tanuki komentáře u knih

Jeden muž, dvě ženy, čtyři dívky. Svázaní rodinnými vazbami, každý se svým vlastním osudem a vlastním křížem na zádech. Dvě rodiny, které žijí poměrně oddělené životy, které se jednoho dne secvaknou k sobě, když otec vezme všechny své čtyři dcery ze dvou manželství na dovolenou k moři. Každý tuto cestu nastoupí s jiným očekáváním a vzájemné interakce každého z nich otlučou a posunou na trochu jiné místo, než na kterém se nacházel před odjezdem. Vzniknuvší vazby jsou nestabilní a s extrémně krátkým poločasem rozpadu. Někdo si leze na nervy, někdo se snaží sblížit, někdo chce mít jen svatý klid. Jakmile cesta skončí, jednotlivé postavy se opět oddělí a každý se vydá opět svou vlastní cestou.

Shrnutí dalších osudů jednotlivých postav v krátkých kapitolách v poslední části knihy umí být frustrující. Ve zhuštěných životech se někdy úplně vytrácí jejich smysluplnost. Máte pocit, že to tady prostě nějak doklepali, za něčím se možná zbytečně hnali, občas trochu toužili po něčem lepším a pak umřeli. Brrrrr....

13 28.06.2024

Návrat do dětských let, kdy jsme u kamaráda v jeho prázdninovém pokoji u babičky měli několik kompletních ročníků časopisu ABC a léto co léto jimi listovali stále dokola, pročítali zajímavé články a komiksy na zadních stránkách znali zpaměti obrázek od obrázku a slovo od slova. Ten příběh možná není dokonalý, ale spadá do období, kdy "the grass was greener - the light was brighter". Proto pro mě dokonalý vždycky bude. Mám ho prožitý do hloubky, se všemi detaily a emocemi. Nesmazatelně.

13 10.03.2018

Tento svět vypadá opravdu odpudivě. Rozpadá se, je plný kriminálníků, násilníků, hnusáků, slintajících chlípníků, vyvrhelů, podrazáků, oplzlých mutantů, nadržených vojáků a podivnou nemocí proměněných lidí, ze kterých se stávají slizcí tvorové s chapadly a touhou zabíjet a žrát, co jim přijde do cesty. Mezi touto havětí se pohybuje Druuna, která disponuje dokonalým tělem, krásným obličejem a mírnou povahou. S odíváním si hlavu moc nedělá, stejně na ní šaty nikdy nevydrží moc dlouho. Pokud chce něco získat či se k něčemu dostat, existuje pro ni prakticky jen jedna cesta. Druuna se jí nebojí. Upejpavá rozhodně není a život bere pragmaticky.

Postupem času zjišťujeme, že Druuna je pro tento svět nesmírně důležitá. Musí vykonat...něco. Sama pořádně neví, co se od ní chce. Je zmatená a neustále ji někdo manipuluje do různých situací, ze kterých se dokáže dostat jen s pomocí svého úžasného těla a pár přátel, které má. Vlastní inteligencí to bohužel nevytrhne.

To, co zpočátku vypadá jen jako perverzní příběh dekadentního autora, ale s postupem času získává obrysy dramatu, ve kterém jde o přežití celé lidské rasy. Je to příběh překvapivě komplikovaný, který odkrývá svá tajemství pozvolna a dokáže vyvolat nejednu znepokojivou otázku.

13 09.02.2018

Série má vzestupnou tendenci a každý díl je lepší než ten předchozí. Po více než roce je samozřejmě obtížnější se orientovat ve všech postavách, přece jen by to na začátku chtělo nějaké drobné shrnutí, ale čtenář se nakonec chytne i tak. V minulých dvou dílech autoři velkoryse rozehráli příběhovou partii, která se nyní dostala do takové fáze, kdy děj běží vpřed bez nejmenšího zaváhání a kniha téměř nemá žádné hluché místo.

