SputnikV komentáře u knih

Nelze se divit palestinskému boji, o více než polovinu jejich vlasti je připravili evropští kolonizátoři a jako beranidlo zvolili legendu....a zábor jejich země pokračuje...

já se neztotožňuju s názorem uživatele Ezop, naopak, kniha byla podložená a co víc konvenuje i s postřehy jinde, dokonce v doslovech .
Pan Wiesenthal, byl bezesporu extrémně statečný člověk, jinak by nepřežil a měl také za války v lágrech nepředstavitelné štěstí. kniha to dobře popisuje. zakousl se do vyhledávání nacistických zločinců... uměl svou snahu taky dobře prodat, i když někdy své zásluhy přifoukl. Staral se ale snad ještě více o to, aby mimoevropský svět zejména, myšleno Izrael a USA hlavně, na ty zabité, umučené nezapomněl.

zajímavý je ještě jiný postřeh, který je v jednom doslovu jedné jeho knihy...nedokázal překročit svůj stín a vžít se do jiných, kterým bylo rovněž ublíženo a přicházejí o vlast...v tomto případě o Palestinců, to není tak zcela výtka, je to jen konstatování, že lidé nejsou svatí a nebyl ani tento statečný muž

tento překlad jsem četl opakovaně, podle mne je nejlepší a souhlasím i s názorem překladatelů, že termín ubožáci lépe vystihuje to, čím ti lidé byli, bídníci je určitý posun, jako by to byla jejich volba.

setrvávám na svém názoru, že je to pěkná knížka, velmi dobře vyprávěný příběh a podle mne je pro děti... když sekání hlav neúspěšným princům nebo drakům, vaření staré ženy . čarodějnice, setnutí hlavy věrnému koni atd děti snesou, proč by nesnesly tuhle knížku?

na druhé straně je to potřetí opakovaný námět o cestě do země, kterou neznáme a které existuje vedle nás jako paralelní svět, třetí pro děti a jeden pro dospělé. Mám na mysli Koralinu, Knihu ztracených věcí jako knihy pro děti, Cesta ze ztracena jako kniha pro dospělé. Tyhle jsem četl a všechny se mi líbily, ale možná by to už chtělo zas něco jiného.

nemám rád knihy,, kde se pes prezentuje jako zavázaný člověku, kde je správné, když za něj zemře. Podle mne je to naopak, člověk je zavázán psu a i jiným zvířatům, věděl to Malý princ, měli bychom to vědět všichni. Takže mne četba o to, co jsou psi - i když jen labraoři - povinni pro člověka udělat a strpět., mne jen rozzlobila.

milá dětská knížka,Rowlingová dovede psát tak, že vz´táhne do děje i dospělého, mně se kniha líbila.

za mne nejen detektivka, ale velmi zajímavý vhled do USA konce devatenáctého století a vidíme kořeny té údajné demokracie, které tam, kvetou dodnes. Jak příšerný musel být pocit přistěhovalců, kteří dali vše, co měli za cestu do Ameriky, aby pak museli prodávat své děti a sami žít tak, jak by nemělo žít ani zvíře. to je pravá tvář kapitalismu.

Jako detektivka nic moc, jako příběh o trnité cestě psychiatrie a snad i psychologie k uznání je velice zajímavý

je to strašné, co ten člověk musel prožít z rukou lhostejného okolí a šílené matky, nicméně v tomto díle mi vadila ta věčná a nevěrohodná americká dobrota a odpuštění.

zato považuji za pravdivé, že syn, i když prožil dětsví v rukou násilné až sadistické matky (nebo otce) stále touží po jejich uznání, po usmíření, po tom, aby jej přijali, možná mají své úchylné rodiče raději než mnohý rozmazlený človíček ty svoje hodné-. dcer se to týká také.

za mne zajímavá kniha o profilování zločinců - vrahů podle toho, jak svůj čin spáchají a jak naloží s obětí,, je to jedna z kriminalistických metod, ale její význam je docela zejména touto knihou přeceňován, nicméně varování před lidskými monstry, která žijí nejen v USA, ale všude, i my je máme, je více než na místě.

pohled do nitra muslimské kultury ať již turecké nebo arabské je strašný, a podává jej žena, která ji poznala dokonale, je to beznadějné snažit se o výchovu mladé generace, když spolupráce je považována za směšnou, dobrota za ponižující, , soucit za odsouzeníhodný, slušnost mimo rodinu na odpornou,krádeže a násilí za znak kvality muže nebo dítětě mužského pohlaví, ženy za spotřební zboží, rovněž děti. Tihle lidé Evropu rozhodně nemohou obohatit o nic jiného než o to, čemu je dobře zabránit.

