spencer
komentáře u knih
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Jsou světla, která nevidíme je knihou, na kterou jsem neustále narážela, ale nějak jsem ji nevěnovala moc pozornosti. Což byla velká chyba.
Děj je totiž vyprávěn překrásným jazykem plným metafor a zajímavých úvah, které vás přimějí přemýšlet. Objevují se v něm dva paralelní příběhy o dvou dětech během 2. světové války. První se zabývá mladou slepou pihovatou dívkou Marie-Laurie, která žije se svým otcem v Paříži. Druhý se naopak věnuje blonďatému sirotkovi Wernerovi, jenž má velký talent na matematiku a vědu.
Anthony Doerr nevypráví jen o válce, ale taktéž o dospívání a o boji s našimi morálními nejistotami. Snaží se ukázat, že i drobné, zprvu nevýznamné, události můžou mít ve výsledku poměrně velký dopad na náš život.
V knížce bylo plno momentů, které jsou sice prožívány v jiných okamžicích a v různých částech Země, avšak přesto si našly cestu se ve výsledku sjednotit. Největší dojem na mě udělal konec, který se nedal úplně předvídat. Oceňuji, že se autor vyhnul všemožným klišé a napsal jej tak, jak by jej pravděpodobně napsal sám život.
Za mě jedno velké doporučení.
Trhlina
Jozef Karika
Trhlina je titulem, kterému jsem se roky vyhýbala. Šetřila jsem si jej na moment, kdy odezní všechen ten „hype“ okolo něj a budu si jej moci přečíst aniž by na mě všude vyskakoval. Když jsem na něj nedávno narazila v knihovně, cítila jsem, že nadešel jeho čas.
Bylo to velmi zvláštní čtení. Nejedná se o typický styl vyprávění. Autorovi se před lety ozval člověk se záměrem mu povyprávět příběh Trhliny. Karika vyprávění zaznamenal, ověřil fakta, tvrzení a následně je zpracoval v knize. V ději je tedy pár jeho poznámek poukazující na „trhliny“ v příběhu. A musím říct, že i přesto, že nemáte nejmenší tušení, jak moc je vše pravdivé, nějak se to na vás podepíše.
Přestože mě první čtvrtina nijak zvlášť nechytla, jakmile jsem se dostala k části odehrávající se na Tribeči, nemohla jsem se odtrhnout.
Myslím, že největším přínosem této knihy je právě ona nevědomost. Ta se vám bude líbit a bude vás i zároveň děsit. Stalo se to doopravdy? Jak moc je vypravěč důvěryhodný? Styl se ony události, nebo si je někdo přikreslil?
Vskutku pozoruhodné a nevšední čtení.
3,75/5
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
O některých knihách se hůře píše než o jiných. Je to myšlenkami a emocemi, které ve vás zanechají. A přesně to, je případem Vyhnání Gerty Schnirch.
Děj začíná v závěrečné fázi 2. světové války, kdy se ocitáme v Brně a seznamujeme se s hlavní hrdinkou Gertou. Kvůli divokému odsunu Němců musí spolu se svou několikaměsíční dcerkou odejít spolu s dalšími brněnskými Němci za hranice. Přestože její matka byla Češka, otec byl Němec, takže se jí nikdo na nic neptal. Prostřednictvím očí Gerty na vlastní kůži prožíváme utrpení všech, kteří se tohoto vyčerpávajícího pochodu zúčastnili a pozorujeme její život i nadále.
Kateřině Tučkové se povedlo velmi dobře a empaticky vykreslit utrpení provázející tehdejší dobu a problémy s ní spojené. Jedná se o těžké téma plné emocí. Nejenže vám toho titul hodně předá, ale též vás přiměje se zamyslet nad tím, kdo je vinen a kdo ne. Je vůbec možné to nějakým způsobem posoudit?
Vyprávění je dost barvité, takže je dobré předtím vědět, do čeho jdete. Sama jsem nečekala, kolik pocitů ve mně vyvolá. Za sebe můžu Vyhnání Gerty Schnirch jedině doporučit!
My proti vám
Fredrik Backman
Lhala bych, kdybych řekla, že jsem během čtení nemusela zadržovat slzy Fredrik Backman to totiž opět dokázal. Dostal mě do kolen.
