soukroma komentáře u knih

Ani postarší díl (Mickey Haller je jen jméno na protokolu) mě nepřesvědčil: pořád nemám ráda knihy o Harrym Boshovi a nemám ráda ani jeho.
Pro mě tak nepříjemně předvídatelný a nevěrohodný děj točící se čistě kolem politiky a korupce, jen minimálně kolem skutečného vyšetřování vražd. A Bosh opět se svojí kovbojštinou, která už vadila i jeho partnerce (a to už je co říct). 50%

1 02.12.2018

Nostalgické, dramatické, komplikované. Čtvrtá přečtená ze série a asi nejčtivější, zajímavé prostředí - cizí i pro Akitadu, natož pro nás (Ósaka 11. století). A jako obvykle autorka opět zasáhla hlavního hrdinu (i čtenáře) na citlivém místě, takže smutku jsme se nevyhnuli.

1 02.12.2018

Třetí přečtená v pořadí a zase spokojenost. Sice velice pomalé a velice komplikované (hlavní starší případ z titulu i anotace vlastně skoro po velmi dlouhou dobu ustoupil do pozadí, aby se nakonec provázal s ostatními aktuálně se vynořivšími). Autorka opět hraje na citlivou strunu: skoro celou dobu se čtenář bojí, co se stane, a má proč. Celkově je zase vyznění smutné, i když v dané době a kontextu se vlastně podařilo zachránit, co a koho se dalo, a dostát spravedlnosti, byť po letech.
Akitadovy příběhy jsou zajímavé svým umístěním v čase a místě: 11. století a tentokrát hlavní město, sídlo japonského císaře, Heian (dnešní Kjóto). Mne jako čtenáře překvapila častá zmínka čínského písma a dalších čínským importů a vlivů (mezi ně vlastně patří i buddhismus).

1 28.11.2018

Island 1972, světový souboj Bobby Fischer versus Spasskij, studená válka a špionáž, návrat o pár let zpět do světové země tuberkulozy, dva neslaní nemastní vyšetřovatelé, a z toho uklohnil autor něco, co jen vzdáleně lze nazvat detektivkou (byť mrtvola je hned), ani špionážním románem (tam to spělo). Naprosto nezaujalo až otravovalo: 35%.

1 16.11.2018

Hned z prvních stran začala stříkat krev a rozjel se spíše nechutný (relativně krátký - to nakladatel papírem nešetřil) příběh než nějaký kloudný thriller. Nebýt těch krvavých zločinů, mohlo to být určeno teenagerům, ale takhle...?! Takže za mne tedy rozhodně ne.

1 14.11.2018

Nějakou dobu se mi zdál příběh lepší než Tajná historie (Stehlíka si nechávám jako posledního, ať se mám nač těšit), byť od základu smutný. Ale postupně mě zase začala unavovat půltiícovka stran, kde příběh zabrousil do všech možných protikladů: černí-bílí, bohatí-chudí, nadřazení-slouhové, do toho samozřejmě drogy a trochu školních a dětských témat a navrch v nefunkční rodina/y, podivné vztahy a vcelku bez výjimky nesympatičtí, nebo aspoň nepochopitelní hrdinové. Takže nakonec se pro mě ani celá záhada tak nějak nevyjasnila, nebo jsem to prostě pod nánosy slov neodhalila... 65%

1 01.11.2018

Být kočka, tak se vyjádřím asi následovně:

Titul celého souboru komiksových zastavení začíná kočkou, což je naprosto v pořádku. Jejich další vymezení s ohledem na aktivitu mi nevadí: kočky jsou šelmy, mohou (a rády to dělají) útočit, ale kde potom jsou??? Jsme přece hybatelem všeho (člověk - pán tvorstva, k smíchu), což autorka (živitelka?) vůbec nepochopila!!! Samozřejmě se rády schováváme, ale účelně a s grácií, ale ne že o nás nebude ani vidu, ani slechu, ani zmínka!? Jsme všudypřítomné!!! Aspoň že mezi ošklivými obrázky jsme ty nejhezčí (hlavně já :-), o tom žádná. Nicméně co měl znamenat ten tvar krásného rozmístění našeho krásného těla označený jako "bochník"??? Fuj! A to jsi výtvarnice!!??

1 29.10.2018

Jak mám Cadfaela ráda (ale přeci jen hlavně toho zfilmovaného), tak tahle kniha mě vůbec nebyla schopna vtáhnout do děje - moc jmen, moc národností, moc míst a žádné pořádné pátrání. Naneštěstí je na tom asi znát, že tento 18. díl už psala autorka ve velmi vysokém věku.