člověk se ptá, kam se poděla poetičnost starých perských i arabských pohádek?básní?kdo tohle zničil v těch národech? a jak dlouho mu to trvalo.
mezi námi a jimi existuje propast snad hlubší než mezi běžnou populací a těžkými psychopaty, nejsme s to se pchopit, oni náš pohled na svět, tedy snahu žít v pokoji, v bezpečí, poklidně, v podvědomém odporu k násilí, nejsou s to pochopit, obávám se však, že jejich pohled na svět pro některé naše mladé může být lákavý.

takže kdopak asi převezme Evropu?

rozhodnutí přijmout migranty, zejména pak mladé samotné muže je pro nás vražedné, Nezapomeňme, že tak otřesný život, který je zde popsán žijí lidé z rodin, oč horší bude pohled těch, kteří přišli sami plni pohrdání Evropě?

je to velmi varující kniha.

jen pro informaci, recenze neexistuje., respektive dokaz na ni, na netu je.

mně se kniha velmi líbila, hlavní hrdina prostě skvělý, i jeho lidský přítel, nicméně, znovu si ji nepřečtu pro ten strašný rozhovor mezi |Chetem, kterého jeho člověk zachrání a k smrti odsouzeným štěnětem v útulku.

jak souvisí a jak můžespomoci španělština do kapsy těm, kteří studují anglický jazyk?

Může být užitečná i studujícím anglický jazyk, protože brožura obsahuje i základy mluvnice.

za mne bezbřehá nezáživná nuda, přečetl jsem a skoro nic si nepamatuju,

je zvláštní, že Zeman při svém vysokém intelektu, znalostech a rozhledu, stále dělá tytéž chyby, nedovede odhadnout lidi respektive volí vždy ty nenesprávnější, Jako by se nepoučil. Nakonec hlavně o tom je tato kniha.

no je to román, nikoliv literatura faktu. Autor podává časem s vou bublinou zkreslené vzpomínky, byť čtivé, afgánská monarchie je hodnocena i takto: Afghánské království bylo geograficky i etnicky rozmanité. Jeho státnost postrádala historické kořeny. Žilo tam deset národů, které spolu neudržovaly kontakt a vzájemně se přehlížely. takže k míru celkem daleko, spory byly stále. Sověti přijeli na žádost tehdejší vlády ... i když to nebylo šťatsné rozhodnutí, asi nepochopili, že ti lidé tam na vsích jsou plně pod vlivem imámů nemají vlastní názory- nesměli a nedoveli si je vybudovat .
ti lidé tam uvažovali a uvažuijí jinak než my, pěkně o tom mluví pan Pelikán... je zajímá jen jejich ves, a možná i rodina, ženy jsou ničím,, smlouvy je nezavazují a přátelství nenavazují. a je to podle nich správné.

sociální vrstvy tam navíc i v městě jako je Kábul žily jedna vedle druhé a neměly spolu žádný osobní kontakt, podobné to bylo i v Íránu, kde tamní smetánka pila balenou vodu a ti dole žili i z toho, co kde našli, nakonec i o tom, i kdž ne tak čtivě, podala jedna z nich śvědectví. a pak se divmě, že tam jsou ob čansklé války tradicí. Mimochodem Tálibové jsou Afgánci a jsou doma, vyrostli na tamní půdě a z tamního myšlení, to USA a jeji kamarádi tam byli cizí a nic dobrého nikomu nepřinesli

tak druhý díl, jak už to u druhých dílů bývá, je zklamáním, přeskakování z Mongolska do Ruska a do Francie je nepřehledné, kruté násilí, nyní už ne příliš pochopitelně, se stupňuje, vadí mi přehlíživý vztah ke zvířatům, podivná politika ....ne, tahle kniha mne nebavila. uvidíme, zda třetí díl, pokud jej přeloží a vydají, přinese změnu k lepšímu

nedá se svítit, nejlepší byl ten první díl... tento už je poněkud mimo...

Nejlepší detektiva pokračující v drsné škole, k níž jsem se několik let vůbec dostal.

výborný, strašný příběh,skvěle vykreslené postavy samozřejmě v tradici drsné školy, ale přece jen s určitým vhledem do pocitů, pro nás exotické prostředí, obnažená krutost je zobrazena precizně a nikoliv bezdůvodně, jak se děje v mnoha jiných příbězích, kde nemá žádný logický důvod, tady ano. nechybí ani v tak exotickém prostředí pro evropského čtenáře snad nutné vlákno nadlidských lámů a šamanů, ale rozhodně tam má své místo, poměry v současném Mongolsku zobrazeny snad až příliš přísně -jinde si asi kriminální subkultura taky nepočíná v rukavičkách..
Policejní práce je podle mého soudu dílem fantazie autora, protože není možná a nikdy možná nebyla v žádné konsolidované zemi -mám na mysli násilí, které tam je zobrazeno jako běžné.

Samozřejměm nechybí ani narážky na zlý socialismus, zlý SSSR a zlé Číňany, což je prostě poplatek době, zato se dozvíme něco málo i o mongolských tradicích a mongolské tradiční zdvořilosti, toho mohlo být ale i více.

Překvapením pro mne byla, a to se od mé návštěvy Ulanbátaru tedy změnilo výrazně k horšímu, existence bezprizorných dětí i popis ulanbátarkých jurtišť jako ostrůvků chudoby.

Naproti tomu v podobných knih obvyklé schéma - tupý vedoucí a schopní podřízení, kteří pracují jemu navzdory, nechybí,, ale nevadí, ba baví.

za mně kniha nemá hluchá místa a tu ulitbu antisocialismu a podobných blábolů jí s chutí odpustím - za mne plný počet hvězdiček, škoda, že jich nemohu dát více.

jo, bojím se, že tomu tak skutečně je.

rád připomenu, že maoismus možná pod vlivem komunistických myšlenek vznikl, ale vpravdě v počátcích je rychle opustil a šel svou cestou kolektivního utrpení. a o tom je i tato kniha