Opět je zde několik linií a každá má své kouzlo a nepostrádá napětí. Většina se točí okolo unesené císařovny a my sledujeme snahu o její osvobození (či naopak udržení v zajetí) ze spousty možných úhlů. V terénu jsou výzvědné služby dvou planet, premiér únosce se snaží vytěžit maximální zisk ze zadržování císařovny, ale zároveň je pouze pěšákem ve hře korporace GenetiX, která má asi trochu jiné cíle, než si premiér myslí. Císařovna se snaží přežít na samotce a císař spřádá odvetný úder. Do toho všeho jedna zastaralá malá vesmírná loď putuje neznámým vesmírem a její posádka se pokouší vyzrát nad nalezenou a opuštěnou vesmírnou stanicí řízenou byrokratickým počítačem. Ten však není jediným problémem, který zde musí vyřešit.

V tomto díle už nadobro chybí jakékoliv popisné části ať už postav, planet, nebo třeba politických zřízení. Vše se soustředí na vývoj událostí, které jsou dramatické a směrem k závěru knihy čím dál víc napínavější. Stejně jako v minulé části je finální akce propracovaná a čtenářsky uspokojivá. Jen pozor na příliš dlouhé zadržování dechu. :o)

13 31.01.2018

Na to jak je tenký, lehký a skladný, obsahuje všechny základní informace, které cestovatel potřebuje. Občas v něm byly zmínky o věcech, které nezmiňoval ani průvodce od National Geographic, takže se rozhodně vyplatí ho s sebou mít...

13 14.12.2017

Pohled na Íránské novodobé dějiny očima malé holky, která je natolik oprsklá, že ji při její hubatosti a sklonům k rebelství ani na chvíli nenapadne, že balancuje nad propastí, kdy stačí jediný chybný krok, nebo jen obyčejná smůla, a všechno může skončit dost nehezky. Marjane nás provede revolucí, válkou s Irákem a kulturními změnami, kdy liberální poměry v zemi uťal náboženský režim se svou všemocnou policií a vousatými strážci revoluce. V mnohém to připomíná situaci u nás v padesátých letech, jen jedna ideologie je zaměněna za jinou. Snad se Írán z této situace také časem vymaní, moc to tamním lidem přeji - rád bych se tam někdy podíval osobně. :o)
A Marjane? Má ten svůj povznesený vzdor v očích pořád. :o)
http://68.media.tumblr.com/5293a72461fdbececcc08d3e29e173e7/tumblr_inline_nczhrncDVx1qa7b4q.jpg

13 15.05.2017

Jednoduchý a srozumitelně napsaný dětský příběh s jasným poučením, že krásné cetky jsou člověku naprosto k ničemu, když kvůli nim zpřetrhá své sociální vazby a navíc odvedou jeho pozornost od věcí, které ho baví, dávají smysl a dělají radost ostatním. Ilustrace pana Síse k tomuto vyprávění dokonale ladí. Jsou přehledné, krásně barevné, s nádechem tajemna a neznámých cizích krajů.
Souhlasím s @bibi.r, že ten havran je ale opravdu nějaký divný. Asi umělecká invence. :o)

13 09.05.2017

Pan S. se dostal do solidních nesnází. Prchá před muži zákona a k jeho dopadení už opravdu moc nechybí, když tu se dostane ke klášteru osamocenému v krajině. Je vpuštěn dovnitř a nestačí se divit, co se na místě zdánlivě zasvěceném Bohu může odehrávat. Řád, který zde přebývá, je značně podivný a sestry si službu Pánu vykládají poněkud svérázně. S. je nenápadně vtahován do sítě jejich intrik, kterým nemůže rozumět. Nerozumí jim ani čtenář a kdoví, možná ani sám autor. Ctihodné sestry projevují nebývalé sklony nejen ke značně zhýralým formám tělesných rozkoší, ale příhodně je sem tam okoření i notnou dávkou násilí, fyzických trestů a vynalézavého mučení. Vztahy uvnitř kláštera jsou nečitelné, pohnutky jednání jednotlivých postav nejasné a vše sjednocuje pouze atmosféra strachu, tajemna, násilí a erotického napětí.
Klíč může být ukrytý hned v první větě knihy: "Člověk není jen obrazem Boha; stejně tak je obrazem ďábla. Ale co anděl? Není snad hybridním obrazem obou?" Možná právě k odpovědi na tuto otázku se snaží kniha svými vlastními cestičkami dospět.