1 23.10.2018

Nezaujalo: také jsem si předem nepřečetla předsádku a netušila jsem, že se jedná o reálné postavy bohémy, ale protože mi jejich jména stejně nic neříkají, tak to újma nebyla. Naopak slibovaná setkávání se slavnými (nejen jmény) té doby se pro mne nekonala v dostatečné "kvantitě a kvalitě". Jediné, co mě upřímně překvapilo na celém (zřejmě skutečném) příběhu, bylo, že se hrdinky setkaly zcela mimo bohémskou komunitu, ve velmi mladém věku.

1 22.10.2018

Výborné počtení. Čtu Rhyma na přeskáčku, takže po novějších kouscích, k nimž už jsem měla řadu výhrad, mi tento vyrazil dech. Rozhodně místem děje (močálovitá krajina Severní Karolíny) a vůbec námětem.
Je a bude jedna z mála ze série, které si budu hodně a ráda pamatovat.

1 21.10.2018

Osvěžující: krimi novela o zločinu (!) a trestu (?), která ale slouží jen jako zástěrka pro filosofickou esej o spravedlnosti, zrůdnosti režimu/ů současných (90. léta) i minulých, životě, etnických rozdílech, lidské důstojnosti, etice a samozřejmě portugalském vnímání sebe sama a ostatního světa.
Autor na pár desítkách stran připomíná celou plejádu literátů a filosofů, historických osobností zrádců i mučedníků, velice často z našich končin, takže dumat je opravdu nad čím.
A navrch Porto, Ó Porto (a dršťky) - pro mne osobně báječný návrat k návštěvám oněch míst, neb pro Portugalce, jejich zemi a víno mám pořád slabost.

1 20.10.2018

Kniha, která mě překvapila: zprvu mě napadlo, že se hodí jako zrcadlový doplněk pro Kvítek karmínový a bílý, ale zde byla použita románová zkratka a jen stručně nastíněny osudy (i skutečných) postav, které se obchodem s hříchem v té době v L.A. úspěšně živily (částečně to stejně by import z Anglie), přitom vulgaritami oplývá tahle kniha naštěstí mnohem méně než Kvítek....
Vedle toho ale kniha nabídla mnohem víc: pohled na L.A. v době přelomu století, na rozvoj technický, obchodní, národnostní, kulturní, realitní i jinak neřestný (opium apod.), což podpořila řada dobových fotografií (nejen města) a map. Autentičnost ještě podtrhly citace např. z policejních zpráv. A vše ještě autorka (dědičku Goldwynova impéria bych v ní nečekala) doplnila stručným přehledem vývoje Města andělů. 85%

1 06.07.2018

Je to strhující - chcete vědět, co se stalo a jak to dopadlo - i s vrahem. Je to ale také plné popisů přírody a pocitů, vnitřních i právě ohledně přírody, takže je třeba číst nikoli zběsile, ale přiměřeně rychle, aby vše mělo dost prostoru ke vstřebání.
Bez úvodního popisu toho, jak si tam hory a počasí děsivě zahrály s lidmi na konci padesátých let, bych to ale v knize nevnímala jako výjimečnou přírodní katastrofu.
Konec je nečekaný a maličko nedotažený.

1 29.06.2018

Netypický současný thriller: čtenáři nabízí nadmíru podnětných a zásadních otázek, které byly platné jak ve starověkém Řecku, tak dnes (možná ještě více v méně kultivovaném a vzdělaném prostředí našeho "moderního" světa obecně). Postava Platóna je vylíčena vskutku živě a jeho připomínky Sokrata jako člověka a jako myslitele jsou k nezaplacení. Spolu s mnoha citáty z Platónových děl takovýhle nenápadný thriller poslouží jako skvělá učebnice filosofie, protože uvádí na scénu zásadní otázky dobra a zla, života a smrti, lásky a ctnosti, tedy všeho, o čem filosofie má být.

Druhá, moderní linka thrilleru souvisí a láká milovníky akčna, a díky tomu se starověké a stále platné myšlenky dostanou k očím a uším součaníků jimi nedotčenými. A třeba přimějí k delšímu podumání a rozjímání, či dokonce podrobnějšímu zkoumání.

1 13.06.2018

Četla jsem strašně dávno, na velmi osobní doporučení a díky zapůjčení děl v té době naprosto nedostatkového autora (tj. zavrženíhodného režimem). Měla jsem poté štěstí vidět mistra naživo, v Malostranské besedě. A i když jsem tehdy zbla nerozuměla nonsensům (cha, cha) a jiným zvláštnostem jazyka v literární a dramatické tvorbě, zanechalo to ve mně dojem. Mimořádně pozitivní. Děkuji.