Tento autor je jedním z nejnadanějších vypravěčů, které znám. Při čtení jeho knih máte pocit, jako kdyby k vám promlouval nějaký dávný přítel. I tentokrát má příběh několik vrstev, které postupně odkrýváte. Nejenže si na své přijdou sportovní fanoušci, ale bude spokojen každý, kdo má srdce na svém místě.
Jako většina malých měst, i Medvědín má své problémy, tajemství a předsudky. Zatímco se předešlý díl zabýval tematikou znásilnění, tentokrát se děj věnuje sexismu, šikaně a politice.
Jsem velmi vděčná za to, že knihy jako je tato existují, neboť právě ony nám dokazují, proč stojí za to číst.
Listopád
Alena Mornštajnová
Tak toto byla teda jízda.
Slýchala jsem dost rozporuplné názory a jsem ráda, že se můžu přiklonit k těm kladným. Mně se kniha velmi líbila, protože přinesla něco velmi originálního. Autorka po celou dobu skvěle pracovala s napětím a konec, který si pro nás připravila jsem vůbec nečekala (i když jsem nejspíš měla). Za sebe můžu titul jen doporučit:)
Medvědín
Fredrik Backman
Přestože se na první pohled může zdát, že je Medvědín o hokeji, není tomu úplně tak. Jedná se především o příběh tragédie, bolesti, odvahy a v neposlední řadě lásky. Tuto knihu jen nečtete, vy si ji prožijete.
Odehrává se v malém švédském městě Medvědíně, které žije hokejem. Celý děj se točí okolo místního hokejového týmu, a to jak jeho současných členů, tak těch bývalých. Fredrik Backman děj obohatil o postavy, kdy si každá z nich nese své vlastní břemeno. Někteří jsou zlí, jiní skrývají tajemství, avšak ti nejdůležitější vám ukáží, že někdy je potřeba postavit se zlu čelem, nevzdat se a bojovat.
Nemusíte mít rádi hokej, abyste si titul zamilovali. Stačí mít srdce na správném místě. Autor je skutečně skvělým vypravěčem. Jeho styl vyprávění se v tomto případě od jeho ostatních knih malinko liší, ale možná právě proto vás tak snadno vtáhne do dění. Oceňuji, že se rozhodl věnovat tak důležitým a pro Švédsko možná i kontroverzním tématům. Těším se na pokračování!
Návrh
Elle Kennedy
Může mi někdo říct, proč jsem se do této série nepustila dříve? Nejen, že mě celý příběh děsně bavil, ale také jsem si zamilovala většinu postav. Rozhodně budu pokračovat s dalším dílem, jelikož mi autorčin styl psaní opravdu sedl a věřím, že bubu opět nadšená.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Čas od času se stane, že si přečtu knihu, která mě svým obsahem naprosto překvapí. Naposledy se mi to stalo právě se Starými odrůdami, které mě oslnily svým poetickým jazykem a především příběhem o nečekaném přátelství.
Děj se odehrává v Německu a sleduje dvě ženy - Sally a Liss. Sally zrovna utekla z kliniky, kde jí léčili s anorexií. Je dost svérázná a nesnáší, když jí někdo říká, co má dělat. Na svém útěku potká Liss, jenž žije sama starajíc se o svou rodinnou farmu. Moc toho neřekne a neklade otázky, což Sally vyhovuje. Nabídne ji, že u ní může na chvíli zůstat a my tak díky této nabídce máme možnost sledovat, jak si tyto dvě rozdílné osobnosti k sobě hledají cestu.
Vyprávění je jednoduché a plné krásných popisů. V textu se dokonce vyskytují metafory, které vás snadno chytnou za srdce. I přesto příběh obsahuje spoustu témat, které jsou postupně odkrývány. Musím především vyzdvihnout charakteristiku, která je v románu o dvou postavách velmi důležitá. Autor si s jejich osobnostmi pohrál a dokázal je popsat tak jasně, že si dovedete představit, jak by v určitých situacích reagovaly.
Staré odrůdy jsou skvělým čtením, které ve vás bude ještě nějaký čas rezonovat. Zaujmout může zejména díky tématu sebepřijetí, ale také přijetí ostatních - i s jejich chybami. Za mě velké doporučení.
