Terezaazeret
komentáře u knih
Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
Moc se mi kniha líbila, příběh i jeho zpracování, citlivé pojetí i vykreslení jednotlivých postav. Myslím, že autorka umí skvěle vystihnout ženské myšlenkové pochody a smysl pro vášeň. Myslím, že B. B. by se při čtení radovala. Je to hezká pocta, doporučuji všem!!
Potichu
Jaroslav Rudiš
Tohle je taková klasika, kterou jsme na střední četli snad celá třída. A tu knihy četli i lidi, kteří normálně nic nečetli. A to mluví za vše, líbila se jim.
Dopisy
Vincent van Gogh
Tohle bylo tak srdcervoucí ve své naléhavosti, která z listů tak dávno napsaných stále prýští. Krásný a smutný čtenářský zážitek zároveň.
Konec dobrý
Irena Dousková
Taková autorčina klasika - popisovat vtipně normalizaci a další zásadní období nedávné historie. Tím, že šlo o povídky, které byly dlouhé tak akorát, můžu dát vysoké hodnocení. Nebylo tam tlačení na pilu, pokus o humor za každou cenu (jako třeba v případě knihy Hrdý Budžes, která je svou infantilitou na úrovni filmů Z. Trošky), soubor se mi líbil a doporučuju.
Sucho
Neal Shusterman
Klasické scifi. Je to problém, v tomto případě nedostatek vody. Problém je potřeba vyřešit, pár statečných a odhodlaných lidí věří, že najdou dost vody pro záchranu nejen sebe. Vydávají se na cestu, a tak začíná dobrodružství. Líbila se mi ta tíseň, to, jak byla v knize popsané, stupňující se napětí i pocit, který ve čtenáři četba vyvolá - je skutečně dobré, kam se planeta ubírá? Není! Ty, kdo netřídí odpad a neřeší dopady globálního oteplování, text může přinutit k zamyšlení. Jediné, co bych knize vytkla je, že nevybočuje z normálu (rozumějte - jede podle klasického scifi mustru), ničím nepřekvapí. Ale dobrá je.
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Jednoduchá myšlenka, pár přátel a máte tady další čtivou oddychovku od Hartla. Bavila jsem se, ale není to ten typ knihy, který by ve mně po dočtení rezonoval. Nicméně čtivé to bylo a můžu doporučit, když si budete chtít oddychnout po náročném dni.
Legenda H + Z - První cesta
Jiří Hanzelka
Co je vedlo k první cestě, s čím se museli potýkat a která místa jim učarovaly? Kniha dává nahlédnout do dobrodružství, která tito dva cestovatelští bardi zažili. Jsou tam zachyceny nejdůležitější momenty a kniha je o to cennější, že ji pan Zikmund pomáhal dát dohromady. Celou dobu jsem měla pocit, že jsem v autě společně s oběma cestovateli a objevuji vše s nimi. Je to moc dobře napsané, ostatně jako všechny knihy, které sepsali.
Jackova černá kniha
Jack Gantos
Tohle je kniha, kterou jsem četla před patnácti lety. Možná je to ale mnohem déle. Smála jsem se u ní nahlas a když jsem jí minulý týden objevila doma zapadlou v knihovně a přečetla si ji znovu, smála jsem se nahlas úplně stejně, jako tehdy. Černý humor, lehce přihlouplé postavy, absurdní situace. Kniha je sice pro náctileté, mě ale baví pořád. Tak tohle je můj tip pro vás.
Vzácná návštěva
Eva Střihavková
Druhá autorčina kniha, kterou jsem četla a moc mě bavila. Líbilo se mi, že příběh orámovala jedním dnem. Kniha je rozdělená do 24 kapitol, po hodinách. V každé kapitole se seznámíme s příběhem určité postavy, nabízí se, že se jejich životy nebo osudy prolnou, jak tomu často bývá, ale to se nakonec nestane, jediné, co mají společné je, že se sejnou na místě v okamžik, na který všichni čekali. Teda vlastně ne všichni tam dorazí, ale nechci spoilovat. Příběh mě moc bavil, místy jsem se dojala. Jestli hledá tip na dobrou knihu, tak tohle je můj tip.
Povídky a příhody ze zadního domu
Anne Frank
O této knize jsem se dozvěděla náhodou tady, na Databázi a je skvělá.
Deník Anny Frankové
Anne Frank
Kniha ověřená roky a roky četbou milionů lidí. Skvělá kniha.
Dobrý proti severáku
Daniel Glattauer
Je to oddychka, ale se vším všudy. Text rychle plyne, je vtipný, místy dojemný, postavy jsou tak nějak v pohodě.
Maják na útesech
Marie Lamballe (p)
Tohle je jako ty odpoledni filmy na TV Barrandov nebo TV Prima.
Spatni herci pobihanici po trave na utesu nad morem, kteri se miluji, ale nejdriv se fakuji, aby se nakonec sobe navzajem omluvili a skocili do naruce.
Tohle bylo podobne, misto mizernych hercu jsou v knize mizerne vykreslene postavy ocitajici de v trapnych situacich, budete se cervenat az na zadku...
Jestli mate radi Bretan, prohlednete si ji radeji na google photos.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Tuhle knihu jsem jako malá nesnášela. Nudila mě. Když jsem si ji přečetla jako dospělá, některé myšlenky mi připadaly roztomilé, zároveň bych se je ale styděla číst nahlas. Jde o formu. Klišovitost, šablonovitost, z níž vycházejí nejrůznější motivační knihy. Malý princ je pro mě tisíckrát vyplivnutá a znovu sebraná žvýkačka, postrádá pro mě magii a poetičnost, protože z knihy cítím velké tlačení na pilu, jakkoliv jsou samotné myšlenky v ní ve své podstatě moudré.
Dopisy matce
Antoine de Saint-Exupéry
Jo, je to hezká kniha. Dopisy mají skvělou stylistiku i myšlenky. Je to ojedinělé v mnoha obledech. Jedním z nich je právě to, že jsou určené matce. Láska syna k matce je žádoucí, to jistě, nechtěla bych být ale muži, který píše takovéto dopisy matce partnerkou. Ta představa mě ubíjí. A udivuje mě, že Exupéry ve svém věku nenašel jinou spřízněnou duši, které by mohl takové věci psát a svěřovat se... navíc matka, která dobrovolně vydá dopisy od svého syna, něco tak intimního, je podle mě úchylná. Ale počtení je to dobré, to ano. Dobré ve své zvrhlosti.