1 10.06.2018

Mně se obecně série s policistou Boschem líbí od Connellyho výrazně méně než s právníkem Hallerem (v druhém případě sedí pečlivé, dlouhé a podrobné popisy, tady se podobné popisy postupů nehodí do rytmu a rychlosti pátrání a vyšetřování), nesedí mi ani on jako postava, jako policista, ani jako parťák, ani lidé kolem něj (zejména přemoudřelá Madie a ustrašená Hanna), ale tady mi vadil i samotný případ - jakoby autor sáhnul po celé škále bolavých a "lákavých" témat na efekt (řádění v L.A., gangy, Pouštní bouře, garda, policejní reorganizace). A ten závěr...

1 03.05.2018

Nekonečně depresivní. Bez jediného proneseného slůvka jen nekonečný popis nikoli života, ale tragédií lidských a rodinných, na malém zmírajícím prostoru jedné venkovské osady. Závěrečná tragédie už byla jen poslední v pořadí, a stejně jako mnohé ostatní nepochopená.

1 30.04.2018

Po Miniaturistovi jsem byla velmi zvědavá a natěšená, ale trochu mě hned zklamala doba, v níž se děj Múzy odehrává (zejména nemám ráda romány ze španělské občanské války, ale o ní tam toho naštěstí zas tak moc není). Příběhy jsou zajímavé, ale nejdou tak do hloubky, zejména umělecké tvorby, jak jsem očekávala podle zdejších komentářů, kloužou po povrchu a přitom jsou zbytečně zdlouhavé. Vazby a pravda se začíná vyjasňovat už zhruba od poloviny knihy, takže poskytnutá odhalení (ale zase nejsou úplně všechna) nejsou tak šokující.
Myslím, že kniha mohla být o třetinu kratší (to by aspoň "nenutilo" naše vydavatele k takové neudržitelné bichli) a víc o malířském umění (o literatuře tam bylo pramálo a stačilo to jen jako lehký doplněk). Zejména za čtivost 75%.
Miniaturista tedy u mě vyhrál na celé čáře.

1 25.04.2018

Zklamání - kdysi jsem s chutí četla jeho Cestu do Istanbulu, která zhruba kopíruje stejnou trasu, ale odehrála se o téměř dvacet let později. A to je znát nejen na změnách navštívené části světa (1929 versus 1947), ale hlavně na vyzrálosti autora. Tohle je prostě takový stručný (a naneštěstí nezajímavý) cestovní deníček jednadvacetiletého hocha, který nemá nouzi o peníze, jede si na dlouhý plánovaný samotářský výlet vlakem a jakžtak se na cestě (především německy) domluví.
Dojem mi pochopitelně také zkazil jediný odstavec o Praze, kde vlak zastavil na pouhé dvě hodiny na Masarykově nádraží, takže autor toho moc vidět nemohl. Budiž, mně se taky okolí nádraží povětšinou nelíbí, ale že ani v naší metropoli neplánoval pořádnou zastávku, to se kulturně a historicky založenému autorovi docela divím - holt Vídeň a Budapešť ho nějak lákaly víc, jsou to velkolepá města...
Z Instanbulu se vracel domů Korintským průplavem na Jadran - jugoslávskou i italskou stranu, což bylo zajímavé právě s ohledem na vývoj politické situace. Přes Řím (Italy velice kritizoval - zejména jako hlučný národ) pak už toužebně mířil do své oblíbené Paříže, kterou dobře znal.
50%

1 22.04.2018

Moc jsem se těšila na příběh z dalekého severu, za Medvědím jezerem, u řeky Mackenzie, na drsnou přírodu a chlapy-drsňáky v ní v současné době - sice s modernějším vybavením než v dávné minulosti (satelitní telefon, vysílačky, silné mašiny či vrtulník), ale v případě nouze stejně odkázanými hlavně na sebe sama, případně na sebe navzájem. Tenhle příběh měl ukazovat práci Extreme Emergency Services - zřejmě povinného doprovodu (jedno, či dvoučlenná posádka paramediků v silném autě, plně vybavené sanitě) všech tamních projektů stavebních aj.
Nicméně ti drsní odolní hoši (plně vyškolení a náležitě placení záchranáři!) se ukázali jako neskutečně nezodpovědná telata, dětinskostí by snad porazili i mateřskou školku, nehleděli na svou práci a povinnosti. Konkurovala jim zdatně jen manželka jednoho z nich, která přitom zůstala doma, pěkně v teple v civilizaci, ale chovala se jako idiot.
Zřejmě schválně autor dovedl svůj příběh do extrému, samozřejmě podpořeném nevyhnutelnou ne jedinou smrtí (zaviněnou nikoli nástrahami přírody ale lidskou hloupostí), ale naneštěstí tu alegorii jsem v celé ironii nějak neskousla (možná je za tím i to, že si dokonce umím představit takové lidi a chování, ale nechci ho v žádném případě potkat zrovna v extrémních podmínkách u záchranářů). Přesto 75%.

1 21.04.2018