Skříň plná Diora
Natasha Lester
Příběh lásky, války, jedné rodiny a statečnosti je jen špetkou toho, co na vás v této úžasné knize čeká. Opravdu si zaslouží všechnu tu chválu, které se jí dostává. Nečekala jsem, že mě příběh pohltí natolik, že jej přečtu na posezení, ale stalo se. Propletenost jednotlivých dějových linek mě bavila a byla jsem moc ráda, že nakonec vše dávalo smysl. Příběh mě rozesmál, dojal, ale také obohatil o nové informace týkající se 2. světové války.
Moc doporučuji.
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Mrtvá a živá je skvělým gotickým příběhem, který je jasným příkladem toho, že před duchy neutečete. A těmi duchy nemám na mysli přízraky vznášející se v prostoru, ale odkaz těch, co tady s námi již nejsou.
Většina z vás určitě děj zná. Vdovec si najde novou ženu, se kterou se později vrací na jeho rodinné sídlo Manderley, kde ovšem stále přežívá odkaz jeho mrtvé ženy.
Nejvíce se mi na této knize líbí to, jak prozkoumává motiv žárlivosti. Ten totiž v počinu hraje velkou roli a pohlížíme na něj z několika úhlů pohledu. Styl vyprávění Daphne du Maurier je velmi specifický a musím říct, že jsem si tentokrát více všímala toho, jak dokonale zachycuje onu dobu a společnost.
Přestože tento titul vyšel před řadou desítek let, stále je svým způsobem aktuální. Uznávám, že se mi napodruhé líbil snad ještě víc, neboť jsem se mohla více zaměřit na jednotlivá témata a bezejmennou hlavní hrdinku, které jsem tehdy tolik pozornosti nevěnovala. Rozhodně mě tento čtenářský zážitek navnadil na další autorčiny knihy.
Dámský gambit
Walter Tevis
Tahle kniha rozhodně nebude pro každého, ale já si ji zamilovala. Šachy jsem nikdy nehrála, ale jejich svět mě neskutečně vtáhl. Hlavní hrdinku jsem si zamilovala i přes všechny její nedostatky. Ta její vášeň pro hru byla obdivuhodná a líbilo se mi, jak jsme ji mohli vidět vyhrávat, ale i prohrávat. Vyrovnávání se s úspěchem a ztrátou je tady velkým tématem a oceňuji, jak si s ním autor poradil. I když jsem titul četla díky stejnojmennému seriálu vím, že by mě okouzlil úplně stejně i bez něj. Doporučuji.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Počkej na moře přináší melancholický, avšak svým způsobem nezapomenutelný, příběh zasazený do 60. let 20. století, který si rozhodně našel místo v mém srdci.
Děj sleduje studenta z Göteborgu přijíždějícího do Anglie na výměnný pobyt. Když se krátce po svém příjezdu seznámí se starším profesorem literatury, jakoby jeho život konečně nabral smysl. A tak vzniká příběh jedné velké lásky. Lásky v tehdejší době zakázané a nepochopené.
Titul dělá zajímavým především jeho poetický jazyk, který není u Veroniky Opatřilové ničím novým. Nicméně tentokrát, jsem se do stylu vyprávění zamilovala o něco víc. Všechny ty myšlenky, jedinečné slovní obraty a napojení na umění a přírodu mě neskutečně učarovalo.
Za mě Počkej na moře rozhodně stojí za přečtení. Pomůže vám si utřídit myšlenky a zamyslet se nad některými životními situacemi. Díky skvěle vystižené atmosféře se snadno začtete a doufám, že si ji stejně jako já zamilujete.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Maggie pracuje jako doktorka na traumatologii. Když jí jednou do nemocnice přivezou vlastního manžela umírajícího na následky střelného zranění, které si s největší pravděpodobností způsobil sám, celý její život nabere nečekaný směr. Vydává se truchlit do Chorvatska. Konkrétně do domu, který nechal její manžel Will postavit jakožto jejich dovolenkový dům. Tam obdrží podivný dopis napsaný před několika lety samotným Willem, od jehož obdržení ji pronásleduje jedno nebezpečí za druhým. Proč její milý zemřel? A je za tím něco víc? To a mnoho dalšího přináší Tíživé ticho, nejnovější kniha Roberta Bryndzy.
Jedná se o mystery thriller, který plyne poměrně svižným tempem. Rychle se dostanete k jádru věci a než se nadějete jste na samém konci.
Avšak mnoho událostí je dost nepravděpodobných a v některých momentech to může na čtenáře působit už příliš a přestat dávat smysl. Taktéž je v první polovině načatých několik témat, kterým již nadále není věnovaná skoro žádná pozornost a osobně mi to přišlo škoda.