13 25.01.2017

Čtyři kapitoly vyprávějící příběh člověka, který se zdá být odolný proti všem katastrofám vlastního života. Dle moderní psychologie se naše životní karty rozdávají v dětství. Tom to své prožívá napůl v Indii a napůl v Anglii. Příběh rozehrají rodiče, kteří svým vztahem poruší staletími dodržovaná pravidla uzavírání sňatků v Indii. Konflikt s nepřístupným otcem a následná rodinná tragédie jsou události, které Toma jako pružina vystřelí do života. Pokračujeme přes kapitolu odehrávající se ve službě vlasti, pak přichází láska - silná jako dvojitý turek, vášnivá a spalující. Končíme detektivním pátráním, které kruh uzavírá, a hrdina se ocitá znovu v Indii.

Zvláštní je, že v příběhu není cítit kontinuita. Jako by hlavní hrdina v každé části byl maličko někdo jiný. Stejné jméno, ale rozdílný člověk. Jednotlivé kapitoly se zdají být vytvořeny každá z jiného materiálu a společně nepůsobí jako pevný a věrohodný celek. Vyprávění není přirozené, je v něm patrný prvek umělosti a občas mi přišlo trochu jako výtvor pro seminář kreativního psaní. Chyběla mu opravdovost, která čtenáře chytne za srdce.

V knize se dozvíme, jak silný vliv mohou mít v dnešní době média, jejichž zobrazování popisovaných událostí je sice v podstatě pravdivé, ale přece jen dokáže patřičnou stylizací jejich vyznění významově posunout a přibarvit tak, jak tvůrce potřebuje, jak se mu to hodí. Trefně popsaný je taky intenzivní stravující milostný vztah a v poslední kapitole byl skvěle rozehraný motiv nemožnosti poznat jiného člověka, když se informace o něm z různých zdrojů naprosto rozcházejí. Čemu věřit? Slovům jiných lidí, tvrzení dané osoby, svým očím, uším, rozumu či nakonec jen svému srdci? Někdy je setsakramentsky těžké se rozhodnout správně. Hodně štěstí.

PS: velké mínus za to, že už měsíc nemůžu dostat z hlavy píseň Brothers in Arms. Zní mi v uších téměř nepřetržitě, na youtube jsem ji slyšel v desítkách různých verzí, slova znám zpaměti, každý tón se mi vryl hluboko do šedé kůry mozkové a s přáteli již komunikuji pouze v melodii této písně. Jestli to brzy nepřejde, tak mne internují někde v ústraní, abych nezačal být pro společnost nebezpečný a škodlivý... :o)

13 30.11.2016

Stoupání na horu obsahuje jeden krátký příběh, jehož přečtení, jakkoliv pomalé a soustředěné, Vám zabere jen pár minut. Kniha vlastně obsahuje příběh ve dvou verzích. Čistě textové a pak jako komiks, jenž je citlivě a přesně podán kresbami pana Pavla Čecha. Jen si říkám, zda má význam vydávat takové miniatury. Zda má pro humoristu význam vydat knihu, která obsahuje pouze jeden vtip, nebo pro básníka vydat jednu kratičkou báseň. Možná je moudro obsažené v této útlé knížečce tak hluboké a zásadní, že to význam má. Rád bych si přečetl více, to pak ale musím sáhnout po jiné knize...

