávají a koho zrovna válcují...
Krom toho mě zde nesmírně bavil autorčin styl, který byl v něčem velmi úsporný, ale někdy i pouhé "suché" sdělení, kdy si kdo zapálil cigaretu, kam se podíval, co udělal za gesto a pod. vydalo víc než podrobné psychologizující vyprávění.
Krásný vánoční příběh - mravoučná pohádka pro malé i velké. K dokonalosti v mém případě chyběl jen sníh za oknem a praskající krb. Doporučuji číst opravdu ve vánočním období, má to svoje kouzlo.
Ke knihám (i filmům), které sklízejí přílišné ovace, mám velkou nedůvěru, dost často jde o něco, co má pouze tak dobrou reklamu, že se to dostalo jen a pouze ke svojí cílové skupině. Proto jsem i k této knize přistupovala spíš jen se skeptickými obavami.
Ale všechny nadšené názory a pozitivní recenze musím jen podepsat.
Silný příběh podaný prostě, upřímně, bez nějaké intelektuální okázalosti. Vypravěčský styl tak působivý, že máte dojem, jako by vše bylo napsáno na jeden nádech a že i vy musíte vše na jeden zátah přečíst, protože přerušit čtení bylo jako odejít z rozhovoru v půli věty.
Hutné ale zbytečně nezatěžkané, dojemné ale ne citově vyděračské, svěží a přitom hluboké, výjimečné a zároveň věrohodné, věcné ne však chladné, kruté přesto konstruktivní, tragické ale bez sentimentu a patosu.
Pro mne to není o holocaustu, to je jen historická okolnost. Je to o životě a vůli žít, o různých podobách lásky, štěstí i smůle, zodpovědnosti, statečnosti i zbabělosti, a o svědomí.
(SPOILER) Příjemné dílko o nepříjemných věcech.
Vše je nakonec sice trochu nedořešené, ohledně Petra zůstávají jen domněnky, ohledně vnitřního fungování samotné sekty nebo Rút taktéž. Dopadení viníků je ve hvězdách - nemluvě o tom, že se z dost velké části odhalí sami tím, jak se vůči Markovi zachovají. Vlastně neodcházíme v okamžiku kdy případ končí, ale kdy případem být začíná.
Celé je to ale sympaticky neokázalé a vcelku věrohodné.
Posloucháno jako audiokniha a vřele ji doporučuji - interpret Jan Maxián je výborný (i když má trochu mladší hlas a optimističtější projev, než by zde člověk čekal).
Brilantní psychologická studie.
Jak fatálně se mohou dva lidi minout, přestože podle všech předpokladů by si měli dokonale rozumět, rozumět si chtějí a očekává se, že si rozumět budou.
Přemýšlím, co by on nebo ona museli udělat jinak, aby to dopadlo lépe a nemohu se zbavit dojmu, že kdyby udělali cokoliv jinak, nebyl by on nebo ona tím, kým jsou.
Což je tragické.
Příběh o několikanásobné tragédii podaný úchvatným způsobem.
Velmi originální způsob vyprávění: poetický, obrazivý, ornamentální. Nečetlo se to zpočátku vždy snadno - přiznám se, že jsem si musela zvyknout - děj místy jako by se topil v metaforách, schovával a opět vynořoval.
Tak trochu až magický realismus, protože jako "magické" se jevilo všechno to, co bylo tolik cizokrajné a podivuhodné.
Klobouk dolů před překladatelkou (Veronika Křemenová - 2016 Omega) - musel to být oříšek.
Jedním slovem: zážitek!
Velký zážitek, strhující čtení.
Autorka tamější kulturu neodsuzuje ani nekritizuje, ani Afgánce nelituje coby nějaké chudáčky.
Přistupuje k nim s maximálním respektem a korektností, která se projevuje hlavně v tom, že své hlavní hrdince nedá žádný velký prostor pro nějaký osobní postoj, deziluzi, vlastní názor - jen věcně popisuje, co se stalo.
Herra ovšem názor má a ten ji vede k touze odejít - "utéct" - ať už s manželem nebo bez něj.
Petra Procházková ovšem nechá na čtenáři, aby si názor udělal sám i bez toho, aby mu bylo prostřednictvím Herry podsouváno, co si má o tamějším životě, podmínkách a tradicích myslet.
A myslím, že každému, kdo to dočte, se toho v hlavě musí honit opravdu dost.
I když chápu, proč se u této knihy zmiňuje humor, mě z ní bylo teskno. O to víc, že to je autobiografie. Taková bída je už pro většinu z nás opravdu těžko představitelná, i když i v našich končinách museli a musí lidé přežít v podobně těžkých podmínkách, ostatně stačí si vzpomenout třeba na Šikmý kostel. Zvláštní kontrast je dosažen tím, že vše je vyprávěno z pohledu dítěte, které to, v čem vyrůstá, považuje za normální a velmi konstruktivně hledá praktická a dosažitelná řešení svých problémů. Vyslechnuto jako výborné audio.