Abych to shrnula, není to špatné čtení. Nazvala bych to i takovou „oddechovkou“, neboť na vás v ději nečeká nic složitého. Ale je mnoho lepších titulů tohoto žánru a sám Bryndza jich má na svém účtu několik.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Jsem velkým fanouškem memoárů a tento rozhodně patří k těm lepším.
Tom je skvělým vypravěčem, který se nebojí být upřímný a vtipný zároveň. Vyprávění obsahuje plno vzpomínek na jeho dětství. Nejenže se dozvíte, jak se k herectví dostal, ale taktéž vám zprostředkuje plno informací týkající se této branže. Kapitoly jsou přínosně pojmenované a mimoto obsahují zážitky z dob natáčení Harryho Pottera. V těchto částech se též rozpovídal o vztazích k jednotlivým hercům, které jistě ocení nejeden fanoušek. Čeho si osobně vážím nejvíc, jsou pasáže věnující se duševnímu zdraví a jeho vztahu k alkoholu. Neměla jsem o této části jeho života nejmenší tušení a určitě nebylo jednoduché se s tím svěřit.
Moc se mi líbí poselství této knihy dokazující, že každá životní lekce je k něčemu dobrá. Pokud máte Toma Feltona rádi, pak je tento memoár pro vás přímo povinností!
Vyjednavač
Brandon Sanderson
4,75/5*
Co bych jen o knize mohla říct? Asi jen: všeho nechte a běžte si ji ihned přečíst!
B. Sanderson je přeborníkem ve tvorbě fantasy světů. Dokázal snadno během několika desítek stran vysvětlit fungování světa, i jeho magický systém. V tomto příběhu se setkáváme s několika dějovými liniemi, které přes jejich nemalý počet nejsou nijak zamotané a čtenář se v nich snadno vyzná. Díky na jedničku vyvedené charakteristice si brzy mezi jednotlivými postavami najdete oblíbence, který vám bude čtení zpříjemňovat. U mě to třeba byl Hymnus, který mě po celou dobu bavil jeho skvělými hláškami. Způsob vyprávění dává čtenáři dost informací, ale zároveň mu nechává otevřená vrátka pro uvažování nad tím, kam bude příběh dál směřovat. 5* nedávám jen z toho důvodu, že mi konec přišel trochu uspěchaný. Jinak můžu Vyjednavače vřele doporučit každému, kdo má rád fantasy literaturu.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Titul jsem si chtěla přečíst už nějakou dobu, a tak jsem ráda, že jsem se k němu konečně dostala. Jedná se o velmi zajímavý a silný příběh, který se vám dostane pod kůži. O žítkovských bohyních jsem doposud nic nevěděla, nyní na ně jen tak nezapomenu. Jediný problém jsem osobně měla se stylem autorčina psaní, na který mi chvíli trvalo si zvyknout. Jinak knihu vřele doporučuji:)
Skóre
Elle Kennedy
Jak já tuto sérii zbožňuju.
Bavila jsem se od začátku až do konce. Líbí se mi, jak autorka dává do svých knih i přesah, díky kterému vyčnívají ve svém žánru. Deana jsem zprvu nemusela, ale brzy se stal mým oblíbencem. Těším se na další díl.
Jeden z nás
Shari Lapena
Tahle kniha je skvělá v tom, že opravdu až do poslední chvíle nevíte, co kdo udělal a tedy si nemůžete být jisti vůbec ničím. Není to moje nejoblíbenější kniha od autorky, ale rozhodně nebyla špatná. Jako pokaždé se budu těšit na to, s čím dalším autorka přijde:)
Sapiens: Stručné dějiny lidstva
Yuval Noah Harari
Kniha mi úplně vyrazila dech. Teď už rozumím tomu, proč o ní všichni básní.
Vše v knize je podáno velmi poutavě a zajímavě. Autor mě donutil více přemýšlet nad zásadními otázkami lidstva a to se mi moc líbilo. Nezbývá mi nic, než jen doporučit:)
Zlodějka knih
Markus Zusak
Naprosto nádherná knížka, která mě moc překvapila. Četla se opravdu jedním dechem a jsem si naprosto jistá, že se ke Zlodějce knih jednou znovu ráda vrátím.