13 25.07.2016

Krásně ilustrovaná kniha pouze s malým množstvím textu. Road movie ze hřbetu velryby pojednávající o přátelství a nedorozumění, které vznikají z nedostatku komunikace (nebo v některých případech možná i z nedostatku důvtipu naslouchající strany :o)

13 12.05.2016

Dojemný příběh dospívání, objevování lásky v její duševní i fyzické podobě a kladení si otázek, jestli by něco takového mohlo Bohu vadit. Hřích a špatné svědomí v porovnání s čistotou a silou milostného vzplanutí. Z knihy dýchá neopakovatelná vůně prvních doteků, do dlaní vám padají tiché vločky, snažíte se vyhnout posměškům spolužáků a přemýšlíte, jak to asi vypadá v Ráji. Když jste tedy křesťan. Kolem a kolem, velká zábava tam asi nebude. Tu je třeba si užít na Zemi. :o)

13 12.01.2016

Bylo by to téměř na 5 hvězd, ale ve srovnání s Myceliem Vilmy Kadlečkové nemá Algor tak pohlcující tajemnou atmosféru. Je více přímočarý, což samozřejmě nemusí být nutně na škodu. Problém je však ve velkém množství postav, ve kterém je občas dost obtížné se orientovat. Zvlášť když ochranka císařovny má kromě svých vlastních jmen i přezdívky, pak je v tom už totální chaos.:-) Těším se na druhý díl.

13 16.09.2015

"Vražda je násilný čin páchaný na vražděné osobě. Sebevražda je násilný čin páchaný na těch, kdo zůstávají naživu."

"Oslavujeme kulturu cukrářských věnečků, je sladká a chutná, ale uprostřed je prázdno."

"...pověra je cosi jako kapitulace, způsob, jak se nemuset postavit realitě."

13 19.03.2015

str. 272:
...člověk je blázen tehdy, když začne žít ve světě, jenž neodpovídá světu, ve kterém žijí všichni ostatní.

13 29.01.2015

str. 36:
Je to trochu zenové. Dokud se budu snažit, nikdy to nezvládnu. Jen když se snažit nebudu, zvládnu to. Pekelní buddhisti. Myslí si, že jsou tak proklatě chytří...

13 26.01.2015

...asi už jsem se přecoelhoval. Pseudooduševnělá kniha, jejíž vnitřní prázdnota a plytkost nejde zamaskovat, ať autor dělá vše, co je v jeho silách....

13 09.01.2015

Celkem by mne zajímalo, jak moc jsou Muži na toulkách popurální v Německu. :-)

13 15.08.2014

Napínavý akční příběh z prostředí Afriky, kde život funguje trochu jinak, než jsme u nás zvyklí. Místní podsvětí, které je úzce propojené s vládními strukturami, dokáže být nemilosrdné a pokud někomu šlápnete na kuří oko, tak to dost dobře může být vaše šlápnutí poslední. V příběhu se vyskytne několik zvratů, které čtenáře udrží v patřičném napětí a možná je fajn, že hrdinka není bezezbytku kladná postava a občas Vám dokáže lézt i pěkně na nervy.
Napsané je to chvílemi trochu neuměle a fráze o tom, jak se hrdince "odstíny barev změní v šedou" je použita častěji, než by Vám bylo milo. Nicméně jsem si s potěšením u map nastudoval africké reálie a jsem zvědavý na další případ.

12 12.01.2024

Byla to dlouhá cesta, mnohaletá a často nelehká. Množství postav celé série by vydalo na jedno malé městečko. Udržet si přehled ve všech příběhových liniích, osudech národů i jednotlivců, bylo téměř nemožné. Vdechnout každé jednotlivé postavě unikátní a nezaměnitelný charakter nebylo prakticky proveditelné, ale kdyby se o to pan Erikson pokusil, asi bychom se potýkali ještě s větším počtem stran, takže možná že dobře.
Na rozdíl od jiných dlouhých sérií byl závěr této poměrně uspokojivý a je vidět, že celé by to mohlo pokračovat stále dál, stejně jako pokračuje život. Škoda, že už asi nikdy nenajdu sílu si to přečíst ještě jednou. :o)

12 12.01.2024